Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1725.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci poslanců J. Šamalíka, V. Sedláčka, Fr. Kopřivy a soudr.
o vybírání 10 Kč z 1 litru domácně vyrobené slivovice (tisk 1076).
Dekretem dvorní komory ze dne 23. září 1835, č. 42017 sbírky politických zákonů sv. 63 byla na Moravě připuštěna daněprostá výroba obmezeného množství (56 litrů) kořalky z vlastních surovin pro domácí potřebu. Tato výhoda byla poskytnuta v době, kdy spotřební dávka lihová pohybovala se v mezích naprosto nízkých a byla zachována ještě §em 5 zák. ze dne 20. června. 1888, č. 95 ř. z.
Když zákonem ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n. byla výrobní dávka z lihu zvýšena z dosavadních 3 K 80 h na 12 Kč z litru alkoholu, stalo se nutným zrušení zmíněného §u 5, kteréž jest ve článku I. citov. zákona obsaženo. Závažným důvodem toho bylo, že ostatní země Československé republiky nepožívaly dosud podobného výjimečného oprávnění jako Morava, dále že vývojem obchodních a dopravních poměrů pominula nutnost popřávati obyvatelstvu, většinou venkovskému, možnost opatřovati si daněprostě kořalku pro domácí potřebu, a konečně, že výhoda dosud poskytovaná znamenala při značném zvýšení dávky z lihu velikou ujmu pro státní finance. Vedle toho bylo rozhodujícím, že dozírání ku správnému provozování daněprosté výroby kořalky bylo velice ztíženo, ba skoro znemožněno přirozeným vzrůstem počtu výroben a citelným nedostatkem dozorčích orgánů.
Dnem účinnosti zákona ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n. počínaje, jest tedy po právu domácí výroba lihu stížená spotřební dávkou. Jisté zmírnění bylo připuštěno v interpelaci zmíněným paušalováním dávky. Kdyby však proti očekávání poměření paušálu bylo pro výrobce kořalky nevýhodným, jak uvedeno jest v interpelaci o rolnících v Mor. Bránicích, jest dotyčnému výrobci kořalky §em 35 (druhý odstavec) zákona ze dne 20. června 1888, č. 95 ř. z., změněného II. dílem cís. nař. ze dne 17. července 1899, č. 120 ř. z., příp. článkem I. zákona ze dne 22, prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n. přiznáno právo, domáhati se toho, by vyrobená jím kořalka zdaněna byla podle skutečně docíleného výrobku.
Tvrzení interpelace, jakoby licenční poplatek vybíraný podle §u 23 nař. vlády ze dne 7. května 1920, č. 355 Sb. z. a n. částkou 10 Kč z 1 litru slivovice připadal lihové komisi, neodpovídá pravdě. Zmíněný licenční poplatek, jehož cílem jest částečné vyrovnání cenového rozpětí alkoholu vyrobeného v konsumních lihovarech a lihu ovocného a který ostatně činí 10 Kč. z jednoho hektolitrového stupně alkoholu a ne, jak páni interpelanti tvrdí, z jednoho litru slivovice, nepřipadá lihové komisi k dobru, nýbrž plyne přímo do státní pokladny.
Výtěžku z tohoto licenčního poplatku, jejž v roce 1921 odhadnouti možno na více než 6,000.000 Kč, nemůže se finanční správa zřící a z té příčiny není mně dána možnost, abych odvolal v interpelaci uvedený výnos ministerstva financí ze dne 5. listopadu 1920, č. 101.476, kterýmž byly stížnosti obcí Zlámanky a Lhotky na Moravě do vybírání licenčního poplatku odmítnuty.
Neváhám však prohlásiti, že, pokud licenční poplatek nebyl plně odůvodněn, tržními a obchodními poměry, finanční správa vezme v úvahu jeho zmírnění, když by — čehož dosud tvrditi nelze — nynější výměra téhož nějak neoprávněně zatěžovala výrobce ovocných kořalek.
V Praze dne 24. února 1921.
Správce minist. financí: