Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2040.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................................................... 1921
o výkonu vazby na politických provinilcích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Tresty na svobodě, uložené soudy občanskými nebo vojenskými
a) pro trestné činy proti trvání bezpečnosti státu, ústavě nebo politickým právům občanským.
b) pro trestné skutky spáchané z politické pohnutky, buďtež vykonávány podle ustanovení tohoto zákona.
(2) Ustanovení těchto nebudiž užito tehdy, jestliže byl takový trestný čin spáchán současně z pohnutky nízké nebo sbíhá-li se s ním trestný čin poměrně ne nepatrný, spáchaný z pohnutky nízké, nebo byl-li činem takovým úmyslně zmařen lidský život nebo úmyslně ublíženo jednotlivým osobám na těle, zdraví nebo ve větší míře na svobodě nebo majetku.
§ 2.
(1) Pro výkon trestů na svobodě, které budou vykonány podle tohoto zákona, platí všeobecné předpisy o výkonu trestu s těmito úchylkami:
1. a) provinilci buďtež, pokud možno, umístěni ve zvláštním oddělení trestnice (věznice) a co možno jednotlivě, při čemž buď přihlíženo k veku a vzdělání,
b) mohou si na vlastní útraty opatřiti prostou stravu a nápoje s vyloučením lihovin,
c) mohou používati vlastního ložního prádla, oděvu a obuvi,
d) nemůže jim býti ukládána práce, pokud si samí nezvolí práci přípustnou dle poměrů trestnice (věznice),
e) mohou býti dvě hodiny denně na volném prostranství, určeném správou trestnice (věznice),
f) ponechává se jim úplná volnost v četbě knih a časopisů,
g) mohou neobmezeně používati osvětlení vlastního nebo za náhradu osvětlení ústavního,
h) nelze jim ukládati čistění a úklid vězeňské místnosti,
i) mohou kouřiti.
2. a) Návštěvy u nich buďtež v nutných případech povolovány kdykoliv, jinak ne častěji než jednou za čtrnáct dní. Konány buďtež v přítomnosti vězeňského úředníka a lze při nich užívati jen jazyka tomuto srozumitelného,
b) korespondence v řeči srozumitelné správě trestnice (věznice) lest neobmezená, podléhá však její censuře.
§ 3.
Výhody uvedené v §u 2, č. 1 f) až i) a čís. 2, mohou býti obmezeny až na míru přípustnou dle všeobecných předpisů, jestliže by jimi byly ohroženy bezpečnost, pořádek v ústavě nebo zdraví provinilců.
§ 4.
(1) O tom, že trest bude vykonán podle tohoto zákona, rozhodne soud v rozsudku.
(2) Opravným prostředkem proti tomuto výroku, jakož i proto, že výrok takový učiněn nebyl, je odvolání. Odvolání to má odkladný účinek.
(3) Jde-li o takový výrok soudu na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, je opravným prostředkem odvolání i proti rozsudku soudu porotního, zmateční stížnost však tehdy, je-li zároveň podána z jiného důvodu.
(4) Zmateční stížnost na rozhodnutí soudní tabule jako druhé stolice nebo na rozsudek sborového soudu jako druhé stolíce je přípustnou jen, je-li podána zároveň z jiného důvodu.
§ 5.
(1) Výhody dle §u 2 buďtež obdobné poskytnuty při výkonu trestu uloženého úřadem správním, jakož i pro výkon vazby, ať policejní ať soudní, pro činy uvedené v §u 1, pokud tím nejsou dotčena ustanovení trestních řádů o výhonu vazby.
(2) Rozhodnuti o tom náleží orgánu, jenž uložil trest nebo uvalil vazbu.
§ 6.
Ustanovení tohoto zákona neplatí pro výkon trestů (vazby) v trestnicích (věznicích) vojenských.
§ 7.
(1) Pokud) jde o tresty uložené před účinnosti tohoto zákona, platí tato ustanovení:
a) Trest nebo zbytek trestu vykoná se dle ustanovení tohoto zákona, slušelo-li jej vykonati dle dosavadních předpisů o výkonu trestů na politických provinilcích nebo ve státním vězení,
b) v jiných případech doplní soud, jenž vynesl rozsudek v prvé stolici, rozsudek na návrh žalobce nebo odsouzeného po případném doplnění průvodního řízení. O opravných prostředcích proti tomuto výroku platí ustanovení §u 4.
§ 8.
(1) Ustanovení §u 35, zák. čl. V. z roku 1878, jakož i nařízení na základě jeho vydaných, zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákonu a nařízením, která budou vydána k jeho provedení.
(2) Jinak pozbývají veškery dosavadní předpisy o výkonu trestu na politických provinilcích platnosti.
§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.
Důvodové zpráva.
Výkon trestů a vazby na politických provinilcích jest jednou z nejzaostalejších kapitol platného trestního práva. Dosud byly vykonávány soudy uložené tresty dle všeobecných předpisů s úlevami, stanovenými nejvyšším rozhodnutím ze dne 28. října 1849 a 3. prosince 1864 a ministerskými výnosy ze dne 24. června 1867 a 29. prosince 1867, tedy vesměs dle předpisů vydaných před bývalou ústavou prosincovou. Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi jest stav uspokojivější, neboť tam trestní zákon čl. V. z roku 1878 ukládal na delikty politické trest státního vězení, jehož ráz i výkon lépe odpovídal již kriminálně-politickým účelům trestu.
Dosavadní předpisy nevyhovují však duchu času a účelům kriminálně-politickým ve dvojím směru. Jednak vymezením pojmu politických deliktů, jednak výkonem trestu.
Za trestné činy politické platily v zemích českých dle hořejších ustanovení zločiny velezrády, rušení veřejného klidu, pozdvižení a vzbouření z politických důvodů a tiskem spáchané zločiny velezrády, veřejného násilí proti říšské radě nebo zemskému sněmu, rušení veřejného klidu a přečiny shluknutí, popuzování k záští proti národnostem, spolkům náboženským, jakož i veřejné zlehčování ústavů, manželství, rodiny, vlastnictví neb schvalování činů nezákonných nebo nemravných. Pro tresty ukládané úřady správními zvláštních předpisů nebylo.
Uherský trestní zákon volil cestu jinou tím, že na trestné činy, jež považoval za politické, ukládal již v zákoně samém zvláštní druh trestu — státní vězení. Přes to však na čin tak po výtce politický jako velezrádu ukládá trest káznice.
Pro výkon policejní nebo soudní vazby u politických provinilců nebylo dosud žádných odchylek a vykonávána byla vazba dle všeobecných předpisů.
Dnešní politický život nelze však co do intensivní účasti širokých vrstev na politickém životě vůbec ani srovnati s politickým životem v době vydání předpisů dnes platných. Metody a prostředky politického boje staly se neobyčejně rozmanitými. Nová politická práva občanstva, požívající jako na př. právo volební, koaliční, též ochrany trestní, stala se předmětem trestních útoků. Rozvětvenou organisací pozbyly mnohdy akce politické rázu podniků jednotlivců a nabyly rázu akcí massových. Celým tímto vývojem posunuty byly do popředí takové politické trestné činy, které dosud za ně považovány nebyly a je tudíž třeba hledati nové známky politického trestného činu.
Návrh použil sice v § 1 při vymezení pojmu politického trestného činu moderního pojmu mezinárodního práva trestního, jež došlo výrazu ve smlouvách o vydávání zločinců, než úmyslně se vyhnul definicí politického trestného činu, nechtěje předbíhati konečnému vývoji a chtěje se vyhnouti obtížím, které by mohly vzniknouti v mezinárodním styku jednostranným stanovením tohoto pojmu. Konečně i hledisko tohoto zákona jest podstatně jiné, nežli hledisko mezinárodního práva trestního. Se stanoviska tohoto zákona přihlížeti jest pouze ke kriminálně-politickému účelu trestu. Trest má býti úměrným nejen činu nýbrž i osobnosti pachatelově. Rozhodnou jest pro to pohnutka, z níž pachatel trestného činu se dopustil. Byla-li pohnutka čistě politická, pak nesvědčí to o mravní zvrhlostí pachatele a není tudíž potřebí vykonati na ochranu společnosti více, nežli obmeziti jej na svobodě a znemožniti mu tím páchání nových trestných činů bez jakýchkoliv vedlejších účelů polepšovacích.
Proto návrh volil jako kriterium politického trestného činu jednak ohrožený právní statek, z něhož lze souditi vždy na pohnutku politickou, jednak pohnutku politickou samu.
