Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1836.

Zpráva

právneho výboru

o vládnom návrhu zákona (tisk 274)

ktorým sa menia niektoré ustanovenia zákonov o súdnej príslušnosti a súdnom pokračovaní v občanských veciach a o prejednaní pozoztalosti

a o návrhu posl. Elišky Purkyňovej a soudr. (tisk 754),

o zmene civilného súdneho poriadku.

Právny výbor prejednal vládny návrh zákona tisk 274. a schválil ho s nasledovnými zmenami:

Článok I. bol príjatý v znení vládneho návrhu s vynechaním zrušenia odst. 2. čl. XXIX. zákona zo dňa 1. srpna 1895, č. 112. ř. z. Právny výbor navrhuje túto zmenu preto, lebo v čl. 111. tejto predlohy pod č. 3. doporučuje úplne nové znenie celého citovaného článku.

Článok II. Právny výbor na návrh ministerstva spravedlnosti zdvyhnul pôvodne v 2500 K určenú hranicu na 5000 K. Ministerstvo spravedlnosti uviedlo, že s hranicou 2500 K nebolo by docieleno žiaducné odbremenenie sborových súdov. Právny výbor, so zretelom na to, ňe 5000 K-vá hranica v shlädom na očakávať sa mohúci pokles cien asi najlepšíe zodpovie pri devalvovanej valúte predválečným 1000 K nám, ďalej, že 5000 K-vá hranica zavedená je na Slovensku už od r. 1917 a do povahy berúc to, že účinnosť týchto ustanovení obmedzuje sa iba na dobu do 30. června 1923. (v čl. XI.), schválil návrh ministerstva, následkom čoho v tomto smysle pozmenené boly pôvodne ustanovenia č. 2., 3. a 4. Bola prednesená namietka, že zdvyhnutím hranice na 5000 K odpadnul by nárok mnohým nemajetným osobám na bezplatné zastúpenie advokátom. Tejto námietke vecne vyhoveno bolo pojatim ustanovenia č. 2. v čl. IV.

Pôvodní č. 2. vládneho návrhu bolo vynechané, lebo ustanovenia tie obsažené sú už v § 45. jurisdikčnej normy. Následkom toho zmenené bolo čislovanie jednotlivých odstavcov.

Č. 7. (pôvodne č. 8. schválené bolo v druhom odstavci s obmedzením tohoto práva iba na prípady, keď žalobce nebo žiadatel trvale zdržuje sa v Čs. republike.

Vyskytla sa otázka, nemaly by li samosudcom byť vybavené spory o rozvodoch manželstva a právny výbor usniesoľ sa aj v tomto smysle. Pozdejšie však zmenil stanovisko, lebo senáty poskytujú viace garancií správneho riešenia týchto sporov, v ktorých často apeluje sa na citové momenty.

Článok III. bol v úvode stilárne ináč upravený a pôvodná hranica 2500 K-vá podľa ustanovení predošlého článku zdvyhnutá na 5000 K. Tieto ustanovenia označené boly ako č. 1., ku ktorému pripojil právny výbor poplatkové sazebné položky ako č. 2. a definíciu pojmov "tuzemska" a "cudzinca" ako č. 3. Toto posledné rozlišovanie ukázalo sa potrebným preto, lebo na území republiky platné su dva civilné rády, rakúsky a uhorsky.

Článok IV. Ohladne núteného zastúpenia advokátom príjal právny výbor hranicu 2000 K-vú. vshľadom na to, že je to na Slovensku takto už od r. 1917. zavedené. Príjatím č. 1. tohoto článku vyhoveno bolo i iniciatívnému návrhu posl. Elišky Purkyňovej a súdr. (tisk č. 754).

Ustanovenie č. 2. príjaté bolo z uvážení označených pri čl. II. tejto zprávy.

V č. 3. previedol právny výbor len nepodstatné zmeny stilárneho rázu.

Článok V. Pôvodné zneníe tohoto článku zrušovalo iba odvolaciu povinnosť obhájcu manželstva. Právny výbor išiel ďalej a usniesol sa na zružení institúcie defensora matrimoniae vôbec. Učinil to vo forme, že takýto defensor v budúcnosti nema byť viacej ustanovený. To znamená, že súdom už vymenovaní obhájcovia manželstva konajú ďalej ích povinnosť a jestli boli pred nadobudnutím učinnosti tohoto zákona už ustanovení, tak nie su sprostení ani povinnosti odvolania sa.

Ďalej zrušil právny výbor ustanovizeň troch pokusov o smier v sporoch o nedobrovolný rozvod.

Oba tieto opatrenia majú za účel predovšetkým odbremeniť súdy od prác, ktoré dľa zkúsenosti v prevalnej väčšine prípadov pominú cieľa a preto javia sa zbytočnými.

Článok VI. bol právnym výborom schválený v znení pôvodnom, až na to, že hranica 2500 zvýšená bola na 5000 K v smysle ustanovení čl. II.

Článok VII. vztahuje sa na Slovensko a príjatý bol v podstate podľa pôvodneho vládneho návrhu; podľa usnesenia pri čl. II. však s hranicou 5000 K a následkom toho s podržaním v účinnosti ustanovení nariadenia č. 4050/17. J. M. s tam označenými zvýšenými čiastkami. Podľa toho upravilo sa znenie čísla 1.

Pred samosudcu upravil ďalej právny výbor i zahájenie sporu vo veciach, kde predmet sporu neni vyšší ako 10.000 K. Toto ustanovenie silne ulaví prácu na Slovensku nesmierne obťažených sborových súdov. Z týchto dôvodov zrušené boly i pokusy o smier v sporoch manželských s podržaním ovšem § 668, ďalej institúcia obhájcu manželstva. (V čl. V.).

§ 639. bol úplne prestílizovaný vshľadom k tomu, že príslušnosť slovenských súdov podľa posledného bydliska manželov, poť. podľa bydliska žalovaného alebo žalobcova nutno bolo zabezpečiť i na prípady, keď československé stránky nemajú príslušnosť v niektorej na Slovensku lebo v Podk. Rusi ležiacej obci.

Článok VIII. a článok IX. príjatý bol podľa znenia vládneho návrhu.

Článok X. schválil právny výbor v doluuvedenom znení na návrh posl. Dra. Haasa s usrozumením ministerstva spravedlnosti. Č. 3., odst. 1. vládneho návrhu odpadnul následkom ustálenia hranice v 5000 K.

Článok XI. Právny výbor uznal za potrebné obmedzíť účinnosť ustanovení o zmene príslušnosti súdov na dobu do 30. června 1923., vshľadom k tomu, že ustanovenia tieto sú valutárneho rázu a preto považované majú byť ako prechodné.

Právny výbor navrhuje príjatie predlohy v tomto znení:

Zákon

ze dne .......................................... 1921,

kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a soudním řízení v občanských věcech a o projednání pozůstalostí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení článků III. a VIII. č. 1. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z., jímž uvádí se zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), čl. VI. č. 2 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., v příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilního řádu soudního) a min. výnos ze 14. května 1854, č. 8346, pak §§ 328 odst. 3., 445, 449, 493 odst. 2. první a druhá věta, zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní) a §§ 229 odst. 1. a 2., 290 odst. 1., č. 1, a odstavec 2., 332., 597., 598. a 600. odstavec 1. zák. čl. I. z r. 1911 o civilním řádu soudním, konečně cís. nař. ze dne 19. července 1916, č. 223 a 224 ř. z., pozbývají platnosti.

Článek II.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání moci soudní a o příslušnosti soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), se mění takto:

1. (§ 7a) ve znění čl. IV. č. 2 nov. ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:

"Právní rozepře o právech majetkových, jež náležejí před sborové soudy první stolice (§§ 50, odst. 1., 51., č. 1 až 3 j. n., zákon o ručení železnic z 5. března 1869, č. 27 ř. z., a z 12. července 1902, č. 147 ř. z.), projednává a rozhoduje člen těchto soudů, určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 54 až 60 j. n.) nečiní více než 10.000 K anebo až do počátku ústního jednání se obmezí na tuto, anebo nižší částku.

Rozšíří-li se žalobní požadavek nad 10.000 K po zahájení ústního jednání (§ 235 o. ř. s.) projedná a rozhodne spor samosoudce."

2. § 49 č. 1 zní: "1. Rozepře o majetková práva, čítaje v to i spory vzniklé v řízení rozkazním, když hodnota sporného předmětu není vyšší než 5000 Kč a nejde o spor, k jehož projednání jest výlučně příslušný sborový soud první stolice."

3. § 51 odst. 1. zní: "Před samostatné obchodní soudy neb obchodní senáty sborových soudů první stolice (samosoudce podle § 7 a) náleží, je-li hodnota sporného předmětu vyšší než 5000 Kč."

4. § 52 odst. 1.: "V místech, kde jest samostatný obchodní soud, náleží rozepře z jednání a poměrů naznačených v § 51, č. 1 až 3, pokud není hodnota předmětu sporu vyšší než 5000 Kč, před okresní soudy pro věci obchodní."

5. V § 60 odstavci 3. má státi místo: "2500 K" "10.000 K".

6. § 69 zní: "Příslušníci státu Československého, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státu, podrží obecný soud, který tu měli naposledy. Není-li takového soudu, anebo nedá-li se zjistiti, jest soud v Praze, v jehož obvodu jest ministerstvo věcí zahraničních, jejich obecným soudem, mají-li domovské právo v území, kde platí tento zákon."

7. § 100 zní: "Žaloby proti příslušníkům státu Československého o soudní rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby z poměru manželského nebo z poměru rodičů k dětem, které nejsou pouze majetkovými, mohou býti podány, není-li pro ně založen v tomto státu ani obecný, ani zvláštní soud, buď u obecního soudu žalobcova v tomto státě, anebo, není-li ho, u zemského soudu v Praze, mají-li strany nebo žalovaný domovské právo v některé obci, kde platí tento zákon o soudní příslušnosti.

To platí též o žalobách proti manželu nebo otci, který byl příslušníkem Československé republiky v době, kdy sňatek uzavřel, ale později státního občanství československého se zřekl anebo pozbyl, jakož i o žádostech za rozluku podle zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. (§§ 13, 15, 17, 20 a 24), zdržuje-li se žalobce neb žadatel trvale v Československé republice.

Článek III.

1. Úvod a §§ 1 a 2 článku XXVIII. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., ve příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (ve znění čl. V. novely ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z.) znějí:

"§§ 16, 20 a pátý odstavec § 19 zákona ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o upomínacím řízení se zrušují, §§ 1, 2, 6, 7, 8, 13 a 14 téhož zákona budou zníti:

§ 1. Podmínečným platebním rozkazem může býti na návrh věřitelův uloženo osobnímu dlužníku, aby splnil peněžitou pohledávku nebo pohledávku v jiných zastupitelných věcech, pokud žádaná částka nebo hodnota vymáhané věci, bez úrokův a vedlejších závazků není větší než 5000 Kč.

Pohledávky, kterým se vůbec nebo na ten čas nemůže u soudu zjednávati platnosti, jakož i směnečné pohledávky nemohou vymáhány býti upomínacím řízením.

§ 2. Vydati podmínečný platební rozkaz jsou příslušny okresní soudy obecné i obchodní.

Místní příslušnost řídí se ustanoveními jurisdikční, normy o místní příslušnosti ve sporných věcech."

2. Ustanovení sazební položky 6. c. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z., doplňuje se tak, že platební rozkazy v řízení upomínacím podrobeny jsou při hodnotě předmětu sporu

3. Článek XXIX. zákona z 1. srpna 1895, č. 112 ř. z. zní:

"Tuzemskem ve smyslu civilního soudního řádu jest území Československé republiky, ve kterém platí tento zákon; za cizince však považují se pouze osoby, které nemají československé statní příslušnosti."

Článek IV.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., u soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilní řád soudní) se takto mění:

1. § 29. v odst. 1. zní: "Pokud není nařízeno zastoupení advokátem a hodnota sporného předmětu není vyšší 2000 Kč, může býti zmocněncem každá svéprávná osoba. V rozepřích o předmět, jehož hodnota jest vyšší než 2000 Kč, mohou býti v místech, kde sídlí alespoň dva advokáti, ustanoveni za zmocněnce toliko advokáti".

2. § 64 č. 3 zní: "pokud ve sporech jest zákonem předepsáno zastoupení advokáty, jakož i ve sporech v hodnotě vyšší než 2000 K v místech, kde sídlí alespoň dva advokáti, právo žádati, aby k prozatím bezplatnému hájení jejich práv zřízen byl advokát."

3. a) v § 417 zní č. 4 odstavce 1.: "rozhodovací důvody, ve kterých také stručně se vylíčí sporný děj".

b) Č. 5 § 417 se zrušuje.

c) Odstavec 2. § 417 zní:

"Rozhodovací důvody buďtež zevně odděleny od rozsudečného výroku. V nich vylíčí se především stručně, jak se má věc podle přednesu stran, při čemž se uvedou věcné návrhy stranami učiněné, pak se udá, které skutečnosti stranami tvrzené má soud za zjištěné, kterými průvody a z jakých důvodů. Odporují-li si, některé důkazy, třeba vysvětliti, proč nabyl soud podle některých z nich přesvědčení o pravdivosti toho kterého tvrzení stran. K tomu se konečně připojí, podle kterých zákonných ustanovení se věc posuzuje a výrok činí. Opisovati skutkové přednesy ze spisů a zápisů o jednání není přípustné; rovněž tak výsledky provedených důkazů. Odmítl-li soud dodatečné přednesy stran nebo dodatečně nabídnuté důkazy podle §§ 179, 275, odst. 2. a 278., odst. 2., aneb odmítl-li nabídnutý důkaz proto, že nebyla listina předložena včas, svědek přesně. udán anebo že uplynula marně lhůta ku provedení důkazu, vytkne to soud v důvodech uveda obsah odmítnutého přednesu nebo nabídnutý důkaz.

Rozsudky pro zmeškání, zřeknutí se neb uznání mohou býti sepsány zkráceně a možno k tomu použíti stejnopisu žaloby nebo záhlaví. Podrobnosti ustanovuje nařízení."

Článek V.

1. Obhájce svazku manželského v řízení o rozluku nebo neplatnost manželství (§ 97 obč. z., dvorní dekret z 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s., a nařízení ministerstva spravedlnosti z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z.) nebudiž ustanoven.

2. Ustanovení o povinných třech pokusech o smír ve sporech o nedobrovolný rozvod se zrušují (§§ 107 a 132 obč. zák., dvorní dekret z 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s. a nařízení ministerstva spravedlnosti z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z.)

Článek VI.

§ 114 konkursního řádu (cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z.) zní: "Právní rozepře, které mají býti provedeny u konkursního soudu, rozhoduje samosoudce podle předpisů pro řízení před okresními soudy platných (§§ 431 až 453 č. ř. s.), nečiní-li částka nebo hodnota sporného předmětu více než 5000 Kč. Ostatně zůstává § 7 a) j. n. nedotčen".

Článek VII.

1. V platnosti zůstávají vyšší částky rozhodné pro posouzení příslušnosti soudů okresních a sborových, které byly ustanoveny nařízením č. 4050/1917 J. M., jakož i ostatní v něm uvedené zvýšené obnosy, pokud změněny byly tyto předpisy zák. čl. I. z r. 1911 (uherského civilního soudního řádu):

a) v §§ 1, 5, 525 a 691 zvýšena částka "2500 K" na "5000 K";

b) v §§ 94, 509 a 545 zvýšena částka "1000 K" na "2000 K";

c) v § 415 zvýšena částka "200 K" na "400 K";

d) v §§ 476 a 458 obnos "50 K" zvýšen, na "100 K";

e) v § 513 obnos "100 K" zvýšen na "200 K";

f) v § 691 obnos "500 K" zvýšen na "1000 K".

2. Zák. čl. I. z roku 1911 (civ. řád soudní) se mění v těchto ustanoveních:

a) V §§ 4, 52, 55, 96, 644, 699 nahraditi jest slova "královská kurie" slovy "nejvyšší soud", v §§ 644. 699 "korunní zástupce" slovy "generální prokurátor".

b) § 20 zní:

"Příslušníci státu československého, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo uzemí státu, podrží obecní soud, který tu měli naposledy. Není-li soudu takového anebo nedá-li se zjistiti, pokládá se za to, jako by bydleli v Bratislavě, pokud mají domovské právo v území, kde platí tento zákon."

c) K § 55 připojí se jako další odstavce:

"Spory o majetková práva, jež náležejí před sborové soudy první stolice (§ 2, odst. 1. a zák. čl. XVIII. z roku 1874 o ručení za usmrcení a poškození způsobené drahami § 7) podle hodnoty, projednává a rozhoduje člen těchto soudů, určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 5 až 8) není vyšší 10.000 Kč aneb až do počátku ústního jednání se obmezí na tuto nebo nižší částku.

Rozšíří-li se žalobní požadavek po zahájení ústního jednání (§§ 178, 188) nad 10.000 Kč, projedná a rozhodne spor samosoudce.

O odvoláních proti rozsudkům vyneseným v takovýchto sporech rozhoduje súdná tabule v senátech tří soudců, z nichž jeden předsedá."

V takovýchto sporech zahájení sporu podle IV. hlavy třetího článku tohoto zákona projednává a rozhoduje při sedrii člen soudu určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice.

d) § 509 doplňuje se odstavci 3. a 4.: "Potvrdí-li odvolací soud rozsudek a není-li sporný předmět, o němž rozhodoval, výhradně v penězích, vysloví v rozsudku, jakou má hodnotu. Stanoví ji podle obdoby §§ 5 až 8, je-li třeba, vyslechnuv o tom v odvolacím jednání strany. Penízem, který se nabídl žalobce přijmouti místo požadované věci nebo který udal jako hodnotu sporného předmětu, není soud vázán.

Určení hodnoty odvolacím soudem nelze odporovati opravným prostředkem; pro vyšetření poplatků jest bezvýznamno:

e) § 521, odst. 1. zní

"Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 1000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustné dovolání. Přípustným však jest, když byl rozsudek první stolice potvrzený odvolacím soudem, vydán po usnesení odvolacího soudu, jemuž nemohlo býti odporováno a jímž dřívější rozsudek byl zrušen a sporná věc vrácena soudu první stolice se závazným právním posudkem (§§ 506, 518). Dále není přípustné dovolání 7. rozsudku sborového soudu Sako odvolacího, když hodnota předmětu ve sporech uvedených v § 758, 5. 3. a 5. nečiní více než 200 K.

f) § 639 zní:

Jsou-li obě strany aneb jedna z nich českoslovenští příslušníci, zakládá příslušnost soudu pro spory o prohlášení manželstva za neplatné, o odporu a rozluku manželstva, jakož i o rozvod od stolu a lože, poslední společné bydliště manželů.

Nebylo-li poslední společné bydliště manželů v obvodě československé republiky, dlužno podati žalobu u obecního soudu žalovaného anebo není-li ho v tuzemsku, u obecního soudu žalobcova, aneb není-li ani toho, u sborového soudu první stolice, v Bratislavě, mají-li strany, nebo žalovaný domovské právo v některé obci, kde platí tento zákon.

Této příslušnosti soudní nepozbývá se tím, že pozbude jeden z manželů státního občanství Československé republiky, nebo domovského práva v ní potom, kdy povstaly skutečnosti, jež jsou důvodem rozvodu, nebo rozluky, nebo před tím.

Příslušnost soudu v tomto §u ustanovená jest výlučná.

g) § 640 zní: "Příslušnice československého státu, která má domovské právo v území, kde platí tento zákon, může žalovati o neplatnost manželství nebo jemu odporovati u zdejšího soudu, v jehož obvodu bydlela naposledy před uzavřením sňatku, když v něj vešla s mužem, který není příslušníkem tohoto státu nebo nemá v něm domovského práva, a když, provdavší se, nenásledovala svého manžela mimo území Československé republiky. Nemá-li žena takového bydliště v obvodu, kde zákon tento platí, jest příslušným soud v Bratislavě."

h) §§ 645, 646, 647, 654 a druhý odstavec § 651 se zrušují. První věta § 655 zní: "Předseda jmenuje soudce, aby připravil ústní líčení".

i) § 789, odstavec 1, zní:

"Tuzemskem ve smyslu tohoto zákona jest uzemí Československé republiky, ve kterém platí tento zákon; za cizince však považují se pouze osoby, které nemají československé státní příslušnosti."

3. V manželských sporech nebudiž ustanoven obhájce svazku manželského.

Článek VIII.

V exekuci na svršky, pohledávky nebo práva může býti exekučním soudcem svěřen rozvrh dražebního výtěžku, vybrané pohledávky nebo jiného výtěžku výkonnému nebo řídícímu úředníku nebo úředníku soudní kanceláře, obstarávajícímu exekuční (exekuční a doručné) oddělení, nebo konceptnímu pomocníku, zejména, je-li rozvrh jednoduchý a nelze-li očekávati, že bude vyžadovati řešení právních otázek. V usnesení se vyznačí, že byl rozvrh proveden soudní kanceláří z rozkazu exekučního soudce.

V případu takovém mohou účastníci proti rozvrhovému usnesení podati do osmi dnů prozatím jen rozklad na exekučního soudce písemně nebo ústně do protokolu. Teprve do rozhodnutí soudce exekučního jest přípustná stížnost.

Článek IX.

§§ 28 a 29 nespor. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., znějí:

"Provésti pozůstalostní řízení přísluší notářům jako soudním komisařům. Soud dodá za tím účelem všechny úmrtní zápisy, podle nichž tu zůstalo jmění, notáři. Soudu jest však vyhrazeno kromě úkonů, v § 27 jmenovaných, vyslechnouti svědky poslední vůle, uschovati prvopis její, pokud není jinak ustanoveno (§ 111 not. ř.), schváliti projednání a, pokud se týče zcizení pozůstalosti, rozhodnouti podle potřeby o odporujících si dědických přihláškách a vydati odevzdací listinu. Kde jinak v zákonných ustanoveních se jedná o soudu jako úřadu, jenž projednává pozůstalost, nebo provádí jednotlivé úkony tohoto řízení, rozumí se tu notář jako soudní komisař. Jemu náleží zejména sepisovati úmrtní zápisy, zapečetiti pozůstalost prohlásiti poslední vůli, sepsati a odhadnouti jmění, přijmouti dědické přihlášky, připraviti pozůstalostní výkazy a návrh odevzdání.

Dědicové mohou však nejpozději do 30 dnů po tom, kdy se jim dostalo vyrozumění o úmrtí neb obsílky ku projednání, oznámiti notáři, písemně neb ústně, že si sami pozůstalost projednají. V tom případě vrátí notář spisy soudu. Nepodají-li pak soudu do 4 neděl od oznámení nebo ve lhůtě, kterou soud ze závažných důvodů prodloužil, písemné projednání pozůstalosti a předepsané výkazy nebo nevyhovují-li tyto spisy, přikáže soud projednání notáři.

Není-li hrubá hodnota pozůstalosti vyšší nežli 2000 Kč, je notář povinen projednati ji bezplatně, kromě náhrady hotových vydání. Jinak určí a vybere poplatky soud.

Soud může však kdykoliv ze závažných důvodu pozůstalost sám projednati a provésti též úkony notárům přikázané."

Článek X.

O sporech zahájených v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, platí:

1. Spory o hodnotu mezi 1000 K a 5000 K zahájené u sborového soudu buďtež postoupeny příslušnému okresnímu soudu, nebylo-li v nich konáno dosud ústní jednání, jinak je dojedná a rozhodne dosud příslušný sborový soud.

2. Spory vyšší hodnoty až do 10.000 K budou projednány u sborových soudů samosoudcem. Byl-li samosoudce členem senátu, před kterým se konalo ústní jednání, není třeba znovu převésti ústní jednání pro změnu v osobě soudcově.

3. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí o sporech hodnoty od 5000 K do 10.000 K ustanovení pod č. 2.

Článek XI.

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení.

Ustanovení, jimiž se mění dosavadní předpisy o příslušnosti sborových a okresních soudů a samosoudců u soudů sborových, pozbývají platnosti dne 30. června 1923., kterýmž dnem nabývají opětně účinnosti, dotyčná ustanovení tímto zákonem změněná.

Spory, v nichž byl v den, kdy tento zákon pozbude účinnosti, již ustanoven rok, budou projednány a rozhodnuty soudem (samosoudcem) příslušným podle tohoto zákona.

Zákon tento provede ministr spravedlnosti.

Praha 12. marca 1921.

Předseda:

Dr. Hruban, v. r.,

Zpravodaj:

Dr. Ivan Dérer, v. r.