Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2059.
Zpráva
I. výboru zdravotního,
II. výboru právního
o návrhu posl. El. Purkyňové a soudruhů (tisk 418)
na změnu §§ 32 a 33 zákona o zamezování, a potlačování nemocí sdělných ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z.
I.
Jak odborné kruhy všestranně uznávají, žádají si pronikavé novelisace četná ustanovení zákona o zamezování a potlačování nemocí sdělných ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z. (t. zv. zákon epidemicky). K nejkřiklavějším nedostatkům po stránce sociálně-humánní, patří rozhodně ustanovení §§ 32 a 33 zákona.
Ačkoli totiž zákonodárce v ustanoveních těchto měl dojista vůli a úmysl, skutečně pomoci osobám nemajetném, které budou stíženy opatřeními, jež mají býti vydána v zájmu veřejném (§§ 7, 17, 20 a 22 epidemického zákona), přece na druhé straně nejasné ustanovení § 33 a tvrdá prakse rozhodujících úřadů, opírající se o slovné znění zákona, znemožňovala až dosud dosíci účelu zákona a staví osoby isolované před alternativu buď porušiti nařízení, dané v zájmu veřejném, anebo zbaviti se výhody, již § 33 epidem. zákona má na mysli.
§ 33 totiž stanoví, že nárok na odškodnění, pokud se týče nárok na náhradu ušlého výdělku (§ 32) má býti učiněn ve. 30 dnech po zprávě o nařízení podle §§ 7, 17, 20 nebo 22 u politického úřadu, v jehož obvodu příslušné opatření se stalo, jinak že nárok zanikne.
Důsledkem tohoto ustanovení jest, že přes to, že osobě isolované jest zakázán všeliký styk s vnějším světem, musí osoba tato buď osobně, nebo písemně nárok svůj hned po nařízení isolace resp. nejpozději do 30 dnů uplatniti. Tudíž, trvá-li tato isolace resp. omezovací opatření déle než-li 30 dnů, zachovává-li strana přísné předpisy isolační resp. omezovací, ztrácí nárok na náhradu ušlého výdělku.
Jest samozřejmo, že zákon těchto důsledků neměl na mysli, a že moderní a na ratio legis hledící judikatura mohla by ustanovení vykládati ve smyslu extensivním a počítati zmíněnou preklusivní lhůtu od té doby, kdy isolovaný skutečně měl právní i faktickou možnost, nárok tento uplatniti, tudíž, že by lhůta ona měla počíti až teprve ode dne zrušení isolačních resp. omezovacích opatření.
Bohužel však judikatura opírala se dosud o slovné znění zákona, a mnoho lidí opravdu potřebných, hlavně z vrstev nejchudších, přichází pak o náhradu ušlého výdělku, na kterou jinak dle zákona má nárok.
Taktéž výplata odškodnění, resp. výplata náhrady ve smyslu §§ 32 a 33, neděla se často s náležitým urychlením, a jest v zájmu věci, aby oprávněným osobám ve výjimečných případech poskytnuta byla záloha.
Náhrada ušlého výdělku stanovena §em 32 epidem. zákona neodpovídá nikterak dnešním drahotním poměrům. Vzhledem k zákonu ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. zák. a nař., kterým změněna byla některá ustanovení zákonů o pojištění dělníků pro nemoc, jest nutno výši náhrady ušlého výdělku vyměřiti obdobně dle předpisů tohoto zákona.
Do navrhované změny § 33 bylo nutno pojmouti ustanovení, že ten, kdo nezachová předpisy epidemického zákona, jakož i zákona o očkování proti neštovicím, nemá nároku na odškodnění, aby dosaženo bylo zákonem zamýšleného účele, t. j. ochrany proti nakažlivým nemocem, a zachování předpisů v té věci vydaných.
Zdravotní výbor navrhuje proto také některé změny stylisace proti původnímu znění osnovy a doporučuje sněmovně poslanecké, aby jej schválila dle znění přiloženého.
Zákon
ze dne ............................................................... 1921,
kterým se mění §§ 32 a 33 zákona o zamezování a potlačování nemocí sdělných ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z. (epidemický zákon) se v §§ 32 a 33 mění a budou paragrafy ty zníti takto:
§ 32.
Náhrada za ušlý výdělek.
Nemajetným osobám, které žijí z denní neb týdenní mzdy, jakož i jiným osobám nemajetným, zejména drobným živnostníkům, malým držitelům pozemků, drobným obchodníkům a výjimečně těm, kteří nejsou podrobeni osobní dani z příjmu, bude po dobu, po kterou některým opatřením, na základě §§ 7, 17, 20 nebo 22 daným, nemohou si vydělávati, dána náhrada, která se rovná nemocenské podpoře vedle platných zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci, podle nichž se též provede zařadění do mzdových tříd.
Má-li oprávněná osoba podle jiných předpisů, zvláště na základě zákona o nemocenském pojišťování po dobu opatření v prvním odstavci dotčených, nárok na podporu, mzdu, nebo náhradu ušlého výdělku, doplní se náhrada v případech v prvním odstavci uvedených na míru, která se rovná nemocenské podpoře podle platných zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci.
Předchozí ustanovení tohoto paragrafu nemají platnosti, jestliže náhrada, která přísluší oprávněné osobě nemajetné podle jinakých předpisů, dosahuje nebo přesahuje výměry v odstavci druhém uvedené.
Ten, kdo se dopustí přestupku tohoto zákona nebo zákona o očkování ze dne 15. července 1919, č. 412 Sb. z. a n. a nařízení ze dne 20. dubna 1920, č. 298 Sb. z. a n., nemá nároku na náhradu ušlého výdělku.
§ 33.
Lhůta pro domáhání se nároku na odškodnění nebo na náhradu ušlého výdělku.
Nárok na odškodnění (§ 29) buď učiněn u politického úřadu, v jehož obvodu příslušné opatření se stalo, písemně nebo protokolárně, a to nejdéle do 30 dnů po vykonané desinfekci nebo vrácení předmětů nebo po zprávě, že předměty ony byly zničeny, jinak nárok zanikne.
Totéž platí o nároku na náhradu ušlého výdělku (§ 32) vzneseném z důvodů omezovačích opatření ve smyslu §§ 7, 17, 20 a 22, při čemž lhůta 30denní běží od té doby, kdy opatření isolační resp. omezovací byla zrušena.
Výplata odškodnění nebo náhrady budiž vykonána se vším urychlením, při čemž osobám oprávněným má býti obci poskytnuta přiměřená záloha na náhradu, jim dle tohoto zákona příslušející.
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej se ukládá ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
V Praze dne 31. března 1921.
Předseda:
S. Taub, v. r.
Zpravodaj:
Eliška Purkyňová, v. r.
II.
Právní výbor usnesl se ve své schůzi dne 16. března 1921, schváliti zprávu zdravotního výboru o návrhu pí. posl. Elišky Purkyňové a soudruhů na změnu §§ 32 a 33 zákona o. zamezování a potlačování nemocí sdělných ze dne 14. dubna 1913, č. 67, ř. z. (tisk 418).
V Praze dne 16. března 1921.
Předseda:
Dr. Hruban, v. r.
Zpravodaj: