Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2023.
Zpráva
I. výboru sociálně-politického
II. výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických (tisk 1426) a o návrhu poslance Draxla, Dra Vrbenského a spol. (tisk 587) na zvýšení přídavku a mimořádného platu hornickým provisionistům.
I.
Zákon
ze dne ............................
o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Bratrská pokladna (oddělení zaopatřovací) je povinna poskytovati k zaopatřovacím platům (provisím), upraveným body 1. a 2. § 1 zákona ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n., drahotních přídavků, a to zvýšením částek v těchto bodech uvedených vesměs o sto procent. Ostatně platí ustanovení citovaného zákona, tudíž také, pokud se týče hrazení výdajů s vyplacením těchto drahotních přídavků spojených, a zvyšují se tímto ustanovením stejným způsobem i požitky osob uvedených v bodech 3. a 4. § 1 a v § 2 zákona ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n.
§ 2.
Zákon tento nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1921 a pozbude platnosti dnem 31. prosince 1921.
§ 3.
Ministru veřejných prací se ukládá, aby, dohodna se s ministrem sociální péče, zákon tento provedl.
Vláda se zmocňuje, aby platnost zákona tohoto pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, stanovila nařízením zvláštním.
Důvodová zpráva.
V důvodové zprávě, již ministr veřejných prací připojil k vládnímu návrhu zákona o dalším prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických, je suše konstatováno, že vládou navrhované zvýšení zaopatřovacích platů hornických je odůvodněno. Že dosavadní stav nadále je neudržitelný, je zřejmo již z hrubého přehledu poměrů, v nichž horničtí provisionisté se dnes nalézají. Průměrná pense hornického provisionisty bratrskou pokladnou poskytovaná obnášela před válkou 256 K ročně, čili 22 K měsíčně. Ač jest zřejmo, že již tehdy tato renta naprosto nebyla s to krýti životní potřeby ku prácí neschopného horníka, měl i malý tento peníz v poměrech předválečných určitou kupní sílu a rovnal se asi jedné čtvrtině průměrného výdělku horníka zaměstnaného. Stoupající drahotou způsobenou válečnými poměry stávalo se postavení hornických provisionistů na stále stejnou rentu, — o níž lze právem říci, že je almužnou — odkázaných přímo zoufalým a bylo jim pomáháno tím, že bratrské pokladny v pozdějších letech války, poskytovaly k těmto rentám nepatrné drahotní přídavky.
Jisté nápravy bylo docíleno v republice zákonem ze dne 29. října 1919, čís. 608 Sb. z. a n., jímž minimální pense hornická byla zvýšena na 600 K ročně a upraveno její stoupání podle počtu let bratrskou pokladnou započítaných. Dle této úpravy přiznává se hornickým pensistům vstoupivším do pense před 30. červnem 1949 nárok na 600 K ročně po uplynutí karenční doby a až do 10 členských let bratrskou pokladnou přiznaných. Za každých dalších 5 let členství u bratrské pokladny nastává zvýšení této pense o 30 K ročně až do nejvyšší částky 840 K ročně.
Pro ony členy bratrských pokladen, kteří vstoupili do pense po 30. červnu 1919, stanovena minimální pense po uplynutí karenční doby obnosem 600 K, načež po překonání základních 5 členských let následuje její stoupání za každý další rok člensky o 24 K ročně, takže pense horníka v tomto případě, na př. po 30leté době členství u bratrské pokladny dostupuje výše 1200 K ročně.
Úhrada takto upravených pensí je v případě prvém (u staropensistů) hrazena majiteli dolů, v případě druhém zvýšenými příspěvky členů bratrských pokladen, které z poloviny platí majitel závodu a z poloviny pojištěnec.
Obnáší tedy pense hornická dle této nové úpravy v prvém případě (u staropensistů) kol 60 K, v případě druhém (u novopensistů) kol 80 K měsíčně. Vdova má nárok na polovinu, dítě na čtvrtinu této dávky, s obmezením, že pense všech pozůstalých v rodině nesmí převyšovati tři čtvrtiny dávky mužovy.
