Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2022.
Zpráva
výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1542),
jímž se mění některá ustanovení zákonů o solním monopolu.
Přívtělením Podkarpatské Rusi k republice dostalo se vlastí naší solivaru v Solnohradě u Prešova a solných dolů v Akně Slatině, kde jsou tak bohatá ložiska kamenné soli, že lze při řádném vybudování a rozšíření těchto dolů počítati s tím, že doly solné v Akně Slatině uhradí všechnu potřebu solnou v republice. Z té příčiny jest nutno, aby se republika postarala o zákony, jimiž se produkce solná i ceny soli upravují. Staré zákony rakouské nemají pro naše území zvláštní význam, poněvadž žádný ze solných dolů a solivarů bývalého Rakouska není na půdě republiky. Větší význam pro náš zákonodárný systém v tomto směru mají zákony uherské, jež se týkaly také námi nabytých solivarů v Solnohradě a solných dolů v Akně Slatině. Proto předloženou osnovu lze posuzovati jako prvý pokus republiky luštiti otázku solného hospodářství monopolitistického a cen solí způsobem, jak to zájem občanstva, státu i nové poměry vyžadují. Dávka monopolní činí 20 Kč při 1 q.
Lze tvrditi, že osnova uvedeného zákona v obojím směru vyhovuje. Na jedné straně monopolisuje výrobu tuzemské i cizozemské soli v rukou jediného hospodáře, na druhé straně vytváří, jak z návrhu vidno, snesitelné ceny, usměrňuje jednotnou cenu soli domácí i cizozemské i při značném zvýšení nákladů výrobních zvláště mezd a zamýšlených investic, jež povedou k tomu, aby republika při výrobě soli stala se soběstačnou.
Předloha zákona přihlíží také k zvláštním potřebám jednotlivých vrstev a to zvláště zemědělských a průmyslových, jež zbavuje dávky monopolní a pak přihlíží i k historických zvyklostem slovenským, kde obyvatelům župy Marmarošské, Oravské, Liptovské a Turčanské prodává se sůl kamenná za cenu levnější než všeobecně ustanoveno. Osnova zákona dává ministru financí různá zmocnění v rozsahu navrhovaného zákona (zvýšení nebo snížení licenčního poplatku za dovoz, přiznání bezplatného odběru soli, a j.).
Rozpočtový výbor uváživ všechny důvody, jež nutí, aby hospodářství solní bylo co nejdříve upraveno zákonem, navrhuje sl. sněmovně:
Slavná sněmovno, račiž přijati a schváliti následující
Zákon
ze dne ............................................... 1921,
jímž se mění některá ustanovení zákonů o solním monopolu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Státní prodejní ceny tuzemské soli stanoví se takto:
1. 1 q kamenné (kusové i drobné) jedlé solí z dolu v Akně Slatině na dole 100 Kč,
2. 1 q vařené jedlé soli ze solivarů v Solnohradě u Prešova ze skladiště tamže 170 Kč.
Ceny rozumí se bez obalu.
§ 2.
Náklady mletí a balení (pytlování), případně ceny obalů (pytlů a j.), pokud tyto, práce koná případně obaly dodává monopolní správa, připočítají se k prodejní ceně (§ 1).
§ 3.
Ministr financí se zmocňuje, aby státní prodejní ceny solí přiměřeně zvýšil nebo snížil dle toho, stoupnou-li nebo klesnou-li výrobní náklady.
§ 4.
Sůl ku. krmení dobytka (dobytčí sůl) a sůl určená k účelům průmyslovým a živnostenským (průmyslová sůl) prodává se za plnou průměrnou výrobní cenu s 5%ní přirážkou.
Méně cenná odpadková sůl může se prodávati pro průmyslové a živnostenské účely také za nižší cenu.
Tyto ceny stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem veřejných prací.
Odběr soli dobytčí, průmyslové i odpadkové podléhá kontrolním opatřením, jež stanoví k ochraně důchodku ze solního monopolu plynoucího ministerstvo financí.
§ 5.
Ministr financí se zmocňuje, aby stanovil, v jakém rozsahu a za jakých podmínek se přiznává zaměstnancům státních solných dolů a hutí bezplatný odběr soli (deputát) a aby upravil se zřetelem na výrobní náklady státní prodejní ceny solí pro obyvatele oněch obcí, jimž podle dosavadních zákonných předpisů přísluší nárok na odběr soli za cenu nižší než všeobecně stanovenou.
§ 6.
Pokud nebude veškerá spotřeba solí ve státním území kryta tuzemskou solí, zmocňuje se ministr financí, aby stanovil okrsky, do kterých smí cizozemská sůl býti dodávána.
§ 7.
Licenční poplatek při dovozu soli z celní ciziny činí při:
1. přepychové soli 200 K
2. vařené soli 100 K
3. kamenné soli 40 K
za 1 q ryzí váhy, která je základem vyčlení.
Ministr financí může povoliti dovoz dobytčí a průmyslové solí z celní ciziny za prominutí neb snížení cla a licenčního poplatku za kontrolních opatření, potřebných ku zajištění solního důchodku.
§ 8.
Ministr financí se zmocňuje, aby licenční poplatek (§ 6) přiměřeně zvýšil neb snížil, pokud je toho třeba ku docílení přibližně stejné ceny soli tu- a cizozemské téhož druhu.
§ 9.
Kdo má na skladě v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, zásobu cizozemské soli jedlé 100 q dosahující neb přesahující, jest povinen tuto zásobu během následujících osmi dnů ohlásiti důchodkové kontrole příslušné podle místa uskladnění a doplatiti za každý q:
1. soli přepychové 180 K,
2. solí vařené (tabulové) 80 K,
3. jiné jedlé soli 20 K.
Zásilky cizozemské jedlé solí, jež jsou v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, na cestě, nutno uvedené kontrole ihned po dojití oznámiti.
Podrobnosti o přihláškách, zjištění zásob, o doplatcích upraví ministerstvo financí.
§ 10.
Dovoz, vývoz i průvoz soli kteréhokoliv druhu bez povolení ministerstva financí jest zakázán.
§ 11.
Přestupky tohoto zákona, jakož i nařízení na základě tohoto zákona vydaných stíhají se podle trestního důchodkového práva.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení dosud platných zákonů, která tomuto zákonu odporují, pozbývají platnosti.
§ 13.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.
V Praze dne 7. dubna 1921.
Bradáč Bohumír, v. r.,
předseda.
Milo Záruba, v. r.,