Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
2069.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Hellera a soudruhů
o nezákonném jednání organisovaných vojenských oddílů v Dobranově u Zakup dne 22. listopadu 1920. (Tisk 889.)
Jak výsledky bedlivého vyšetřování ukazují, sběhly se události v Dobranově asi takto:
Ze dne 21. listopadu na 22. listopadu 1920 pořádal ťBund der LandwirteŤ v Dobranově posvícenský věneček v hostinci Josefa Hermanna. Kolem druhé hodiny po půlnoci přišlo do tohoto hostince 8 vojínu od. horského dělostřeleckého oddílu č. 253 v Zákupech. Jeden z nich rotmistr Vladimír Tvrzký odešel k výčepu objednati pivo, druzí vojíni zůstali v sále. Při tom padlo dle tvrzení vojínů několik nadávek, jako: ťčechische HundeŤ, ťGaunerŤ a pod. Rotmistr Tvrzký, chtěje vinníky zjistiti, byl náhle ze zadu udeřen prudce pivní sklenicí do hlavy a v zápětí dostal druhou prudkou ránu do ramene. Jeho kamarádi, vidouce, že jest napaden, spěchali mu ku pomoci, a nyní nastala všeobecná řežba. Civilisté házeli po vojínech sklenicemi, tito se bránili rovněž házením sklenic a podařilo se jim v několika minutách sál vykliditi. Dle stvrzení vojínů padly v sále též 2 výstřely, vypálené některým z civilistů. Kdo vlastně rvačku vyvolal, nedalo se přesně zjistiti. Dle výpovědi svědka Machaczka, vojína německé národnosti, chystali se němečtí občané již na počátku zábavy, že české vojíny vyhodí a dokonce jeden z občanských účastníků zábavy se vůči svědkovi — kterého znal z první návštěvy hostince jako Němce — krátce přeď vznikem rvačky vyjádřil: ťJděte raději ven, ono to za chvíli začne a bylo by mi líto, kdybyste vy — Němec — jako voják při tom něco slízl.Ť
Po vytlačení civilistů ze sálu shlukli se tito před hostincem a ozbrojivše se klacky a tyčemi, jež vytrhali z plotu, jali se vojíny, uzavřevši se v sále, obléhati. Ve vsí zvoněno kostelním zvonem na poplach, takže se k hostinci ještě více občanů sběhlo. Dle líčení svědků, kteří se v kritickou dobu ubírali z české Lípy do Zákup kolem Hermannova hostince v Dobřanech, byla situace pro obléhané vojíny velmi kritická. Dav venku před hostincem hulákal, pronášel proti vojínům vážné vyhrůžky a byl tak rozlícen, že bylo to nejhorší k očekávání. Vojíni byli několikráte z venčí vyzváni, aby sál opustili, což však neučinili, ježto nebyli před rozzuřeným davem svými životy jisti. Do sálu bylo též házeno cihlami a konečně i stříleno. Padlo asi 15 ran, vypálených venku stojícími civilisty — kdo střílet nepodařilo se dosud zjistiti — a jedením z těchto výstřelů zasažen byl vojín Žák do krku. Zranění toto jest těžké. Asi o půl páté hodině ráno přispěchala ze Zákup vojenská pohotovost, před níž se obléhající občané rozprchli.
Vojíni byli střízliví a chovali se slušně. Proti obviněním, na ně vzneseným, hájí se tím, že jednali v obraně hájíce své životy a že nic zlomyslně nepoškodili.
Výsledek rvačky byl, že na straně civilistů byli tři občané raněni lehce, na straně vojínů byl rotmistr Tvrzký raněn lehce a dělostřelec Žák těžce (průstřel krku). Hostinskému Hermannovi způsobena škoda ve výši přes dva tisíce KS. Vojíni u sebe žádných zbrani neměli.
Z celkového výsledku šetření lze usuzovati, že rvačka byla skutečně civilními účastníky zábavy plánovitě připravována a že vojíni, byvše na svých životech napadeni, byli nuceni k sebeobraně, nechtěli-li své životy vydati v šanc rozlícenému davu.
Po příchodu pohotovosti byla ihned záležitost vyšetřována. Jest protokolárně zjištěno, že velitel pohotovosti narazil od samého počátku na odpor ve snaze zjistiti bližší okolnosti celého případu. Jeho povinností bylo, osvoboditi obležené vojíny a ošetřiti raněné. Proto žádal u starosty obce Dobranova povoz pro dopravu raněných, který teprve po dlouhém vzpírání se byt obstarán. Na to snažit se velitel pohotovosti podrobně vyšetřiti celou událost a to tím spíše, že bylo zjištěno, že civilisté snaží se zahladiti stopu po projektilech a že několik civilistů snaží se ukrýti a prchnouti z obce. Na dvoře hostince bylo nalezeno několik prázdných dutinek z revolveru a schránka na patrony.
Nelze předbíhati vyšetřování soudnímu, které vede jednak vojenský prokurátor, jednak příslušný státní zástupce, jemuž četnictvo učinilo hlášení, nicméně nutno prohlásiti, že osoby, které byly odvedeny pohotovostí do Zákup, nebyly odvedeny jako rukojmí neb jako zatčení, nýbrž že. jednalo se důstojníkům jen o to, aby co nejdříve mohli býti všichni vyslechnuti četnictvem v Zákupech, kamž bylo osm podezřelých účastníků odvedeno a po vyslechnutí četnictvem zase domů propuštěno.
Soudní vyšetřování vede se též proti veliteli vojenské pohotovosti, zda se nedopustil nějakých bezprávností při vedení vojenské pohotovosti.
V Praze dne 16. března 1921.
Ministr národní obrany:
Gen. Husák, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
2069.
Antwort
dies Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation des Abgeordneten Heller und Genossen
betreffs des ungesetzlichen Vorgehens organisierter Militärabteilungen in Dobern bei Reichstadt i. B. am 22. November 1920. (Druck 889.)
Nach den Ergebnissen der gründlichen Untersuchung war der Verlauf der Begebenheiten in Dobern ungefähr folgender:
In der Nacht vom 21. November auf den 22. November 1920 veranstaltete der ťBund der LandwirteŤ in Dobern eine Kirchweihunterhaltung im Gasthause des Josef Hermann. Gegen 2 Uhr morgens kamen in dieses Gasthaus 8 Soldaten der Gebirgsartilleriedivision Nr. 263. in Reichstadt. Einer von ihnen, der Rottmeister Vladimír Tvrzký, ging in den Ausschank, um Bier zu bestellen, während die anderen Soldaten im Saale blieben. Dabei, fielen nach der Behauptung der Soldaten einige Beschimpfungen, wie: ťTschechische HundeŤ, ťGaunerŤ und ähnl. Der Rottmeister Vladimír Tvrzký, der die Schuldtragenden sicherstellen wollte, erhielt plötzlich von hinten mit einem Bierglase einen heftigen Schlag in den Kopf und in der Folge einen zweiten ebenso heftigen Schlag in die Schulter. Sobald seine Kameraden bemerkt hatten, dass er überfallen wurde, eilten sie ihm zur Hilfe, und nun entstand eine allgemeine Schlägerei. Die Zivilisten bewarfen die Soldaten mit Gläsern, die Soldaten verteidigten sich ebenso, und es gelang ihnen in wenigen Minuten den Saal zu räumen. Nach Angabe der Soldaten fielen im Saale, auch zwei Schüsse, die von irgend einem Zivilisten abgegeben wurden. Der eigentliche Urheber der Rauferei liess sich nicht genau feststellen. Laut Aussage des Zeugen Machaczek, eines Soldaten deutscher Nationalität, bereiteten sich die deutschen Bürger schon zu Beginn, der Unterhaltung vor, die tschechischen Soldaten hinauszuwerfen und endlich äusserte sich einer der zivilistischen Teilnehmer an der Unterhaltung zum Zeugen, der ihm vom ersten Gasthausbesuche her als Deutscher bekannt war: ťGehen Sie lieber hinaus, in einer Weile gehts los und es täte mir leid, wenn Sie — ein Deutscher — als Soldat etwas dabei beziehen würden.Ť
Nachdem die Zivilisten aus dem Saale hinausgedrängt worden waren, rotteten sie sich vor dem Gasthause zusammen, bewaffneten sich mit Knüppeln und Stangen, die sie aus dem Zaun rissen und begannen die im Saale eingeschlossenen Soldaten zu belagern. Im Dorfe wurde mit der Kirchglocke Sturm geläutet, sodass beim Gasthause noch mehr Bewohner zusammenliefen. Nach der Schilderung von Zeugen, die sich in der kritischen Zeit von Böhm.-Leipa an Hermanns Gasthause in Dobern vorbei nach Reichstadt begaben, war die Lage für die Eingeschlossenen sehr kritisch. Die draussen vor dem Gasthause angesammelte Menge brüllte, stiess gegen die Soldaten ernste Drohungen aus und war so erregt, dass das Ärgste zu erwarten war. Die Soldaten wurden mehrmals von draussen zum Verlassen des Saales aufgefordert, taten dies jedoch nicht, weil sie angesichts der erregten Menge ihres Lebens nicht sicher waren. In den Saal wurden auch Ziegel geworfen und Schüsse abgegeben. Seitens der draussen stehenden Zivilisten fielen ungefähr 15, Schüsse — die Feststellung der Schützen ist bisher nicht gelungen — und durch einen dieser Schüsse wurde der Soldat Žák in den Hals getroffen und schwer verletzt. Gegen 4 1/2 Uhr morgens eilte aus Reichstadt die Militärbereitschaft herbei, vor der die belagerenden Zivilisten die Flucht ergriffen.
Die Soldaten waren nüchtern und betrugen sich anständig. Zur Verteidigung gegen die wider sie erhobenen Beschuldigungen führen sie an, dass sie in Abwehr der gegen ihr Leben gerichteten Angriffe handelten und nichts boshafter Weise beschädigten.
Das Ergebnis der Rauferei war, dass auf Seite der Zivilisten 3 Personen leicht verletzt wurden, auf Seite der Soldaten der Rottmeister Tvrzký leicht, der Kanonier Žák schwer (Halsdurchschuss), der Gastwirt Hermann, erlitt einen Schaden von mehr als 2000 Ke. Die Soldaten waren unbewaffnet.
Das Gesamtergebnis der Untersuchung lässt den Schluss zu, dass die Rauferei von den zivilistischen Unterhaltungsteilnehmern vorbereitet war, die Soldaten an ihrem Leben bedroht und also zur Selbstverteidigung genötigt waren, falls sie nicht ihr Leben der erregten Menge preisgeben wollten.
Nach Ankunft der Bereitschaft wurde die Angelegenheit sofort untersucht und hiebei protokollarisch festgestellt, dass der Bereitschaftskommandant in seinem Bestreben, die näheren Umstände des ganzen Vorfalles klar zu stellen, gleich zu Beginn auf Widerstand stiess. Seine Pflicht war, die belagerten Soldaten zu befreien und für die. Verwundeten zu sorgen. Daher forderte er vom Gemeindevorsteher von Dobern zur Beförderung der Verwundeten ein Fuhrwerk an, das erst nach langem Widerstande. besorgt wurde. Hierauf war der Bereitschaftskommsindant bemuht, den ganzen Vorfall eingehend zu untersuchen und dies umsomehr, da sichergestellt wurde, dass zivilistischerseits gestrebt wurde, die Spuren der Geschosse zu beseitigen und weiter, dass mehrere Zivilpersonen sich zu verbergen und aus der Gemeinde zu fliehen suchten. Auf dem Hofe wurden mehrere leere Revolverhülsen und ein Patronenbehälter gefunden.
Ohne der gerichtlichen Untersuchung, die einerseits der Militärprokurator führt, andererseits der zuständige Staatsanwalt, dem. seitens der Gendarmerie Anzeige erstattet wurde, vorgreifen zu wollen, muss dennoch erklärt werden, dass die von der Bereitschaft nach Reich-stadt abgeführten Personen weder als Bürgen noch als verhaftet zu gelten hatten, sondern dass es sich den Offizieren lediglich um das möglichst schnelle Verhör aller Personen durch die Gendarmerie in Reichstadt handelte und dass dorthin 8 der Teilnahme verdächtige Personen abgeführt und nach dem Gendarmerieverhör wieder nach Hause entlassen wurden.
Die gerichtliche Untersuchung wird auch gegen den Bereitschaftskomimandant geführt, und zwar in der Richtung, ob er sich nicht bei Führung seines Kommandos irgendwelche Widerrechtlichkeiten zuschulden kommen liess.
Prag, den 16. März 1901.
Minister für nationale Verteidigung: