Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1828.
Interpelace
poslance Edm. Buriana, Jar. Roučka a soudruhů
na ministra spravedlnosti
o konfiskaci ťRovnostiŤ.
V sobotu dne 9. března t. r. padly v Brně první mimořádně kruté rozsudky, o kterých ťRovnostŤ v neděli dne 10. března t. r. uveřejnila tuto kritiku:
Justiční vraždy.
Edm. Burian.
Byl jsem několikráte v soudní síní brněnské poslouchat, jak. vypadá spravedlnost v demokratické Československé republice. Chtěl jsem o svých poznáních psát teprve po výsledku všech soudů, ale po včerejších krutých rozsudcích nelze více mlčet, nýbrž jako očitý svědek průběhu několika líčení jsem povinen vznésti proti této justici obžalobu. Mám-li shrnout sumárně své dojmy, vzpomínám slov Masarykových o řádění bílého teroru v carském Rusku: Péro se vzpírá popisovat zlotřilost této hrůzovlády. Ale péro musí konat svou povinnost, neboť je dnes jedinou zbraní utištěných, pohaněných, ponížených.
Poslouchal jsem jednou výslech soudruhů z Rudky na Rosicku. Tam nedošlo k žádnému ťodzbrojováníŤ vojáků, k žádnému ťkonfliktuŤ s ozbrojenou mocí, tudíž nebylo tam žádné ťvzpouryŤ. Stalo se tam jen tolik, že několik dělníků chodilo k sedlákům, které žádali o vydání jejich zbraní s tím odůvodněním, že ťdělníci se nalézají ve velikém nebezpečenstvíŤ. Pozoruhodné bylo, že téměř všichni rolníci jako svědci vypovídali, že dělníci v jejich staveních se chovali slušně, že neměli příčin se jich bát, slovem zcela zřejmě vypovídali ve prospěch obžalovaných. Jak si však počínal předseda senátu! Jak dorážel na. rolníky, aby vypověděli, že se báli! Jak okolnost, že některý z dělníků přišel do stavení s holí, označoval za — ozbrojení! Jak stále poučoval obžalované, jak jim dělal mravokázání! Jakoby měl před sebou malé chlapce. Všechna jeho námaha zkonstruovat zločin tam, kde ho nebylo, byla marná. Na konec přišli dva rolníci, kteří výpověďmi zřejmě prokázali úplnou nevinu obžalovaných. Jeden z nich vypověděl, že dělníci sice o zbraň požádali, ale v klidu odešli, když jim pušky nevydal. Druhý dosvědčil, že dělníci jasně prohlásili, že zbraní nebude použito, že budou uloženy v obecní kanceláři. Přes to každý z obžalovaných dostal několik měsíců žaláře. Vyložená justiční vražda!
Jindy jsem poslouchal výslech zemědělských dělníků z Břeclavska. Nebojácní chasníci! Všichni svorní! Jejich výpovědi jasné a přesné! Zase týž obrázek. Předseda senátu jim vkládá v ústa výpovědi, na svědky všemožně působí, aby vypovídali ve smyslu obžaloby. Neváhal také udělat se hloupým, aby posloužil vznešené své věci. Vytasil se s moudrostí: ťŽádali jste závodní rady — to přece je zabrání velkostatku!Ť Právě vyslýchaný soudruh mu rázně a jasně odpovídá. Jasné právo je na straně obžalovaných. Stávkovali a kladli požadavky. Soud jim přes to udělil několik měsíců žaláře. Ale celkový dojem byl přece jen ten: tito zemědělští dělníci jsou inteligentnější než učení páni, kteří je soudili.
Včerejší soudní rozsudky však nejlépe samy objasní celou tu dosavadní brněnskou justici. Deset odsouzených dostalo 35 roků žaláře! Nejtěžší rozsudek zněl na devět roků žaláře, ťnejmírnějšíŤ na osm měsíců. Tu není zapotřebí žádných zvláštních důkazů, že jsou to rozsudky drakonické, nespravedlivé. Tak páni jindy neodsuzují ani největší zloděje a vrahy! Liebknecht za války v hohenzollernském Německu uspořádal demonstraci a vybízel otevřeně ku vzpouře proti válce: dostál za to od prušáckých soudů 4 roky vězení. V Německu poválečném bojovali dělníci se zbraněmi v rukou na barikádách: ani jeden ze zatčených nedostal však tak krutý trest. V Oslavanech dělníci působili na vojáky k odzbrojení prostým na ně voláním a jen deset zatčených dostalo 35 let žaláře! Tak v republice demokratické pod obrazem Masarykovým! To křičí a řve, to jako bouře volá do celého světa: to neodpovídá ani paragrafům rakouským, ani rakušácké praksi, to je stranický rozsudek třídní justice, to je vyložená justiční vražda!
A jaké to bylo soudní jednání! O předsedovi senátu v Uherském. Hradišti napsaly i soudružské listy, že se choval vybraně zdvořile. O předsedovi sobotního brněnského senátu — Štrébl jméno toho výtečníka — něco podobného napsat nelze. Tento klerikál byl za Rakouska státním návladním! Dnes mu dali předsednictví senátu právě v případech, kdy měšťácká společnost chce nejostřejší rozsudky. Za Rakouska dojista se vyznamenal často a tím proslul. Proto je vlivnou osobou také dnes. Sám má mnoho řečí, hřmotí bez ustání, ale obvinění, mnoho mluviti nesmí. Doráží na ně zhurta. Jeho počínání charakterisuje nejlépe to, že opovážil se i pěstí hrozit do řad posluchačů, když tam syn jedné obžalované se ozval, že bude svědčit, kdy byla obžalovaná zatčena. Obviněným zakazuje chodit na pisoár a hrozí jim disciplinárními tresty! A jaká brutalita duševní, když křičí, že horníci vydělají více než soudci a že stávkují! ťMy máme méně a nestávkujeme!Ť Tak nestydí se pan rada Štrébl mluvit. Což kdyby mu některý z obviněných byl odpověděl: Ovšem, pane presidente, kdyby vás a vaše kamarády odsoudili na 35 let žaláře, nevznikla by z toho lidské společnosti žádná škoda, ale odsuzujete-li vy pracovité horníky, má z toho republika velikou škodu!
K posouzení dosavadních rozsudků dostačí docela prostým způsobem opakovati si události oslavanské. Oslavanské dělnictvo zahájilo stávku, vládní orgány tam poslaly vojsko. Tím vzniklo pochopitelně velké rozrušení dělnictva. V Oslavanech byly pořádány veliké projevy. Již za to bylo mnoho dělníků odsouzeno! Došlo v Oslavanech také k odzbrojování vojáků — voláním. ťStrašliv፠věc! Dělníci měli zbraně, ale nepoužili jích! Nestříleli, nesvedli žádného zápasu s vojskem, ač z dějinných zkušeností víme, že v případě zápasu by byli vojsko porazili. Zřejmě tudíž dělníci chtěli jen, aby nebylo do nich stříleno, ale sami se zachovali úplně zdrženlivě. Přes to však bylo jich mnoho zatčeno a zatčení dostali mnoho a mnoho let žaláře! Tak svět odplácí! Dělníci důstojně, páni na ně s kriminály!
Při tom všechny tyto rozsudky jsou vlastně neplatné, poněvadž parlament dosud zrušení porotních soudů neschválil. Také jedna ukázka, jak dbá se parlamentu! Podle ústavy má vláda povinnost své rozhodnutí o zrušení porot okamžitě předložit parlamentu ku schválení. Vláda však dosud svou ústavní povinnost nesplnila, ale venku senáty soudí, jen se práší.
Věru, dělníky toto jednání důkladně poučí. V těchto neslýchaných procesech mnoho se píše o ťsvedenýchŤ dělnících. Skutečně, mělo by se mnoho, mnoho psát o svedení dělníků. Ano, ano, masy pracujícího lidu byly svedeny. Byly svedeny po převratu, kdy pracující lid mohl mít všechnu moc, ale kdy mu bylo řečeno, aby byl dobrácký že páni budou již hodni. Tak mnozí zlí psi zalezli tenkráte do děr a prosili dělnictvo o jeho přízeň. A dělníci dali se tenkrát svést a dobrácky nejen ponechali všechno při starém, nikomu vlas na hlavě nezkřivili, ale naopak ještě tak mnohým pánům dopomohli k lepším místům, k větším hodnostem. Spokojili se všeobecnými hesly o demokracii a republice. Dnes se vybarvili všichni, kteří po převratu dostali od dělníků milost. Jen v jednom případě soudního jednání 35 let žaláře: to je důkaz, že máme u nás tvrdou a bezohlednou diktaturu buržoasie.
Mocní a bohatí tohoto světa si nevydržují jen maitressy pro svoje pobavení, nýbrž vydržují si také celý aparát k udržení svého panství. Slovutný učenec právnické vědy, Antonín Menger, dobře napsal: ťHlavním úkolem justiční správy je hájit právní řád v majetné třídě samotné a zejména v poměru jejím k vrstvám nemajetným ... Poněvadž tedy justice a správa jsou armádou, kterou si vydržují majetné třídy pro zabezpečení své moci, lze lehko pochopiti starou lásku měšťáctva k těmto institucím.Ť
Tyto poměry nebudou však trvati věčně. Nejprve půjde dnešní vláda Černého. Pak půjde celý dnešní reakční režim. Jeho zločiny jsou možny jen pomocí sociálních patriotů pravice a českých socialistů. Dostačí nové volby a tato opora padne a tím také reakce dnešního režimu. Padne však ještě více. Vítězství dělnické třídy neznemožní nikdo. Vláda socialistických dělníků (průmyslových i zemědělských) a malých rolníků stane se skutkem. A pak ti, kteří dnes dělníky karabáčují, znovu budou brečet a prosit o milost! rozatím jejich řádění a jejich rozsudky dělníky obrní k silnější ještě nesmiřitelnosti a k nezlomnějšímu nepřátelství proti veškeré reakci a proti všem kapitalistickým tyranům a jejich pochopům.
Další nelidské rozsudky brněnského výjimečného senátu potvrdily oprávněnost této kritiky, která ostatně také podle zákona je přípustná. Ve starém Rakousku s radostí všechen český tisk otiskl kritiku, kterou o procesu Kramáře a spol. uveřejnila ťArbeiter ZeitungŤ. Též zdrcující kritika, kterou pronesl 6 rakouském režimu Bedřich Adler u soudu, byla propuštěna ve veškerém tisku. Postup brněnské censury, znemožňující kritiku již vykonaných rozsudků, je naprosto neoprávněný a provokativní.
Podepsaní se proto dotazují:
Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi brněnské censuře, aby dbala svobody tisku a aby neřádila způsobem, který je v přímém odporu se všemi zásadami demokracie?
V Praze dne 10. března 1921.
E. Burian, J. Rouček,
Skaunicová, Haken, Koutný, Dr. Šmeral, Houser, Darula, Borovszky, Kunst, Merta, Malá, Dr. Hahn, Warmbrunn, Mikulíček, Skalák, Surányi, Tausik, Krejčí, Toužil, Svetlik, J. Blažek.