Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1820.
Interpelace
poslance Dra Theodora Bartoška a spol.
ministru vnitra a celé vládě
o surovém a protizákonném jednání četníka Dědečka z Bakova.
Pane ministře!
Dne 20. prosince 1920 dostavil se četník jménem Dědeček do bytu 58letého Josefa Kohouška v Chudoplesích u Bakova nad Jizerou, aby jmenovaného podrobil výslechu. Kohoušek byl nepřítomen a četník vyčkával v bytě jeho příchodu. Když k 11. hod. dop. se Kohoušek vrátil do svého bytu, počal se ho četník, aniž by důvod výslechu předem blíže označil, dotazovati na jeho generalie, které Kohoušek správně uváděl, odepřel však četníkovi odpověď na dotaz po svém náboženském vyznání a to proto, poněvadž vzhledem k resoluci přijaté revolučním Národním shromážděním ve 145. schůzi dne 15. dubna 1920, dle níž náboženské vyznání pouze k statistickým účelům smí býti zjišťováno, považoval dotaz ten za nepřípustný.
Četník poté prohlásil ihned Kohouška za zatčena, nedovolil ani, aby Kohoušek, který před tím svrchní šat byl odložil, opět se oblékl, dal mu pouta a chtěl jej takto spoutaného a neoblečeného odvésti. Teprve, když Kohoušek prohlásil, že neoblečen a spoután, ježto bylo zima a náledí, s četníkem pěšky nepůjde, zejména když ve svém pokročilém věku byl také unaven tříhodinnou pěší cestou toho dne již vykonanou, dovolil mu četník, aby se oblékl a odvedl ho nespoutána na četnickou stanici v Bakově. Na stanici té však Kohouška přece spoutal a poté ho do krvava pěstí stloukl a vyrazil mu zub. V chodbě na četnické stanici v Bakově tloukl četník Dědeček Kohouška do zad pažbou pušky a třískal spoutaného pěstí do hlavy až vytryskla mu krev. Poté byla trýzněnému Kohouškovi sňata pouta, poručeno mu, aby si zakrvácený obličej umyl, a pak byl dopraven k okresnímu soudu do Mnichova Hradiště a podroben tam výslechu. Při svém soudním výslechu dne 21. prosince 1920 domáhal se Kohoušek marně toho, aby byl lékařem ošetřen, neb alespoň prohlédnut. Dne 23. prosince byl ztýraný a bezdůvodně vězněný Kohoušek propuštěn na svobodu a trestní řízení proti němu zastaveno, jelikož k němu nebylo vůbec důvodu. Kohoušek se totiž žádné komunistické akce nezúčastnil, neboť není komunistou, ale členem Jednoty československých malozemědělců.
U příležitosti tohoto politováníhodného případu žádáme pana ministra vnitra a celou vládu, aby zaujala a sněmovně sdělila jasné stanovisko k těmto třem momentům:
I. I kdyby se jednalo o skutečného provinilce a šlo o zločin sebe těžší, nelze snášeti a jest civilisovaného státu krajně nedůstojným, aby zatčený byl státními orgány svévolně týrán. Na trestné činy určen jest přiměřený trest i jeho zákonem přípustné zostření v příslušných normách práva trestního. Tím křiklavější jest ovšem ztýrání zatčeného, jde-li o osobu zcela nevinnou, na níž jen náhodou ulpělo podezření trestného činu, ale již žádná vina dokázána vůbec nebyla. Jest naléhavě nutným učiniti opatření co nejpřísnější, aby podobná svévole byla exemplárně potrestána a pro vždy v našem státě znemožněna.
II. Dle ustanovení § 202. a násl. trest. řádu nesmí ani vyšetřující soudce na obviněného činiti žádný nátlak a používati nějakých donucovacích prostředků, aby ho přiměl odpovídati na svoje otázky. Hájiti se, jest právem obviněného, který však nemůže po zákonu ani soudem býti nucen, aby odpovídal, nač odpovídati nechce. Tím méně lze ovšem připustiti, aby sobě právo, jehož zákon ani soudci nedává, osoboval četník a aby obviněného, jenž výpověď odpírá a užívá tak jen svého trestním řádem mu zaručeného práva, brachiálním násilím donucoval k výpovědi. Jest třeba, aby v tomto smyslu dostalo se pomocným orgánům soudním, policii i četnictvu, zřetelných a přísných instrukcí.
III. Není-li dovoleno vynucovati po obviněném meritorní odpověď na otázky o skutkové povaze trestního činu, lze tím méně vynucovati odpověď na naprosto podružnou otázku o jeho náboženském vyznání, a to tím méně, že revoluční Národní shromáždění ve své 145. schůzi dne 15. dubna 1920 při projednávání návrhu na novelisaci starého interkonfesijního zákona přijalo k návrhu poslanců Dra. Antonína Hajna, Dra. Lukavského, Dra. Kloudy a spol. tuto resoluci: ťNárodní shromáždění ukládá vládě provésti potřebné kroky, aby rubrika ťnáboženstvíŤ obmezena byla jen na matriky o porodech a na všeobecný soupis obyvatelstva.Ť
Usnesení toto jest pro vládu a všecky státní orgány závazné, náboženské vyznání obviněného v trestním řízení zjišťovati jeví se tudíž nepřípustným, tím méně pak jest dovoleno, odpověď na otázku po konfessi obviněného vynucovati násilím.
Podepsaní táží se vlády:
1. Jest jí konkrétní případ v interpelaci vylíčený znám a co bylo opatřeno, aby provinilý četník Dědeček za surový a protizákonný svůj čin byl potrestán a aby poškozenému Josefu Kohouškovi dostalo se plné mravní satisfakce a hmotného odškodnění?
2. Co zařídila vláda, aby podobné barbarské jednání se strany státních zřízenců vůči osobám pro trestné činy vyšetřovaným bylo napříště úplně znemožněno?
3. Jaké opatření se stalo, aby zásad §u 202 a násled. trest. ř. o tom, že obviněný nesmí býti nucen k vypovídání, zjednána byla plná platnost nejen ve vlastním vyšetřování soudním, ale také v předběžném trestním vyhledávání, pokud toto prováděno jest pomocnými orgány justiční správy, zejména policií nebo četnictvem?
4. Pokládá vláda resoluci Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920 shora citovanou pro sebe za závaznou a co zařídila, aby stanovisku resoluce té ve všech oborech státní správy zjednána byla plná platnost?
V Praze dne 3. února 1921.
Dr. Bartošek,
Zeminová, Stříbrný, Dr. Franke, Tučný, Langr, Pechmanová, Sladký, Laube, Landová-Štychová, Trnobranský, Buříval, Dr. Uhlíř, Špatný, Drobný, Netolický, Dr. Vrbenský, Slavíček, Sajdl, Draxl, Pelikán.