Vyloučiti ovšem bylo podle tohoto zákona ony trestné činy, jimiž pachatel dal na jevo nízkost svého smýšlení nebo bezohlednost v uskutečňování svých politických cílů, poněvadž v těchto případech pachatel potřebuje nápravy.
Z působnosti tohoto zákona nutně byl vyjmut výkon trestů v trestnicích a věznicích vojenských. Jednotná kázeň ústavní v těchto ústavech nepřipouští výjimek a politické trestné činy osob vojenských mají též zvláštní ráz proto, poněvadž jsou současně zásadním porušením vojenské discipliny a věrnosti. Osoby občanské však podléhají tomuto zákonu i tehdy, když snad rozšířením pravomoci soudů vojenských na osoby občanské odsouzeny byly soudem vojenským.
Naproti tomu však zákon nečiní rozdílu mezi zločiny, přečiny a přestupky, nečiní dále rozdílu mezi tím, byl-li trest uložen soudem nebo správním úřadem, a zahrnuje i výkon vazby jak soudní tak policejní. Stojítotiž na zásadě stejného nakládání se všemi politickými provinilci a za každého stavu řízení.
Otázku způsobu výkonu trestu bylo nutno řešiti v rámci platného práva, poněvadž dokonalé její řešení jest možné pouze reformou trestního systému v novém trestním zákoně, a bylo proto stanoveno, že trest má býti vykonán dle všeobecných předpisů o způsobu výkonu trestu, v konkrétním případě uloženého, s odchylkami v tomto zákoně stanovenými. Obsahově nepotřebují tyto odchylky bližšího odůvodnění, jsouce namnoze pouhým rozšířením výhod již stávajících a vyplývají z kriminálně-politického účelu trestu u politických provinilců, nahoře vymezeného. Obmezení ve vnějším styku byla nutnými proto, poněvadž nelze připustiti, aby z ústavů trestních vycházela dokonce politická propaganda.
Se stejného hlediska muselo býti vyhraženo v § 3 návrhu justiční správě právo obmeziti výhody tam uvedené. Také důvody bezpečnostní a zdravotní odůvodňují dostatečně tento návrh.
Rozhodnouti o tom, má-li býti trest vykonán dle tohoto zákona, ponechává návrh soudům. Tímto ustanovením jakož i připuštěním opravného prostředku poskytuje návrh dostatečnou záruku nestrannosti. Zvláštní ustanovení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byla podmíněna strukturou uherského trestního řádu a byla nutna proto, aby docíleno bylo zásadní jednoty řízení.
Jako prostředek opravný voleno bylo odvolání. Výhodami stanovenými v § 2 návrhu stalť se trest žaláře nebo vězení úplně bezobsažným a byla vlastně vytvořena úplně odlišná skupina provinilců, jímž odpovídá i nový druh trestu. Následkem toho poskytuje se soudci vlastně výběr mezi dvěma druhy trestu, trestem uloženým v trestním zákoně a trestem, vykonávaným dle tohoto zákona.
Poněvadž však poskytnutí opravného prostředku zmateční stížnosti dle § 281 čl. 11 tr. ř. znamenalo by neobyčejné zatížení nejvyššího soudu, volil návrh jako opravný prostředek odvolání.
Odvolání přiřknut byl odkladný účinek dle analogie § 294 tr. ř.
Z téhož důvodu, že jedná se totiž o výrok o druhu trestu, přísluší rozhodovati vždy soudnímu dvoru a nikoliv porotě.
Ustanovení o trestu státního vězení na Slovensku byla ponechána v platnosti, poněvadž jich zrušení zasahovalo by příliš do systému trestního zákona, a pouze, pokud jde o výkon trestu státního vězení, bylo nutno za účelem jednotnosti nakládání s politickými provinilci v celé republice zrušiti ona ustanovení, která odporují tomuto zákonu.
Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl Národním shromážděním projednán a schválen a sice vzhledem k naléhavosti své v řízení zkráceném podle §§ 55 jedn. řádů sněm. Jedná se totiž o neodkladné rozřešení otázky, jakým způsobem má býti. vykonán trest na neobyčejně četných provinilcích, kteří tvrdí, že jsou trestné jejich činy politickými trestnými činy nebo, že byly spáchány z politických pohnutek. — Zároveň projevuje se přání, aby návrh byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru právnímu a po přijetí touto sněmovnou v senátě výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 4. dubna 1921.
Ministr spravedlnosti: