Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1723.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Dr. A. Rašína a soudruhů
o článku Jaroslava Skaláka v časopisu "Times" (tisk 1286)
K interpelaci kladu si za čest odpověděti:
Článek p. Skaláka byl otištěn ťTimesŤ 16. prosince 1920. Autor zmiňuje se o třech možných řešeních otázky rakouské; finanční pomoc spojenců, dunajská federace a připojení k Německu. Poukazuje, že podle přítomné situace spojenci nevezmou na sebe trvalé břímě finanční pomoci. Dunajskou federací zhoršil by se stav finanční i hospodářský států cessionářských, zvláště pak Československa. V důsledku toho míní, že jediné možné řešení jest dovolit Rakousku připojení k Německu.
Pokud jde o vztah ministerstva zahraničních věcí k tomuto názoru pána Skaláka, stačí znova poukázat na to, že ministerstvo toto ve shodě s celou vládou staví se výhradně na půdu mírových smluv. Stanovisko toto bylo mnohokrát veřejně zdůrazněno a není třeba to opakovat.
Článek je podepsán: Jaroslav Skalák a adresou pisatelovou. Že autor je Čechem, bylo patrno i z jména i z obsahu článku. Teprve však listy v Čechách uváděly pana Skaláka v souvislost se zahraničním ministerstvem.
Proti tomu vydalo zpravodajské oddělení prohlášení uveřejněné v listech 5. ledna t. r., v němž se sděluje, že článek Skalákův je soukromým projevem jednotlivce, jenž není a nikdy nebyl ve službách zahraničního ministerstva; zahraniční úřad nemá k p. Skalákovi ani k jeho článku žádného vztahu Vůči výtkám, že výklady Skalákovy v ťTimesŤ byly úředně rozšířeny ministerstvem zahraničním samým, nutno poznamenat, že se jedná o uveřejnění v přehledech cizího tisku, které zpravodajský odbor zpracovává pro úřední potřebu a které musí býti objektivní. V zájmu politické veřejnosti byly tyto přehledy až dosud dodávány ve stejném znění všem listům, za tím účelem, aby veřejnost, přála-li by si toho, mohla využíti teto práce i jinak než je v úřadě. Odpovídá to našemu demokratickému pojmu o spolupráci úřadů s tiskem a s veřejností. Anglický přehled ze dne 22. prosince, jenž obsahoval i výtah z článku Skalákova, přinesl hlasy anglického tisku o situaci v Rakousku a mezi nimi tedy i článek Skalákův pod souhrnným titulem ťRakouská propaganda v anglickém tiskuŤ, pod kterýmž titulem byl dodán i ČTK a pod týmž titulem jej některé listy též otiskly. Výtah ze Skalákova článku stejně jako ostatní výtahy nebyl ovšem komentován, jak už plyne z rázu přehledů, jež slouží v prvé řadě potřebě úřední.
Ministerstvo zahraničních věcí nemělo zvláštního důvodu pátrat po autorovi článku, tím spíše, že autor se nevydával za úředníka zahraničního ministerstva a že Reuter jej označil za pražského dopisovatele ťTimesuŤ. Proto také, neznajíc v první chvílí přesně podrobnosti, zodpovědnost za Článek kategoricky odmítlo, nevědouc, kdo pan Skalák je a nemajíc naprosto žádných cílů, ani úmyslů, ani důvodů, dávat jakýkoli význam pseudonymnímu projevu. Když však vyvolána byla o věci polemika, nařídil. jsem po svém návratu do Prahy šetření o celé věci. Bylo zjištěno ze zprávy našeho londýnského vyslance p. Dr. Mastného, že článek podepsaný ťJaroslav SkalákŤ, napsal p. Jaroslav Císař, úředník. Tiskové kanceláře jako soukromý svůj názor. Poněvadž v té věci odchyloval se od oficielní naší politiky, podepsal vědomě — jak sám tvrdí — dopis pseudonymem, aby tak odvrátil možnost oficielních výtek. Třebaže postup jeho po stránce formální byl správný, nesouhlasilo ministerstvo s věcnou stránkou a učinilo opatření, aby exponovaní úředníci zahraničního ministerstva v jakýchkoliv svých projevech konformovali se oficielním názorům naší politiky.
Vysvětlení "pana Císaře neshledal jsem dostatečným a uložil disciplinární komisi, aby případ pana Císaře učinila předmětem šetření disciplinárního. Sluší podotknouti, že splnomocněný ministr v Londýně, p. Dr. Mastný, jakmile o projevu p. Císaře zvěděl, ještě dříve nežli ho došly dotazy z Prahy, sám hned svůj nesouhlas podle všeobecných instrukcí jemu ve věcech politických mnou daných, p. Císařovi jako bezprostřední šéf vyslovil a udělil mu úřední důtku. Zároveň podrobně o cele věcí také oficielně zpravil úřad v Praze.
Z vylíčeného je patrno, že se jednalo a jedná a nesprávný postup podřízeného úředníka, kterému ještě dříve nežli polemika o věci začala, jeho přímým šéfem nesprávnost byla vytčena, a že také úřad centrální, jakmile zjistil pravou podstatu věcí, postupoval tak, jak je jeho povinností.
V Praze dne 1. března 1921.
Ministr zahraničních věcí: