Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1863.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Surányiho a soudr.
o nepřístojnostech občanských a vojenských úřadů v Podkarpatské Rusi, o protidělnickém jejich stanovisku, o iredentické působnosti, o protizákonném uvěznění legionáře Nicsaje, o zadržení invalidních a sirotčích podpor, o objektivní příčině iredentismu a o nelidském vydávání a podloudném předávání příslušníků Československé republiky Horthyovcům. (Tisk 765.)
Jsem si úplně toho vědom, že soustavně dříve zanedbávaná Podkarpatská Rus se všemi bědami kulturně, hospodářsky a sociálně zaostalého území vyžaduje obzvláštní péče, a že právě tam jest zejména třeba hledati a nalézti cestu k rozumu i citu nejširších vrstev lidových, získávati si nejplnější jejich důvěry a zabezpečiti tak jejich součinnost pro nutnou práci obrodnou a buditelskou. Proto také podporuji především plánovité snahy, aby naše správa v tomto území byla co nejdokonalejší a nejosvícenější.
Poctivé snahy na tomto poli oceňuje také všecek Podkarpatoruský lid, který svým zdravým instinktem dobře pozoruje v celém svém životě, že se jeho poměry velmi podstatně zlepšují. Svoboda, jíž se lid těší, nevzbuzuje v něm city, o nichž interpelace na počátku mluví.
Odmítám proto tvrzení o nových pánech, jejich lakotnosti, hladovosti, služebnosti soukromým zájmům, pánovitosti a neúcty k zákonům, kterýmižto výrazy karakterisuje interpelace naši správu a naše úředníky jako celek.
Poctivá, velmi namáhavá a odpovědná práce našeho úřednictva na Podkarpatské Rusi, jakož i naše vojenská správa na svém celku zasloužila si velmi trpce, aby byla spravedlivěji posuzována, a nikoliv, aby se paušálně mluvilo o nepřístojnostech občanských a vojenských úřadů na Podkarpatské Rusi. Nepotřebuji slibovati, že proti každému jednotlivému výstřelku ve zprávě co nejenergičtěji vystoupím.
Intence vládní, jak sami páni interpelanti pozorují, směřuje ku spolupráci a nikoliv ku nadvládě, a centrální úřady a místní odpovědní činitelé zakročují všude, kde vzniká dojem, že jednotlivé orgány výjimečně těmito intencemi se neřídí. Rozumí se při tom samo sebou, že konečný úsudek v konkrétních případech říditi se musí výsledkem objektivního vyšetřování a nikoliv pověstmi, jimiž jest bohužel Podkarpatská Rus prosycena a to velmi často v důsledku zarputilých zápasů stranických autonomním území neobyčejně četných, a které překážívají i při nejlepší vůli dopracovati se k správnému názoru i na věci poměrně dosti jednoduché.
Ochrana a podpora loyálního dělnictva a čelení každé iredentě je trvalým požadavkem, jemuž učiniti zadost, jest povinností celé naší správy. Učiním vše, abych zabezpečil bezpodmínečně splnění této povinnosti v každém případě. Konkrétní případy, o nichž interpelace mluví, jeví se v zorném úhlu bedlivého vyšetření za součinnosti všech zúčastněných ministerstev, ve světle velmi podstatně jiném.
Domnělá konfiskace a uzavření dělnického domu ťDomovŤ v Akně Slatině nezakládá se například vůbec na pravdě.
Tento nebyl zabrán županským úřadem, nýbrž byl použit komisí pověřenou výměrou peněz v Akně Slatině a to pouze na dobu jednoho týdne, načež dům v pořádku vrácen byl opětně hornictvu solných dolů.
Správce županského úřadu Dr. Březovský, který tehdy v Akně Slatině nebyl, dlel služebně Praze a nevydal v tomto směru žádného nařízení.
Opatření samo bylo tedy jen dočasného nutné, protože komisi pro výměnu peněz nebylo lze v žádném jiném způsobilém lokále umístiti.
