Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2070.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců J. Jokla, R. Heegera, V. Häuslera a druhů
o užívání císařského nařízení ze dne 20. dubna 1854 okresním hejtmanstvím v Hlučíně. (Tisk 1160.)
Při úřední schůzi, svolané vládním komisařem v Benešově na den 26. listopadu 1920; na níž bylo jednáno o vyplňování tiskopisů k soupisu veškerého jmění, choval se František Osmančík, zednický polír ve Vítkovicích, nepřístojně a demonstrativně, učiniv za jednání mezi jinými tyto výroky: ťWarum hauen die čechischen Lehrer die Kinder? Man betet nicht in der Schule. Weg mit den čechischen Lehrern, weg mit der čechischen Schule, die Schule muss wieder deutsch werden!Ť
V tomto výtržném jednání spatřoval okresní politický úřad v Hlučíně demonstraci proti státní správě a zavedl proto proti Osmančíkovi trestní řízení dle nařízení ze dne 20. dubna 1854 ř. z. č. 96 a nálezem ze dne 4. prosince 1920 č. T-1299/3 odsoudil jej k trestu vězení v trvání 7 dnů.
Proti nálezu tomu podál odsouzený odvolání k splnomocněnému komisaři Čsl. republiky pro Ratibořsko, o kterémž nebylo dosuď rozhodnuto.
Nemíním předbíhati instančnímu rozhodnutí tohoto odvolání, připomínám však, že právní platnost používání zmíněného nařízení nepodléhá žádným pochybnostem vzhledem k zákonu ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n. a vládnímu nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.
Ostatně lze se Osmančíkovi, jakmile bude v trestní věci konečné rozhodnutí postupem instancí vydáno, dovolati i ochrany nejvyššího správního soudu (§ 2, č. 3 zák. ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n.).
Vláda pomýšlí sice na zrušení shora uvedeného císařského nařízení, však otázka tato souvisí úzce s reformou trestního zákona a správního soudnictví.
Zrušiti bude možno nařízení toto teprve tehdy, až bude zákonně upraveno stíhání některých z oněch trestních činů, kterých nařízení se týče, a až budou nově upraveny předpisy o správní exekuci, pro niž jest zmíněné nařízení tou dobou základním předpisem.
Konečně podotýkám, že správa Hlučínska jest vedena jak v zájmu státním, tak i se zřetelem na zájmy obyvatelstva spravedlivě a nestranně, dle zásad platnými zákony stanovených, pročež neshledávám příčiny, bych zvláštními pokyny do řízení trestního, zavedeného v jednotlivých případech přestupků shora uvedeného nařízení zasáhl a tím prejudikoval pojednání řízení pořadem instančním.
V Praze dne 31. března 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2070.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten J. Jokl, R. Heeger, V. Häusler und Genossen
betreffend die Handhabung der kaiserlichen Verordnung vom 26. April 1854 (Prügelpatent) durch die Bezirkshauptmannschaft in Hultschin. (Druck 1160.)
Bei der durch dem Regierungskommissär einberufenen Amtstagung in Beneschau am 26. November 1920, auf welcher über die Ausfüllung der Drucksorten, zur Konskription des sämtlichen Vermögens die Rede war, hat sich Franz Osmaneík, Maurerpolier in Witkowitz, ungehörig und demonstrativ benommen, indem er während der Verhandlung unter anderem folgende Äusserungen tat: ťWarum hauen die čechischen Lehrer die Kinder? Man betet nicht in der Schule. Weg mit den čechischen Lehrern, weg mit den čechischen Schulen, die Schule muss wieder deutsch werdenŤ
Dieses exzessive Benehmen betrachtete die politische Bezirksverwaltung in Hultschin als Demonstration gegen die Staatsverwaltung und hat deshalb gegen Osmaneík das Strafverfahren nach der Verordnung vom 26. April 1854, Nr. 96 R.-G.-Bl. eingeleitet und ihn mit dem Erkenntnis vom 4. Dezember. 1920 ZI. T-1299/3 zu einer 7tägigen Arreststrafe verurteilt.
Gegen dieses Erkenntnis hat der Verurteilte Berufung an den bevollmächtigten Kommissär der Čechoslovakischen Republik für das Ratiborergebiet eingelegt, über welche bis jetzt nicht entschieden wurde.
Ich habe nicht die Absicht, der instanzlichen Entscheidung dieser Berufung vorzugreifen, ich bemerke jedoch, dass die Rechtsgültigkeit der Anwendung der zitierten Verordnung mit Rücksicht auf das Gesetz vom 28. Oktober 1918 Nr. 11 Slg. d. G. u. Vdg. und die. Regierungsverordnung vom 4. Mai 1920 Nr. 321 Slg. d. G. u. Vdg. keinen Zweifel unterliegt.
Übrigens kann Osmančík, sobald in der Strafange angelegeinht die endgültige Entscheidung im Instanzwege erlassen sein wird, auch den obersten Verwaltungsgerichtshof um Schutz anrufen (§ 2, Zl. 3 des Gesetzes vom 2. November 1918, Nr. 3 S. d. G. u. V.).
Die Regierung hat zwar die Absicht, die obenerwähnte kaiserliche Verordnung aufzuheben, diese Frage hängt jedoch eng zusammen mit der Reform des Strafgesetzes und der Verwaltungsgerichtsbarkeit.
Es wird erst dann möglich sein, diese Verordnung aufzuheben, bis die Verfolgung jener strafbaren Handlungen, welche die Verordnung betrifft, durch ein Gesetz geregelt sein wird, und bis die Vorschriften über die Verwaltungsexekution für welche die erwähnte Verordnung gegenwärtig die grundlegende Vorschrift bildet, neu geregelt sein werden.
Zum Schlusse bemerke ich, dass die Verwaltung des Hultschinergebietes, sowohl im Interesse des Staates als auch im Hinblick auf die Interessen der Bevölkerung, gerecht und unparteisch nach den gesetzlichen Grundsätzen gehandhabt wird, weshalb ich keinen Anlass finde, durch besondere Weisungen in das Strafverfahren, das in einzelnen Fällen der Übertretung der oberwähnten Verordnung eingeleitet wurde, einizugreifen und damit der Durchführung des Verfahrens im Instanzenzuge zu präjudizieren.
Prag, am 21. März 1921.
Der Minister des Innern: