Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1773.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................ 1921,
kterým se mění některá ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělníků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení zákona z 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888, ve znění zákona z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n. (zákon úrazový), mění se takto:
§ 1.
V § 6 úrazového zákona položiti jest v odstavci 6. místo číslice "6000", číslici "9600", v odstavci 7. místo číslice "1800" na obojím místě číslici "3600" a místo číslice "900", číslici "1800".
§ 2.
V V § 7, č. 1 úrazového zákona položiti jest místo číslice "150" číslicí "600".
§ 3.
2. odstavec § 8 úrazového zákona mění se takto:
Okresní politický úřad ustanoví počátkem každého roku, vyslechna důvěrníky podnikatelův a pojištěnců, pro svůj okres hodnotu naturálních požitků a oznámí výsledek politickému úřadu II. stolice, který zjištěné hodnoty přezkoumá, podle potřeby upraví a vyhlásí pak soubornou vyhláškou nejdéle do konce měsíce dubna každého roku. Hodnotu naturálních požitku hornických stanoví týmž způsobem horní hejtmanství v dohodě s politickým úřadem II. stolíce a hodnotu naturálních požitků železničních zřízenců úřad, který k tomu určí ministr železnic v dohodě s ministrem, sociální péče, a to rovněž v dohodě s politickým úřadem II. stolice.
§ 4.
Druhá věta odstavce 1., §u 16 mění se takto:
Pracovní výdělek převyšující za rok částku 9600 Kč počítán bude toliko touto částkou.
§ 5.
3. odstavec §u 16 mění se takto:
Pracovní výdělek, pokud od 1. července 1919 do 31. prosince 1920 za rok převyšuje částku 6000 Kč, počítán budiž toliko touto částkou.
§ 6.
Ustanovení §u 21 úrazového zákona mění se takto:
Podnikatelé (§ 11) jsou povinni zaplatiti úrazové pojišťovně tarifní pojistné do 14 dnů po uplynutí každého příspěvkového období určeného stanovami a připojiti výpočet o výši pojistného za uplynulé příspěvkové období.
Článek II.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením rozšířila působnost tohoto zákona jakož i ostatních zákonů a nařízení, upravujících úrazové pojištění dělníků, nebo jednotlivých jejich ustanovení na Slovensko a Podkarpatskou Rus a změnila tak zákonná ustanovení dosud tam platící.
Ustanovení tohoto článku nelze použíti ke změně zákonných předpisů o pojištění dělnictva zemědělského na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Článek III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, a to § 5 se zpětnou působností od 1. července 1919, ostatní paragrafy pak se zpětnou působností od 1. ledna 1921.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Zákon z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., v článku IV. změnil odst. 6 §u 6 zákona z 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888 (zákona úrazového), v tom směru, že zvýšil roční pracovní výdělek dělníka nebo závodového úředníka, podléhajícího pojistné povinnosti úrazové, z 3600 Kč na 6000 Kč, u osob pak, které nepožívají pro nedokonaný výcvik plné mzdy, na 1800 Kč, resp. nejméně na 900 Kč. Tímto ustanovením mělo býti vyhověno tomu, aby pracovní výdělek, který je směrodatný pro vyměření důchodu úrazového, byl v zákoně přiblížen skutečným poměrům mzdovým a výdělečným doby poválečné. Od vydání tohoto zákona ukázalo se však, že ani toto zvýšení nejvyšší meze pracovního výdělku směrodatného pro vyměření důchodu úrazového není postačitelným a že většina dělnictva má. mzdy daleko přesahující tuto nejvyšší mez mzdovou. Na naléhání z kruhů dělnictva a zájemníků je nutno přistoupiti k novému zvýšení nejvyšší meze mzdové a zvyšuje se tato nejvyšší mez v § 1 osnovy zákona ze 6000 Kč na 9600 Kč, u osob pak, které pro nedokonaný výcvik nemají plné mzdy, na 3600 Kč, nejméně však na 1800 Kč. Jíti za tuto mez nelze však pokládati za doporučitelné proto, že lze očekávati v nedaleké době ne-li klesání, tedy jistě aspoň ustálení mezd, a tu by v době pozdější případné odbourávání nejvyšší meze pracovního výdělku a po případě i přiznaných důchodů působilo značné obtíže. Přechodnému stavu hospodářskému zejména snížené kupní ceně peněz s ohledem na důchody bylo by lze vyhověti u důchodů vyšších, na příklad těch, jimiž odškodňuje se ztráta výdělečné schopnosti vyšší než 42% tím způsobem, že by zavedeny byly u těchto důchodů drahotní přídavky, jež by později mohly býti mnohem snáze odbourány.
Důsledkem zvýšení nejvyšší meze pracovního výdělku je § 4 osnovy, jímž se mění druhá věta I. odstavce §u 16.
Ustanovením tím dává se právní podklad územním pojišťovnám úrazovým, aby mohly vyměřovati z pracovního výdělku takto zvýšeného pojistné.
Také § 5. osnovy má dáti úrazovým pojišťovnám dělnickým nesporný právní podklad pro to, aby nebylo lze odporovati vyměření pojistného za dobu od 1. července 1919 do 31. prosince 1920 z pracovního výdělku zvýšeného z 3600 Kč na 6000 Kč ročně. Zákon z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., zvýšil sice v článku IV. roční pracovní výdělek způsobem svrchu uvedeným, avšak ustanovení, že toto zvýšení nejvyšší meze výdělku jest směrodatné i pro vyměřování pojistného, vysloveno bylo jen jako důsledek tohoto zákonného ustanovení ve vládním. nařízení z 19 května 1919, č. 356 Sb. z. a n., a to v § 8. Aby zjednán byl nesporný základ pro vyměřování pojistného, bylo učiněno opatření v § 5. této osnovy.
Zákonem z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., a to článkem V. zvýšeno bylo pohřebné poskytované pozůstalým při smrtelném úrazu pojištěnce ze 100 Kč na 150 Kč z důvodů, jež uvedeny jsou pro odůvodnění zvýšení nejvyšší meze ročního pracovního výdělku. Z týchž důvodů § 2. osnovy zvyšuje pohřebné dále ze 150 Kč na 600 Kč.
Zákon z 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n.. v druhém odstavci článku VI. ustanovil. že každý okresní politický úřad má stanoviti vždy počátkem každého roku hodnotu naturálních požitků, jež má býti směrodatnou pro vyměření důchodů i pojistného. Zkušenost ukázala, že je potřebí, aby politický úřad II. stolice zjištěné hodnoty přezkoumal, aby je uvedl ve vzájemný přiměřený poměr, aby je tedy podle potřeby upravil a do konce měsíce dubna každého roku soubornou vyhláškou vyhlásil. Této zkušenosti má býti učiněno zadost novým zněním tohoto zákonného ustanovení, jak je v § 3. osnovy navrženo.
Článkem V. zákona a 21. srpna 1917, č. 365 ř. z., bylo stanoveno, že pojistné má platiti celé podnikatel podniku, podrobeného pojištění. Avšak v § 21. ponechána byla ještě textace stará s doby, kdy pojištěnec musil určitou kvotou na pojistné přispívati. Byl proto v § 6. osnovy § 21. zákona přizpůsoben nynějšímu znění § 17. zákona úrazového.
Článek II. zákona navrhovaného dává vládě zmocnění, aby působnost ustanovení tohoto zákona, jakož i ostatních zákonů a nařízení upravujících úrazové pojištění dělníků, nebo jednotlivých ustanovení těchto zákonů rozšířila nařízením na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Toto ustanovení, které je obdobou ustanovení pojatého ohledně nemocenského pojištění do článku VIII. zákona z 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., má vládě umožniti, aby jednotlivá ustanovení zákonodárství uherského, dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platícího, byla uvedena v soulad se zákonodárstvím platícím v ostatním území republiky.
Z takové úpravy cesto a nařizovací se vylučují případné změny platných zákonných předpisů o pojištění dělnictva zemědělského na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jehož nové upravení zůstává vyhrazeno cestě zákona. Důvodem toho jest, že u nás úrazové pojištění podle § 1., odst. 5., úrazového zákona z r. 1887 vztahuje se pouze na dělníky zaměstnané při strojích hospodářských, na Slovensku však podle § 8. zákonného článku XVI. z r. 1919 a § 5. zákonného článku VIII. 1919 jsou pojištěni všichni zemědělští dělníci vůbec, následkem čehož jest o zemědělské dělnictvo slovenské postaráno lépe než o zemědělské dělnictvo v zemích českých. Za takových okolností bylo by rozšíření našich zákonů o pojišťování zemědělského dělnictva na Slovensku zhoršením nynějšího stavu; jest tedy třeba výslovně od něho upustiti.
Článek III. osnovy obsahuje ustanovení o počátku působnosti zákona a doložku, že se ministru sociální péče ukládá, aby, dohodna se se zúčastněnými ministry, tento zákon provedl. Pokud jde o ustanovení o počátku působnosti zákona, bylo nutno pro § 5. stanoviti počátek účinnosti dnem 1. července 1919, protože, jak výše uvedeno, tímto dnem zvýšen byl pracovní výdělek z 3600 Kč na 6000 Kč. Ostatní ustanovení zákonná nabývají účinnosti se zpětnou působností od 1. ledna 1921, k čemuž se připomíná, že ustanovení toto nezavdá v praxi důvodu k jakýmkoliv obtížím, protože předpis pojistného děje se podle zákona a stanov úrazových pojišťoven dělnických vždy za celého půl roků pozadu.
Tato osnova zákona nedotýká se vůbec finančního hospodaření státu a odpadá tudíž potřeba mluviti o finančním dosahu jejím.
Po stránce formální navrhuje se, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena v jednání zkráceném podle § 55. jedn. řádů; zároveň projevuje se přání, aby osnova byla přikázána jak v poslanecké sněmovně tak i po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
K odůvodnění navrženého zkráceného jednání se uvádí:
Je nutno v zájmu nerušeného provádění úrazového pojištění, aby osnova byla uzákoněna co nejdříve, ježto jakékoli průtahy mají v zápětí veliké správní obtíže u úrazových pojišťoven, neboť musí ústavy tyto konati nová šetření i při důchodech již přiznaných, vydávati nové odškodňovací výměry za dobu, která uplyne od počátku působnosti zákona t. j. od 1. ledna 1921, až do dne, kdy zákon nabude účinnosti. Kromě toho má také pro zaměstnavatele, jenž platí celé pojistné úrazové, značný význam, má-li zvýšení výdělkové meze býti provedeno, aby stalo se tak co nejdříve, aby mohl také se zvýšením pojistného kalkulovati co nejdříve. Jsou tu tudíž velmi vážné důvody mluvící pro to, aby osnova, které musí býti přiznána zpětná působnost k 1. lednu 1921, byla co nejdříve projednána.
V Praze dne 9. března 1921.
Ministr sociální péče: