Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1890.
Návrh
poslanců Václava Sladkého, J. Hrizbyla, L. Landové-Štychové a spol.
o ochraně stavu hudebnického.
Národní shromáždění republiky Československé račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne ........................................................... 1921
o ochraně stavu hudebnického.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pro povznesení hudby a pro ochranu stavu, který se hudbou a zpěvem živí, zřizuje se v Čsl. republice hudebnická komora, o jejíž organisaci a působnosti vydán bude zvláštní zákon, který vypracuje ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra a s ministerstvem obchodu.
§ 2.
Členy hudebnické komory musí býti všichni hudebníci a pěvci, kteří pravidelně živnostensky vykonávají hudební povolání anebo pravidelně živnostensky vyučují hudbě a zpěvu. Členství v hudebnických komorách jest povinné a mohou býti od něho osvobozeni pouze ti, kdož jen nahodile, nezištně a nevýdělečně působí v oboru hudebním, takže nebudí dojem živnostenského provozování.
§ 3.
Živnostenské vykonávání hudebního povolání a živnostenské hudební vyučování jest vázáno na předchozí souhlas úřadů. Vládní nařízení určí, který úřad vysloví tento souhlas a za jakých podmínek se tak stane. Toto vládní nařízení vypracuje ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem, vnitra a ministerstvem obchodu.
§ 4.
Způsobilost pro živnostenské vykonávání hudebního povolání a pro živnostenské hudební vyučování zjistí se zkouškou. Druh a předpisy těchto zkoušek stanoví vládní nařízení. vypracované ministerstvem školství a národní osvěty, v němž budou též uvedena výjimečná opatření, nutná k otázce průkazu způsobilosti pro dobu přechodní.
§ 5.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministerstvo školství a národní osvěty společně s ministerstvem vnitra a s ministerstvem obchodu.
§ 6.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Odůvodnění.
Hudba náleží k povoláním, která posud postrádají zákonné ochrany. Pokládá se za volné umění, což však přináší velké hospodářské nevýhody tem, kteří si ji vyvolí za své životní povolání.
Poněvadž v naší republice je stav hudebnický stavem velmi četným, nutno mu poskytnouti všestranné ochrany zákonem. Tento zákon nutno však upraviti tak, aby nebylo svobodné pěstování hudby jakýmkoli způsobem znemožněno.
Hudbu a zpěv může provozovati kdokoliv nezištně a ze záliby nevýdělečně. Jakmile však béře za to plat, vykonává pravidelně po živnostensku své hudební povolání a proto musí podati průkaz způsobilosti a státi se členem hudebnické komory, která v jeden celek bude slučovati všechny skupiny hudebníků, pěvců a učitelů hudby a zpěvu a bude chrániti jejich stavovské zájmy. Bude je chrániti, aby nebyly poškozovány i v ohledu uměleckém i ve směru hospodářském nepovolanými osobami, které snižují umění a demoralisují hudebnický stav. Ochrana hudebnictva má též význam celostátní, neboť nepovolané osoby poškozují a vydírají obyvatelstvo, klamou je, neplatí daní, ačkoliv mají mnohdy vyšší příjmy než hudebníci a hudební učitelé z povolání. Proto povinností státu je, aby chránil obyvatelstvo před šarlatány, proti nimž nelze podle dnešních stávajících předpisu zakročiti účinněji.
Vydáním zákona na ochranu stavu hudebnického zvýší se úroveň pěstování hudby a učiní se konec neudržitelným poměrům, jež hudebníky a učitele hudby a zpěvu nyní velmi kruší a jejich činnost podlamují.
V ohledu formálním budiž tento návrh přikázán k projednání výboru kulturnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.
V Praze dne 15. března 1921.
Sladký, Hrizbyl, Landová-Štychová,
Slavíček, Špatný, Zeminová, Laube, Stříbrný, Drobný, Dr. Uhlíř, Pechmanová, Netolický, Dr. Vrbenský, Dr. Bartošek, Sajdl, Trnobranský, Hrušovský, Pelikán, Langr, Tučný, Buříval.