Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1964.
Návrh
poslanců dra Černého, dra Bartoška, dra Dolanského, dra Wintra a soudruhů
na vydání zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátního řádu.
Podepsaní navrhují:
Národní shromáždění račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ............................................................ 1921,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátních řádů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1.) Vykonávati advokacii na území Československé republiky jest oprávněn jen, kdo zapsán jest do seznamu advokátů některé advokátní komory v Československé republice a vykonal slib pro advokáty předepsaný.
(2.) Do seznamu advokátů může býti zapsán, kdo vykáže, že:
1. jest československým státním občanem,
2. není obmezen ve svých občanských právech,
3. vykonal studia, právnická a dosáhl hodnosti doktora práv na některé Československé universitě nebo přede dnem 28. října 1918 na některé universitě bývalého mocnářství Rakousko-Uherského.
4. byl prakticky zaměstnán v právní službě po dobu v tomto zákoně ustanovenou (§ 2.).
5. vykonal s úspěchem praktickou zkoušku předepsanou pro dosažení advokacie před komisí na území Československé republiky anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského. Na základě zkoušky vykonané po 28. říjnu 1918 mimo území československé republiky může býti uchazeč zapsán do seznamu advokátů se svolením ministra spravedlnosti, avšak jen když v době zkoušky nebylo lze ji vykonati na území, ve kterém se o zápis žádá. Ustanovení toto platí i o advokátech, kteří do seznamu advokátů již byli zapsáni; advokáti, kteří po 28. říjnu 1918 vykonali zkoušku advokátní mimo území Československé republiky a do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona nevykáží se, že podali žádost o svolení ministra spravedlnosti k zápisu do seznamu, budou ze seznamu advokátů vymazáni.
(3.) Výjimečná ustanovení pro hlasující rady sborových soudů jsou nedotčena.
§ 2.
(1.) Žadatel o zápis do seznamu advokátů musí vykázati, že byl na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského v právní službě prakticky zaměstnán (§ 1. čís. 4) po 5 roků, a to nejméně 4 roky u advokáta, ostatní praksi možno vykonati u soudu, státního zastupitelství, notáře (veřejného notáře) anebo u státního úřadu správního nebo finančního.
(2.) Prakse u finanční prokuratury rovná se praksi u advokáta.
(3.) Ke zkoušce advokátní (§ 1. čís. 5.) mohou bytí připuštěni kandidáti po praktickém zaměstnání (odst. 1. a 2.) celkem tříletém, z čehož nejméně 2 roky stráviti jest u advokáta.
(4.) Započítává se toliko prakse v tom kterém oboru plně konaná po vykonání všech theoretických státních zkoušek anebo po dosažení doktorátu práv na některé universitě na území Československé republiky anebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, jinak jen když kandidát vykáže, že zkoušky mimo území Československé republiky vykonané byly nostrifikovány.
(5.) Výhody zvláštními ustanoveními povolené kandidátům, kteří byli zdrženi ve studiích nebo praktické právní službě poměry vyvolanými válkou, jsou nedotčeny.
§ 3.
(1.) Do seznamu kandidátů advokacie mohou býti zapsáni anebo do prakse ve druhé větě § 2. odst. 1. zmíněné připuštěni jen českoslovenští státní příslušníci, kteří vykonali právnická studia a theoretické státní zkoušky anebo nabyli hodnosti doktora práv na některé universitě československé anebo před 28. říjnem 1918 na některé universitě bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, jinak jen když zkoušky jejich byly, nostrifikovány.
(2.) Samostatně v zastoupení advokátově mohou před sborovými soudy jednati kandidáti, kteří mají doktorát práv a alespoň 3 roky prakse u advokáta (§ 2.).
§ 4.
(1.) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč podáním ruky předsedovi advokátní komory anebo jeho náměstku slib, že ťbude československé republice věren, veškeré zákony a platná nařízení bude zachovávati a své povinnosti plniti svědomitě.Ť
(2.) Advokáti, kteří dosud nevykonali přísahy dle § 3. zákona ze dne 3. prosince 1919, čís. 13 Sb. z. a n. z roku 1920, jsou povinni způsobem tam ustanoveným vykonati slib ve znění uvedeném v odst. 1. do čtyř neděl od účinnosti tohoto zákona, jinak pozbývají práva vykonávati advokacii a budou ze seznamu advokátů vymazáni.
§ 5.
Dokud nebude na Podkarpatské Rusi zřízena samostatná advokátní komora, jsou advokáti a kandidáti advokacie sídlící v Podkarpatské Rusi přiděleni k advokátní komoře v Turčanském Sv. Martině.
§ 6.
Zákon tento nabývá účinnosti za 10 dni po vyhlášení. Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.
Odůvodnění.
Od vydání zákona o prozatímní úpravě advokacie ze dne 16. března 1920, čís. 167 Sb. z. a n. objevila se řada otázek dalších, které nutno zákonem upraviti na dobu, než-li bude lze přikročiti k uzákonění jednotného advokátního řádu v ministerstvu spravedlnosti připraveného.
Zejména vzešly pochybnosti, jakým způsobem posuzovati jest kvalifikaci uchazečů o zápis do seznamu advokátů i kandidátů advokacie, kteří vykonali zkoušky po převratu ze dne 28. října 1918 mimo území československé republiky. Prakse advokátních komor i vrchních zemských soudů ve směru tomto jest nejrůznější, tak že autentické řešení zákonem jest neodkladné. Navrhovaná osnova přidržuje se zásady, že uznati možno jen zkoušky vykonané do 28. října 1918 na území býv. mocnářství Rakousko-Uherského, v době pozdější pák jen zkoušky v Československé republice, jinak jen když kandidáti vykáží se rozhodnutím příslušného úřadu školského o nostrifikaci zkoušky (§ 3. odst. 1.) anebo svolením ministra spravedlnosti za podmínek v osnově blíže naznačených (§ 1. odst. 5.). Obmezující ustanovení tato jsou nutna, aby čeleno bylo záplavě advokacie osobami, které teprve po převratu se v Československé republice proti opačnému dřívějšímu úmyslu míní usaditi. Že v každém případě vyžadovati jest nutno, aby uchazeč byl československým státním občanem, jest vzhledem k veřejnoprávnímu charakteru advokacie samozřejmé.
Po vydání zákona ze dne 3. prosince 1919 číslo 13 Sb. z. a n. a z r. 1920 vyskytly se mezi advokáty hlasy odporu proti znění přísahy advokátní tímto zákonem u-stanovené. V očekávání, že v brzké době dojde ke konečné úpravě slibu advokátů chystaným řádem advokátním, povolovaly sborové soudy drahé stolice na žádosti četných jednotlivců lhůty ke složení slibu a tak se stalo, že jest celá řada advokátů, kteří slibu věrnosti Československé republice ještě nesložili. Aby anomálie tato byla odstraněna, nutno do té doby, nežli advokátní řád bude uzákoněn, upraviti otázku tuto prozatímně. Namísto dosavadní přísahy navrhuje se slib, který přijímati bude předseda advokátní komory; tím ulehčí se agendě sborových soudů druhé stolice a učiní opět pokrok na cestě k rozšíření autonomie advokátským stavem požadovanému. Znění slibu voleno tak, aby odpadl důvod ke stížnostem proti formuli přísežní dle zákona z 13. prosince 1919 pronášeným, kotvicím v tom, že jest neslučitelné s povahou nezávislé advokacie, aby příslušníci její skládali vládě slib poslušnosti.
Neurovnané poměry mezi advokacií na Podkarpatské Rusi, kde zejména velká část advokátů dosud slibu věrnosti republice nevykonala, byly příčinou toho, že nemohla tam býti dosud zřízena samostatná advokátní komora. Poněvadž však jest nezbytno, aby do té doby, než-li se tak stane, bylo postaráno o vyřizování nejnutnější agendy, související s evidencí advokátů a kandidátů advokacie a jejich disciplinární zodpovědnosti, navrhuje se, aby vedením agend těchto pověřena byla advokátní komora v Turčanském sv. Martině na Slovensku.
Současně s provedením prozatímních opatření právě zmíněných doporučuje se vyhověti i některým naléhavým požadavkům kandidátů advokacie a to zejména pokud jde o délku prakse, otázku povinna prakse soudní a oprávnění substitučního.
Délka prakse dle advokátního řádu z roku 1868 ustanovená na 7 roků jest nesporně příliš dlouhou. Takové doby přípravné prakse nevyžaduje se v žádném jiném zaměstnání a dlužno přiznati, že potřebného praktického výcviku mohou, stejně jako v jiných oborech, i kandidáti advokacie nabýti za dobu kratší, za kterou pokládali jest dle zkušenosti jistě nejvýše dobu 5ti letou. Stejně tíživým zejména pro nemajetné kandidáty advokacie jest požadavek povinné jednoroční soudní prakse, který namnoze byl i dříve překážkou jejich osamostatnění, tím více pak za dnešních krutých poměrů drahotních, kdy jen majetní kandidáti mohou po celý rok setrvati v bezplatné soudní praksi, nemajetní pak, kteří se do prakse soudní dají zapsati, pravidelně za tu dobu se značně zadluží. Upuštěním od povinné soudní prakse praktický výcvik kandidátů advokacie ohrožen nebude; zaměstnání advokátních praktikantů u soudů nebývá pravidelně intensivní a delší pobyt v kanceláři advokátní praksi soudní jistě vyváží. Když pak již ku reformaci přípravné prakse advokátní se přikročí, jest vhodno, aby současně bylo připuštěno vykonati fakultativně přípravnou praksi i u státního zastupitelstva, notáře, státního úřadu správního nebo finančního, kde kandidáti" advokacie pro svou rozmanitou budoucí činnost mohou nabýti cenných poznatků a kde zaručeno jest, že prakse bude jimi skutečně také vykonávána.
Pokud jde konečně o navrženou změnu ustanovení o substitučním oprávnění, vyhovuje se tím rovněž dávným požadavkům nejen kandidátů advokacie, ale i advokátů samotných, kteří zejména za nynějšího nedostatku kandidátů mohou si sjednati kandidáta dosavadním podmínkám vyhovujícího jen v řídkých případech. V osnově, která platiti má pro celé státní území, necitují se předpisy dosavadních advokátních řádů (zákon ze dne 6. července 1868, čís. 96 ř. z. a zák. el. XXXIV. z r. 1874) proto, že přehledností zákona opětovné uvádění dosavadních ustanovení obou advokátních řádů bylo by jistě na újmu.
Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne.
Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova tohoto zákona byla přikázána právnímu výboru ku projednání.
V Praze dne 16. března 1921.
Dr. Černý, dr. Bartošek, dr. Dolanský, dr. Winter,
Bradáč, dr. Kubíček, Staněk, dr. Hruban, dr. Vanovič, Beran, dr. Hálek, dr. Hodža, dr. Hnídek, dr. Srdínko, J. Černý, dr. Blaho, Branecký, dr. Klimo, dr. Medvecký, dr. Šrobár, Sonntág, Udržal, Prokůpek, Malypetr.