Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2032.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců Dra. Rašína, Stivína, Hudce, Dra. Franke a soudr.
stran zvýšení novinářského porta (tisk 312).
Poštovní správa zabývala se již v době, kdy připravovala osnovu o nové úpravě poštovních sazeb vůbec i otázkou přiměřeného zvýšení sazeb za noviny a to z následujících důvodů:
Všeobecné a ohromné zdražení veškerých oněch činitelů, s nimiž posta při provozu svém musí nevyhnutelně počítati, změnilo existenční poměry poštovního a telegrafního ústavu tak, že, kdežto za Rakouska mohl odváděti státu skutečné a to nikoli nepatrné přebytky, nyní klesl na podnik úplně pasivní.
Nepříznivá situace poštovního ústavu vysvítá nejlépe z okolností, že rozpočet jeho na. rok 1921 vykazoval by neuhrazený schodek 322,000.000 Kč, nehledíc ani k tomu, že zvýšením platů a mzdy personálu, poklesnutím výkonnosti zaměstnanců a opětným stoupnutím cen veškerých poštovních, telegrafních a telefonních potřeb a hmotin provozních se vypočtený tento schodek ve skutečnosti pravděpodobně objeví ještě vyšším.
Schodek vyplývající z provozu poštovního ústavu hradila dosud benevolentně správa státní. Jelikož však finanční situace státní je čím dále tím neutěšenější, bylo zcela přirozeno, že ministerstvo financí vyzvalo dopisem z 28. května t. r., číslo 51.595/4538/20 ministerstvo pošt, aby zjednalo rovnováhu mezi vlastními výdaji a příjmy a za tím účelem provedlo zvýšení poštovních sazeb měrou takovou, aby si poštovní správa sama výdaje své aspoň hradila.
Uznávajíc naprostou odůvodněnost tohoto požadavku ministerstva financí, zvýšilo ministerstvo pošt. veškeré poštovní poplatky, pokud to světové smlouvy a úmluvy poštovní připouštějí, počínajíc 1. srpnem t. r. průměrně o 100% dosavadních.
Jakkoli se toto zvýšení zdá velmi vysokým, není přece, hledíc k neustálému vzrůstu poštovních výdajů osobních i provozních a zejména též ke značnému poklesu hodnoty měny československé vůči měně frankové, v níž děje se vyrovnávání mezinárodních účtů poštovních správ, ještě tak veliké, jaké by mělo býti, a je zajisté plně odůvodněno také nynějšími poměry, kde je poštovní správě kromě pravidelných výdajů provozních platiti také ještě velmi četné náhrady za zásilky ztracené a vyloupené.
Ačkoli se po této stránce poměry již lepší, dosahují tyto náhrady přece jen výše velice značné, což vysvětliti lze jednak okolností, že obecenstvo hledíc k poslednímu zvýšení dopravních cen na železnících opět daleko četněji používá služeb poštovního ústavu pro dopravu svých zásilek a tudíž se i procento možných ztrát opět zvyšuje, jakož i že obecenstvo se zřetelem k nynějšímu znehodnocení peněz označuje údaj ceny obnosem značně vyšším než dříve, a konečně i že pošta, nemajíc téměř ani nejnutnějších pramenů investičních, nemůže aspoň po stránce fysické poskytnouti zásilkám takového zabezpečení, jako by si v zájmu obecenstva i v zájmu služby bylo co nejnaléhavěji přáti. (Zásilky musejí ve stanicích ležeti na otevřeném peronu, na místech obecenstvu i cizím zřízencům volně přístupném, nebo ve vozích, jež nelze hned vyložiti a také pro nedostatek personálu ani dosti bezpečně hlídati atd.).
Nápravu co do technické stránky poštovní dopravy balíkové (vyhovující místnosti a jiná zařízení) lze zjednávati vzhledem na zatížené státní finance a všeobecné poměry jen postupně.
Poštovní správa, zatěžujíc novým zvýšením poplatků nejširší vrstvy obyvatelstva, na dopravu poštovní poukázané, učinila tak jen na dobu nevyhnutelné nutnosti. Právě proto, že byla si plně vědoma, že zvýšením poplatků, odcizuje se dočasně kulturnímu svému úkolu, býti pojítkem mezi všemi vrstvami obyvatelstva státního, a umožňovati tak vniknutí osvěty až do nejodlehlejších končin naší republiky, vzala onu část své předlohy, v měsíci červenci tohoto roku podané, v níž jednalo se o zvýšení poplatků novinových, zpět, aby ji znova prozkoumala.
Předložila-li pak po svědomitém uvážení veškerých okolností osnovu tuto znova, stalo se tak proto, že nebylo, lze z důležitých finančních důvodů jí dále odkládati.
Osnova byla ministerskou radou přijata a vyhlášena nařízením vlády ze 17. září 1920, Sb. z. a n. čís. 531.
Bez tohoto zvýšení, od. něhož poštovní správa očekává roční výnos nejméně 15 milionů korun, nebylo by jí lze uhraditi schodek vzniklý v jejím rozpočtu na správní rok 1921, který ve skutečnosti bude zajisté ještě vyšší, poněvadž se bude drahota veškerých poštovních, telegrafních a telefonních potřeb a provozních hmotin zajisté ještě stupňovati.
Nové, ještě vyšší zatížení ostatních zásilek poštovních, jež by bylo nevyhnutelné, kdyby se bylo zvýšení poplatků novinových neprovedlo, bylo by velmi povážlivé, jelikož byly v posledních letech již veškeré ostatní poplatky poštovní o 300—400% proti poplatkům předválečným zvýšeny, kdežto poplatky v poštovní službě novinové zůstaly dosud nezvýšeny.
V kruzích obchodních a živnostenských se také již dlouho, zvláště ale po 1. srpnu t. r., kdy nabylo účinnosti nové zvýšení sazeb za tiskoviny, žehralo na nepoměr mezi poštovními poplatky za noviny a poplatky za tiskoviny a to nikoliv neprávem. Vybíraloť se od 1. srpna t. r. za obyčejné tiskoviny, jež měly býti dopraveny spěšně, do 100 gramů váhy 30 hal., za noviny však (bez zřetele na váhu) jen 2 hal., t. j. jen jednu patnáctinu poplatku vybíraného za tiskopisy.
Podle nové úpravy poplatků v poštovní službě novinové, jež nabyla působnosti dnem 1. října 1920, činí zásilečné (výplatné) za každý výtisk novin a za každých 100 g skutečné váhy 5 hal., tedy stále ještě jen šestinu výplatného, vybíraného za spěšnou tiskovinu stejné váhy.
Konečně zasluhuje též zmínky, že československá správa poštovní přišla se zvýšením novinových poplatků teprve, když veškeré poštovní správy sousední tyto poplatky již dávno zvýšily. Tak na př. činí novinové zásilečné v Rakousku za 1 kg 2 K rakouské (za 100 g 20 h rak.). V Maďarsku do 250 g 10 hal., přes 250 do 500 g 20 hal., v Německu za každé číslo průměrné váhy do 20 g 2 feniky, přes 20—50 g 3 feniky a za každých 50 g dalších o jeden fenik více.
Že žádný podnik, byť sledoval úkoly sebe ideálnější, nemůže zůstati lhostejným ke zdražování vlastních svých podmínek existenčních, dosvědčuje nejlépe příklad novinových podniků samých, které namnoze prodejní ceny novin vůči cenám předválečným zvýšily již o plných 1000%.
Z uvedených okolností vyplývá zajisté, že poštovní správa zvýšivši poplatky ve službě novinové, nepočínala si nikterak lehkovážně, nýbrž že se podrobila jen neodvratné, železné nutnosti a že při zvýšení tom postupovala tak skromně, že není nikterak odůvodněna výtka, jako by se pošta zvýšením poplatků těch zpronevěřovala zásadám demokratickým a jednomu z předních úkolů svých, t. j. býti šířitelkou osvěty.
V Praze dne 16. října 1920.
Ministr pošt a telegrafů: