Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1727.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci posl. Dra Hajna, Dra Lukavského a soudruhů
o vměšování se říšského ministra německého Dra Simonse do našich vnitřních poměrů a o jeho řeči v říšském sněmu německém. (Tisk 974.)
Novinářská zpráva o řeči německého říšského ministra Dra Simonse v debatě o hospodářské úmluvě mezi Německem a Československou republikou byla v celku správná. K jednotlivým jejím částem dovolím si zaujmouti stanovisko a odpovím tím současně na otázky interpelace.
Především jest mi však konstatovati, že rozprava v říšském sněmu německém konala se bezprostředně po listopadových demonstracích v Praze, o nichž byly zejména v Německu rozšířeny zveličené pověsti. V řečech říšskoněmeckých poslanců odrážela se silně nálada, která vyplynula z dojmu, že v Československé republice jsou ohrožováni nejen národní soukmenovci, nýbrž i státní příslušníci němečtí. Na jejich vývody, odpovídal ministr Dr. Simons zmíněnou již řečí, jež je podkladem interpelace. Ze slov ministrových však je zřejmo, že chtěl klidnivě působiti na pohnuté mysli poslanců. Zejména na konci zdůraznil přesvědčení, že právě úmluvy, které se projednávají, způsobí, že zmizí národnostně překypělé příhody, do kterých si bylo ztěžováno.
Vyslanectví německé oznámilo ministerstvu zahraničních věcí: 1. obtěžování O. Ubela, úředníka německého vyslanectví v Praze a 2. stržení záclon v říšsko-německém spolku v Praze II., Nekázanka 7. Případy ony byly ihned vyšetřeny a zjištěno toto:
1. Georg Ubel, úředník německého vyslanectví v Praze, jenž teprve za několik dnů po domnělém ztýrání (16. XI.) dal se vyšetřiti lékařem, jenž neshledal žádných známek po ranách, byl vyšetřen policejním lékařem, prof. Dr. Pečírkou teprve 23. XI. 1920. Také tento zjistil nedostatek jakýchkoli stop po oděrkách, podlitinách, zduřených, místech a pod. a zjistil, že domnělé příznaky poruchy čivů jsou spíše projevem mírné neurasthenické povahy vyšetřeného, jenž tvrdí: ťNeurastheniker sind wir alle.Ť Jakožto případ poruchy mozkové nelze je připustiti. Z vyšetřování plyne, že snad byl Ubel demonstranty obtěžován, že však nebyl ani na zdraví, ani na majetku poškozen. Ostatně jest nutno konstatovati, že G. Ubel není říšsko-německým, nýbrž československým Státním příslušníkem.
2. V Praze II., Nekázanka 7, nalézá se říšsko-německý spolek Kriegerdank, Fürsorgestelle fůr reichsdeutsche Kriegsteilnehmer und deren Familien in Böhmen. Během dernonstrací — dne 17. XI. 1920 — přišlo několik osob do uvedeného domu, viděly tam návěštní tabulky s hořejším nápisem a chtěly je odstranit. Předseda spolku Weller je upozornil, že jde o říšsko-německý spolek. Tu hlouček jej odstrčil a vnikl do spolkové místnosti, kde strhl 6 kusů záclon s říšsko-německými orly. Těchto 6 záclon bylo však ihned demonstrantům policejním strážníkem odňato a odevzdáno v německém kasině, kde si je spolek vyzdvihl. Tabulka návěštní nebyla stržena. Pachatele nepodařilo se vypátrati.
Vyslanectví německému v Praze bylo po jeho intervenci sděleno, že věc se vyšetří a zjistí-li se nějaká zaviněná škoda, že bude nahrazena. Tato odpověď byla patrně oznámena německému zahraničnímu úřadu. Majíc na mysli uvedené případy, mohla ovšem vláda německá vládu našeho státu přátelsky upozorniti na odstranění oněch příčin, které by mohly ohroziti dobré styky Československa s Německem.
K poslední otázce pp. interpelantů kladu si za čest sděliti, že zpravodajská služba ministerstva zahraničních věcí právě při pražských demonstracích fungovala bezvadně a že všechny zastupitelské úřady republiky o pravém jejich průběhu byly řádně a včas zpravovány.
V Praze dne 28. února 1921.
Ministr zahraničních věcí: