Byl-li obsahem tiskopisu neperiodického (§ 38 č. 1. a 2.) spáchán čin trestný, jehož pachatel není znám, může soud na návrh žalobce vyzvati vydatele, a není-li ho, tiskaře, aby pojmenoval autora. Nevyhoví-li tomuto vyzvání do lhůty mu určené, budiž potrestán pro přestupek vězením od tří dnů do tří měsíců nebo trestem peněžitým od padesáti do tisíce Kč aneb obojím. Pro případ nedobytnosti buď trest na penězích přeměněn v přiměřený trest vězení, jenž nepřevyšuje trestu hlavního.
§ 41.
Ručení za škodu způsobenou obsahem tiskopisu.
(1) Je-li obsah některého tiskopisu nepravdivý, nebo je-li sice pravdivý, týká se však života soukromého a uveřejnění nebylo zřejmě na prospěch veřejný, může žádati ten, jehož se obsah tiskopisu týče, i když nejde o čin trestný, mimo náhradu prokazatelné škody majetkové ještě i peněžitou náhradu za újmu, která není majetková (jako duševní bolest, snížení vážnosti a pod.), pokud to, hledíc na okolnosti případu, vyhovuje slušnosti.
(2) Obojí této náhrady může se domáhati na autoru; není-li to možno nebo nelze-li ji na něm patrně vymoci, může ji žádati při časopisu na tom, koho stíhá odpovědnost za obsah časopisu podle § 39.
(3) Náhradou nejsou tyto osoby povinny, jestliže při náležité pozornosti nemohly pochybovati o pravdivostí zprávy a o přípustnosti jejího uveřejnění podle ustanovení odst. 1.
(4) Závazek stíhá několik osob společně zavázaných rukou společnou a nedílnou. Vlastník časopisu ručí za dobytnost náhrady.
(5) Je-li pro trestný čin, odůvodňující takovýto návrh, zahájeno trestní řízení, připojí se k němu oprávněný se svým nárokem. Pořad práva soukromého je v případě tom přípustný pouze, jestliže trestní soud odkázal naň poškozeného, pokud jde o výši náhrady, anebo nechce-li se poškozený spokojiti náhradou, kterou mu trestní soud přiřkl.
(6) Výší náhrady majetkové určí soud podle volného uvážení, přihlédna ke všem okolnostem případu, zejména také k majetkovým poměrům zúčastněných stran.
(7) Nárok podle tohoto paragrafu promlčuje se v šesti nedělích. Promlčení nároku proti osobám, podle odst. 2. v další řadě náhradou povinným, počíná se teprve ukončením řízení zavedeného pro nárok proti těm, kdož před nimi jsou náhradou povinni, ač-li bylo řízení v čas zahájeno a řádně v něm. pokračováno.
§ 42.
Zprávy o jednání sborů zákonodárných a soudů.
(1) Pro zprávy o veřejném jednání zákonodárných sborů, které byly tak označeny a jsou pravdivé, nemůže býti nikdo stíhán a rovněž nemůže býti zavedeno řízení podlé § 44 tohoto zákona.
(2) Vyjmuto jest pouze sdělení o jednání, jehož uveřejnění jest zakázáno usnesením zákonodárných sborů.
(3) Nebyl-li při takové zprávě uveden den schůze, na niž se zpráva vztahuje, nemá poškozený nárok na náhradu škody, když byl tiskopis zabaven a. když bylo zabavení to zrušeno z důvodu prvního odstavce.
(4) Ustanovení prvního odstavce tohoto paragrafu platí též o pravdivých zprávách o veřejném jednání soudním, pokud soud při jednání nezakázal uveřejnění zprávy z. důvodů mravnosti nebo veřejného pořádku. Obžaloba trestní může býti uveřejněna již ve chvíli, kdy bylo započato s čtením jejím u soudu.
§ 43.
Propadnutí tiskopisu. (§§ 43 až 45.)
(1) Je-li někdo odsouzen pro trestný čin spáchaný tiskem (§ 38), může soud vysloviti na návrh žalobcův v rozsudku, že tiskopis propadá a že formy, plotny a jiné přístroje, určené k jeho zhotovení, mají býti učiněny neupotřebitelnými. Toto rozhodnutí vztahuje se na všechny výtisky, určené k rozšiřování. Je-li možno odděliti část tiskopisu, zakládající trestný čin, vysloví soud, že propadá jen tato část. Část nepropadlou může si vydatel odděliti. Formy a plotny zabavené buďtež na návrh účastníkům vydány, když vynětím závadné sazby nebo jiným způsobem byly učiněny neupotřebitelnými k rozmnožování.
(2) Tomuto rozhodnutí možno odporovati odvoláním, pokud tu není podmínek zmatečnosti, pozůstávající v tom, že propadnutí tiskopisu bylo vysloveno tam, kde podmínek zákonných vůbec není.
(3) Když rozsudek nabyl právní mocí, uveřejní se nález, nařizující propadnutí, v úředním listě Československé republiky.
§ 44.
(1) Na návrh žalobcův může soud vydati nález v předchozím paragrafu uvedený i bez stíhání určité osoby, není-li tu vůbec osoby, která může býti stíhána a postavena před soud pro trestný čin v předcházejícím paragrafu označený.
(2) O návrhu tom rozhodne sborový soud první stolice, jde-li o zločin nebo přečin, a okresní soud, jde-li o přestupek, podle obdoby předpisů o hlavním líčení. K líčení tomu buďtež obeslány osoby uvedené v § 65 odst. 3. a přísluší jim práva obviněného.
(3) V rozsudku vysloví soud, vyhovuje-li návrhu či jej zamítá.
(4) Vyhoví-li návrhu, vysloví zároveň, který z trestných činů je tiskopisem spáchán. Také může v tomto případě uznati, že formy, plotny a jiné přístroje určené k zhotovení tiskopisů, mají býti učiněny neupotřebitelnými pro tento účel. Účastní-li se jednání některá z osob uvedených v odst. 2., jest povinna nahraditi útraty tohoto řízení, jinak však výroku o útratách není.
(5) Zmatečním důvodem jest také, že soudce porušil zákon při rozhodnutí o otázce, jsou-li tu podmínky tohoto řízení; jinak jest dovoleno odvolati se z rozhodnuti o propadnutí, pokud nejde o rozhodnutí o útratách.
(6) Když rozsudek nabyl právní moci, buď uveřejněn podle posledního odstavce §u 43. Propadnutí provede se podle ustanovení téhož paragrafu.
§ 45.
(1) Návrh takový může učiniti žalobce i při hlavním líčení proti určité osobě pro případ, že by byl obžalovaný osvobozen a že by soud přes to uznal, že jest tiskem spáchán trestný čin (§ 38, č. 1. a 2.).
(2) V řízení před soudy porotními budiž v takovém případě otázka viny rozložena na otázku, je-li samotným obsahem tiskopisu spáchán trestný čin, nebo je-li tiskopisem spáchán čin, který je jen proto trestný, že byl spáchán tiskem, a na otázku, dopustil-li se tohoto činu obžalovaný. Přisvědčí-li porota k otázce první, může porotní soud prohlásiti tiskopis za propadlý.
(3) Jinak platí obdobně předpisy předchozího paragrafu.
§ 46.
Zrušení nálezu o propadnutí tiskopisu.
(1) Vysloví-li soud propadnutí tiskopisu, může býti tento nález zrušen na návrh žalobce, odsouzeného nebo některé z osob uvedených v § 55 odst. 3., nelze-li již pro změnu zákona nebo poměrů spatřovati v obsahu tiskopisu trestného činu, nebo není-li již z týchž důvodů veřejného zájmu na tom. aby nález byl zachován v platnosti.
(2) Příslušný jest soud, před nímž se konalo řízení v této věci v první stolici. Toto usnesení učiní soud v sedění neveřejném, vyslechna prve žalobce. Do rozhodnutí mohou si obě strany stěžovati u vyššího soudu do osmi dnů od oznámení rozhodnutí. Bylo-li návrhu vyhověno, budiž usnesení vyhlášeno úředními novinami.
§ 47.
Uveřejnění rozsudku.
Soud může přiznati žalobci na jeho návrh v rozsudku právo, aby uveřejnil rozsudek prohlašující, že obsah tiskopisu zakládá trestný čin (§§ 43 až 45). Rozsudek uveřejní se bez důvodů v jednom neb několika, nejvýše však ve třech časopisech. které soud určí na návrh žalobcův. Byl-li rozsudkem někdo odsouzen, uveřejní se rozsudek na jeho. útraty. Proti rozhodnutí o návrhu přísluší oběma stranám odvolání.
§ 48.
Promlčení trestných činů spáchaných tiskem.
(1) Trestné činy, spáchané tiskem, promlčují se v šesti měsících. Lhůta tato počíná se od toho dne, kdy se počal tiskopis rozšiřovati a, nebyl-li tiskopis rozšiřován, ode dne, kdy trestný čin byl spáchán. Bylo-li před uplynutím této doby zahájeno trestní stihání pachatele, počíná se nové promlčení dnem, kterého trestní řízení bylo zastaveno anebo přerušeno, nebo kterého osvobozující rozsudek nabyl právní moci.
(2) V případech §§ 39 a 40 přetrhuje se promlčení zavedením trestního řízení proti pojmenovanému autoru.
(3) Ustanovení trestných zákonů sluší užíti, jsou-li pro pachatele příznivější anebo byl-li trestný čin spáchán v cizině.
V.
TRESTNÍ ŘÍZENÍ VE VĚCECH TISKOVÝCH.
§ 49.
Ustanovení všeobecná.
Pro trestní řízení ve věcech tiskových platí předpisy trestního řádu, pokud v tomto zákoně není ustanoveno nic odchylného.
§ 50.
Příslušnost věcná.
(1) Není-li v tomto zákoně jinak ustanoveno, přísluší souditi přestupky v tomto zákoně stanovené jakož i ty, jež byly spáchány tiskem, soudům okresním.
(2) Soudy porotní jsou příslušny, kde samotným obsahem tiskopisu byl spáchán zločin nebo přečin, pokud nejde o přečiny přikázané podle odst. 3. soudům sborovým. Přečiny však pro urážku na cti náležejí před soud porotní, směřuje-li tato urážka proti zákonodárnému shromáždění, proti vojsku, četnictvu, nebo jejich oddělením, proti veřejným úřadům, veřejným korporacím, povolaným podle zákona, aby spravovaly veřejné věci, jejich výborům a komisím; proti členům těchto sborů, úřadů a korporací pro jejich činnost v nich; proti osobám, jimž byl svěřen trvale nebo dočasně nějaký veřejný úřad nebo veřejná služba, proti služebníkům náboženských společností státem uznaných a proti vojínům, vztahuje-li se urážka na výkon jejich úřadu nebo služby; proti porotci, svědkovi nebo znalci pro jejich výrok nebo výpověď a proti řediteli nebo úředníku podniků veřejně účtujících pro jejich činnost v těchto podnicích.
(3) Soudy sborové jsou příslušny při přečinech jiných urážek na cti, při přečinech proti mravnosti a při činech, jež jsou trestný jen proto, že se staly tiskem.
(4) Soudní pravomoc ve věcech tiskových, náležející soudům okresním, vykonávají výhradně soudy, jež jsou zřízeny v sídle soudů sborových. Pravomoc ta vztahuje se na celý obvod sborového soudu prvé stolice. Je-li v sídle sborového soudu několik soudů okresních, je příslušným ten soud, který vykonává soudní pravomoc ve věcech trestných.
§ 51.
Příslušnost místní.
Jde-li o trestný čin, spáchaný tiskem, pokládá se za místo činu místo, kde byl vydán tiskopis. Není-li místo to známo, nebo je-li v cizině, místo, kde tiskopis je rozšiřován a není-li ani toto místo známo, nebo je-li v cizině, místo, kde tiskopis byl vytištěn.
§ 52.
Provádění důkazů v řízení pro urážku na cti.
(1) Zamýšlí-li obviněný žádati, aby byl v řízení pro urážku na ctí proveden důkaz pravdy, musí podati nejdéle do osmi dnů ode dne, kdy mu byl doručen obžalovací spis (v řízení přestupkovém obesláni k hlavnímu přelíčení) návrh, obsahující skutečnosti, jejichž pravdivost chce dokázati, jméno, zaměstnání, a bydliště svědků a označení listin, jimiž chce důkaz provésti. Návrh budiž podán tak, aby každý žalobce mohl dostati jedno sepsání. Totéž platí o opisech listin, na něž se obviněný odvolává. Soud dodá návrh s přílohami žalobci a stanoví mu osmidenní lhůtu, aby v ní předložil své odvody.
(2) Ve spise obžalovacím (usnesení obžalovacím) a, pokud jde o řízení přestupkové, v obsílce k hlavnímu přelíčení, buďtež uvedeni všichni svědci a znalci, kteří mají býti předvoláni k hlavnímu přelíčení.
(3) Po uplynutí lhůty odstavce prvého nemůže žádná strana žádati za provedení jiného důkazu, leč by nebylo třeba proto hlavní přelíčení odročiti, nebo jestliže strana žádala za to bez výsledku v řízení předcházejícím hlavnímu přelíčení nebo osvědčí-li, že důkazů těch neznala.
§ 53.
Práva osob zúčastněných v trestním řízení.
(1) O hlavním přelíčení buďtež uvědoměni všichni, jimž může z trestního rozsudku podle předpisů tohoto zákona (§§ 4, 24, 38, 41) vzejíti nějaká povinnost.
(2) Takto uvědomění účastníci mohou se zúčastniti hlavního přelíčení samí nebo svým zástupcem a přísluší jím táž práva jako obžalovaným. Jsou-li takové osoby neznámy, v cizině nebo neznámého pobytu, budiž jím zřízen obhájce z povinnosti úřední.
(3) Osobě, která nebyla k hlavnímu přelíčení obeslána, nemůže na základě rozsudku bytí uložena žádná povinnost.
(4) Jednati se může i tehdy, když obeslaný se nedostaví. Má-li však na základě rozsudku stihnouti obeslaného nějaká povinnost, budiž mu doručen opis rozsudku.
§ 54.
Zabavení:
a) k účelům průvodním,
b) tiskové.
(§§ 53—56.)
(1) K účelům průvodním v řízení trestním mohou bytí tiskopisy zabaveny podle všeobecných ustanovení trestního řádu, avšak nejvýše tří výtisky.
(2) Aby mohl býti rozsudek bezpečně vykonán, mohou býti zabaveny všechny výtisky určené k rozšiřování, ale toliko podle ustanovení §§ 55 a 56.
(3) Kdykoliv je tiskopis zabaven, budiž oznámen důvod zabavení, označena místa, na která se zabavení vztahuje, a udáno, jaký trestný čin se v nich shledává.
(4) Vydatel může si odděliti části tiskopisu, jež neobsahují nic trestného.
§ 55.
(1) Aby mohl býti rozsudek bezpečně vykonán, může býti tiskopis zabaven, zakládá-li jeho obsah:
1. zločin velezrady,
2. přečin proti veřejné mravnosti,
3. vyzývání, aby byl spáchán zločin, je-li tu důvodné podezření, že rozšíření tiskopisu mohlo by vésti k provedení tohoto zločinu, konečně tehdy,
4. je-li obsah jeho trestný jen proto, že uveřejnění stalo se tiskem.
(2) Naříditi zabavení může státní bezpečnostní úřad nebo státní zástupce, prvý však jen, pokud jde o tiskopisy vydané jinde než v místě sídla státního zastupitelství. Jestliže zabavení nařídil státní úřad bezpečnostní, musí do dvanáctí hodin podati o tom zprávu státnímu zástupci. Ten do dalších dvanáctí hodin buďto nařídí, aby zabavení bylo zrušeno nebo navrhne, aby je soud potvrdil. Nařídí-li zabavení státní zástupce, musí učiniti návrh na potvrzení do 24 hodin od doby, kdy je byl nařídil. Státní zástupce může také opatřiti, čeho je potřebí, aby se nemohlo užíti k další výrobě tiskopisu, jenž byl zabaven, forem, ploten a jiných přístrojů, určených k jeho zhotovení.
(3) O tom, že bylo provedeno zabavení, jež nařídil státní zástupce, jakož i že zabavení, provedené státním bezpečnostním úřadem, bylo schváleno, buďtež uvědomění bez odkladu tiskař, vydatel, autor, vlastník tiskopisu a odpovědný redaktor časopisu, pokud tyto osoby jsou známy a bydlí v území tohoto státu.
(4) Návrh na potvrzení buď učiněn u radní komory sborového soudu. O návrhu budiž rozhodnuto v sedění veřejném do 24 hodin. Osoby uvědoměné o zabavení buďtež dle možnosti k sedění tomu obeslány a o rozhodnutí vždy uvědoměny.
(5) Do rozhodnutí, že zabavení se zrušuje, může podati veřejný žalobce stížnost do 24 hodin. Do usnesení, že se zabavení potvrzuje, mohou si stěžovati všechny osoby uvedené v odst. 3. a to ve třech dnech od uvědomění o rozhodnutí. V obou případech rozhoduje o stížnosti sborový soud druhé stolice a to v sedění veřejném. Stížnost má účinek odkladný.
§ 56.
(1) Potvrzené zabavení zůstává v platnosti až do pravoplatného rozhodnutí o návrhu, aby tiskopis byl prohlášen za propadlý.
(2) Soud zruší zabavení:
1. jestliže do týdne od nařízeného zabavení nedojde návrh veřejného žalobce, aby bylo zavedeno vyšetřování nebo přípravné vyhledávání (stopování) pro čin spáchaný obsahem tiskopisu (§ 38 č. 1. a 2.);
2. nebyl-li návrh, aby byl tiskopis prohlášen propadlým, učiněn dříve, než byl vynesen odsuzující rozsudek prvé stolice;
3. jestliže nenavrhne žalobce, aby bylo zavedeno řízení podle § 44 aneb aby byl stíhán odpovědný redaktor podle § 39 tohoto zákona, nejdéle do týdne od té doby, kdy nabyly právní moci usnesení zastavující trestní řízení nebo rozsudek osvobozující;
4. byl-li odvolán nebo pravoplatně zamítnut návrh, aby tiskopis byl prohlášen propadlým.
§ 57.
Náhrada škody za zabavení.
(1) Nebyl-li tiskopis zabavený podle § 55 prohlášen propadlým, náleží vlastníku tiskopisu nárok proti státu na náhradu škody utrpěné zabavením.
(2) Návrh buď podán u soudu, uvedeného v § 55 odst. 4., a to do 14 dnů po tom, kdy poškozený se dověděl, že zabavení bylo zrušeno, jinak nárok na náhradu nemine. Soud rozhodne o nároku v sedění neveřejném, vyslechna žadatele a veřejného žalobce:
(3) Proti rozhodnutí jest přípustná stížnost, kterou nutno podati do 14 dnů k sborovému soudu druhé stolice.
(4) Není-li žadatel s rozhodnutím druhé stolíce spokojen, může uplatniti svůj nárok do šesti měsíců žalobou civilní.
§ 58.
Sproštění povinnosti svědecké.
(1) Osoby činné z povolání v podniku časopiseckém nebo tiskárně, kde se časopis tiskne, jsou sproštěny v trestním řízení pro činy spáchané tiskem a v řízení o nároku podle §u 41 povinnosti vydávati svědectví o tom, kdo příslušnou část obsahu sepsal nebo časopisu dodal. Jakékoliv prohlídky v místnostech podniku časopiseckého nebo v bytu osob tam zaměstnaných k účelu témuž jsou nepřípustny.
(2) Osvobození to neplatí, jde-li o inseráty nebo, koná-li se trestní řízení pro takové zločiny, jež směřují proti trvání a celistvosti státu a jeho obraně.
VI.
USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ.
§ 59.
Účinnost zákona.
(§§ 59 a 62.)
(1) Zákon tento nabude účinnosti za dva měsíce po vyhlášení. Provedení zásady §u 13 o zrušení systému koncesního vyhražuje se novele k živnostenskému řádu.
(2) Zároveň s účinností tohoto zákona pozbývají platnosti: zákon ze dne 17. prosince 1862, č. 6. ř. z. z roku 1863, platná dosud ustanovení zákona z 15. října 1868, č. 142, ř. z., zákon ze dne 9, července 1894, č. 161. ř. z., XVII hlava trestního řádu z 23. května 1873, č. 119, ř. z., císařské nařízení z 11. srpna 1914, č. 215. ř. z., zákon ze dne 24. července 1919, č. 442, Sb. z. a n., §§ 7 a 10 trestního zákona ze dne 17. května 1852, č. 117. ř. z. a odst. 2. čl. II. uvozovacího zákona k témuž zákonu, §§ 1 až 56 zák. čl. XIV. z roku 1914 s výjimkou § 24 č. 6 a vztahujícího se naň § 25 odst. 1. č. 3. a odst. 2., § 62 zák. čl. V. z roku 1878, § 15 II. odst. 1. a citací bodu II. v odst. 2. §§ 16 a 17 č. 3. zák. čl. XXXIV. z roku 1897, dále § 24 a předpisy hlavy XXV. a XXX, zák. čl. XXXIII. z roku 1896, jakož i všechny jiné předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona.
§ 60.
(1) Do konce roku 1925 může vláda zakázati, aby nebyly rozšiřovány cizozemské časopisy podle § 32, i bez podmínek tam uvedených.
(2) Dokud nebudou zřízeny úřady župní, vykonávají působnost jejich, uvedenou v § 16 odst. 5., zemské politické správy.
(3) Pokud ti, kdož měli podle dosavadních předpisů povinnost odváděti volné výtisky, této povinnosti nevyhověli za dobu od 28. října 1918, musí tak učiniti dodatečně podle § 28, ač-li výtisky ty ještě mají.
(4) Byla-li žádost za opravu dodána nebo poště odevzdána přede dnem účinnosti tohoto zákona, sluší užíti ustanovení tehdy platných; ustanovení však o soudní úpravě opravy, odmítnuté pro formelní nedostatky podle § 24 odst. 3., platí i zde.
§ 61.
(1) Trestní předpisy tohoto zákona vztahují se na trestné činy spáchané před jeho účinností, nejsou-li ustanovení dosavadního práva pro vinníka příznivější.
(2) Ustanovení §§ 4, 24 odst. 7. 38 a 41 o ručení za peněžité tresty, útraty a škody nevztahují se na trestné činy spáchané před účinnosti tohoto zákona, pokud účinek ten neměl nastati již podle ustanovení dosavadních.
(3) Trestní řízení ve věcech tiskových, zahájené před účinností tohoto zákona, budiž skončeno podle předpisů dosud platných. Nesmí však býti vydán zákaz rozšiřování, a ustanovení § 58 tohoto zákona platí již v tomto řízení. Za zahájené pokládá se řízení, jakmile bylo nařízeno zabavení, nebo byl učiněn návrh na zavedení trestního řízení nebo na vydání zákazu dalšího rozšiřování nebo na propadnutí a zničení tiskopisů.
(4) Dosud nevyřízený návrh na zabavení přesahující rozsah podle §u 55 budiž odvolán, zabavení nenabyvší dosud moci práva buď zrušeno na návrh účastníků (§ 55 odst. 3.) soudem, příslušným k jeho potvrzení nebo k vydání nálezu o něm. Nároku na náhradu navrhovatel nemá.
(5) Návrh na zavedení řízení podle § 493 tr. ř. z 23. května 1878, č. 119, ř. z. nebo podle § 477 čl. zák. XXXIII. z roku 1896, podaný před účinností tohoto zákona, budiž pokládán za návrh podle § 44 tohoto zákona a budiž o něm jednáno podle tohoto ustanovení. Byl-li však již před účinností tohoto zákona vydán nalez o takovém návrhu, jenž nenabyl ještě právní mocí, budiž k námitkám, podaným včas od oprávněného, zavedeno řízení podle § 44. Propadnutí může býti vysloveno i v tomto případě jen za podmínek tohoto zákona.
§ 62.
(1) Zákazy dalšího rozšiřování, jež byly vydány podle zákona dosud platného, mají, jakmile zákon nabude účinnosti, týž účinek, jako rozsudky, v nichž bylo vysloveno, že tiskopisy propadají.
(2) Kde podle práva dosud platného bylo možno zastaviti vydávání časopisu proto, že nebyl včas zaplacen trest peněžitý nebo nebyly nahraženy útraty, může vydatel nebo vlastník časopisu následek ten odvrátiti tím, že trest aneb útraty sám zaplatí.
§ 63.
Převedení věcí tiskových od soudů vojenských na občanské.
Vojenské soudy odstoupí věcí u nich projednané příslušným soudům občanským, nebylo-li v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, trestní řízení v prvé stolici skončeno nebo byla-li vrácena věc taková po zrušení rozsudku první stolici k novému projednávání.
§ 64.
Citace ustanovení zrušených.
Kde zákony a nařízení odvolávají se na ustanovení zákonů a nařízení tímto zákonem zrušených, jest rozuměti obdobná ustanovení tohoto zákona.
§ 65.
Výkon zákona.
Ministrům spravedlnosti, vnitra, národní obrany, obchodu, průmyslu a živností, školství a národní osvěty, pošt a telegrafů se ukládá, aby tento zákon vykonali.
Důvodová zpráva.
ÚVOD.
Potřebu moderního zákona tiskového pro náš stát netřeba široce odůvodňovati. Stačí poukázati na to, že je nemožno, aby ve státě, v němž demokracie chce pracovati k volnému rozvoji všech členů státu, existovalo tiskové právo, ovládané duchem policejním a každý svobodný rozvoj tisku dusícím. Nebyla-li by reforma provedena brzy, došlo by k tomu, že by ustanovení dosavadních tiskových zákonů nebylo vůbec dbáno, protože se nesrovnávají s duchem a požadavky doby, a zavládl by stav protiprávní a protizákonný.
Již tím, co právě uvedeno, je naznačeno, že jde o osnovu zákona, jenž by nejširší měrou spočíval na zásadách tiskové svobody. Bez svobody tisku nelze si mysliti žádnou svobodu politickou a bez svobody politické žádný pokrok společenský. Arci předpokládá každá svoboda tisková, jak zvláště historie tiskového práva učí, listou duševní vyspělost lidu, jinak mu svoboda ta nejenom nepřinese užitku, ale také záhy se zvrátí. Než lze právem doufati, že zkoušky, jimž byl lid náš za dvouletého trvání republiky podroben, ukázaly jeho zralost i pro tuto svobodu.
Vedle pochybností tohoto rázu byly vyslovovány i jiné: Zda nemá býti vyčkáno, až bude zbudováno nové trestní právo, poněvadž prý bez moderního práva trestního stěží bude míti tiskový zákon plný úspěch. Avšak tu třeba uvážiti, že reforma trestního práva přec bude vyžadovati delší doby a že není radno tak dlouho otáleti s reformou práva tiskového, jež jeví na veřejný život ještě větší účinek než právo trestní. Obav takových bude tím méně, když v jednom z hlavních institutů tiskového práva, v tiskovém zabavení, bude lze zbaviti se ohledů na mnohá snad zastaralá ustanovení trestního práva, protože zabavení tiskové, jak se osnovou navrhuje, je obmezeno na míru nejnezbytnější potřeby. (Změny tiskového zákona, které by snad byly vyvolány budoucí reformou trestních zákonů a řádů a jich unifikací, budou as nemnohé Kromě toho osnova snažila se vyhnouti citaci předpisů trestních zákonů neb řádů, volíc vždy dikci všeobecnější, ale přec tak přiléhavou, aby bylo lze ustanoven užíti na různé naše právo hmotné i formální. Citace ustanovení těch může býti ponechána jako podrobnější určení prováděcímu nařízení, jež lze lépe a rychle přizpůsobiti změnám jiných zákonů.)
Ministerstvo spravedlnosti vítalo proto podnět, který k vypracování osnovy tiskového zákona byl dán návrhem Dr. Boučka a soudr. čís. tisku 560 z roku 1919 a vypracovalo, opírajíc se o vzory v moderním zákonodárství, o poznatky, k nímž dospěla věda, jakož i o poznatky a zkušenosti prakse, osnovu, jež byla sdělena s nejlepšími znalci tiskového práva, universitními profesory Dr. Storchem a Dr. Miřičkou, jichž záslužnou práci, jevící se i v dřívějších studiích z oboru tiskového práva, nelze ani dost oceniti, s nejvyšším soudem, úřady soudními, jednotlivými vynikajícími znalci práv, žurnalisty, odbornými organisacemi, komorami a gremiemi, a s použitím jejích vyjádření a posudků byla přepracována v tu formu, v níž se zde podává ke schválení.
Uzákonění osnovy té přinese samozřejmě také ten prospěch, že další důležitá část práva bude v celém státě sjednocena.
Průtahu, který povstal tím, že opětně byly vyžadovány posudky a vyjádření kruhů odborných, netřeba litovati. Zatím se nejenom vyjasnily politické poměry zahraniční, ale též vnitropolitické poměry lze posuzovati jinak, když zatím došlo k vybudování ústavy, zároveň pak byla učiněna zákonná opatření pro dobu mimořádnou, takže svoboda tisková může býti přiznána v mezích daleko širších, než bylo možno dříve.
Co do systematiky přidržuje se osnova uspořádání, k němuž dospěla věda a jež také nejlépe vyhovuje potřebě praktické. Jako první díl byly zařaděny některé předpisy povahy všeobecné, druhy díl obsahuje předpisy rázu živnostenského, třetí ustanovení pořádková, čtvrtý jedná o odpovědnosti za obsah tiskopisů, pátý upravuje řízení ve věcech tiskových, konečně šestý obsahuje ustanovení přechodná.
Dříve, než bude přikročeno k odůvodnění jednotlivých ustanovení osnovy, je vhodno probrati nejdůležitější instituty tiskového práva v hrubých rysech, aby odtud byl patrný celkový ráz navrženého zákona a bylo lze pak lépe posouditi jednotlivá ustanovení v jejich souvislosti.
Hlavní zásady, na nichž osnova spočívá, jsou tyto: Zrušení systému koncesního, volná kolportáž, zdokonalená úprava ústavů tiskové opravy tak, aby byla poskytnuta zvýšená ochrana cti, ale také, aby bylo časopisectvo chráněno podle možnosti před vnucováním oprav nespravedlivých, obmezení zabavení tiskového na nepatrný počet deliktů oficiosních, nahrazení praevence celkem repressí, nová úprava odpovědnosti tak, že stíhá osoby na výrobě tiskopisů zúčastněné podle míry jejich zavinění, úprava příslušnosti ve věcech tiskových zvláště, pokud jde o urážky na cti, a provádění důkazů v procesech tiskových tak, aby i za svobody tisku byla ochrana ctí zabezpečena.
A.
I. K otázce zrušení systému koncesního.
Zde budiž nejprve poukázáno na návrh prof. Dr. Horáčka a soudr. tisk číslo 917 z r. 1919, aby byly živnosti knihtiskařské a knihkupecké prohlášeny za živnosti volné, na zprávu živnostenského výboru tisk čís. 1892 z roku téhož, podle níž tento výbor projevil souhlas s tím, aby se upustilo od systému koncesního, a konečně na resoluci Národního shromáždění ze 4. prosince 1919, kterou bylo ministerstvu průmyslu, obchodu a živností uloženo, aby podalo návrh zákona, jenž by provedl změnu živnostenského řádu uvedenou ve zprávě živnostenského výboru.
Jisto je, že stanovisko rakouského práva tiskového, že knihtiskařství a knihkupectví má býti pod úředním dozorem a že je lze provozovati jen osobami politicky spolehlivými, je v demokratickém státě neudržitelné.
Přes to, že státní základní zákon z 21. prosince 1867, č. 142. ř. z. prohlašoval svobodu slova a mínění a prohlásil nepřípustným dávati tisk pod censuru nebo omezovati jej. propůjčováním koncesí, zůstalo při ustanoveních živnostenského řádu z roku 1859 i po vydání živnostenské novely z r. 1883, zřejmě jen proto, že v obmezení tisku koncesemi byl shledáván vítaný prostředek domnělou nebezpečnost tisku ne-li odstraniti, alespoň zmenšiti. Jmenovitě možnost odnětí koncese byla z hlavních příčin, jež vedla k ponechání tohoto pro celý rozvoj grafiky tíživého ustanovení.
A přece není podobného obmezení nikde ve státech sousedních, ani ve Francii a Německu, a bylo prvou starostí těchto států, co nejdříve tento přežitek staré moci policejní odstraniti. (Francouzský tiskový zákon prohlašuje v článku 1. výslovně i tiskařství i knihkupectví za volné. Německý živnostenský řád (§ 14 odst. 2. živnostenského řádu z 21. června 1869, podobně i ve znění že 26. července 1900) ukládá jen živnostníku povinnost oznámiti úřadu místnost, kde se živnost provozuje.)
Ve věci této vypracovalo ministerstvo obchodu osnovu, která rovněž stojí na stanovisku, že koncese se zrušují, žádá se však průkaz způsobilosti a má býti stanovena jistá doba přechodná, jejíž účelem jest chrániti trvající již grafické podniky — počtem přes tisíc —, aby dosavadním koncesionářům byla tak poskytnuta možnost na nastávající změnu poměrů konkurenčních náležitě se připraviti.