Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
1998.
Interpelace
poslanců R. Bergmana, Dra Matouška, Fr. Maška, Fr. Zavřela a druhů
vládě,
jak se hodlá zachovati k nájemcům zabrané půdy.
Provádění pozemkové reformy podle zásad obsažených v platných pozemkových zákonech počíná nepříznivě postihovati ty osoby, které na zabrané půdě hospodaří z důvodu pachtovních smluv. Státní pozemkový úřad totiž chtěje podle prozatímního kolonisačního plánu přejímati část zabrané půdy, dává ve smyslu §§ 12 a násl. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový) pachtýřům zabrané půdy krátkou výpověď, a to také těm pachtýřům, kteří s majitelem nyní zabrané půdy uzavřeli pachtovní smlouvy ještě dlouho před uzákoněním naší pozemkové reformy. Pachtovní smlouvy tohoto druhu byly uzavírány na delší dobu, obyčejně 12letou se zřetelem na možnost využitkování investovaného kapitálu do zemědělské půdy. Většina těchto pachtů by vypršela po 6 a více letech. Ta však okolnost, že pachtýři nyní při najímání půdy provedli nákladné investice vzhledem k hospodářskému na více let rozpočtenému plánu, staví je následkem neočekávaného zkrácení pachtovní doby se strany Státního pozemkového úřadu do těžké existenční situace, ježto zmínění pachtýři rekrutovali se zpravidla z řad drobných zemědělců. Toto sociální bezpráví, jehož obětí se stávají naší drobní zemědělci, vyvěrá z jednostranné stavby našich pozemkových zákonů. Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. o zabrání velkého majetku pozemkového ustanovil sice v § 9, že při převzetí zabraného majetku jest postupovati tak, aby osoby, pro které na zabraném majetku váznou práva, jakož i osoby, které mají proti dosavadnímu vlastníku právo z poměru pachtovního, nebyly zkráceny. Provedení této zásady neobsahuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329. Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), jenž v §§ 53 a násl. má ustanovení o převzetí živého a mrtvého inventáře. Tato ustanovení totiž neobsahují skoro ničeho, co by nabytá práva pachtýřů positivně zabezpečovalo, §§ 53 a násl. náhradového zákona pouze blíže vymezují právo státu, jemu v § 12 záběrovým zákonem vyhražené, na převzetí poměrné části živého a mrtvého zařízení od vlastníka, pokud ono zařízení sloužilo k hospodaření na převzatém pozemku. Vlastníku dotčeného inventáře naproti tomu nepřísluší žádného práva, ba naopak jest ode dne přijetí výpovědi od Státního pozemkového úřadu, resp. příslušné obvodové úřadovny zavázán nezcizovati ničeho ze svého inventáře bez souhlasu Státního pozemkového úřadu, ledaže by uplynula lhůta, během které musí Státní pozemkový úřad vykonati své předkupní právo na inventář hospodařící osoby.
Z dosavadních pozemkových zákonů jest jasně patrno, že práva hospodařících osob z pachtovních smluv proti vlastníku zabrané půdy nejsou nijak zabezpečena. Slib, který svého času učinil zákon záběrový svým § 9, totiž že práva pachtýřů nebudou zkrácena, zůstal úplně nesplněn. Z toho plynoucí ohrožení existence pachtýřů zabrané půdy volá za bezodkladnou nápravu nejen v zájmu sociální spravedlnosti, nýbrž i v zájmu zemědělské produkce. Proto se podepsaní táží:
Zda vláda hodlá provésti § 9 záběrového zákona v tom směru, že pachtýřům zabrané půdy zůstanou nabytá jejich práva z důvodu platných pachtovních smluv?
V Praze dne 31. března 1921.
R. Bergman, Dr. Matoušek, Fr. Mašek, Fr. Zavřel,
Dr. Lukavský, Dr. Rašín, Votruba, Veverka, Dyk, inž. L. Novák, Dr. Engliš, Špaček, Petrovický, Purkyňová, Dr. Kramář, inž. Bečka, Dr. Hajn, G. Navrátil, Šamalík, Fr. Navrátil, Kopřiva, Janalík, Tomik, Adámek.