Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Původní znění.
1983.
Antrag
der Abg. Dr. Haas, Dr. Czech und Genossen
auf Erlassung eines Gesetzes, mit weichem zum Schutze der Ansprüche auf den gesetzlichen Unterhalt einige gesetzliche Bestimmungen abgeändert und ergänzt werden.
Gesetz
vom ........................................ 1921,
mit welchem zum Schutze der Ansprüche auf den gesetzlichen Unterhalt einige gesetzliche Bestimmungen abgeändert und ergänzt werden.
Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:
Art. I.
Der 1. Absatz des § 3 des Gesetzes vom 15. April 1920, Nr. 314 Slg. d. G. u. V. wird aufgehoben und dadurch die folgenden Bestimmungen ersetzt:
ťTeuerungszulagen, welche einem Bediensteten neben dem fixen Gehalte, Lohne (Pensionsbezuge) mit Rücksicht auf die außerordnetlichen durch den Krieg hervorgerufenen Teuerungsverhältnisse gewährt wurden, dürfen wederin Exekution gezogen, noch durch Sicherungsmaßnahmen getroffen, noch verpfändet oder cediert werden, und sind bei Berechnung des den Exekution (Sicherung, Verpfändung, Cession) unterliegenden Einkommens nicht zu zählen.
Wegen eines Anspruches auf Leistung des aus dem Gesetze gebührenden Unterhaltes unterliegen jedoch auch die im vorangehenden Absatze angeführten Bezüge der Exekution Sicherung, Pfändung, Cession); doch muß dem Verpflichteten von den gesammten Dienstbezügen (§ 1) unter Hinzurechnung der Teuerungszulagen ein Betrag von K 4000.— jährlich und von den gesamten Versorgungsgenüssen (§ 2) unter Hinzurechnung der Teuerungszulagen ein. Betrag von K 2500.— jährlich frei bleiben.
Art. II.
Insoweit durch gesetzliche oder vertragsmäßige Regelung den im öffentlichen oder privaten Dienste stehenden Personen Zulagen zu ihrem Lohne (Gehalte) mit Rücksicht auf ihre Kinder gewährt werden, sind die unehelichen Kinder den ehelichen Kindern dann gleichzuhalten, wenn sie mit dem Bediensteten (Arbeiter, Beamten) im gemeinsamen Haushalte leben oder wenn der Bedienstete (Arbeiter, Beamte) ihnen gegenüber seinen gesetzlichen Alimentationspflichten nachkommt.
Art. III.
Die den Ansprüchen auf Leistung des gesetzlichen Unterhaltes eingeräumten Begünstigungen rücksichtlich der Exekution (Sicherung, Verpfändung, Cession) zu ihren Gunsten: geniessen auch die Forderungen physischer oder juristischer Personen gegen den Alimentationspflichten auf Ersatz der von ihnen an dessen Stelle geleisteten Alimente. (1042 a, b, G. B.)
Begründung.
Die Bestimmung des ersten Absatzes des § 3 des Gesetzes vom 15. April 1920, Nr. 314 Slg. d. G. u. V., daß die Teuerungszulagen in die der Exekution (Sicherung, Verpfändung Cession) unterliegenden Bezüge nicht einzurechnen sind, ist gerechtfertigt bezüglich der nicht privilegierten Forderungen, bedeutet hingegen rücksichtlich der Ansprüche auf den aus dem Gesetze gebührenden Unterhalt eine ungerechtfertigte schwere Schädigung der Anspruchsberechtigten, da in den weitaus überwiegenden Fällen der Dienstbezug oder Versorgungsgenuß ohne Teuerungszulage das Existenzminimum nicht einmal erreicht. Diesem Übelstande soll durch den Artikel I des Entwurfes abgeholfen werden.
Die Bestimmung des Artikel II der Regierungsverordnung vom 23. Juni 1919, Nr. 348 Slg. d. G. u. V., nach welcher die Kinderzulage für uneheliche Kinder nur dann gewährt wird, wenn sie mit dem betreffenden Staatsbediensteten im gemeinsamen Haushalte wohnen, oder wenn letzterer seiner Eintragung als Kindesvater in die Matrik zustimmte und seinen Alimentationspflichten nachkommt, hat zur Folge, daß in den seltensten Fällen für uneheliche Kinder die Kinderzulage bezahlt wird, was wiederum infolge Verminderung der Exekution unterliegen Bezüge eine Schädigung der unehelichen Kinder zur Folge hat. Da sich in vielen Kollektivverträgen eine analoge Bestimmung findet, greifen die gleichen Schädigungen auch bei den unehelichen Kindern von Privatbediensteten Platz. Der Artikel II des Entwurfes schafft hier Abhilfe.
Nach der ständigen Praxis der Gerichte zu § 1042 des a, b, G. B. gemessen die Forderungen dritter Personen auf Ersatz der von ihnen an Stelle des Alimentationspflichtigen geleisteten Alimente bei der Exekution nicht die. Begünstigungen der Alimentationsansprüche. Dies führt zu einer Begünstigung gerade der säumigen Alimentationspflichtigen und wächst die Begünstigung, je säumiger und pflichtvergessener der Alimentationspflichtige ist. Der Artikel III beseitigt diesen unhaltbaren Zustand.
Die Belastung der Staatsfinanzen ist eine überaus geringfügige und wird mehr als aufgehoben durch die Intercalarzinsen.
In formeller Beziehung wird beantragt, die Vorlage dem Rechtsausschusse zuzuweisen.
Prag, am 3. März 1921.
Dr. Haas, Dr. Czech,
Jokl, Schweichhart, Dr. Holitscher, Pohl, Häusler, Hausmann, Hackenberg, Heeger, Blatny, Dietl, Palme, Leibl, Uhl, Taub, Deutsch, Kirpal, R. Fischer, Beutel, Hirsch.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
Překlad.
1983.
Návrh
poslanců Dra Haase, Dra Czecha a druhů
na vydání zákona, jímž se mění a doplňují některá zákonitá ustanovení na ochranu nároků na zákonité výživné.
Zákon
ze dne ...................................... 1921,
jímž mění a doplňují se některá zákonitá ustanovení na ochranu nároků na zákonité výživné.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Odstavec I. §u 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n. se zrušuje a doplňuje se těmito ustanoveními:
ťNa drahotní přídavky, které byly poskytnuty zaměstnanci vedle pevného platu, mzdy (odpočivného), vzhledem k mimořádným drahotním poměrům vyvolaným válkou, nelze vésti ani exekucí, ani zajištění, zastavení nebo postoupení a nebuďtež připočítávány při výpočtu příjmů, podléhajících exekuci (zajištění, zastavení, postupu).
Požitky, uvedené v předešlém odstavci podléhají však exekuci (zajištění, zastavení, postupu) pro pohledávku zákonitého výživného. Avšak zavázanému musí zůstati z celkových služebních požitků (§ 1) s připočtením drahotních přídavků částka 4000 Kč ročně a ze všech zaopatřovacích požitků (§ 2) s připočtením drahotních přídavků částka 2500 Kč ročně.
Článek II.
Pokud se poskytuje osobám ve veřejné nebo soukromé službě k jejich mzdě (platu) zákonnou, nebo smluvní úpravou přídavky na děti, buďtež nemanželské děti na roveň postaveny dětem manželským, žijí-li se zaměstnancem (dělníkem, úředníkem) ve společné domácnosti nebo plní-li zaměstnanec (dělník, úředník) vůči nim zákonité alimentační závazky.
Článek III.
Úlevy při exekuci (zajištění, zastavení, postupu) poskytované pohledávkám na zákonité výživné, požívají i pohledávky fysických a právnických osob za osobou povinou platiti zákonité výživné, na náhrady výživného, jež za ni zaplatily. (1042 vš. obč. z.)
Odůvodnění.
Ustanovení I. odst. §u 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., že drahotní přídavky nemají se započítávati do požitků podléhajících exekuci (zajištění, zastavení, postupu) jest oprávněno pokud se týče neprivilegovaných pohledávek, naproti tomu pokud se týče nároku na zákonité výživné jest neoprávněným těžkým poškozováním osob oprávněných k nároku, poněvadž v převážné většině případů služební požitky nebo zaopatřovací platy bez drahotních přídavků nedosahují ani existenčního minima. Této nespravedlivosti má se odpomoci článkem I. návrhu.
Ustanovení článku II. vládního nařízení ze dne 23. června 1919, č. 348 Sb. z. a n., podle kterého přídavky na děti poskytují se na děti nemanželské jen tehdy, žijí-li s dotyčným státním zaměstnancem ve společné domácnosti nebo svolil-li tento, aby byl zanesen jako otec do matriky a platí-li výživné, má za následek, že za děti nemanželské platí se příspěvek na děti jen ve velmi řídkých případech, což opět vzhledem ke zmenšení požitků, podléhajících exekucí, jest poškozováním nemanželských dětí. Ježto v mnoha kolektivních smlouvách jest analogické ustanovení, postihují tytéž škody i nemanželské děti zaměstnanců soukromých. Článek II. návrhu zjednává zde nápravu.
Podle stálé praxe soudní §u 1042 vš. obč. z. nepožívají pohledávky třetích osob na náhradu výživného, jež zaplatily za osoby povinné platiti zákonité výživné, při exekuci úlev, poskytovaných pohledávkám za zákonité výživné. To vede k poskytování úlev právě liknavým osobám, povinným platiti zákonité výživné a úleva vzrůstá tím více, čím osoba povinná platiti zákonité výživné jest liknavější a nedbalejší. Tento neudržitelný poměr odstraňuje článek III.
Zatížení státních financí jest příliš nepatrné a interkalarní úroky je více než nahradí.
Po stránce formální navrhujeme, aby předloha byla přikázána výboru právnímu.
V Praze dne 3. března 1921.
Dr. Haas, Dr. Czech,
Jokl, Schweichhart, Dr. Holitscher, Pohl, Häusler, Hausmann, Hackenberg, Heeger, Blatny, Dietl, Palme, Leibl, Uhl, Taub, Deutsch, Kirpal, R. Fischer, Beutel, Hirsch.