Jak z vylíčeného děje patrno, nemohl se ani správce županského úřadu při této příležitosti vysloviti hanlivě o dělnictvu.
Nedorozumění, které povstalo mezi dělnictvem a ředitelstvím závodu pro zabrání místností ťDomovaŤ k účelům úředního jednání výměny peněz, netýkal se správce županského úřadu Dr. Brezovského, nýbrž tehdejšího prozatímního ředitele státních dolů báňského rady Káše.
Spor tento byl při příležitosti úředního jednání na místě, které se hlavně týkalo zvýšení produkce, zástupcem ministerstva veřejných prací mezi dělnictvem a státním báňským ředitelstvím hladce urovnán.
Také jsou neodůvodněna podle dosavadního vyšetření další tvrzení o tomto úředníkovi, a zejména pokud běží o jeho obchodovaní.
Zmíněný úředník zásobuje z rozkazu civilní správy župu marmarošskou, která po odchodu rumunského vojska byla přímo v zoufalé situaci a podařilo se jeho úsilí, že skutečně nejnutnějšími prostředky župu tuto opatřil. Podrobné šetření bylo ve věci provedeno a nevyneslo dosud na povrch žádných konkrétních případů, které by svědčily o nějaké nekorektnosti dra Březovského.
Pokud se týče nábytku, v interpelaci uvedeného zámku, jsou údaje prostým výmyslem. Dotyčný zámek byt po odchodu Rumunů převzat lesní správou.
Protože podobné tvrzení objevilo se též v časopise ťMunkas UjszagŤ, podal správce županského úřadu dr. Březovský proti redakci tohoto časopisu oznámení pro utrhání na cti u státního zastupitelství v Beregszaszu.
Ministerstvo spravedlnosti požádalo na to, na základě udání, obsažených v interpelaci, vrchní státní zastupitelství v Košicích, aby ve smyslu § 33. tr. poř. uložilo příslušnému státnímu zastupitelství konati přípravné vyhledávání za účelem zjištění, mají-li obvinění, uváděná v interpelaci, skutečně podklad.
S velikým důrazem sluší odmítnouti nepřímé útoky interpelace proti osobám pana prozatímního guvernéra dra Žatkoviče a generála Parise, kteří, při svém cizím státním občanství postavili se poctivě a věrně do služeb naší státní myšlenky a byli ovšem právě proto nuceni v rámci svojí kompetence energicky zakročovati všude tam, kde tato myšlenka byla ohrožována, a tedy nikoliv samovolně, nýbrž plníce svoji povinnost za součinnosti vojenských a civilních úřadů.
Poměry v Podkarpatské Rusi jsou příliš známé a není na tomto místě třeba teprve vykládati, že mnohá na půdě právního řádu nutně vyrostlá opatření svorně postupující civilních a vojenských úřadů byla bezpodmínečnou potřebou.
Úřady zakročovaly ovšem proti každému bez ohledu na jeho postavení a interpelace sama je toho přece také dokladem.
Výslovně konstatuji, že to není vinou naší správy, když k její lítosti tu i tam z hostů, kteří požívají u nás asylu, stali se také nevítaní cizinci, proti nimž v zájmu státním bylo nutno zakročiti.
Dr. Pavluch, jenom původem Haličan, je příslušníkem Čs. republiky.
Proti němu přednesla civilní správa jednak domácích stran dělnických několik stížnosti, které byly předmětem úředního vyšetřování, jimiž se však prokázala jejich bezpodstatnost.
Notář Mezökaszonský, o němž v interpelaci jest zmínka, jmenuje se Ferenz Halasz a byla jeho činnost a jeho styky předmětem intensivního pátrání, jak se strany hlavno-služnovského úřadu, tak županského úřadu, a to na popud téže strany, která notáře obvinila z iredenty a nezákonných styků s Maďarskem atd.
Není pravda, že dr. Pavluch byl nápomocen notáři Halaszovi k útěku.
Tento uprchl do Maďarska ze strachu před internováním na popud svých domnělých protivníků, ježto byl před tím v Mezökászony jimi napaden a ohrožován.
Halaszovi Ferenzu byl návrat zpět županským úřadem v Beregszaszu povolen a tento byl po svém návratu hlavním služným v Mezökaszony potrestán za neoprávněné držení zbraně a nelegální překročení hranic pokutou 300 K a 2 dny vězení, kterýžto trest byl na jeho odvolání županským úřadem zmírněn. O nějakém důvěrném styku mezi Halaszem a drem Pavluchou nelze vůbec mluviti, poněvadž dr. Pavluch s Halaszem jako notářem se stýkal úředně.
Na základě výsledků dalšího pátrání proti Halaszovi bylo proti němu zakročeno administrativně a konečně bylo nařízeno jeho postavení pod přísný policejní dozor v Beregszaszu. Naprosto nelze mluviti o pronásledování dělnictva v Mezökaszoni a není po této stránce znám vůbec žádný konkrétní případ, protože služnovský úřad v Mezökaszoni jen proti těm elementům zakročoval, které porušovaly právní řád.
Iredentické hnutí bylo a jest sledováno s největší pozorností a s největší přísností a učiněna byla všemožná opatření, aby jakékoli následky této podvratné činnosti byly vždy v zárodku potlačeny.:
Obzvláště letákovým akcím byla věnována největší pozornost a lze říci, že bezpečnostním orgánům se podařilo v četných případech rozšiřovatele letáků zjistiti a odevzdati je soudu.
Civilní správa v několika málo případech byla upozorněna na některé osoby, jež vystupovaly ve směru maďarsko-šovinistickém, jak interpelace připomíná, ale všechny tyto případy byly vždy předmětem okamžitého setření a pokud bylo zjednáno podkladu pro úřední zakročení, nebylo toto zakročení zameškáno.
O uzavření, dělnické ťDomovinyŤ v Dolhom není ničeho známo a bylo také zjištěno, že tam podobný dělnický dům ani neexistuje.
Vývody interpelace, že úřady podporují iredentu křesťansko-sociální a že jsou přeplněny iredentistickým úřednictvem, jsou zřejmě nepravdivými.
Civilní správa postupovala při dosazování úředníků s největší opatrností a pokud snad v jednotlivých případech se chyba stala, byla vždy učiněna nejpříznivější protiopatření.
Nedostatek místní inteligence a nutná znalost jazyka domácího lidu nutily zcela přirozeně, aby sáhnuto bylo také po kompetentech z ideově spřáteleného sousedstva.
Případy, týkající se dra Gribovského, Toronského a Dudinského, byly předmětem jak trestního, tak i disciplinárního řízení.
Hlavní služný Gribovský, byv právě jmenován do Nižních Vereckých, sešel se s několika známými na faře ve Volovoje a za nemírné nálady provolal kdosi z přítomných: ťSláva Maďarsku!Ť.
Účastníci, mezi nimiž i Gribovský, byli zatčeni. Gribovský byl obviněn, že dne 20. srpna 1920 (maďarský státní svátek Sv. Štěpána) zúčastnil se ve Volovoje schůze, na níž provolána sláva říši maďarské a vyprávěno, že co nevidět přijdou Maďaři, že je povede generál Horthy a že je nutno, aby ve Volovém byli připraveni.
Ohledně tohoto trestního řízení zasláno bylo vyšetřujícímu soudci prohlášení dle § 128 tr. poř. a nařízeno postoupení spisů civilní správě Podkarpatské Rusi k dalšímu disciplinárnímu řízení.
Poněvadž disciplinární řízení vyznělo negativně, bylo suspendování Gribovského zrušeno a tento byl přidělen hlavnímu služnovskému úřadu ve Svaljavě.
Pokud běží o Dudinského, je pravda, že byl nějakou dobu držen v soudní vazbě. Bylo na něj učiněno trestní oznámení, že pobuřoval obyvatelstvo proti vládě republiky československé, že nadával českým úředníkům a hlásal, že maďarské vojsko vpadne na Podkarpatskou Rus.
