Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1898.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ...................................................... ,
o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Důchodcům Všeobecného pensijního ústavu a zařízení náhradních podlé zákona o pensijním pojištění ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, ve znění čís. nařízení z 25. června 1914, č. 138 ř. z.; a zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., jest vypláceti příslušným nositelem pensijního pojištění za dobu od 1. ledna 1921 do 31. prosince 1921 přídavek k důchodu, to jest k důchodu invalidnímu, starobnímu, vdovskému a k příspěvkům a příplatkům vychovávacím.
§ 2.
Přídavek vyměřuje se 300% důchodu s tím, že s přídavkem musí ročně činiti důchod starobní nebo invalidní nejméně 2.400 Kč, důchod vdovský nejméně 1.200 Kč, příspěvek vychovávací jednostranně osiřelého dítka nejméně 600 Kč, oboustranně osiřelého dítka nejméně 1.200 Kč a příplatek vychovávací nejméně 300 Kč.
§ 3.
Nárok na přídavek k důchodu podle § 2 náleží jen potud, pokud důchod invalidní nebo starobní buď sám o sobe nebo s přídavkem nepřesahuje ročně 7.200 Kč. důchod vdovský 3.600 Kč, příspěvek vychovávací jednostranně osiřelého dítka 1.800 Kč, oboustranně osiřelého dítka 3.600 Kč a příplatek vychovávací 900 Kč.
Přesahuje-li tudíž důchod s přídavkem podle § 2 nejvyšší částky v předchozím odstavci stanovené, náleží důchodci nárok na přídavek zkrácený v té míře, že úhrn důchodů s přídavkem rovná se této nejvyšší částce.
Úhrn důchodu pozůstalých s přídavky nesmí činiti více nežli činil příslušný důchod invalidní s přídavkem bez započítání případných vychovávacích příplatků.
Přesahuje-li tento úhrn naznačenou hranici, jest přídavky k vychovávacím příspěvkům zkrátiti.
§ 4.
Přídavky stanovené v předchozích paragrafech vyplácejí se též k důchodům, přiznaným podle říšsko-německého zákona o pojištění zřízenců a převzatým Všeobecným pensijním ústavem na Hlučínsku podle § 7 nařízení vlády republiky československé ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.
§ 5.
Nárok na přídavek k důchodů mají pouze důchodci, bydlící v území republiky Československé.
§ 6.
O přiznání a vyměření přídavků rozhoduje příslušná důchodová komise (§ 60 zákona o pensijním pojištění) zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu, po případě orgán náhradního nositele pojištění, jenž rozhoduje o přiznání důchodu.
Rozhodnutí tato lze bráti v odpor pouze žalobou k rozhodčímu soudu podle § 75, odst. 2., zákona o pensijním pojištění.
§ 7.
Nositel pojištění uhradí přídavky vyplacené během správního roku rozvrhem na své členy zaměstnavatele v poměru prémií jim v tomto správním roce předepsaných, při čemž jest procento úhrady zaokrouhliti na nejbližší vyšší čtvrtinu. Případného přebytku jest použíti ve prospěch úhrady v příštím roce. Příspěvek podle rozvrhu předepsaný jest splatný prvního dne měsíce následujícího po doručení výměru. Právo sraziti si poměrnou částku tohoto příspěvku (§ 36 zákona o pensijním pojištění) zaměstnavateli nepřísluší.
Pro řízení ve věcech přídavků k důchodu platí obdobně §§ 35, 38, 75, odst. 3. a 75 a, odst. 2., zákona o penzijním pojištění.
§ 8.
Zaměstnancům, kteří byli nebo jsou z pojistné povinnosti podle zákona o pensijním pojištění vyňatí, majíce normální nároky pensijní, a jejich pozůstalým, jsou nositelé jejích pensijního pojištění nebo zaopatření povinni poskytnouti k pensijním (zaopatřovacím) požitkům přídavky, pokud jinými předpisy nejsou stanoveny v míře vyšší, obdobně podle předchozích ustanovení, avšak s tou změnou, že přídavek jest vyměřiti ve smyslu § 2 100% důchodu a že nejvyšší částky podle § 3 jsou o polovinu vyšší. Náklad těchto přídavků uhradí zaměstnavatelé.
Dostalo-li se řečeným zaměstnancům (pozůstalým) po 1. prosinci 1918 zvýšení pensijních (zaopatřovacích) požitků úpravou služného, tvořícího základ pro výměru těchto požitků, započte se toto zvýšení na přídavky, stanovené v odstavci 1.
Na tyto přídavky se započte také renta z úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, a to obdobně podle zásad článku IX. zákona ze 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. na rok 1920, avšak jen potud, pokud není již započtena na základní požitky pensijní (zaopatřovací).
§ 9.
Nositelé pojištění, kteří již přídavky k důchodům vyplácejí, mohou je započítati na přídavky tímto zákonem stanovené.
§ 10.
Vládní nařízení ze dne 4. května 1920, č. 342 Sb. z. a n. o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1920, pokud nejde o rozvrh (úhradu) drahotních přídavků vyplacených v roce 1920 podle §§ 6 a 7 tohoto nařízení.
§ 11.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Během světové války, když nastalo podstatné zdražení všech životních potřeb, ukázala se nutnost zvýšiti důchody vyplácené podle zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. z roku 1907, a čís. nařízení ze dne 25. května 1914, č. 138 ř. z.
Všeobecný pensijní ústav pro zřízence ve Vídni přiznával proto od roku 1917 ze svých prostředků k jednotlivým požitkům. pensijním příplatky. Tento stav byl v naší republice převzat. Všeobecným pensijním ústavem v Praze, jenž poskytl již v roce 1919 všem svým důchodcům 30—250% přídavek odstupňovaný dle výše důchodu. Podobně tak učinily některé náhradní ústavy pensijní.
Poněvadž na výplatu těchto přídavků nebylo právního nároku, ani úhrady, jednalo se o to zjednati pro přídavky tyto podklad právního nároku, zabezpečiti patřičnou úhradu a zaručiti přídavky po dobu trvajících drahotních poměrů všem důchodcům, ať již byli pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu nebo u kteréhokoliv náhradního zařízení.
Proto byly vládním nařízením ze dne 4. května 1920, č. 342 Sb. zák. a nař., zavedeny na dobu od 1./1. 1920 do 31./12. 1921 drahotní přídavky k pensijním důchodům odstupňované podle platových tříd 50—100% se stanovením určitého minima pro jednotlivé důchody (600.— Kč pro důchod invalidní, 300.— Kč pro důchod vdovský) a určitého maxima (2.400.—Kč, případné 1.200.—Kč).
Nastalé zdražování životních potřeb mělo za následek, že i tyto přídavky ukázaly se nedostatečnými a četné petice z kruhu pensijních důchodců, podobné jako různé interpelace, domáhají se podstatného zvýšení důchodů.
Předložený návrh zákona má za účel vyhověti těmto požadavkům tím, že stanoví drahotní přídavek 300% jednotlivých důchodů, čítajíc v to i příplatky vychovávací podle § 17., lit. a) pensijního zákona, k nimž dosud drahotní přídavky nebyly poskytovány; jako nejnižší částku důchodu invalidního neb starobního s přídavkem stanoví pak peníz 2.400.— Kč, důchodu vdovského peníz 1.200.— Kč, příspěvku vychovávacího u dítka jednostranně osiřelého 600.— Kč, u dítka oboustranně osiřelého 1.200.— Kč a příplatku vychovávacího peníz 300.— Kč.
Osnova stanoví dále v § 3. také určitá. maxima, a to 7.200.— Kč pro důchod invalidní neb starobní s přídavkem, 3.600.— Kč pro důchod vdovský, 1.800.— Kč pro příspěvek vychovávací u dítka jednostranně osiřelého, 3.600.— Kč u dítka oboustranně osiřelého a 900.— Kč pro příplatek vychovávací.
Toto omezení drahotních přídavků má praktický význam především pro důchodce náhradního zařízení, ježto u důchodců Všeobecného pensijního ústavu důchody takové výše následkem krátkého dosud trvání ústavu a omezení pojištěného základu se vyskytují jen zřídka.
§ 4 jest důsledkem převzetí pensijního pojištění soukromých zaměstnanců na Hlučínsku Všeobecným pensijním ústavem podle § 7 vládního nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n., kterým se upravila veřejná správa a rozšířila působnost čsl. zákonů a nařízení z oboru oné správy na Hlučínsko.
K § 7 se připomíná, že zaokrouhlení procenta úhrady na nejblíže vyšší čtvrtinu má za účel usnadniti početní provedení a čeliti případným stížnostem.
Ustanovení § 8, vsunuté na žádost ministerstva železnic, má umožniti, aby železniční správa mohla přidržeti také majitele soukromých lokálních drah ku zvýšení nepatrných a nedostatečných zaopatřovacích požitků jejich zaměstnanců.
Co se týče finanční stránky osnovy jež nezatěžuje stát povšechně, nýbrž jen potud, pokud stát jako zaměstnavatel je povinen platiti pojistné prémie za zaměstnance, kterým nezaručuje pragmatikální pensijní nároky uvádí se toto:
Drahotní přídavky vyplácené Všeobecným pensijním ústavem v roce 1920 podle vládního nařízení ze dne 4. května 1920, č. 342 Sb. z. a n., činí okrouhle 500.000.— Kč, tudíž méně než 1% předpisu prémií za rok 1920 v částce 54,000.000.— Kč.
Celkový náklad na přídavky podle této osnovy odhaduje se u Všeobecného pensijního ústavu pro rok 1921 na 2,000.000.— Kč, což odpovídá 2% očekávané roční prémie 100,000.000.— Kč.
Ježto roční prémie zákonného pojištění činí asi 6% skutečných služebních požitků ročních, lze odhadnouti zatížení z navrhované úpravy přídavku, na 1.2‰ (promille) ročního platu zaměstnanců, podléhajících pojištění.
U náhradních ústavů bude celkový náklad pro navrhované přídavky činiti také jen nejvýše 2,000.000.— Kč.
Z toho vidno, že zatížení zaměstnavatelů nebude poměrně velké.
Ve směru formálním navrhuje se, aby osnova zákona byla Národním shromážděním projednána a schválena v jednání zkráceném podle § 55 jedn. řádů; zároveň se projevuje přání, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak v senátě výboru sociálně-politickému, event. též rozpočtovému s tím, aby podaly zprávu ve lhůtě/co nejkratší.
K odůvodnění navrženého zkráceného jednání se uvádí:
Na četné petice z kruhů pensijních důchodců usnesla se správní komise Všeobecného pensijního ústavu ve schůzi své dne 23. února 1921 povoliti důchodcům drahotní přídavky ve výměře navrhované ve vládní osnově od 1. ledna 1921 až do zákonné úpravy, a to zálohou na očekávané drahotní přídavky dle vládní osnovy.
Poněvadž by jakékoliv průtahy uzákonění navržené osnovy měly v zápětí značné správní obtíže u Všeobecného pensijního ústavu, je naléhavě nutno v zájmu nerušeného provádění pensijního pojištění, aby osnova, jež upravuje drahotní přídavky k pensijním důchodům již od 1. ledna 1921, byla projednána a uzákoněna co nejdříve.
V Praze dne 14. března 1921.
Ministr sociální péče: