Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2058.
Interpelace
poslance Rudolfa Merty a soudruhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabavení ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 16. února 1921 a ťRudého PrávaŤ ze dne 17. února 1921 a časopisu ťJiskraŤ ze dne 19 února 1921.
Ve. ťVečerníku Rudého PrávaŤ č. 37 ze dne 16. února 1921 zabaveny byly v úvodníku ťKde jsou velezrádci?Ť tyto dva odstavce:
ťK této snaze podnikatelů zjednáni úřednici, tedy také zaměstnanci, nazývající se ťvládouŤ, zůstanou prý neutrálními, ale — všechnu práci pro stát budou dávati jenom zaměstnavatelům, a to jen ťorganisovanýmŤ, t. j. vyhlásivším dělnictvu boj. To znamená, že kdyby snad dělnictvo si usmyslilo prováděti stavby bez vydřiduchů zaměstnavatelů, vláda mu žádnou práci nezadá. Ba, ještě více: kdyby dělnictvo bylo k tomuto kroku bídou donuceno, vláda dá zaměstnavatelům k disposici celý pendrekový aparát, který v prosinci m. r. ťzachránil republiku před komunistyŤ. Prohlásí zkrátka, že stavebníci ťútočí na náš mladý státŤ (Masaryk 1. ledna 1920), že dostali tolik a tolik milionů z Moskvy a proto vyplňují její diktát. Všechny ty staré, hnusné zbraně z kontrarevolučního arsenálu budou pomáhat vládě persekvovat dělnictvo, kdyby se mu zachtělo očistiti od chamtivých vykořisťovatelů svatyně práce. Nám tane na mysli otázka: nejsou vládnoucí kruhy instruovány ruskými bělogvardějci, kterými se Praha jen hemží?Ť
Kromě toho odstavce zabaven byl ještě tento odstavec:
ťOn jasně ukáže, že s kapitalisty již není spolupráce možná a že pozvolným evolučním procesem, bez katastrofy, t. j bez revoluce, hlasovacím právem, různými svobodami: shromažďovací, tisku atd. proletariát nic nedobude. V kapitalistické společnosti demokracie jest podvod, evoluce pak jen nebezpečná utopie.Ť
V ťRudém PrávuŤ č. 40 ze dne 17. února 1921 zabavena byla pod titulem ťZáležitosti strany — Ustavující sjezd župy v JihlavěŤ tato stať:
ťProletariát bude se domáhati vytrvale, všemi prostředky po ruce jsoucími republiky socialistické, až jí dosáhne. Dělnická třída může se spoléhati jedině na své bataliony. Kdyby kapitalistický žralok poznovu chtěl hnáti chudou dělnou třídu na válečné jatky proti komukoliv a snad v nejbližší době proti sovětovému Rusku, byl by proletariát sám sobě povinen, proti kapitalistické mobilisaci vojenské mobilisovati svoji armádu do všeobecné, a všesvětové generální stávky.Ť
V časopise ťJiskraŤ č. 7 ze dne 19. února 1921 v úvodním článku pod názvem ťPrvní krokŤ zabavena byla tato stať:
ť .... jež zpravidla vyvrcholují až do zabírání bezvýznamných předmětů. Proletariát bude vítězem nad nenasytným kapitalismem, byť by kterákoliv vláda sebe brutálněji si vůči dělnictvu počínala. Žádné střílení do dělníků a žalářování, výluky dělnictva nezlomí jeho touhu po vymanění ze jha mezinárodního kapitalismu. Proletariát bude se domáhati vytrvale všemi prostředky po ruce jsoucími republiky socialistické až jí dosáhne. Dělnická třída může se spoléhati jedině na své bataliony. Kdyby kapitalistický žralok poznovu chtěl hnáti chudou dělnou třídu na válečné jatky proti komukoliv a snad v nejbližší době proti sovětovému Rusku, byl by proletariát povinen sám sobě proti kapitalistické mobilisaci vojenské, mobilisovali svojí armádu do všeobecné a všesvětové generální stávky.Ť
Ve ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 3. března 1921 čís. 50 v úvodníku pod názvem ťBílá hrůza Hlohovec-Praha, Most-Krompach-TrhanovŤ byla konfiskována tato stať:
ť .... a zatím loni byl Hlohovec, v prosinci Praha, Most, letos Krompach, nyní Trhanov. Tekla krev. V kriminálech zaskřípaly rezavé veřeje ponurných cel, aby pohltily: tisíce těch, kdož přáli si míti republiku krásnější a lepší než dosud byla, kdož chtěli z ní učiniti domov pro všechny. Soudní, policejní a četnická mašina dala se do pohybu. Pracuje úžasně. Měsíce a roky kriminálu padají na hlavy obětí tohoto režimu. Jako když neznámou drtivou rukou osudu vrženi jsme zpět, kamsi do let osmdesátých a devadesátých, kdy nad Rakouskem držel ruku hrabě Thun a soudní rada Roztočil. Bílá hrůza! Posuďte všechny události v poslední době. Posuďte jejich důsledky, posuďte dobře a porovnejte jaký je rozdíl mezi bílou hrůzou v Maďarii a nynějším režimem u nás. Posuďte a odpovězte.Ť
V druhém článku téhož listu pod názvem ťDnes se rozhoduje o osudu dra ČernéhoŤ podtitul ťKaždá strana a každý poslanec ponese odpovědnost nejtěžšíŤ, zabaveno bylo toto:
ťJiž v době války přísáhli této bestii dělníci smrt. Republika československá tohoto lotra chránila, ale když jeho bezmezná drzost dosáhla vrchole v osudný 21. únor, stalo se, co mu bylo slibováno. Druhý původce velkého krveprolití krompašského, strážmistr Kroupa, proslavil se rovněž za války; působil na Roudnicku, kde proslul neomaleností a hrubostí vůči chudým ženám; šikanoval kde koho, byl postrachem celého okresu, vehnal jednu ženu do sebevraždy, když jí vzal poslední trochu brambor, které nesla hladovícím dětem, bezohledně a ukrutně stíhal sběhy, posílal lidi na vojnu. Tento člověk, vzteklý pes válečného režimu rakouského byl po převratu na Roudnicku nemožný a proto jej poslali na Slovensko. Zde brzy začal uplatňovati své methody z dob rakouských a v Krompachu on má hlavní vinu a on má na svědomí životy. Takový je režim v republice, zejména na Slovensku a tento režim prováděný starými rakušáckými, maďarskými stvůrami, udržuje dr. Černý, který stejně se proslavil za doby války. — Kdo hlasuje dnes pro černého, hlasuje pro tento režim zlotřilců ze starého Rakouska a Maďarska, kteří opovažují se zaváděti zde ony poměry, které uvedly bývalou monarchii v záhubu.Ť
A další konfiskace byla provedena v č. 52 ťRudého PrávaŤ ze dne 3. března 1921. V článku pod záhlavím: ťPersekuce dělnictva na Moravské SlovačiŤ, podtitul: ťOtevřený list uvězněného presidentu MasarykoviŤ zabaveno toto:
ťSpoutáni v řetězích, jako vrazi byli jsme dopravováni do krajského vězení v Uh. Hradišti. Nejprve zdálo se nám, že je to nemožné, že záležitost musí se vysvětliti a my budeme propuštěni. To věřili jsme ještě tenkráte, nežli přesvědčili jsme se, že u uhersko-hradištského soudu vládne duch z éry Bachovy, že režim, který zde panuje, je daleko bezohlednější, nežli za policajtského Rakouska, že soudcové a státní návladní jsou zde bezohlednější nežli paragrafy z doby Františka I., císaře rakouského.
Na zdravotní stav zatčených nebralo se žádného zřetele. Marně dávali lékaři svá dobrozdání, že zatčený je vážně nemocen a další vazba hrozí vyvrcholiti katastrofou. Uvedu svůj případ. Byl jsem na positivní tuberkulosu v r. 1917 vyloučen z armády jako nevyléčitelný. Po několikatýdenní vazbě v nezdravé cele zhoršila se plicní choroba tak, že v noci dostavovaly se záchvaty kašle, silné pocení, vysílení, nemohl jsem dýchat. Lékař konstatoval tuberkulosu mezi druhým a třetím stupněm. Žádal jsem několikráte, abych byl předán do domácího ošetřování nebo odborného léčení. Když mé všechny žádosti byly marny, zahájil jsem hladovku. Marně. Podnes nalézám se ve vězeňské cele. Nevím, zda můj případ je ojedinělý. Myslím však, že nikoliv. Při procházce s ostatními zatčenými vidím nejeden souchotinářský obličej.
Stejně jedná se při rodinných neštěstích. Zatčenému učiteli zemřela matka. Prosil, aby třeba v průvodů četníků nebo vojáků mohl ji doprovoditi k rovu. Marně. Jinému zatčenému onemocněla těžce žena. Nemoc hrozila vyvrcholiti smrtí. Marnou zůstala jeho žádost za propuštění z vazby, ačkoliv tato nebyla obligatorní.
A nyní ty rozsudky, které vynáší uherskohradišťský krajský soud! Nemají nejen příkladu v celé československé republice, nýbrž ani v současné justici evropských států vůbec. Staří rakouští soudcové byli nepoměrně mírnější!
Vyvrcholením činnosti výjimečného senátu jsou však rozsudky, vynesené nad hradišťskými soudruhy J. Macenauerem, R. Filipem, B. Grebeníčkem, J. Langrem, J. Vodou a F. Dostálkem a nad hodonskými soudruhy K. Gajošem, J. Hřebačkou a Fr. Richtrem.
Čeho dopustili se tito lidé?
Hradišťští soudruzi, vyjímaje J. Macenauera, súčastnili se (hrůzo hrůzoucí!) schůze, na níž konala se porada o generální stávce! Na schůzi bylo pouze usneseno pořádati protestní tábor lidu proti obsazení Lidového domu v Praze a persekuci dělnického hnutí. Tábor lidu minul klidně. Jediné, co se stalo, je to, že k okresnímu hejtmanovi Januštíkovi byla vyslána deputace, která žádala o jeho intervenci za propuštění 14 zatčených dělníků ze Bzence—Písku. Když vrchní státní zastupitelství v Brně požadavku dělnictva vyhovělo, demonstranti odebrali se v klidu do svých domovů!
Z této události byl zkonstruován zločin ťvelezradyŤ a J. Macenauer a Rud. Filip uznáni za vůdce ťpovstání a odsouzení každý ke 2 1/2 letému těžkému žaláři, zostřenému čtvrtletně tvrdým ložem a ztrátě volebního práva, přes to, že četnými průvodními svědky bylo dokázáno, že lid vybízeli ke klidu a důstojnému zakončení manifestace. Ostatní čtyři obžalovaní, jejichž činnost omezila se na uvedenou schůzku, byli odsouzeni ke 2letému těžkému žaláři, Langer k žaláři 18měsíčnímu a ztrátě volebního práva.
Stejně drakonický je rozsudek, vynesený v případě soudruhů hodonských K. Gajoše, J. Hřebačky a Fr. Richtra. Žaloba, podaná na ně pro zločin velezrady, opírala se hlavně o jakýsi leták, vydaný prý na Kladně, který byl nalezen u jistého dělníka, o němž neměli obžalovaní ani tušení.
Co učinili tito obžalovaní?
Richter a Gajoš šli s poslancem T. Koutným na poštu, četnickou stanici a okresní hejtmanství, kde poslední oznamoval, že generální stávka trvá, a jmenoval požadavky dělníků a žádal, aby nebylo povoláváno vojsko, že dělnictvo postará se o klid samo, za tím účelem, že budou zřízeny z rozšafných dělníků hlídky, které budou pečovati o udržení pořádku. Další jejich provinění spočívá v tom, že Richter mluvil na táboru lidu a před okresním hejtmanstvím o zabrání Lidového domu v Praze a požadavcích dělnictva, aniž byl by klid při tom porušen. Řeč jeho byla prý štvavá. Nejlepším vyvrácením tohoto subjektivního názoru jest, že dělnictvo usneslo se v odpolední schůzi na zahájení práce.
Když dělníci, vycházející z Dělnického domu s rozhodnutím, zahájiti příští den ráno práci, byli obklíčeni vojskem, došlo ke srážce, při níž bylo vojsko odzbrojeno. Četnými průvodními svědky bylo dokázáno, že obžalovaný Gajoš pečoval, seč v jeho silách bylo, o zachování klidu a pořádku. Richter a Hřebačka odjeli v odpoledních hodinách do Brna a neměli na této výtržnosti pražádné účasti.
Výjimečný senát v Uh. Hradišti ťnabyl přesvědčeníŤ, že jmenovaní byli intelektuelními původci vzpoury, a odsoudil: Karla Gajoše k 5-, J. Hřebačku ke 4- a Frant. Richtra ke 3letému těžkému žaláři a ztrátě volebního práva, protože jednali prý z důvodů nízkých a nečestných.
Pane presidente! Na Moravské Slováci vládne středověk, rozsudky vynášené uhersko-hradišťským výjimečným senátem nemají nikde příkladu! Vzbuzují rozrušení nejen mezi dělnictvem, nýbrž vyvolávají přímo ohromení v celé soudné veřejnosti, nevyjímaje ani kruhy právnické. Není místa v celé československé republice, kde řádila by reakce tak krutě jako ve Vašem rodném kraji. Persekuci jest zde postiženo několik set příslušníků čs. soc. dem. strany dělnické (levice). Persekuce a hrůza žalářů mají napraviti hlavy slováckého lidu, toužícího po štěstí národa, jehož lze docíliti jenom vyrovnáním příkrých sociálních protiv. Vyhubit socialisty! — stalo se zde jediným heslem lidi, nemilujících republiku. Rozsudky, vynášené v Uh. Hradišti, jsou s tímto přáním v úzkém souladu.
Pane presidente, nařiďte, aby do Uher. Hradiště byli vysláni objektivní soudci, aby byla provedena revise drakonických rozsudků uh. hradišťských, a přesvědčíte se, jaké bezpráví páše se na pracujícím lidu Vašeho rodného kraje!Ť
Konfiskace tyto jsou naprosto nepochopitelné. Zabavená místa je možno jen tehdy chápati, když uvážíme, že již delší dobu proti dělnickému tisku zahájena je zvláště ostrá konfiskační prakse. Poněvadž konfiskace dělnického tisku je takřka na denním pořádku a zřejmě stranicky postihuje jen tisk dělnický, táží se podepsaní pánů ministrů:
Jsou jim známy konfiskace ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 16. února 1921, ťRudého PrávaŤ ze dne 17. února 1921, ťJiskryŤ ze dne 19. února 1921, ťVečerníku Rudého PrávaŤ ze dne 3. března 1921?
A co hodlají učiniti, aby skončena byla persekuce dělnického tisku, odporující zákonu o tiskové svobodě v republice?
V Praze dne 16. dubna 1921.
Merta,
Kučera, Surányi, Toužil, Skalák, Darula, Warmbrunn, Svetlik, Krejčí, Tausik, Haken, Dr. Hahn, Dr. Šmeral, Burian, Skaunicová, Koutný, Blažek, Houser, Mikulíček, Malá, Teska, Rouček.