Svědci, během řízení slyšení, udali, že Bela Dudinský byl vždy dobrým Rusínem a že obvinění, proti němu pronesená, jsou nepravdivá. Případ spadal ostatně pod amnestii pana presidenta republiky ze dne 27. května 1920.
Po provedeném disciplinárním vyšetření byl Dudinský ustanoven hlavním služným v Tiačevě.
Pokud se jedná o dra Toronského v Mukačevě, zúčastnil se tento skutečně bohoslužeb o svátku sv. Štěpána, když však seznal, že oslava má ráz šovinistický, ihned opustil kostel. I tato věc byla předmětem šetření, aniž by bylo lze zjistiti jakýkoli zlý úmysl nebo dokonce nepřátelské smýšlení Toronského proti naší republice.
Státní zastupitelství v Beregszaszu bylo svého času poukázáno, aby zavedlo vyhledávání. Z posud uvedeného jest patrno, že úřady i soudy zakročovaly ve všech případech energicky a spravedlivě.
Záležitost domnělého předání 12 čsl. příslušníků beregszaszkým starostou Hunjadym do Maďarska, spadá do doby, kdy čs. státní úřady v Beregszaszu ještě nefungovaly a provedeným šetřením nebylo v tomto případě lze zjistiti viny účastníků, a to tím méně, poněvadž Nové Město, kam byly dotčené osoby dodány, bylo tehdy obsazeno naším vojskem.
Byl vydán rozkaz, aby celá tato velmi smutná věc byla znovu co nejpodrobněji vyšetřena a stanou se na základě tohoto nového vyšetření všecka další možná opatření doma i cestou diplomatickou.
Ministerstvo zahraničních věcí, byvši zpraveno o osudu čs. důstojníků Václava Vlčka a Rudolfa Horáčka, zakročilo diplomaticky ihned u vlády, maďarské.
Výsledek intervence byl, že oba zmínění byli převezeni z trestnice miškovské do Budapešti, kdež koná se vyšetřování.
Oba jsou navštěvováni zástupci úřadu našeho delegáta.
Redaktor Ničaj přiklonil se během svého působení v Podkarpatské Rusi později k úplně nejradikálnějšímu směru a působil v některých okresech mezi negramotným a lehkověrným obyvatelstvem nejvýše zhoubně, poněvadž je přímo pobuřoval. Z těchto důvodů byl Ničaj zatčen a předán státnímu zastupitelství v Beregszaszu,. které po provedeném šetření trestní řízení zastavilo, načež byl Ničaj administrativně z autonomního území vzdálen.
Redaktorovi Ničajovi nemělo býti podle výsledku dokončovaného šetření překáženo, aby ev. odejet podle svého přání do ciziny. Civilní správa Podkarpatské Rusi obdržela již příslušné poukazy dříve. Redaktor Ničaj uprchl, nevyčkav konečného rozřešení svojí věci.
Výslovně sluší připomenouti, že při ohromném přímo rozšiřování nejrozmanitějších pomluv o osobách, v Podkarpatské Rusi politicky, úředně nebo hospodářsky činných, nelze velmi často ani při největší svědomitosti dopracovati se k jádru věci dosti rychle a že se nesluší proto, že někdo je tam obviňován, činiti předčasné konsekvence.
Jenom zušlechtění stranických zápasů může v Podkarpatské Rusi přinésti ulehčení.
To není ani nemohoucnost našich správních úřadů, ani jejich nespolehlivost, ani korumpovanost, že nemohou se říditi směrem, který znamená vlastně program jedné ze mnohých stran a potírati tím její politické protivníky.
Zušlechtění zápasu stran, na němž spolupůsobiti má každý vlastenec, povede samo sebou ke konsolidaci Podkarpatské Rusi a ku skutečnému čelení iredentismu, proti němuž celá naše státní moc energicky pracuje, také vším lidem domácím.
K vyměření zaopatřovacích požitků dle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., na Podkarpatské Rusi dosud přistoupeno nebylo, poněvadž přípravné práce nejsou skončeny. Nesmí se přehlédnouti, že dvě pětiny území byly teprve nedávno Rumuny vyklizeny. Úřady se snaží, aby přípravy tyto s urychlením provedly a zároveň poskytují válečným poškozencům zálohy na renty, a kde se ukáže toho potřeba, mimořádné podpory.
Sociálně lékařské komise v Užhorodě a Munkačevě pokračují rychle v prohlídkách invalidů, jichž prohlédli již téměř 600.
Komise v Hustu byla znovu sestavena a uvedena v činnost.
Hlavní práce věnována přípravám pro vyplácení rent invalidům.
Rozesláno bylo okrouhle 2000 exemplářů vyšetřovacích.
Došlé žádosti o podpory byly po vyšetření ihned vyřizovány a invalidům i vdovám poskytnuty byly podpory.
Slepcům ve 4 případech bylo dáno po 500 Kč.
Opravy, resp. restaurace domu pro válečné slepce zařízeny jsou ve 3 případech. Někteří invalidé posláni byli na operaci do Prahy a Užhorodu.
Některým byla dána protéza.
Možno tudíž očekávati, že přistoupeno bude co nejdříve k vyměřování důchodů dle citovaného zákona.
Tvrzení interpelace o tom, že podpory v nezaměstnanosti nejsou v Podkarpatské Rusi vypláceny, odporuje skutečnosti, jelikož v Užhorodě počaly se vypláceti podpory již dnem 28. dubna 1920, při čemž bylo povoleno, aby oněm osobám, které během jednoho týdne se přihlásí, byla poukázána, podpora se zpětnou platností od 1. února 1928, pokud věrohodně prokáží, že po celý čas byli bez zaměstnání.
Mimo to vyplácejí se až dosud podpory v nezaměstnanosti v Munkačevě a Beregszaszu.
Tvrzení o násilnosti a tyranství vojenských úřadů jest neodůvodněné.
Rovněž není pravda, že úřady tyto jednají bez vědomí úřadů civilních, a dokonce v oboru jejich kompetence proti nim.
Úřady vojenské i civilní působí naopak v nejlepší shodě. O zatčení dělnictva ve Svaljavě vojenskými orgány není vůbec úřadům ničeho známo a je naproti tomu pravda, že malá posádka ve Svaljavě žila trvale s obyvatelstvem v nejlepší shodě. Rovnosti občanské, všude v republice zaručené, těší se obyvatelstvo vší Podkarpatské Rusi bez rozdílu na svoje sociální, národní a náboženské i politické rozvrstvení, a ostří bezpodmínečně nutných opatření nesměřuje proti dělnictvu, ale jenom proti těm, kdož porušují zákon a ohrožují existenci republiky.
Jak z uvedeného vidno, zakročily úřady a soudy stejně proti úředníkům i kde vzniklo podezření a zachovaly se k nim stejně spravedlivě.
Přirozeně ale poskytnou také právě jim ochrany tam, kde běží o nespravedlivé osočování.
Státní správa uvítá každé opravdu vážné upozornění a každý upřímný popud ve věcech Podkarpatské Rusi a zařídí ihned vše, co bude se jeviti nutným a spravedlivým, a bude pečovati, jako posud, aby organizace území pokračovala co nejrychleji a aby tam nebylo odůvodněných stížností.
I pokud se týče poznámky pánů interpelantů o lichvě, v tomto území bující, možno v tomto směru nyní, když byl úřad pro potírání lichvy v Užhorodě reorganisován a vybaven dostatečným kontrolním aparátem, s důvěrou očekávati podstatné zlepšení.
S dětskými nemocemi musí počítati každý organismus.
Naše správa na Podkarpatské Rusi musí přihlížeti ku zvláštnostem území a povaze jeho sousedstva, nesmí býti drsnou, ale musí býti silnou a pohotovou odrazili každý útok. Správa bude postupovati svorně se správou vojenskou.
Učiním v souhlase s povolanými centrálami vše, aby správa tato byla a zůstala takovou, jak toho vyžadují vitální zájmy státu a blaho tamního lidu jako celku.
V Praze dne 2. března 1921.
Předseda vlády: