Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1886.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Josef Keibl und Genossen
an den Minister der Justiz
wegen Verfolgungen deutscher Richter aus nationalen Gründen.
Es ist das klare Bestreben sämtlicher Ministerien, bei allen Staatsämtern den ausschliesslichen Gebrauch der tschechischen Staatssprache im inneren und äußeren Dienste zu erzwingen. Hiebei wird auf die obwaltenden besonderen Verhältnisse und auch auf das praktische Bedürfnis gar keine Rücksicht genommen, sondern einfach die unbedingte Einhaltung des unhaltbaren Sprachengesetzes gefordert und dieses selbst durch Verfügungen der verschiedensien Verwaltungsinstanzen eigenmächtig verschärft. Dies alles richtet sich gegen die wenigen deutschen Beamten, denen der Dienst verekelt werden soll, damit sie für schon bereit gestellte tschechische Kräfte rasch Platz machen.
Derselbe Grundsatz ist auch, in der Justizverwaltung erkennbar.
Zunächst sei auf den Inhalt der Interpellationen der Abg. Dr. Hahnreich u. Gen. No. 1163 und der Abg. Dr. Kafka u. Gen. No. 1169 betreffend den Sprachengebrauch bei den westschlesischen Gerichten und beim Prager Oberlandesgerichte hingewiesen. Schon dort sind Fälle aufgezählt, in denen sich das Justizministerium und sogar ein Oberlandesgericht das Recht anmaßt, gegen die Bestimmung des § 8 des Ges. v. 29.2. 1920 No. 122 Slg. d. G. u. Vdg, das Sprachengesetz selbständig auszulegen und zu verschärfen.
Nunmehr scheinen aber auch die Kreisgerichte dem famosen Beispiel folgen zu wollen; in erster Reihe das Kreisgericht in Leitmeritz. Dieses hat in letzter Zeit nachstehende Stückchen geleistet;
1. Beim Bezirksgerichte Aussig erfloß in einer deutscher Kündigungssache ein deutscher Gerichtsbeschluß. Gegen ihn wurde beim übergeordneten Kreisgerichte in Leitmeritz in deutscher Sprache Rekurs erhoben. Dies konnte das Kreis als Rekursgericht nicht vertragen und statt den Rekurs in einer dringenden Kündigungssache sachlich zu erledigen, gab es an das Bezirksgericht die Weisung hinab, den Rekurswerber zu veranlassen, den Rekurs in der Staatssprache einzubringen, denn der Übeltäter war die Finanzprokuratur in Prag.
2. Bei demselben Bezirksgerichte wurden nach 14-tägiger, gemeinsamer, mühevoller Abeit aller Kanzleiangestellten die Jahresausweise für 1920 fertiggestellt. Das Prager Oberlandesgericht hatte hiezu deutsche Drucksorten zur Verfügung gestellt. Als die Vorlage an das Kreisgericht in Leitmeritz erfolgte, gab dieses die ganze Arbeit mit dem Auftrage zurück, alles — auch die Drucksorten in die tschechische Staatssprache zu übertragen! Nun kann das Bezirksgericht Aussig wieder 14 Tage bis 3 Wochen weder mundieren noch expedieren, dagegen müssen alle Linien der Drucksorten fein säuberlich mit Bleistift und Tinte nachgezogen und alles wieder in die selbst angefertigten Tabellen nunmehr in der Staatssprache übertragen werden, nur weil es dem Herrn Kreisgerichtspräsidenten gerade so beifällt.
3. Der Gerichtsvorstand von Wegstädtel hat mit Einrechnung der Kriegsjahre eine Dienstzeit von 34 Jahren vollstreckt. Zwölf Jahre leitet er zur Zufriedenheit aller — sogar auch der Justizverwaltung das Gericht. Er hat nur einen unverzeihlichen Fehler, nämlich ein Deutscher zu sein. Deshalb muß er fort und ein zuverlässiger, einwandfreier Gerichtsvorstand muß nach Wegstädtel kommen, nämlich L. G. R. Pospišil, ein Tscheche, der selbst diesen Dienstposten gar nicht anstrebt. Am 17. Jänner 1921 erhielt der deutsche Gerichtsvorstand vom Kreisgerichte in Leitmeritz die Aufforderung, ehestens sein Pensionsgesuch zu überreichen; er darf die Regulierung der Pensionsvorschriften nicht abwarten; wie einer, der sich einer strafbaren Handlung schuldig machte, wird er davongejagt — dem Národní Výbor von Wegstädtel geopfert.
Ein deutscher Richteranwärter hat nach dem berüchtigten Erlaß des Oberlandesgerichtes in Prag Zl: 12854 ai 1920, dessen Urheber, aber das Justizministerium selbst ist, überhaupt keine Hoffnung mehr, aufgenommen zu werden.
Angeblich bleiben alle diese Gesuche beim Justizministerium liegen, bis die Durchführungsverordnung zum Sprachengesetz erscheinen wird. Dies ist ein ganz unbestimmter Zeitraum; inzwischen aber dienen die deutschen Richteranwärter umsonst, während die tschechischen Anwärter sogleich zu Auskultanten ernannt werden.
Aus den geschilderten Tatsachen ergibt sich, daß die deutschen Richter einer ständigen und systematischen Verfolgung ausgesetzt sind, welche vom Justizministerium gefordert und eingeleitet, seitens der Oberlandes und Kreisgerichte in einer Weise betrieben wird, welche nicht mehr zu ertragen ist.
Von Richtern, welche notorisch die tschechische Sprache nicht beherrschen, so z. B. Dr. Nestel Teplitz, Dr. Roth Aussig, werden Erledigungen im dieser Sprache einfach verlangt und wenn sie nicht erfolgen, weil sie eben physisch nicht erfolgen können, werden sie und viele andere zu fortwährenden Rechtfertigungen verhalten, mit Disziplinarstrafen bedroht, ja ihnen die sofortige Entlassung in Aussicht gestellt.
Das alles nimmt nicht nur einen unverhältnismäßig großen Teil der Arbeitszeit in Anspruch, welche viel besser der wahren richterlichen Tätigkeit gewidmet sein sollte, es macht die Betroffenen auch mißmutig und lähmt ihre Arbeitskraft und Lust.
So ist der circulus vitiosus geschlossen, der deutsche Richter und Beamte erscheint sprachlich und beruflich seinem tschechischen Kollegen gegenüber minderwertig und nun kann die Staatsverwaltung mit Recht alle Stellen den tschechischen Bewerbern überantworten.
Wir fragen daher den Herrn Justizminister:
1. Ist der Herr Minister geneigt, die angeführten Fälle zu erheben,
2. das Kreisgerichtspräsidium in Leitmeritz dahin zu belehren, daß es durch seine überflüssigen, gehässigen und sachlich unberechtigten Verfügungen nur den vorhandenen Gegensatz zwischen den Völkern; dieses Staates vertieft und dadurch kulturschädlich, politisch unklug und unwirtschaftlich handelt und daß die formelle Berechtigung nicht genügen kann, so schwere Fehlgriffe zu rechtfertigen,
3. ist der Herr Minister geineigt, durch einen entsprechenden Erlaß den Wünschen der deutschen Richter und Beamten nach einer gerechten und einsichtsvollen Behandlung entgegenzukommen?
Prag, am 29. Jänner 1921.
Dr. Keibl,
Kraus, Bobek, Dr. Brunar, Kostka, Dr. Lodgman, Matzner, Windirsch, Röttel, Wenzel, Dr. Schollich, Schubert, Dr. W. Feierfeil, Schälzky, Dr. Petersilka, Patzel, Böhr, Dr. E. Feyerfeil, Mark, Dr. Kafka, Dr. Spina.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1886.
Interpelace
poslance Dra. Josefa Keibla a druhů
ministru spravedlnosti
jak němečtí soudcové jsou z národnostních důvodů pronásledováni.
Všechna ministerstva jasně se snaží, aby vynutila má všech státních úřadech, aby ve vnitřní službě i se stranami používaly výhradně českého státního jazyka. Při tom nebéře se zřetele na zvláštní poměry a na praktickou potřebu, nýbrž vyžaduje se jednoduše, aby se bezpodmínečně dodržoval neudržitelný jazykový zákon, který se ještě samovolně zostřuje nařízeními nejrozličnějších správních stolic. To vše směřuje proti několika německým úředníkům, jimž má se služba zhnusiti, aby učinili rychle místo pro připravené již české síly.
Touž zásadu možno pozorovati i v soudnictví.
Nejprve budiž poukázáno na obsah interpelací poslanců Dra Hanreicha a druhů č. 1163 a poslanců Dra Kafky a druha č. 1169 o užívání jazyka u západoslezských soudů a pražského vrchního zemského soudu. Již tam jsou vypočítány případy, v nichž ministerstvo spravedlnosti a dokonce i vrchní zemský soud osvojuje si právo proti ustanovení § 8. zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. samostatně vykládati a zostřovati jazykový zákon.
