Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2082.
Antrag
der Abgeordneten Dr. E. Schollich, Pittinger, Dr. Wenzel Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
auf Herausgabe eines Hilfsschulgesetzes.
Gesetz
vom ...................................... 1921,
betreifend die Errichtung von Hilfsschulen.
Die Nationalversammlung der čsl. Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:
§ 1.
Die Hilfsschulen sind selbständige, öffentliche Schuleinrichtungen.
§ 2.
Der Aufwand für die Errichtung und Erhaltung der Hilfsschulen wird vom Staate getragen.
§ 3.
Hilfsschulen werden in Schulgemeinden errichtet, in denen der dreijährige Durchschnitt 10 oder mehr schwachbefähigte Kinder ergibt.
Der Hilfsschulsprengel soll nach Tunlichkeit nicht nur den Hilfsschulort, sondern auch die nächsten umliegenden Ortsschaften umfassen.
Wo die Zahl der schwachbefähigten Kinder für die Errichtung einer Hilfsschule nicht hinreicht, werden mit Hilfe des Kreises Kreishilfsschulen mit Internaten und Tagesheimen errichtel.
§ 4.
Der Hilfsschule sind alle bildungsfähigen schwachbefähigten (schwachsinnigen) Kinder zuzuweisen. Die Hilfsschule ist für solche Kinder Pflichtschule.
Die Hilfsschulpflicht beginnt frühestens mit dem vollendeten 6. und endet spätestens mit dem vollendeten 16. Lebensjahre.
Die private Beschulung schwachbefähigter (schwachsinniger) Kinder darf nur durch Lehrkräfte besorgt werden, die für den Unterricht schwachsinniger Kinder die Lehrbefähigung besitzen.
§ 5.
Die Aufnahme in die Hilfsschule erfolgt über Antrag der zuletzt besuchten Schule, der Eltern oder Erzieher nach Beschluß der Schulbehörde auf Grund eines Berichtes der Hilfsschule über die gemachten Beobachtungen und vorgenommene Intelligenzprüfung eventuell noch eines Gutachtens des Hilfsschularztes.
Spätestens nach zweijährigem erfolglosem Besuche der ersten Klasse oder nach erfolglosem Wiederholen der zweiten Klassemuß ein Beschluß einer Hilfsschule herbeigeführt werden, ob das betreffende Kind der Hilfsschule zuzuweisen ist.
§ 6.
Zur Aufnahme sind die einheitlichen Aufnahms-, Begutachtungs- und Prüfungs- bogen zu verwenden, aus deren Aufzeichnungen und späteren fortlaufenden Beobachtungen eine Schülerbeschreibung anzufertigen ist, die vom Hilfsschulkinde über die Hilfsschulzeit hinaus auch im praktischen Leben durch Aufzeichnungen vervollständigt wird.
Bei der Umschulung eines Hilfsschulkindes wird es von der Schülerbeschreibung begleitet.
Die Schülerbeschreibungen dürfen niein die Hände der Verwandten des Kindes kommen und sind nur für den Amtsgebrauch bestimmt.
§ 7.
Ausgeschlossen von der Aufnahme in die Hilfsschule sind:
a) blinde, taube und taubstumme Kinder;
b) epileptische Kinder, deren Anfälle den Unterricht stören;
c) schwerschwachsinnige Kinder, die durch den Hilfsschulunterricht nicht gefördert werden können;
d) stark schwachsichtige und schwerhörige Kinder;
e) sittlich verwahrloste und häuslich vernachläßigte Kinder.
§ 8.
Die Schülerzahl für eine einklassige Hilfsschule darf nicht, mehr als 10, für die erste Klasse einer mehrstufigen Hilfsschule 10 bis höchstens 12, für die 2. Klasse 12 bis 15, für jede weitere Klasse höchstens 15 betragen.
Trennung der Geschlechter ist nie zu Gunsten der Lehrstufigkeit einer Hilfsschule durchzuführen.
§ 9.
Die Hilfsschulen stehen unter eigener fachmännischer Leitung, haben ein eigenes Gebäude mit Turnsaal, Spielplatz, Werkstätten, Baderäumen, Übungsfeldern und Gärten und haben eigene Lehrmittel, besondere Schulnachrichten, Entlassungszeugnisse, Kataloge und Klassenbücher.
§ 10.
Als Lehrer werden Lehrer (Lehrerinnen) nach den gesetzlichen Vorschriften, welche für die Stellenbesetzung an Bürgerschulen, in Betrachtkommen und welche das Lehrerbefähigungszeugnis für den Unterricht schwachsinniger Kinder besitzen, ernannt.
Direktor kann nur ein gut qualifizierter Lehrer (Lehrerin) einer Hilfsschule werden.
Zur Beaufsichtigung in der unterrichtsfreien Zeit und zur Aushilfe beim Unterrichte, besonders bei der Handarbeit, werden Assistentinnen mit fachlicher Ausbildung für die Werkstättenarbeit, eventuell solche Werkmeister bestellt.
§ 11.
Die Rechte und Dienstbezüge der Hilfsschullehrer und Direktoren sind die, gleichen wie die der Fachlehrer und Direktoren an Bürgerschulen.
Die Funktionszulagen für Direktoren an ein- und zweiklassigen Hilfsschulen betragen K 350.—, an drei- und vierklassigen K 450.—, fünf- und mehrklassigen K 600.—.
Zur Ausbildung von Hilfsschullehrkräften werden staatliche Kurse abgehalten.
§ 12.
Die Hilfsschulärzte sollen nach Möglichkeit psychiatrisch geschult sein.
§ 13.
In Hilfsschulorten bilden Hilfsfortbildungsschulen und Fortbildungskurse für ehemalige Hilfsschüler mit der Hilfsschule ein Ganzes. Für den Personen- und Sachaufwand gelten für Fortbildungsschuleinrichtungen für ehemalige Hilfsschuler alle Bestimmungen der Fortbildungsschulen, für Normale.
§ 14.
Für Schwerschwachsinnige werden teilweise Pflege- und Erziehungsanstalten errichtet, teilweise humanitäre Privatanstalten durch den Staat unterstützt.
§ 15.
Soll die Hilfsschule zu einem vollen Erfolge führen, so muß sie von einer ausgebreiteten sozialen Fürsorge unterstützt werden, die teilweise durch den Staat teils durch private Vereinigungen unter Beihilfe des Staates ausgeübt wird.
§ 16.
Die Inspektoren der Hilfsschulen müssen aus dem praktischen Hilfsschuldienste hervorgegangen sein.
Für jedes Land wird für jede Nationalität ein Hilfsschulinspektor ernannt.
In den zuständigen Schulbehördenhaben die Hilfsschulen ihre eingene fachmännische, Vertretung.
Begründung.
Nach einer vom Verbande ťDeutsche Hilfsschule i. d. čsl. Rep.Ť vorgenommenen noch nicht abgeschlossenen Zählung sind in Deutschböhmen schon über 160 Orte gemeldet, welche allein eine Schülerzahl für ein- und mehrstufigen Hilfsschulen aufweisen. Daneben sind aus Deutsch-Böhmen noch Tausende schwachbefähigter Kinder aus Orten mit zu geringer Schülerzahl für eine eigene Hilfsschule gezählt worden. Diese große Zahl schwachbefähigter Kinder stellt Deutschböhmen allein. In anderen Teilen der čechoslovakischen Republik ist verhaltnismäßig die Anzahl der schwachbefähigten Kinder keineswegs eine geringere.
Alle diese schwachbefähigten Kinder erreichen nie das Lehrziel der Volksschule. Sie müssen mit 14 Jahren aus den untersten Klassen der Volksschule austreten. Sie haben sich nicht die Kenntnisse und Fertigkeiten erworben, welche der unerbittliche Lebenskampf stellt. Da sie in der Volksschule nie zu einer planmäßigen Arbeit angeleitet werden konnten, sind sie meist arbeitsunfähig öder unlustig und fallen, somit später der Familie, der Gemeinde und dem Staate zur Last. Millionen und Millionen kostet jährlich die Erhaltung von schwachbefähigten Insassen von Arresten, Besserungsanstalten, Arbeits- und Zuchthäusern.
Infolgedessen, ganz abgesehen von moralischen und sozialen Werte, ist die ausreichende Schaffung von Hilfsschulen und Erziehungsanstalten für schwachsinnige Kinder eine dringende Notwendigkeit, zumal die Zahl dieser Kinder durch ťKriegskinderŤ eine Steigerung erfähren wird. Verbleiben die Kinder in den Volksschulen, so besteht auch die Gefahr, da das Lehrziel der Volksschule herabgedrückt wird.
Vorbildlich ist uns da vor allem Deutschland mit 3060 Hilfsklassen und an ungefähr 50.000 Hilfsschulkindern und die Schweiz, welche rund 75% ihrer schwachbefähigten Kinder in Hilfsschulen und Anstalten versorgt hat. Seit 40 Jahren nimmt das Hilfsschulwesen in diesen Ländern einen bedeutenden Aufschwung, während man bei uns nicht über schüchterne Anfänge hinauskam. Gut entwickelt ist auch das Hilfsschulwesen in Belgien, England, den nordischen Ländern, den Vereinigten Staaten, in neuerer Zeit auch in Frankreich u. a.
In formeller Hinsicht wird die Zuweisung an den Kultur- und Budget- ausschuß beantragt.
Der Autwand ist mit 5 Millionen in Aussicht genommen und ist dem normalen Budget zu entnehmen.
Prag, am 18. Feber 1921.
Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka,
Bobek, Schälzky, Dr. Brunar, Wenzel, Dr. Medinger, Matzner, Scharnagl, Dr. Petersilka, Röttel, Dr. Spina, Knirsch, Křepek, Mark Dr. E. Feyerfeil, Dr. Keibl, Dr. Lehnert, Dr. Radda.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2082.
Návrh
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
na vydání zákona o pomocných školách.
Zákon
ze dne ....................................... 1921
o zřízení pomocných škol.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pomocné školy jsou samostatnými veřejnými ústavy.
§ 2.
Náklad na zřízení a udržování pomocných škol nese stát.
§ 3.
Pomocné školy zřídí se ve školních obcích, v nichž podle tříletého průměru jest 10 nebo více dětí méně nadaných.
Obvod pomocné školy má se vztahovati podle možnosti nejen na místo pomocné školy, nýbrž i na osady ležící v nejbližším okolí.
Kde nepostačuje počet méně nadaných dětí ke zřízení pomocné školy, zřídí se pomocí kraje krajské pomocné školy s internáty a útulky.
§ 4.
Pomocným školám přikazují se všechny školou povinné, méně nadané (slabomyslné) děti. Pomocná škola jest pro takové děti školou povinnou.
Školní povinnost počíná nejdříve uplynutím 6. roku a končí nejpozději uplynutím 16. roku.
Soukromé školení méně nadaných (slabomyslných) dětí smějí konati jen učitelské síly, způsobilé k vyučování méně nadaných dětí.
§ 5.
Žáci přijímají se na návrh školy, již posledně navštěvovali nebo rodičů či vychovatele, z usnesení školního úřadu, na zprávu pomocné školy o vykonaných pozorováních a zkoušce inteligence, po případě na dobrozdání školního lékaře.
Nejpozději po dvouletém bezúspěšném docházení do první třídy nebo po bezúspěšném opakování druhé třídy, musí býti vyvoláno usnesení pomocné školy, zda dotyčné dítě má býti přiděleno do pomocné školy.
§ 6.
K přijetí budiž použito jednotných listů přijímacích, o zkoušce a o dobrozdání, z jejichž záznamů a dalších běžných pozorování budiž sestaven popis žáků, který budiž doplňován dítětem pomocné školy i po vychození pomocné školy, v praktickém životě.
Přejde-li dítě pomocné školy do jiné, provází je popis žáků.
Popisy žáků nesmějí přijíti do rukou příbuzných dítěte, a jsou určeny jen pro úřední potřebu.
§ 7.
Z přijetí do pomocné školy jsou vyloučeny:
a) děti slepé, hluché a hluchoněmé,
b) děti s padoucnicí, jichž záchvaty, vyučování ruší,
c) velmi slabomyslné děti, jež vyučováním na pomocných školách nemohou se povznésti,
d) děti se silně slabým zrakem a silně nahluchlé,
e) mravně spustlé a doma zanedbané děti.
§ 8.
Počet žákův jednotřídní pomocné škole nesmí činiti více než 10, v první třídě několikatřídní pomocné školy 10 až nejvýše 12, v druhé třídě 12—15, v každé další třídě nejvýše 15 dětí.
Rozdělování žáků podle pohlaví nebudiž nikdy prováděno proto, aby pomocné školy se rozdělily na více tříd.
§ 9.
Pomocné školy jsou pod zvláštní odbornou správou, mají vlastní budovu, tělocvičnu, hříště, dílny, koupelny, cvičná pole a zahrady, mají vlastní učebné pomůcky, zvláštní školní zprávy, vysvědčení propouštěcí, katalogy a třídní knihy.
§ 10.
Jako učitelé (učitelky) ustanovují se podle zákonných předpisů platných pro obsazování míst na školách občanských ti, kdo mají vysvědčení o způsobilosti k výučování méně nadaných dětí.
Řiditelem může býti jen dobře kvalifikovaný učitel (učitelka) pomocné školy.
K dohledu ve volné době a na výpomoc při vyučování, obzvláště při ručních pracích ustanovují se asistentky s odborným vzděláním, pro práci v dílnách případně mistři.
§ 11.
Učitelé a ředitelé na pomocných školách mají stejná práva a služební požitky jako odborní učitelé a ředitelé škol občanských.
Funkční přídavky pro ředitele na jedno a dvoutřídních školách činí 350 K, na troj- a čtyřtřídních 450 K, na pěti- a vícetřídních 600 K.
Ke vzdělání výpomocných učitelských sil budou se konati státní kursy.
§ 12.
Lékaři pomocných škol buďtež pokud možno školeni psychiatricky.
§ 13.
V místech pomocných škol tvoří pomocné pokračovací školy a pokračovací kursy pro bývalé žáky pomocných škol s pomocnou školou celek. Pro osobní a věcný náklad platí na zařízení pokračovacích škol pro bývalé žáky pomocných škol všechna ustanovení pro pokračovací školy normální.
§ 14.
Pro těžce slabomyslné zřídí se jednak opatrovny a výchovny, jednak poskytnou se dobročinným soukromým ústavům státní podpory.
§ 15.
Má-li pomocná škola míti úspěch, musí býti podporována rozvětvenou sociální péčí, vykonávanou částečně státem, částečně soukromými sdruženími za pomoci státu.
§ 16.
Inspektoři pomocných škol musí vycházeti z praktické pomocné školní služby. Pro každou zemi a každou národnost ustanovuje se jeden inspektor pomocných škol. V příslušných školních úřadech mají mocné školy své vlastní, odborné zastoupení.
Odůvodnění.
Podle dosud neskončeného sčítání svazem ťDeutsche Hilfsschule in der Čechoslovakischen RepublikŤ jest v německém území Čech hlášeno již přes 160 míst, které samotny vykazují počet žáků pro jedno- nebo vícetřídní pomocné školy. Vedle toho bylo ještě v německé části Čech počítáno tisíce méně nadaných dětí v místech s menším počtem žáků než pro vlastní pomocnou školu. Tento velký počet méně nadaných dětí vykazuje samotná část německých Čech. V jiných částech Československé republiky není poměrný počet méně nadaných dětí nikterak menší.
Žádné z těchto, méně nadaných dětí nedosáhne nikdy učebného cíle obecné školy. Ve 14 letech musí vystoupiti z nejnižší třídy obecné školy. Neosvojily si znalosti a sběhlosti, jež žádá neúprosný boj o život. Ježto nemohly v obecné škole nikdy býti vedeny k plánovité práci, jsou práce neschopny, nebo nemají k ní chuti a připadají později za břemeno rodině, obci a státu. Miliony a miliony stojí ročně vydržování méně nadaných obyvatelů vězení, polepšoven, donucovacích pracoven a káznic.
Vzhledem k tomu, nehledě k morální a sociální hodnotě, jest vydatné zřízení pomocných škol a výchoven pro méně nadané dětí naléhavou nutností, obzvláště když počet těchto dětí vzrostl dětmi ťválečnýmiŤ. Zůstanou-li děti v obecné škole, hrozí nebezpečí, že učebny cíl obecné školy poklesne.
Příkladem budiž nám především Německo s 3060 pomocnými školami a asi 50.000 dětmi pomocných škol a Švýcarsko, které pečuje okrouhle asi o 75% svých méně nadaných dětí v pomocných školách a ústavech. Za dobu 40 let nabylo pomocné školství v těchto zemích značného rozmachu, kdežto u nás nepřešlo se ještě přes skromné počátky. Pomocné školství jest také dobře vyvinuto v Belgii, Nordských zemích, Anglii, Spojených státech a v poslední době také ve Francii.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru kulturnímu a rozpočtovému.
Potřebná úhrada bude činiti asi 5 milionů korun a budiž opatřena z řádného rozpočtu.
V Praze dne 18. února 1921.
Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka,
Bobek, Schälzky, Dr. Brunar, Wenzel, Dr. Medinger, Matzner, Scharnagl, Dr. Petersilka, Röttel, Dr. Spina, Knirsch, Křepek, Mark, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Keibl, Dr. Lehnert, Dr. Radda.