Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2008.
Návrh
poslance Jana Koudelky a soudruhů,
aby byla zrušena nařízení ze dne 1. července 1868, č. 81 ř. z. a nařízení ze dne 15. července 1868 č. 98 ř. z.
Podepsaní navrhují: Vládě se ukládá, aby vydala toto nařízení:
Nařízení vlády
republiky Československé
ze dne ......................
jímž se ruší ministerská nařízení ze dne 1. července 1868, č. 81. ř. z. a nařízení ze dne 15. července 1868, č. 98. ř. z.
§ 1.
Nařízení ministerstva zemské obrany a veřejné bezpečnosti, ministerstva kultu a vyučování a ministerstva vnitra ze dne 1. července 1868, č. 81 ř. z. a nařízení ministerstva zemské obrany a veřejné bezpečnosti, ministerstva kultu a vyučování a ministerstva vnitra ze dne 15. července 1868, č. 98 ř. z. se zrušují.
§ 2.
Nařízení toto nabývá moci dnem vyhlášení.
§ 3.
Provésti toto nařízení ukládá všem zúčastněným ministerstvům.
Odůvodnění.
Obě shora uvedená nařízení, o jejichž zrušení tu jde, vydána byla ministerstvy bývalého Rakouského státu před více jak půlstoletím, aby upravovala otázky povahy náboženské. Činila tak, jak toho tehdejší doba připouštěla a jak to vyhovovalo smýšlení převážné části obyvatelstva státu. Nařízení svrchu uvedená vyslovují totiž zákaz pořádání divadelních představení a jiných zábavních podniků v určité dny římsko-katolických svátků a poněvadž nařízení zmíněná dosud zrušena nebyla, nýbrž jsou v platnosti, zakazuji úřady republiky jako za Rakouska tak i nyní všechny zábavy ve dnech, dotčenými nařízeními jmenovaných, na které připadají svátky římsko-katolické církve.
Poněvadž pak jsou dnes zcela jiné poměry nežli před padesáti lety, kdy nařízení ta byla vydána odporují v mnohem ohledu faktickým poměrům a nazíráním a jsou proto předmětem oprávněné a velmi rozhořčené kritiky. Již sám fakt, že týkají se pouze svátků jedné církve a nikoliv svátků, církví všech, že tedy je to nařízení odporující úplně zásadě o rovnosti a svobodě náboženského vyznání, u nás platné, musil by stačiti k tomu, aby nařízení shora uvedená byla zrušena, jakožto zásadě té odporující.
Dnes jsou však u nás také jiné poměry i v ohledu náboženském. Kdežto tehdy před padesáti léty nebylo u nás takřka vůbec osob bez konfese náboženské, dnes je takovýchto osob, které se nehlásí k žádné církvi, v republice statisíce, v některých místech dokonce většina a tu nelze nahlédnouti, proč těmto lidem mají se ukládati státem obmezení v jejich občanském životě, obmezení úplně zbytečná, avšak nespravedlivá a dráždící.
Máme nyní dále zcela nový druh divadel, kterého před padesáti lety nebylo, totiž kinematografii, která nesmyslnými zákazy dotčených vládních nařízení trpí a to zcela zbytečně. Kinematografie není jen pro zábavu, nýbrž i pro poučení, podniky kinematografické nepatří jen zbohatlým jednotlivcům nýbrž jsou z velké části v rukou dobročinných a obecně prospěšných korporací, a proto nelze nahlédnouti, proč mají trpěti nesmyslností nařízení naprosto zastaralých jen proto, že dosud tato nařízení zrušena nebyla.
Po stránce formální: provedení tohoto návrhu není spojeno pro stát s nižádnými výdaji.
Návrh tento budiž dán k projednání výboru kulturnímu.
V Praze dne 28. března 1921.
Jan Koudelka,
R. Chalupa, Hvizdák, Kasík, Sychravová, Remeš, A. Chalupa, Kovačič, Ertl, Tadlánek, Chalupník, Srba, Černý Ant., Černý J., Al. Kříž, Oktavec, Svoboda, Prokeš, Benda, A. Novák, Marek, Dr. Markovič.