Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2067.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance R. Tayerle a soudruhů
o odměnách za práci přes čas a nedodržování zákona a vládního nařízení o jmenování podúředníků (tisk 1455).
Předpoklad interpelace, že při anketě konané v ministerstvu spravedlnosti dne 19. května 1919 učiněna byla určitá závazná ujednání, jest nesprávný. Anketa byla jednáním jen informativním a zejména měla důvěrníkům dozorců a zástupcům jejich organisací poskytnuta býti příležitost k přednesení a odůvodnění jejich stanovisek a požadavků stran úpravy služby, aby k nim mohlo býti přihlíženo při vydávání dotyčných předpisů. Dlužno tedy odmítnouti tvrzení, že ministerstvo spravedlnosti nedodrželo jakýchsi ujednání. Nemohloť se ministerstvo spravedlnosti ani platně zavázati, protože bylo třeba dohody s ministerstvem financí a usnesení ministerské rady.
Informativní výsledky ankety byly předmětem dalšího pečlivého šetření a při nové úpravě poměrů služebních — jež v některých směrech ještě není skončena — bylo k nim skutečně přihlíženo pokud je to se zákonnými ustanoveními s požadavky služby slučitelno: služba přesahující osm hodin denně odměňuje se 1 K 50 h za každou hodinu, odměna vyplácí se měsíčně dekursivně, po noční službě poskytuje se — krom paušální odměny 6 K za noční službu — celodenní prázdno mimo neděle a svátky, rovněž za službu nedělní poskytuje se buď odměna 1 K 50 h za každou hodinu anebo náhradní celodenní. prázdno; noční službu konají v zásadě všichni dozorci. Zavedení jednotného služebního řádu jak pro trestnice tak i pro vězníce sborových soudů bude uskutečněno jakmile skončeny budou přípravné práce již zahájené.
Že k výplatě odměn za práci přesčasovou teprve nyní dochází jest dobře vysvětlitelno obsáhlostí přípravného setření v ministerstvu spravedlnosti, jednáním s ministerstvem financí o souhlas i úhradu a konečně potřebným řešením sporných otázek při výpočtu a likvidaci nároků.
Co se tkne noční služby bylo už při zmíněné anketě předpokládáno paušální odměňování. Při stanovení odměny 6 K přihlíženo bylo k tomu, že výkon noční služby je podstatnou součásti pravidelného konání služby ve smyslu platných dlužebních předpisů a že za noční službu — jež trvá u každého dozorce efektivně nejvýše 6—7 hodin — poskytuje se vlastni úhrada celodenním náhradním prázdnem. Odměna 6 K nemá tedy, charakteru mzdy, nýbrž skutečné odměny, aby i peněžně vytčen byl rozdíl vůči jiným zaměstnancům státním, od nichž noční služba se nepožaduje.
Co se tkne denní doby pracovní neučinilo ministerstvo spravedlnosti ujednání uvedeného v interpelaci sub 1), že doba pracovní stanoví se na 8 hodin denně, t. j. od 7 hodin ráno do 5 hodin odpoledne s dvouhodinovou přestávkou polední.
Poněvadž zákon o osmihodinové době pracovní platí dle jasného znění § 1 jen pro podniky živnostenskému řádu podrobené nebo po živnostensku provozované, nelze platnost jeho vztahovati na službu dozorčí stráže v trestnicích a věznicích, pro kterou zůstává v platnosti ustanovení § 19 dosud platného služebního předpisu, že trvání služby řídí se potřebou. Názor, že zákon o osmihodinové době pracovní neplatí pro dozorčí personál sdílí též ministerstvo sociální péče, jež vyjádřilo se v ten smysl, jak k dotazu ministerstva spravedlnosti tak i k dotazu zemského správního výboru. Mimochodem budiž poznamenáno, že též washingtonská konference práce prohlásila, že osmihodinová doba pracovní nemá platiti pro výkon služby dozorčí (dohlížitelské).
Výnosem ministerstva spravedlnosti z 12. ledna 1921, č. 48411 musela býti zdůrazněna povinnost ke konání služby i přes osm hodin denně, pokud je toho třeba proto, že některé organisace způsobem naprosto nepřípustným se usnášely a oznamovaly, že odmítají výkon služby přes osm hodin denně.
Služba dozorců vězňů není těžší ani namáhavější než služba mnohých jiných kategorií státních zaměstnanců, naproti tomu poskytuje řadu výhod, kterých nepožívají jiní státní zaměstnanci. Služba vyžaduje však smyslu a porozumění dozorců samých pro její státní, sociální a mravní význam. V celku projevuje se tento smysl i porozumění u většiny dozorčích zaměstnanců zcela uspokojivě, ba někdy a někde přímo krásné — tím ochotněji jest justiční správa odhodlána přihlížeti ke všem odůvodněným a splnitelným přáním dozorectva. Anketa bude svolána po ukončení zmíněných již zahájených přípravných prací stran jednotné úpravy služebních řádů.
Pokud běží o další tvrzení interpelace toho obsahu, že dle zákona ze dne 24. března 1920, č. 221 Sb. z. a n. a nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 609 Sb. z. a n., mají všichni dozorci, kteří trvale po dvanáct let konají službu jako definitivní zřízenci, jmenováni býti podúředníky, jest tvrzení toto nesprávným.
§em 1. zákona ze dne 24. března 1920, č. 221 Sb. z. a n. stanoveno, že všichni státní zaměstnanci, kteří náležejí do kategorie úředních sluhů, — tedy i dozorci vězňů — a dovršili dvanáct let ve vlastnosti definitivního úředního sluhy, jmenováni mají býti podúředníky, konají-li práce výše kvalifikované a prokáží způsobilost zvláštní zkouškou.
Nabývají tedy nároku na jmenování podúředníky z dozorců vězňů pouze oni, kteří kromě dvanáctileté služby ztrávené ve vlastnosti definitivního dozorce vězňů vyhovují ještě dalším dvěma podmínkám, totiž že konají práce výše kvalifikované a prokáží způsobilost zvláštní zkouškou.
Ve smyslu §u 2 citovaného zákona, jimž stanoveno, že nařízením určeny budou práce, které jest pokládati za výše kvalifikované, jakož i vydána bližší ustanovení o zkoušce, vydáno bylo nařízení vládni ze dne 6. listopadu 1920, č. 609 Sb. z. a n.
Dle §u 1 tohoto nařízení má jmenován býti podúředníkem dle §u 1 citovaného zákona ten, kdo:
a) dovrší dvanáct let služby skutečně ztrávené ve vlastnosti definitivního úředního sluhy,
b) v této době konal práce výše kvalifikované a to buď výlučně aspoň po půl roku nebo vedle prací sluhovských aspoň po jeden rok,
c) vykonal zvláštní zkoušku.
V §u 3 téhož nařízení uvedeny jsou práce, které ve smyslu §u 1 zákona ze dne 24. března 1920, č. 221 Sb. z. a n. pokládati jest za práce výše kvalifikované a nařízeno, že podle hledisek zde vytčených sestaví ústřední úřady, bude-li toho třeba, podrobný výpočet prací výše kvalifikovaných. To stalo se v oboru justiční správy výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 25. prosince 1920, č. 55 věst.
Dle §u 2 nařízení vládního ze dne 6. listopadu 1920, č. 609 Sb. z. a n. přísluší právo jmenovati dozorce vězňů, již vyhověli podmínkám stanoveným §em 1 zákona ze dne 24. března 1920, č. 221 Sb. z. a n. presidentům vrchních zemských soudů a vrchním státním zástupcům na oznámení dotyčného dozorce, k němuž dlužno přiložiti vysvědčení o vykonané zkoušce.
Ministerstva spravedlnosti nedošla doposud žádná stížnost na liknavé aneb úzkoprsé provádění zákona ze dne 24. března 1920, č. 221 Sb. z. a n. ohledně jmenování dozorců vězňů, kteří učinili předepsané oznámení, vrchními dozorci úřady, jimž jmenování to náleží.
V Praze dne 6. dubna 1921.
Ministr spravedlnosti: