Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1717.
Odpověď
správce ministerstva pro zásobování lidu
na interpelaci poslance Antonína Dietla a soudruhů
o přemršťování cen koženého zboží (tisk 1157).
Dotaz obsažený v bodu 1. interpelace stal se vzhledem k vládnímu nařízení ze dne 30. prosince 1920 č. 2. Sb. z. a. n. z roku 1921 bezpředmětným. Toto nařízení bylo vydáno vzhledem k všeobecnému a značnému poklesu cen suroviny na zahraničních trzích, jímž by státní pokladně bylo vzešlo risiko spojené se zhodnocením koží za dražší ceny opatřených. Dalším důvodem k vydání zmíněného nařízení bylo, že zásoby surových koží v republice stoupají jednak důsledkem úplného uvolnění dovozu koží ze zahraničí, jednak zvýšením kontingentu porážek jatečního skotu pro jednotlivá spotřební místa až o 50% a konec ně tím, že ministerstvo pro zásobování lidu má pro akci směřující k opatření koží pro lidové potřeby dostatečné množství koží pohotově, aby vystačilo pro nynější zimní období. Uvolnění obchodu s kožemi, s nímž zásadně vyslovily souhlas veškeré vrstvy obyvatelstva na poradě konané v ministerstvu pro zásobování lidu dne 17. listopadu 1920, jest té doby jediným prostředkem, aby zvýšenou produktivitou tím nadbytkem zboží bylo zajištěno zásobování našeho obyvatelstva a docíleno snížení cen koží na domácím trhu. Stát za nynější finanční situace nemohÍ na se vzíti obdobné risiko, jaké měl při státním hospodaření surovými kožemi, když nastal V červnu 1920 pokles cen tak náhlý, že ministerstvo pro zásobování lidu nemohlo oddisponovati zásoby dražších koží do dne, kdy vešly v platnost ceny nižší. Aby kůže dražší, které průmysl za platnosti nižších cen převzíti odmítl, nepodlehly zkáze, mu-silo ministerstvo pro zásobování lidu chtějíc uvarovati se větších škod, odevzdati veškeré zásoby koží průmyslu za jednotnou nižší cenu proti kompenzacím za poměrné množství usní pro účely lidového ošacení. Diference mezi vyšší cenou koží dříve sběrem opatřených a mezi později stanovenou nižší jednotnou cenou, za kterou byly tyto kůže průmyslu odevzdány, hradila se jednak nepatrnou přirážkou k hotovým výrobkům přidělovaným konsumentům, jednak přirážkou 8 Kč na jeden kg suroviny přidělované průmyslu bez kompensace za hotové zboží, kteroužto přirážkou se průmysl v těchto případech vykoupil z nevinnosti odvésti kompensační usně v určité ceně za přidělené suroviny. Příděl suroviny s přirážkou 8 Kč zastaven byl již dnem 16. prosince 1920. Stanovení ještě nižší ceny surových koží bylo by narazilo na živelný odpor u producentů a bylo by ohrozilo sběr koží, který od doby platnosti nižších cen stanovených vyhláškou ministerstva pro zásobování lidu počal klesati přes přísná opatření kontrolní a donucovací. Těmito kontrolními opatřeními omezila se také snaha producentů, prodávati svůj výrobek továrníkům pod rukou na újmu státního sběru surových koží.
Kdyby cena surových koží a hotového výrobku za platnosti volného obchodu se surovými kožemi zavedeného opět dnem 7. ledna 1921 neměla vzhledem k poklesu cen koží na světovém trhu klesnouti, hodlá zdejší ministerstvo dohodnouti se s úřadem pro zahraniční obchod, aby podporováním dovozu levnějších usní zahraniční výroby vyvolal soutěž na domácím trhu koží a usní a tím zároveň pokles cen usní a koží domácího původu. Domácí průmysl obuvnický opatře se za těchto okolností levnějším materiálem, mohl by pak dodávati domácímu konsumu obuv za ceny levnější. V tomto směru zakročilo již ministerstvo pro zásobování lidu v úřadu pro zahraniční obchod.
Dle § 5 vládního nařízení ze dne 30. března 1920 č. 191 Sb. z. a n. není dovoleno při prodeji zboží sloužícího k ošacení obyvatelstva, tedy i usní, činiti odprodej neb určitou cenu prodejní, závislou na současném odběru zboží, jehož si kupující nepřeje. Přestupky se trestají dle § 6 tohoto nařízení.
Jest tudíž právem každého kupujícího, aby s odvoláním se na posléze citované nařízení zboží prodávajícím jemu vnucované odmítl. Každé oznámení o podobných podmínečných prodejích bude učiněno předmětem stíhání lichevními úřady a soudy. Rovněž se zakročí se vším důrazem proti každému jinému zjištěnému a lichevnímu zákonu odporujícímu jednání výrobců a obchodníků.
V Praze dne 31. ledna 1921.
Správce ministerstva pro zásobování lidu:
Ministr:
Dr. Brdlík, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1717.
Antwort
des Leiters des Ministeriums für Volksverpflegung
auf die Interpellation der Abgeordneten Anton Dietl und Genossen
betreffend die Preistreiberei mit Leder. (Druck 1157)
Die in Punkt 1 der Interpellation enthaltene Anfrage ist im Hinblick auf die Regierungsverordnung vom 30. Dezember 1920, Nr. 2 S. d. G. u. Vdg. v. J. 1921 gegenstandslos geworden. Diese Verordnung wurde im Hinblick auf den allgemeinen und bedeutenden Rückgang der Rohstoffpreise auf den Auslandsmärkten erlassen, durch den der Staatskasse das mit der Verwertung der zu teuereren Preisen angeschafften Häute verbundene Risiko erwachsen wäre. Ein weiterer Grund zur Herausgabe der erwähnten Verordnung war der, daß die Vorräte an Rohhäuten in der Republik teils infolge der vollständigen Freigabe der Häuteeinfuhr aus dem Auslande, teils infolge der Erhöhung der Schlachtviehkontingente für einzelne Verbrauchsorte bis um 50% im Wachsen begriffen sind, wie auch ferner dadurch, daß dem Ministerium für Volksverpflegung für die auf die Beschaffung von Leder für, den Volksbedarf abzielende Aktion genügende Ledermengen zur Verfügung stehen, mit denen für die gegenwärtige Winterperiode das Auslangen gefunden werden kann. Die Freigabe des Lederhandels, mit der sichgrundsätzlich sämtliche Bevölkerungsschichten auf der im Ministerium für Volksverpflegung am 17. November 1920 abgehaltenen Enquete einverstanden erklärt haben, ist derzeit das einzige Mittel, um durch erhöhte Produktivität und durch den hiedurch bewirkten Warenüberschuß die Versorgung unserer Bevölkerung sicherzustellen und eine Herabsetzung der Lederpreise auf dem heimischen Markte herbeizuführen. Angesichts der gegenwärtigen Finanzlage konnte der Staat auf sich kein solches Risiko nehmen, wie er es während der staatlichen Bewirtschaftung von Rohhäuten trug, während welcher im Juni 1920 ein so plötzlicher Preisrückgang eintrat, daß es dem Ministerium für Volksverpflegung nicht möglich war, die Bestände an teuereren Häuten bis zum Tage des Inkrafttretens der niedrigeren Preise abzudisponieren. Damit die teuereren Häute, deren Übernahme von der Industrie bei Inkrafttreten der niedrigeren Preise abgelehnt wurde, nicht dem Verderben unterliegen, mußte das Ministerium für Volks Verpflegung, um größerem Schaden vorzubeugen, die gesamten Vorräte der Industrie zu einem niedrigeren Einheitspreise gegen Kompensationen in entsprechenden Ledermengen für Volksbekleidungszwecke überlassen. Die Differenz zwischen dem höheren Preise der vorher aufgebrachten Häute und dem später festgesetzten niedrigeren Preise, zu welchem die Häute an die Industrie abgegeben wurden, wurde teils durch einen geringen Zuschlag auf die den Konsumenten zugeteilten Fertigprodukte, teils durch einen Zuschlag v. 8 K auf 1 kg Rohhäute ohne Kompensation in Fertigwaren gedeckt, durch welchen Zuschlag die Industrie sich von der Verpflichtung freikaufte, für die zugeteilten Rohstofe Kompensationsleder in einem bestimmten Werte abzuführen. Die Zuteilung von Rohstoff mit dem Zuschlag v. 8 K wurde bereits am 16. Dezember 1920 eingestellt. Die Festsetzung eines noch niedrigeren Rohhäutepreises wäre auf den elementaren Widerstand der Produzenten gestoßen und hätte die Häuteaufbringung gefährdet, die seit Inkrafttreten der durch Verlautbarung des Ministeriums für Volksverpflegung festgesetzten niedrigeren Preise trotz strengen Kontroll und Zwangsmaßnahmen zu sinken begann. Durch diese Kontrollmaßnahmen wurde auch das Bestreben der Produzenten eingedämmt, ihr Erzeugnis an die Fabrikanten unter der Hand auf Kosten der staatlichen Aufbringungsaktion zu verkaufen.
Falls der Preis der Rohhäute und der Fertigprodukte während der Geltung des am 7. Jänner 1921 wiedereingeführten freien Verkehres mit Rohhäuten nicht mit Rücksicht auf den Rückgang der Häutepreise auf dem Weltmarkte sinken sollte, gedenkt das hiesige Ministerium mit dem Außenhandelsamte eine Vereinbarung zu treffen, damit durch Förderung der Einfuhr von billigerem Leder ausländischer Produktion auf dem heimischen Häute und Ledermarkte die Konkurrenz hervorgerufen und hiedurch ein Sinken der Häute und des Leders heimischer Herkunft herbeigeführt Werde. Die heimische Schuhindustrie könnte dann, wenn sie auf diese Weise mit billigerem Material versorgt wäre, dem Inlandskonsum Schuhwaren zu billigeren Preisen liefern. In dieser Hinsicht ist das Ministerium für Volksverpflegung bereits beim Außenhandelsamte eingeschulten.
Nach § 5 der Regierungsverordnung vom 30. März 1920, Nr. 191 S. d. G. u. Vdg. ist es beim Verkaufe von, zu Volksbekleidungszwecken dienenden Waren, somit auch von Leder, nicht gestattet, den Abverkauf oder einem bestimmten Verkaufspreis von der gleichzeitigen Abnahme Von Waren abhängig zu machen, die der Käufer nicht wünscht. Übertretungen werden nach § 6 der Verordnung geähndet.
Es ist somit das Recht eines jeden Käufers, mit Berufung auf die letzzitierte Verordnung die ihm von seiten des Verkäufers aufgedrängte Ware abzuweisen. Jede Anzeige über ähnliche bedingte Verkäufe werden zum Gegenstande eines Verfolgung durch die Wucher-. und Gerichtsbehörden gemacht werden. Desgleichen wird mit allem Nachdruck gegen jede andere festgestellte und dem Wuchergesetze zuwiderlaufende Handlungsweise der Erzeuger und Händler eingeschritten werden.
Prag, am 31. Jänner 1921.
Der Verwalter des Ministeriums für Volksverpflegung: