Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2068.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Dra Budaye, Boboka a soudruhů
v záležitosti nesprávného vyměřování daně z převodu statků na Slovensku (tisk 1345).
Dle §u 16 zák. z 11. prosince 1919. č. 658 Sb. z. a n. o dani z převodu statků a pracovních výkonů ve spojení s §em 4 vlád. nař. ze 17. prosince 1919, č. 659 Sb. z. a n. jsou zemědělci povinni vésti tak zv. ťzápis zemědělcůŤ a zapisovati do něho nejméně jednou týdně svou tržbu; daň pak předepisuje se na základě daňových přiznání, která mají býti podána do konce ledna každého roku (§ 17 cit. zák.).
Poněvadž však během prvních šesti měsíců platnosti zákona vyšlo na jevo, že zemědělský lid slovenský — namnoze beze své viny — (následkem nedostatečné školenosti) předepsaných zápisů nevede, a že z uvedených právě důvodů nelze ho nižádným způsobem k přesnému plnění těchto zákonných předpisů přiměti, a poněvadž dále z téže příčiny dalo se očekávati, že i vyplňování daňových přiznání působilo by lidu tomu nepřekonatelné obtíže, přijalo ministerstvo financí výnosem ze dne 14. září 1920, č. 82.655 ex 20 návrh gen. fin. řed. v. Bratislavě o odchylném předepisování této daně zemědělcům na Slovensku, hledíc tak jednak zabezpečiti výnos daně, která má býti uhelným kamenem k ozdravění státních financí, jednak též uspořiti slovenským zemědělcům svízelný pro ně písemný i ústní styk s úřady.
Dle návrhu gen. fin. řed. v Bratislavě měly zvláštní komise, skládající se z finančního úředníka, dále notáře, rychtáře a dvou důvěrníků, stanoviti v každé jednotlivé obcí, kolík kdo za prodané výrobky zemědělské stržil; k tomu měla se připočísti cena předmětů spotřebovaných ve vlastní domácnosti; při odhadování vlastní spotřeby měl býti rozhodným počet členů rodiny, inkl. služebných; majitel menši usedlosti s početnější rodinou měl tedy udati větší zvláštní spotřebu, ale menší resp. žádný příjem za výrobky prodané, a na opak majitel usedlostí větší s menším počtem členů rodiny měl udati menší vlastní spotřebu, za to ale při trochu jen poctivém jednání značnější příjem za výrobky prodané.
Nebyla tedy dle proposic gen. fin. řed. základnou pro předepisování daně výměra půdy podle jiter, nýbrž přibližná tržba za výrobky prodané a cena vlastní spotřeby.
V obvodech některých finančních ředitelstev (Košice, Dol. Kubín, Trenčín, Řím. Sobota, Lipt. sv. Mikuláš) byl tento. postup zachován, ač bylo finanční správě překonati mnohdy značné obtíže, a obyvatelstvo necítilo se a necítí se tím. nikterak zkráceno.
Jinde ovšem narazil tento způsob vybírání daně na naprosté neporozumění se strany poplatnictva, které dle souhlasných zpráv dotyčných finančních ředitelstev na mnoze podlehlo vlivu rázných nezodpovědných agitátorů, a popíralo, že by vůbec něco ze svých výrobků zemědělských prodalo; notáři pak, rychtáři i důvěrníci ke komisím přibraní, i když jim bylo známo, co kdo prodal, neoznámili to finančnímu úředníku komisi vedoucímu, obávajíce se pomsty rozvášněného lidu.
A tu některá finanční ředitelstva (Komárno, Prešov, Levoča, Báňská Bystrica, Zl. Moravce) vidouce, že by způsobem nařízeným od generál. fin. ředitelství v Bratislavě nepřišla k cíli, odchýlila se od způsobu zdaňování, který zavedlo jmenované generální ředitelství, a. vyměřovala daň podle toho, kolik jiter ten který poplatník sdělává; stalo se tak hlavně proto, že když při vyměřování daně nemohla se vzíti v úvahu cena výrobků prodaných, vypadla daň dle vlastní spotřeby vyšším obnosem u menšího zemědělce s početnější rodinou než u zemědělce většího s rodinou menší; za vyměření daně podle rozlohy půdy žádali ostatně i rolníci sami.
Podle toho předpisovalo na př. finanční ředitelství v Prešově daň 15 K, resp. 13—10 a 8 K z jednoho jitra; stejným způsobem počínalo si finanční ředitelství v Komárně, stanovivší sazby 8—10—12 a 15 K z 1 jitra. Finanční ředitelství v Báňské Bystřici stanovilo pak stupnice od 2—20 K podle bonity půdy a druhu kultury.
K tomuto opatření, t. j. k určení daňového základu odhadem a dohodou byla pak jednotlivá finanční ředitelství oprávněna podle §u 19 zák. z 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., poněvadž zemědělské obyvatelstvo slovenské, které notoricky žádných daňových zápisů nevedlo, nebylo by s to podati finanční správě žádoucího vysvětlení, které tato, postupuje-li se normálním způsobem, má právo při zkoumání správnosti daňových přiznání žádati právě na základě správně vedených daňových zápisů.
Výtka nesystematičnosti a nahodilosti nebo dokonce anarchie při vyměřování daně na Slovensku není tudíž opodstatněnou, poněvadž jak rozsáhlým šetřením zjištěno, bylo v příčině té postupováno u jednotlivých ředitelstev buď dle direktiv daných generálnímu finančnímu ředitelství anebo přáli-li si toho poplatníci, dle zásad na kterých se oni sami s finančním ředitelstvím dohodli; zásady ty, jmenovitě pokud jde o výši na zeb na jedno jitro, byly jak výše uvedeno, všude totožný.
Staly-li se pak výjimečně případy, že v jedné a téže obci majitel větší usedlosti platil na dani méně než druhý, který vlastní menší počet jiter, nebo že obec, jejíž půda jest úrodnější, platila od jitra menší daň než obec s pozemky méně úrodnými, žádáme, aby nám případy ty byly individuelně oznámeny, a není pochyby, že věc bude přijatelným způsobem vysvětlena a byla-li skutečně někomu učiněna újma, stane se opatření, aby bezpráví bylo odčiněno.
Co pak se týče specielně postupu finanční správy župy tekovské, tu nutno zdůrazniti, že strany samy nechtěly přistoupiti na způsob navržený generál. fin. ředitelstvím v Bratislavě a domáhaly se energicky změny, naléhajíce, aby daň byla vyměřena podle toho, kolik jiter půdy kdo vlastní.
Finanční ředitelství v Zl. Moravcích pak vyhovělo tomuto přání tím spíše, poněvadž majetnější hospodáři šmahem odpírali sděliti, kolik ze svých výrobků odprodali a i vlivnější osoby v obcí jako notáři, rychtáři a i přibraní důvěrníci, zachovávali při zjišťování skutečného obratu nápadnou reservu, ba podání takových dat vůbec odpírali, takže původním způsobem ukládání daně byli by postiženi zemědělci nejchudší s největším počtem členů rodiny. Odhadní cena 50 K za jitro není pak nikterak přemrštěná, uváží-li se, že v ní jest zahrnuta i cena oněch hospodářských produktů, na které se paušalování daně v Čechách nevztahuje (prodej koní, speciální chov určitého druhu domácích zvířat, specielní kultury rostlinné, jako víno, chmel a pod., hospodářství lesní, chov ryb a výtěžek vedlejší činnosti zemědělce, na př. včelařství, lámání kamene pod.) a přihlíží-li se dále k tomu, že za hospodářské výrobky se na Slovensku notoricky více trží než v Čechách.
Nehledě k právě řečenému, není porovnání maximální hranice paušálu v Čechách s odhadní cenou jednoho jitra stanovenou finančním ředitelstvím ve Zl. Moravcích i jinak zcela ha místě, jak patrno bude z této úvahy:
Na místě komisionelního vybírání daně z převodu statků, jak tomu bylo na Slovensku, bylo v Čechách zavedeno u zemědělců paušalování této daně.
Ten český rolník, který však nepřistoupil na paušalování, jest vydán nebezpečí, že dojde podle §u 19 cit. zák. k odhadu jeho tržby a daň pak, vyměřená podle výsledku tohoto odhadu bude daleko vyšší, než by činila daň paušalovaná.
Podobně rolník slovenský, který nesouhlasil, aby byl zdaněn dle norem, které určilo gen. fin. řed. v Bratislavě, vysadil se nebezpečí, že při odhadu podle cit. zákonného ustanovení po případě pochodí hůře.
Chtěla-li by se tedy učiniti správná paralela, musel by se v tomto případě porovnati s obnosem 50 K, placeným z jitra v některých místech v župě tekovské, nikoliv maximální paušál 42 K za ha, nýbrž výsledek odhadu, k němuž došlo podle §u 19 cit. zák. proto, že poplatník na paušálování daně nepřistoupil.
Ku konci dodáváme ještě, že dohoda o paušalování daně u rolníků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stala se skutkem teprve koncem prosince min. roku, tedy v době, kdy na Slovensku ukládání a vybírání daně z převodu statků podle norem vydaných gen. fin. řed. v Bratislavě bylo již v proudu, nebylo tudíž možno tento způsob rozšířiti na území slovenské.
Ostatně tím, že se tak nestalo, nevznikla obyvatelstvu slovenskému, jak výše doloženo, nižádná újma; jeví-li se však přece jakási diference mezi zdaněním rolnictva v Čechách a na Slovensku nutno vinu přičísti nikoliv finanční správě, nýbrž poplatnictvu samému, které nespokojivši se se způsobem, který navrhlo gen. fin. řed. v Bratislavě, samo žádalo o zdanění podle zásad jiných.
V Praze dne 5. dubna 1921.
Ministr financí: