Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2105.
Interpelace
poslance Frant. Staňka, Rud. Berana a soudruhů
ministru spravedlnosti
o poměrech v ministerstvu spravedlnosti.
Počátkem měsíce dubna t. r. jmenován byl rada nejvyššího soudu dr. Jiří Hausman presidentem vrchního zemského soudu v Praze. Jmenování toto, které přijala česká veřejnost s trapným překvapením, jest příznačné pro poměry, které vládnou v ministerstvu spravedlnosti. Dlužno je vysvětlovati v souvislosti s rozhodnutími, která již delší dobu zaměstnávají českou veřejnost a došla také posouzení v tisku.
Po převratu svěřena byla správa vrchního zemského soudu v Praze dru Felixu Scherlovi, podobně jako správa stejného místa v Brně Josefu Krejčímu. V tomto prozatímním postavení ponecháni oba správcové až do posledních měsíců roku 1920, kdy teprve došlo k jejich jmenování. Nynější nové obsazení provedeno bylo však s neuvěřitelnou rychlostí, aniž by při tom zachován byl postup při obsazování míst ve státní službě předepsaný a obvyklý. Dosavadní vrchní president dr. Scherl byl přinucen, aby podal žádost o výslužbu a současně navrženo a provedeno jmenování jeho nástupce.
K odstranění českého soudce nebo spíše k tomu, aby mohlo dojíti ku jmenování dra Jiřího Hausmana, použil pan ministr spravedlnosti tímto způsobem výjimečného zmocnění, které poskytl mu zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 691 Sb. z. a n., vydaný podle úmyslu Národního Shromáždění pro potřeby Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Pan ministr spravedlnosti musil si býti vědom, že jmenování toto narazí na odpor české veřejnosti, která není s to pochopiti, jak na tak důležité místo lze dosaditi osobu úzce spjatou s pověstným protičeským režimem Wesselého a diskretovanou svým působením válečným u vojenského zastupitelství v Praze. Právě způsob, jakým jmenování bylo provedeno, svědčí o tom, že pan ministr spravedlnosti dosahu svého činu byl si vědom a chtěl veřejnost postaviti před hotovou událost.
Pro postup tento bylo by lze nalézti u československého ministra jen dvoje vysvětlení: buď jednalo se zde o osobní vlivy, anebo má býti dr. Jiří Hausman mocnou rukou, která má dopadnouti na soudce nespokojené s panem ministrem. Druhá eventualita byla by za dnešních poměrů ve stavu soudcovském stejně chybným lékem jako nucená práce soudcovská a pan ministr spravedlnosti měl by spíše zkoumati, není-li nespokojenost soudců plnou měrou odůvodněna. Z celého postupu musí každý býti přesvědčen, že při jmenování dra Hausmana došla platnosti spíše eventualita prvá, neboť osobní choutky a protekce uplatňují se v ministerstvu spravedlnosti za nynějšího ministra ještě v dalších směrech jako snad nikdy jindy.
Znám je zajisté případ, jak obsazeno místo notáře v Brandýse. Jmenován byl kandidát ze všech žadatelů nejmladší a uplatněny při tom vlivy kruhů, blízkých panu ministrovi.
Daleko horší je však případ rady nejvyššího soudu Kolacího, presidialisty za úřadování dra Popelky jako presidenta nejvyššího soudu a osobního jeho přítele. V zápětí po veřejném prohlášení ministerstva spravedlnosti, že nelze dáti souhlasu k propuštění soudců ze soudní služby, poskytnuta Kolacímu dovolená, aby mohl vstoupiti do služeb německého velkokapitalistického podniku ve Vítkovicích a vyhrazeno mu opětné navrácení k nejvyššímu soudu jestli že by se mu v soukromé službě nelíbilo.
Případy takové nesmí se opakovati, nemá-li utrpěti úhony soudnictví, jehož neporušenost je z nejzákladnějších opor právního státu.
Proto táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:
a) z jakých důvodů užil tak nápadného postupu, obsazuje místo presidenta vrchního zemského soudu v Praze?
b) jak vysvětlí, že mohl doporučiti jmenování dra Jiřího Hausmana?
c) jak vysvětlí svůj postup v záležitosti rady nejvyššího soudu Kolacího vzhledem k ustanovení § 100. ústavní listiny?
d) ve kterých případech a z jakých důvodů vyhověl žádostem soudců a úředníků svého resortu, aby přestoupili do jiné služby?
V Praze dne 14. dubna 1921.
Staněk, Beran,
J. Hálek, Molík, Mašata, Dubický, Dr. Kubíček, Váhala, Dr. Černý, Mach, Richtera, Sonntág, Malypetr, Dr. Hnídek, Dr. Srdínko, Jan Černý, Udržal, Chlebounová, Nejezchleb-Marcha, Tůma, Křemen, Bradáč.