Netřeba rozváděti, že tato úprava daleko nevyrovnávala ani hodně nízce vyměřeny důchod předválečný, tím méně byla s to, aby v nastalých poměrech drahotních umožňovala hornickému pensistovi opatření nejnutnějších potřeb životních. Tehdy ovšem vycházelo se z těch předpokladů, že úprava tato je jen zatímní, poněvadž již tehdy bylo zřejmo, že jest nezbytná pronikavá reforma hornického pojištění vůbec, dále se předpokládalo, že další zdražování životních potřeb pomine a nastane sestup cen.
Nenastalo však ani jedno, ani druhé. Žádoucí reforma bratrských pokladen hornických dosud neprovedena a ceny životních potřeb na místo poklesu vykazují od doby vydání zákona naopak přímo horentní zvýšení. Tím stalo se postavení hornických pensistů neudržitelným a ze všech hornických revírů docházelo úpěnlivé volání o pomoc.
Z těchto poměrů vzešly oba návrhy na úpravu hornických pensí, jimiž se sociálně-politický výbor zabýval, a to návrh posl. Draxla a spol. (tisk 587) podaný 26. října 1920 a návrh vládní (tisk 1426) podaný 12. ledna 1921. V prvém návrhu (tisk 587) navrhuje se zvýšení základní pense pro staropensisty na 1200 K ročně a stoupání za každý další rok jež by bratrská pokladna pensistovi po 5leté karenční době přiznala o 36 K ročně, takže by v tomto případě pense na př. pro prodělání 30 let členství u bratr. pokladny obnášela 2100 K ročně. Průměrná pense staropensisty dle tohoto návrhu činila by bol 150 K měsíčně.
Pro hornické novopensisty dle tohoto návrhu měla obnášeti základní pense 1200 kor., načež by pro prodělání 5leté karenční doby stoupala za každý další rok členství u bratrské pokladny o 96 K ročně, takže by na př. po prodělání 30 členských let dostoupla výše 3600 K ročně. Průměrná pense dle této normy zde jevila by se kol 240 K měsíčně. V tomto případě rovnala by se pense co do kupní síly přibližně hodnotě hornické pense předválečné.
Úhrada takto zvýšených pensí podle uvedeného návrhu měla být hrazena 5% výnosem uhelné dávky, jíž by k tomuto účeli poskytlo ministerstvo financí. Kdyby částka takto docílená nestačila, měli zbývající úhradu pro staropensisty nést majitelé dolů, pro novopensisty měla býti docílena zvýšením členských příspěvků bratrských pokladen.
Dle vládního návrhu měla úprava hornických pensí být provedena tak, že pro rok 1921 navrhuje se zvýšení dosud na základě zákona ze dne 29. října 1919 (čís. 608 Sb. z. a n.) poskytovaných pensí o 50% a úhrada, aby rovněž podle téhož zákona byla provedena. V tomto případě zvýšila by se průměrná pense u staropensistů z nynějších asi 60 K měsíčně na 90 K, u novopensistů z 80 na 120 K měsíčně. Vládní návrhy uvádí v důvodové zprávě toto zvýšení za nejkrajnější z toho důvodu, aby zamezeno bylo zvýšení cen důlních výrobků a proto, že úprava tato má platiti do provedení nové úpravy zákona o bratrských pokladnách, na němž se v ministerstvu veřejných prací pracuje.
Důvody vládního návrhu jsou jistě vážné. Avšak i při plném přihlédnutí k ním, a přes to, že 50% zvýšení pensí zní na venek jako relativně značné, zůstává suchým faktem, že pense hornické po této úpravě byly ty zvýšeny průměrně v prvém případě U staropensistů kol 30 K, v druhém u novopensistů kol 40 K měsíčně a že by obnášely po této úpravě průměrně u staropensistů kolem 90 K, u novopensistů kolem 120 K měsíčně, tedy jistě obnos naprosto nedostačující.
Sociálně-politický výbor jednaje o obou uvedených návrzích hledal východisko, kterak naléhavá tato potřeba dala by se rychle řešiti. Návrh posl. Draxla (tisk 587) stanovící nové sazby pensijní, jak shora již uvedeno, byl by jistě zatím rozřešením nejsnadnějším a dávky, jichž by se pensistům hornickým takto dostalo, co do hodnoty přibližovaly by se předválečným požitkům pensistů. Leč provedení návrhu tohoto byly v cestě obtíže úhrady. Návrh žádá totiž, aby k úhradě bylo použito 5% z výnosu uhelné daně, již by ministerstvo financí k tomu účeli dalo. Již tato úhrada zákonodárně jeví se hodně problematickou. Jest dnes snad všeobecným míněním, že uhelná daň vynucená okamžitou tísní státu je jednou z nejnespravedlivějších daní republiky, těžce postihující jak konsumenty, tak i celý průmyslový rozvoj a že je první podmínkou zdravého národohospodářského rozvoje, aby byla snížena na míru co možno nejnižší a to, co možno nejdříve. Spojovat nyní úhradu pojistného horníků s výnosem této daně na delší dobu neudržitelné je jistě nemožným a mohlo by vésti ku komplikacím. Ku všemu prohlásil zástupce ministerstva financí, že za nynějšího stavu státních financí je nemožno, aby ministerstvo toto mohlo nějakým obnosem ku zvýšení hornických pensí přispěti. Tím projevil se návrh tento jako neproveditelný.
Podkladem jednání sociálně-politického výboru zůstal návrh vládní. Sociálně-politický výbor také tento návrh schválil s tou změnou, že dávky pensijní zvýšil na místo vládou navrhovaných 50% o 100%. Učinil tak z toho důvodu, že vládou navrhované zvýšení o 50%, znamenající u staropensistů zvýšení v průměru o 30 K, u novopensistů o 40 K měsíčně je vzhledem k poměrům, v nichž pensisté dnes se nalézají a vzhledem k drahotě životních potřeb naprosto nedostatečné a že i po zvýšení 100%ním výborem doporučovaným stoupne renta staropensisty průměrně asi na 120 K a novopensisty na 160 K měsíčně, tedy na obnos v dnešních poměrech drahotních jistě velice nízký, jímž hodnota pensijního požitku daleko ještě nerovná se hodnotě téhož v době předválečné.
Úhrada zvýšení tohoto provedena bude dle návrhu vládního, na základě platného zákona ze dne 29. října 1919, č. 608 Sb. z. a n. Není sporu o tom, že znamenati bude citelné zatěžkání báňského průmyslu, zejména oněch podniků s horšími poměry dolovacími a s uhlím špatnější kvality. Lze zde však docíliti určitého vyrovnání tím, že vhodnou změnou prováděcích předpisů k uvedenému zákonu možno větší část úhrady této svaliti na ony podniky, které za příznivých poměrů dolují a značné přebytky vykazují. Ovšem že také horníci polovinu příspěvků do bratrské pokladny platící budou určitým dílem postiženi.
Navrhované zvýšení platí do konce r. 1921, tedy na tento rok. Možno doufati, že do této doby bude konečně hotova pronikavá reforma bratrských pokladen hornických a pojištění horníků že bude jednotně postaveno na moderní základy. Proto je také toto sociálně-politickým výborem slavné sněmovně doporučené zvýšení hornických pensí jen prozatímní a vzhledem ku poměrům, v nichž horničtí pensisté se nalézají neodkladné.
V Praze dne 11. března 1921.
Za výbor sociálně-politický:
Toužil Fr., v. r.,
předseda.
Brožík K., v. r.,
zpravodaj.
II.
Rozpočtový výbor připojuje se ku zprávě výboru sociálně-politického.
V Praze dne 7. dubna 1921.
Za výbor rozpočtový:
Bradáč Bohumír, v. r.,
předseda.
Brožík K., v. r.,