Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
1981.
Návrh
poslanců Jana Koudelky Ant. Černého a soudruhů,
aby byl vydán zákon o převzetí velkostatků a majetku určeného v § 9 záborového zákona bez náhrady.
Ustanovením § 9 záborového zákona — ťZvláštním zákonem provede se zásada, že bez náhrady bude převzat majetek příslušníků nepřátelských států, příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, majetek nadací spočívajících na právech ze šlechtictví, zrušeného zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 Sb. z. a n.; majetek, jehož užívání zakládá se na výkonu funkcí, úřadů a důstojenství cizozemských, nebo který s takovou funkcí, úřadem nebo důstojenstvím jest spojen; majetek bezprávně nabytý; majetek osob, které se hrubě provinily proti československému národu ve světové válce; konečně majetek, který podle ustanovení zákonů finančních připadne státu jako splátka na dávku z majetkuŤ — bylo vládě republiky uloženo za povinnost, vydati zákon o beznáhradném převzetí majetku, označeného výše uvedenými ustanoveními. Vláda však osnovy takovéhoto zákona dosud nepředložila a podle postupu prací v Pozemkovém úřadě se zdá, že vůbec upustila od úmyslu vydati takovýto zákon.
Předložila sněmovně pouze osnovu zákona o převzetí majetku příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské. Aniž bychom se dotýkali ostatního, co bylo svrchu uvedeným předpisem § 9 záb. zákona uloženo vládě, zdůrazňujeme tu dvě otázky, které mají býti rozřešeny: beznáhradné převzetí majetku bezprávně nabytého a majetku osob, které se hrubě provinily proti československému národu ve světové válce.
Nelze si prostě představiti, že by otázka bezprávně nabytého majetku byla rozřešena mlčením postiženého národa a zapomenutím... Proti tomu bouří se přirozený právní cit našeho lidu, to by byla zrada provedená na naši národně-politické revoluci, zrada na našich předcích a nespravedlnost naproti těm, kdož dodnes čekají na odčinění utrpěné křivdy; byla by to sankce nejhoršího násilí, potvrzení nejčernějšího skutku; otřesení právního vědomí a těžká mravní škoda byly by nikoli jedinými následky takovéto naší slabosti. Proto žádáme, aby zákon, který podle § 9 záb. zákona má býti vydán, vydán byl a to, co možno nejdříve.
Úsudky povolaných odborníků nebylo vyvráceno mínění, že beznáhradné vyvlastnění statků bezprávně nabytých jest proveditelným. Tu jde především o úchvaty z let 1621—1627. Avšak i kdyby Národní shromáždění přiklonilo se k názoru, že dnes, po takměř třech stoletích těžko lze napraviti křivdu právem, aby nebylo spácháno nové bezpráví, zůstává jedno nepochybným: že lze zákonem postihnouti alespoň nejhlavnějšího vinníka v jeho potomcích, statky a majetek Jana z Liechtensteinu. Majetek tento činí obrovskou sumu 9—10 miliard Kč nynější měny.
Uvedeme o této věci několik posudků. Prof. dr. Josef Pekař praví ve svém posudku Pozemkovému úřadu: ťPrávní cítění naše bouří se ovšem při myšlénce, že by všechny tyto skutky loupeže a násilí měly zůstat nepomstěny, protože — jak za to mám — individuelní trestání není již možné, navrhoval jsem v prvém svém dobrozdání pokutu jaksi manifestační: potrestání hlavního představitele jak tehdejší absolutistické zvůle vlády, tak předního účastníka ne-li náčelníka korupční kliky, která nejvíc zlého napáchala, t. j. knížete Karla z Liechtensteina, který jako plnomocný zástupce králův potrestání odboje v Čechách na péči měl. Nelze ho ovšem trestati jinak než v potomcích jeho, tedy zabráním bez náhrady při nejmenším těch statků, jež předkové jeho z kořisti pobělohorské, z části podvodem, získali rodu svému.Ť
Prof. dr. Josef Šusta projevil úplný souhlas s těmito vývody prof. dr. J. Pekaře; jiný odborník, prof. dr. Karel Kadlec pak k tomu dále doložil: ťCo se však týče kníž. majetku Liechtensteinského, pokládám nejen za možné, nýbrž přímo doporučuji, aby, knížecí rodině Liechtensteinské zabrán byl bez náhrady ve prospěch republiky veškeren nemovitý majetek, pocházející z pobělohorských konfiskací, a mimo to i majetek na Krnovsku, jímž jako lenním knížectvím tento nohsleda Ferdinanda II. r. 1622 byl obdařen. Zabráním bez náhrady bude jen spravedlivým trestem za zločinnou činnost Karla knížete z Liechtensteina proti českému státu, trestem, kterým se rodině Liechtensteinské odejme po právu to, čím se bezdůvodně na újmu české šlechty a českého státu obohatila. Trest ten bude ještě velmi malý, poněvadž i když statky neprávem nabyté budou zabrány, zbudou rodině pořád ještě užitky z těchto statků za celá tři století.Ť
Prof. dr. Jan. Kapras ve svém dobrém zdání pak uvádí: ťKarel z Liechtensteinů již před bitvou bělohorskou zúčastnil se silně všech akcí protinárodní strany dvorské a katolické a to mu vyneslo právě udělení Opavska (1613). Po bitvě bělohorské on byl hlavním a vynikajícím činným účastníkem na neblahé éře pobělohorské. On nezúčastnil se snad jen jako jiné rody nabytím statků, nýbrž na jeho hlavu spadá do jisté míry i zodpovědnost za celou exekuci tehdy provedenou, za nastolení pobělohorského absolutistického režimu a konečně i za hospodářský bankrot země, zaviněný dlouhou mincí, na níž on sám byl hlavním účastníkem. Krátce nikdo z tehdejších osob mimo panovníka samého neměl takovou vinu na pobělohorském osudu našeho národa jako právě Karel z Liechtensteinů.Ť
Tyto úsudky povolaných odborníků, předložené Pozemkovému úřadu měly stačiti k tomu, aby aspoň tomuto ustanovení § 9 záb. zákona vládou bylo vyhověno. Z jednání Pozemkového úřadu o převzetí částí Liechtensteinského majetku za náhradu vidno, že vláda bez udání důvodů porušuje zákon, neplníc povinnost, kterou ji zákon uložil.
Právem proto žádáme, aby otázka tato řešena byla a aby byla rozřešena jedině možným způsobem, t. j. vyvlastněním bez náhrady statků bezprávně nabytých, jmenovitě však statků rodu Liechtensteinského.
Avšak ani druhá otázka, vyvlastnění bez náhrady statků osob, které se provinily na československém národě ve světové válce, nebyla dosud rozřešena. Což není vskutku nikoho, kdo se na národě našem provinil během světové války, kdy po nás Habsburská a Hohenzollernská reakce se svými nesčetnými pochopy zrovna šlapala? Proto také tato otázka musí býti rozřešena a musí býti určeno, chceme-li svým úhlavním nepřátelům z doby světové války platiti za jejich statky milionové náhrady anebo dáme-li jim tolik, kolik by byl dostal asi český lid od nich, kdyby byli oni a jimi zastávané politické směry zvítězily.
Navrhujeme proto:
Národní shromáždění se usnáší: Vládě se ukládá, aby podle předpisu § 9 záběrového zákona co nejrychleji vypracovala a k ústavnímu projednání předložila příslušnou osnovu zákona se zvláštním zřetelem k majetku Liechtensteinskému a osob, které se provinily na československém národě ve světové válce. Do té doby, než zákon tento bude vydán, nesmí býti v případech podezřelých, na něž mohlo by se ustanovení § 9 záb. zákona vztahovati, ani Pozemkovým úřadem ani kterýmkoliv jiným úřadem státním vyplacena jakákoliv majetková náhrada pod jakýmkoli titulem.
Po stránce formální: 1. provedení tohoto návrhu nezatíží státní pokladnu; 2. návrh tento budiž přikázán výborům právnímu a zemědělskému.
V Praze dne 28. března 1921.
J. Koudelka, Ant. Černý,
Srba, Chalupník, A. Kříž, J. Černý, Prokeš, A. Novák. Svoboda. Benda, Marek, Dr. Markovič, Kasík, R. Chalupa, Tadlánek, Hvizdák, Sychravová, Remeš, A. Chalupa, Kovačič, Ertl.