Nyní zdá se však, že i krajské soudy chtějí následovati tento famosní příklad. V prvé řadě krajský soud litoměřický, který se v poslední době dopustil těchto kousků:
1. Okresní soud ústecký vynesl v německé věci, týkající se výpovědi, německé usnesení. Proti němu byl podán u nadřízeného krajského soudu v Litoměřicích odpor v německém jazyku. Toho však nemohl snésti krajský soud jakožto odvolací a místo, alby odpor v naléhavé výpovědní věci vyřídil věcně, dal okresnímu soudu pokyn, aby podateli odporu nařídil, by podal odpor v jazyku státním, neboť vinníkem byla finanční prokuratura v Praze.
2. Týž okresní soud sestavil po 14denní společné namáhavé práci všech kancelářských zaměstnanců roční výkazy za rok 1920. Pražský vrchní zemský soud dodal k tomu německé tiskopisy. Krajský soud v Litoměřicích, jemuž byly předloženy, celou práci vrátil s rozkazem, aby se všecko — i tiskopisy — přeložilo do československého státního jazyka. Okresní soud ústecký nemůže proto po 14 dní až 3 neděle opět ani opisovati, ani expedovati, místo toho musí však, všechny čáry tiskopisů jemně a čistě tužkou a inkoustem obtáhnouti a všechno opět přenésti do tabulek, jež si sami zhotovili, nyní ve státním jazyku, jen proto, že se to panu presidentovi krajského soudu tak zalíbilo.
3. Přednosta soudu ve Štětí dosáhl se započtením válečných let služební doby 34 let. Po 12 let spravuje soud ke spokojenosti všech, dokonce i soudní správy. Má však jen jednu neodpustitelnou chybu, jest totiž Němce. Musí proto pryč a na jeho místo musí přijíti do Štětí spolehlivý řádily přednosta soudu, totiž rada zemského soudu Pospíšil, Čech, který ani sám o toto místo nestojí. Dne 17. ledna 1921 obdržel německý přednosta soudu od litoměřického krajského soudu vyzvání, aby co nejdříve podal žádost o přeložení do výslužby. Nemůže vyčkati úpravy pensijních předpisů, jest vyhnán, jakoby se dopustil nějakého trestného činu — obětován národnímu výboru ve Štětí.
Německý soudcovský čekatel podle proslaveného výnosu vrchního zemského soudu v Praze č. 12.854 ai 1920, jehož původcem jest však ministerstvo spravedlnosti samo, nemá vůbec naděje, že bude přijat.
Všechny tyto žádosti zůstávají prý ležeti u ministerstva spravedlnosti, dokud nevyjde prováděcí nařízení k jazykovému zákonu. To jest ovšem lhůta úplně neurčitá. Mezitím však němečtí soudcovští čekatelé slouží zadarmo, kdežto čekatelé čeští jsou ihned jmenováni auskultanty.
Z vylíčeného vyplývá, že němečtí soudcové jsou vydáni stálému soustavnému pronásledování, jež ministerstvo spravedlnosti podporuje a řídí a jež vrchní zemské soudy a krajské soudy provádějí takovým způsobem, jež nelze již snášeti.
Na soudcích, kteří český jazyk notoricky neovládají, jako na př. Dr. Nestel v Teplicích, Dr. Roth v Ústí, žádá se jednoduše vyřizování v českém jazyku a neposlechnou-li, jelikož fysicky nemohou to zmoci, jsou s mnoha jinými poháněni k neustálému ospravedlňování, hrozí se jim disciplinárními tresty a dokonce i okamžitým propuštěním.
To všechno zabírá nejen nepoměrně velkou část pracovní doby, jež mohla by se daleko lépe věnovati skutečné činnosti soudcovské, činí postižené nevrlými a ochromuje pracovní sílu a chuť k práci.
Tím jest circulus vitiosus uzavřen. Německý soudce a úředník jsou jazykové a v povolání vůči českým kolegům méněcenní a státní správa může nyní právem všechna místa předati českým uchazečům.
Tážeme se proto pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten uvedené případy vyšetřiti?
2. Poučiti presidium krajského soudu v Litoměřicích, že zbytečnými nevraživými a i věcně neoprávněnými nařízeními jen prohlubuje nynější protivu mezi národy tohoto státu a tím jedná na škodu osvěty, politicky nemoudře a nehospodářsky a že formální oprávnění nemůže stačiti, aby ospravedlnilo tak těžké přehmaty.
3. Jest pán ministr ochoten příslušným výnosem vyhověti přáním německých soudců a úředníků po spravedlivém a shovívavém jednání?
V Praze dne 29. ledna 1921.
Dr. Keibl,
Kraus, Bobek, Dr. Brunar, Kostka, Dr. Lodgman, Matzner, Windirsch, Röttel, Wenzel, Dr. Schollich, Schubert, Dr. W. Feierfeil, Schälzky, Dr. Petersilka, Patzel, Böhr, Dr. E. Feyerfeil, Mark, Dr. Kafka, Dr. Spina.