Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2098.
Zpráva
sociálně-politického výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 1543) o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.
Důvodová zpráva.
Dosavadní zákon o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. nevyhovoval v každém směru potřebám veřejného zájmu, takže vládě ukázalo se nutným vyžádati si změnu stávajícího zákona.
Navrhovaná změna zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. rozšiřuje působnost tohoto zákona nejen, pokud se týče místností, budov, dvorů, zahrad nebo jiných pozemků, ale také pokud se týče zařízení budov a jejich místností.
Oproti tomu navrhovaná změna reguluje otázku poskytování místností náhradních a zkracuje v některých případech řízení zabírací.
Sociálně-politický výbor ve schůzi své, konané dne 1. dubna 1921 projednal vládní předlohu a vedle změn formálního rázu připojil, event. upravil následující:
Vyloučil ze zabírání místnosti, jež slouží jako provozovny živnostenské, řemeslné, obchodní nebo průmyslové, jakož i místnosti, sloužící trvale správě hospodářského celku. Dále vyloučil ze zabírání stavby, pro které bylo uděleno povolení k užívání po 1. lednu 1919.
Sociálně-politický výbor výslovně zdůraznil, že v § 3 odst. 1. pod slovy: ť.... a se zástupci příslušných úřadů a zájemníkůŤ myslí se převážně Státní pozemkový úřad, jemuž zajisté přísluší rozhodující vliv na zabírání budov a jejich částí, pokud záborovými zákony byly svěřeny dohledu Státního pozemkového úřadu.
Sociálně-politický výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby přijala vládní osnovu zákona v tomto znění:
Zákon
ze dne ........................................ 1921
o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
1. Politický úřad II. stolice, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župní úřad, může (jako zabírací úřad), pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy neb i jednotlivé místnosti pro účely veřejné a pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, jakož i pro přesídlení uživatelů budov nebo místností zabraných podle tohoto zákona.
2. S budovami neb místnostmi mohou býti k užívání zabrány v rozsahu nutně potřebném pro účel, pro nějž se zabírá:
a) dvůr zahrada neb jiný pozemek, který s nimi tvoří jeden celek tím, že slouží účelu v nich sledovanému,
b) zařízení budov neb místností. Zařízení může býti zabráno jen, je-li v den, kdy bylo doručeno pozvání k šetření, ve vlastnictví vlastníka budovy neb uživatele budovy nebo místností, dále pokud ho vlastník budovy zcela nebo z části zabrané neb uživatel budovy neb místnosti nezbytně potřebuje ku provozování dosavadní hospodářské činnosti neb účelu, který dosud sledoval v zabraném předmětě, a pokud nejde o zařízení umělecky neb historicky cenné, kteréž může býti toliko výjimečně zabráno k representačním účelům veřejným.
3. Ze zabírání jsou vyloučeny:
1. Místnosti trvale sloužící správě budovy nebo správě hospodářského celku, k němuž budova náleží a pak místnosti, jež slouží jako provozovny živnostenské, řemeslné, obchodní nebo průmyslové,
2. obytné nájemní domy,
3. jediný trvalý byt vlastníka v rozměru přípustném dle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. o zabírání bytů obcemi a případných dalších změn jeho,
4. budovy a pozemky fondů státem spravovaných, jakož i budovy železnic vůbec,
5. stavby, pro které bylo uděleno povolení k užívání po 1. lednu 1919,
6. budovy nebo místnosti, jichž majetníci neb uživatelé zřídili aneb se právoplatně zavázali zříditi náhradní místnosti podle zákona o zabírání bytů obcemi,
7. budovy a zařízení, sloužící k účelům kulturně vzdělávacím a sociálně svépomocným.
§ 2.
1. Je-li v zabraných budovách neb místnostech umístění dosavadních uživatelů a zároveň uspokojení účelu, pro nějž se zabírá, nemožné i při nejhospodárnějším jich využití, mohou uživatelé zabraných budov neb místností žádati, aby jim byly přiděleny náhradní místnosti, kteréž by vyhověly účelům, jež v nich byly sledovány, pokud možno v dřívějším rozsahu a jde-li o byt, v rozsahu přípustném podle zákona o zabírání bytů obcemi.
2. Zabírací úřad jest oprávněn určiti místnosti, které mají býti dosavadnímu uživateli ponechány k užívání neb ku sledování účelu, jemuž zabraná budova sloužila a případně určiti též počet služebnictva, jež nutno nezbytně ubytovati v zabrané budově pro osobní potřebu dosavadního uživatele budovy a pro opatřování místností mu ponechaných.
3. Při výběru náhradních místností musí zabírací úřad v rámci předchozího odstavce dbáti toho, aby přesídlením do nich nebylo zmařeno další provozování hospodářské činnosti uživatelů (§ 1 odst. 3., bod 1.) neb sledování účelu, jemuž zabrané místnosti sloužily.
4. Odmítnou-li uživatelé přijmouti náhradní místnosti, jež této podmínce vyhovují, mají nárok pouze na peněžitou náhradu hospodářských škod, způsobených jim zabráním. (§ 4 odst. 6. a 7.)
§ 3.
1. O zabrání rozhodne zabírací úřad po šetření provedeném s vlastníkem a uživateli předmětů, o něž jde, neb jejich splnomocněnými zástupci a se zástupci příslušných úřadů a zájemníků.
2. Předmětem šetření jsou skutkové okolnosti pro rozhodnutí důležité. Všem zájemníkům musí býti při tom poskytnuta příležitost, aby se o nich vyjádřili.
3. Nedostaví-li se strana neb její splnomocněný zástupce k řízení přes řádné pozvání, provede se řízení v její nepřítomnosti.
4. Byl-li zabrán byt, zabraný dříve podle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. jest obci (společnému bytovému úřadu) nahraditi výlohy s původním zabráním spojené.
5. Jde-li o zabírání budov neb jich částí, v nichž jsou umístěny ústavy léčebné a humanitní, jakož i ústavy veřejné péče zdravotní, jest zabírací úřad vázán dobrým zdáním orgánu zdravotní správy II. stolice o přípustnosti zabrání se stanoviska veřejné péče zdravotní a o přiměřenosti případných náhradních místností.
6. Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest třeba kromě toho před jejich zabráním opatřiti souhlas příslušného státního památkového úřadu.
7. Zabírací nález musí obsahovati:
1. Označení předmětu zabrání dle §u 1 odst. 2. (budova, místnost, pozemek, zařízení),
2. označení veřejného účelu, pro nějž se zabírá,
3. zabírá-li se pro účely obytné, vyznačení veřejného zájmu,
4. opatření o ubytování dosavadních uživatelů neb o náhradních místnostech pro účel, jenž byl v zabraném předměte sledován (§ 2 odst. 1.),
5. případný výrok, že straně přísluší pouze peněžitá náhrada (§ 2 odst. 4.).
8. Rozhodnutí budiž, dodáno vlastníku a uživatelům zabraných předmětů, jimž přísluší do 8 dnů právo stížnosti k ministerstvu veřejných prací, jakož i zájemníkům, k jichž žádosti se zabírá.
9. Je-li veřejný účel, pro nějž se zabírá, plněn někým jiným než státní správou, jest zabírací úřad oprávněn žádati ještě před zabráním složení jistoty za výlohy, jež státní správě zabráním vzejdou.
§ 4.
1. Jakmile zabírací úřad vlastníku neb uživateli zabíraného předmětu oznámí, že bude o tomto předmětě zavedeno řízení podle tohoto zákona, jest nakládání vlastníka i uživatele tímto předmětem bez souhlasu ministerstva veřejných prací neplatno.
2. Zabráním pozbývají uživatelé zabraných předmětů práva jich užívati.
3. Zabírací úřad má právo zabrané předměty pro účely v §u 1 vyjmenované pronajmouti. Na pronájem nevztahuje se po dobu zabrání ustanovení o ochraně nájemníků.
4. Zabírací úřad má dále právo v zabraných místnostech na svůj náklad provésti stavební úpravy, avšak jen v mezích nejnutnější potřeby, vyslechna o tom vlastníka budovy. V tomto směru příslušejí zabíracímu úřadu práva vyhrazená zákonem stavebníkovi.
5. Ke stavebním úpravám budov a místností umělecky a historicky cenných jest třeba opatřiti před jejich provedením dobrozdání příslušného státního památkového úřadu,
6. Zabírací úřad jest povinen vlastníku a uživateli zabraných předmětů poskytnouti přiměřenou peněžitou náhradu za veškeré prokázané hospodářské újmy, jež vlastník neb uživatel zabráním utrpěl.
7. Též nahradí se náklad vzniklý při přesídlení a při vrácení zabraného předmětu a jiné prokázané majetkové újmy, vzniklé přesídlením. Naproti tomu přihlédne se k odškodnění, jež bylo dáno v přidělených náhradních místnostech.
8. Pronajme-li zabírací úřad zabrané předměty dle ustanovení odst. 3. tohoto §u, jsou nájemci povinni jemu nahraditi veškeré výlohy, které musil dle předchozího odstavce vlastníku neb uživatelům zaplatiti.
9. Nedojde-li mezi zabíracím úřadem a vlastníkem neb uživatelem zabraných předmětů k dohodě o výši náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu jest zabraný předmět: kdyby zabrání stalo se pro tento okresní soud, provede řízení onen okresní soud, který na návrh deleguje vrchní zemský soud (súdná tabule). Soud vyšetřiv poměry a je-li třeba, vyslechnuv znalce, určí usnesením náhradu podle volného uvážení.
10. Soud rozhoduje také podle volného uvážení dle zásad civilního řádu soudního, má-li útraty soudní hraditi jedna strana, neb mají-li se útraty soudní rozděliti mezi strany a v jakém poměru.
11. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provádí se soudní řízení dle uherského zákonného čl. XLI. z roku 1881.
12. Řízení o náhradě nemá vlivu na řízení o zabrání.
§ 5.
Zabrání předmětů trvá, i když se změní jich vlastník.
§ 6.
Nebylo-li jinak ujednáno mezi zabíracím úřadem a vlastníkem, převezme udržování a správu zabraných předmětů zabírací úřad, který hradí výdaje s tím spojené. Na tyto výdaje a na odškodnění za vedení správy jest hleděti při ustanovení peněžité náhrady podle §u 4 odst. 6.
§ 7.
1. Při vrácení nutno zabrané předměty uvésti do původního stavu, není-li jiného ujednání. Úpravu a stavební změny, které jsou pro vlastníka zabraného předmětu zřejmě k velikému prospěchu a nejsou v odporu s dřívějším způsobem jeho užívaní, musí vlastník předmětu zabíracímu úřadu nahraditi a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv však více nežli skutečný náklad. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud v § 4 jmenovaný podle zásad téhož paragrafu.
2. Vrací-li se zabrané zařízení, budiž na žádost vlastníka přihlíženo ke znehodnocení jeho, které by nebylo nastalo, kdyby věc nebyla zabrána.
§ 8.
Nezabere-li zabírací úřad zařízení budovy neb místnosti, jest vlastník zařízení povinen je na své nebezpečenství odkliditi. Pro to vykáže mu zabírací úřad potřebné místnosti v zabrané budově a nemá-li vlastník v budově bytu, i další místnosti, je-li jich nezbytně třeba k dohledu a k opatrování zařízení.
§ 9.
Zabírací úřad jest oprávněn vzdáti se kdykoli zabraných předmětů.
§ 10.
1. Podle tohoto zákona mohou býti zabrány i předměty od státní správy již najaté.
2. Zabráním ruší se dosavadní smlouvy nájemní státní správou uzavřené.
3. Smlouvy nájemní o zabraných předmětech uzavřené mezi jinými stranami, pozbývají platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní.
4. Nárok na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.
§ 11.
1. Kdo maří jakýmkoli způsobem řízení o zabrání předmětů dle tohoto zákona, může býti potrestán politickým úřadem I. stolice (administrativní policejní vrchností) a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením do 6 neděl, pokud nejde o těžší čin trestný podle trestních zákonů.
2. Tyto tresty mohou býti uloženy také zároveň.
§ 12.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr veřejných prací.
§ 13.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímto dnem pozbývají současně platnosti zákony ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. a ze dne 19. března 1920, č. 180 Sb. z. a n. Zabrání budov a místností, provedená podle těchto zákonů, zůstávají v platnosti; pokud o nich nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, dlužno je posuzovati podle tohoto nového zákona.
V Praze dne 20. dubna 1921.
J. Dubický, v. r.,
předseda.
Dr. Kubíček, v. r.