Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2115.
Zpráva
rozpočtového výboru
o návrhu poslance Josefa Šamalíka a soudruhů (tisk 1404)
o převzetí části vkladů chudobných vkladatelů, příslušníků Československé republiky, u poštovní spořitelny ve Vídni a vyplácení jich ve valutě československé.
Zmíněný návrh směřuje k tomu, aby pomoženo bylo chudobným účastníkům úsporného řízení poštovní spořitelny ve Vídni. Výše vkladu v tomto úsporném řízení byla omezena částkou 2.000 K. Jestliže vklad tuto částku přesahoval, byl vlastník vkladu poštovním spořitelným úřadem vyzván, aby přebytkem disponoval, po případě byly mu nabídnuty ke koupi státní cenné papíry. Jestliže částkou obnos 2.000 K přesahující nedisponoval, byly mu cenné státní papíry koupeny v nejmenším obnosu 400 K nominale a vloženy na rentovou knížku. Z toho je patrno, že vklady v řízení úsporném nepřesahovaly obnosu 2.000 K. Pokud zmiňuje se návrh o vkladech vyšších, může se jednati jen o vklady na účet šekového řízení a podobné, a nikoliv o vklady řízení úsporného. Podle stavu z konce r. 1918 (31. prosince) činily pohledávky v úsporném řízení vídeňské poštovní spořitelny 354,518.947 K. Pro stanovení částky, která připadá na příslušníky státu, není pevného vodítka. Přihlížíme-li k účasti našich státních příslušníků na vkladech a v řízení šekovém, možno ji odhadnouti nejméně na 100—120 mil. korun, obnos to daleko větší, než který má na zřeteli návrh č. 1404. Ježto vkladatelé v řízení úsporném jsou převážnou většinou, ne-li vesměs, lidé nemajetní, musilo by se s tímto obnosem počítati. Jde však o obnos ještě vyšší, ježto by bylo nutno pojmouti do této akce vklady příslušníku Československé republiky i v úsporném řízení u poštovní spořitelny v Budapešti. Data ohledně těchto vkladů nemohla býti zjištěna a nelze tudíž ani přibližně určiti pravděpodobný podíl vkladů na naše státní příslušníky připadající. Že by při nejmenším několik desítek milionů obnášel, jest nesporno. Akce tato znamená tudíž velké zatížení státní pokladny, přivedené zejména přepočítacím kursem jednotek měny rakouské oproti jednotkám našim. Na druhé straně nelze ale upříti že by finanční státní správa zvláště u drobného lidu velmi značně posílila jeho důvěru k státním finančním operacím a že tento drobný lid méně majetný plného a zvláštního zřetele zasluhuje.
Při posouzení návrhu tohoto nelze pustiti se zřetele, že jde o zásadní a velice důležitou věc, která náleží do komplexu otázek našeho vyrovnání s Rakouskem, případně s Maďarskem. Státní finanční správa staví se na správné stanovisko, když bývalou poštovní spořitelnu vídeňskou a budapeštskou považuje za obyčejný soukromý ústav peněžní, neboť i když se tyto ústavy nazývaly státními, neměly se státním hospodařením nic společného a vedly své hospodářství úplně odděleně. Z toho důvodu jest nutno považovati pohledávky u poštovních spořitelen ve Vídni a v Budapešti za pohledávky rázu soukromého, které mají naši státní příslušníci proti Rakousku nebo Uhersku. Rakousko, které z počátku v projednávání této materie bylo dosti povolné, změnilo pojednou svoje stanovisko v názor, že každý dlužník má platiti v penězích svého státu, a přerušilo další jednání. Názor tento jest pro nás nepřijatelný a proto pravděpodobně dojde na rozhodnutí reparační komise.
Rozpočtový výbor projednav obsah návrhu z předu jmenovaného navrhuje:
Slavná sněmovno račiž se usnésti:
Vládě se ukládá, aby všemi prostředky a vlivem svým působila k tomu, aby chudobní vkladatelé, příslušnici Československé republiky, u poštovní spořitelny ve Vídni a v Budapešti při výplatě pohledávek naproti státním poštovním spořitelnám ve Vídni a Budapešti nebyli zkráceni a pokud splnění zmíněného návrhu nebude prejudikovat rozhodnutí reparační komise, aby mu, pokud možno, vyhověno bylo. Při tom budiž vzat patřičný zřetel na humánní, dobročinné a veřejné ústavy.
V Praze dne 28. dubna 1921.
Předseda:
Boh. Bradáč, v. r.
Zpravodaj.