Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1699.
Návrh
poslanců Ludmily Pechmanové, Františka Buřívala, Jana Pelikána a spol.
na vydání zákona, jímž se mění ustanovení čl. II. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, Sb. z. a n., o úpravě poměru státních zaměstnanců.
Podepsaní navrhují tento
Zákon
ze dne .......................................................... 1921,
jímž se mění ustanovení čl. II. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, Sb. z. a n. o úpravě poměrů státních zaměstnanců.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení článku II. §§ 2 a 3 zákona ze dne 7. října 1919,. č. 541, Sb. z. a n. se zrušují a nahrazují se takto:
§ 2.
Ustanovení článku II. § 2 odstavec první zákona ze dne 19. února 1907, č. 34 ř. z. mění se takto: Státním úředníkům V.—XI. hodnostní třídy přísluší vedle služného též i místní (dříve činností) přídavek, jenž činí:
Pro Prahu, předměstí pražská a místa i obce v obvodu Velké Prahy 50% služného, nejvýše však 4000 K.
V ostatních místech náležejících dosud do I. třídy činnostních přídavků a v místech II. třídy 90%, v místech III. třídy 80% a v místech IV. třídy 70%, z částek vyplývajících pro Prahu.
§ 3.
Ustanovení článku III. § 1 zákona ze dne 19. února. 1907, č. 34 ř. z. mění se takto:
Do kategorie sluhů náležejícím státním zaměstnancům přísluší vedle služného též místní přídavek, jenž činí:
Pro Prahu, předměstí pražská a místa i obce v obvodu Velké Prahy 50% služného, nejvýše však 2000 K.
V ostatních místech náležejících dosud do I. třídy činnostních přídavků, jakož i v místech II. třídy 90%, v místech III. třídy 80% a v místech IV. třídy 70% z částek vyplývajících pro Prahu.
Článek II.
Ustanovení článku II. §§ 1, 4 a 5 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, Sb. z. a n. zůstávají nezměněna.
Článek III.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921.
Článek IV.
Provedením tohoto zákona pověřují se všecka ministerstva.
Důvody:
Zákonem ze dne 22. prosince 1920 č. 692 Sb. z. a n. o zřízení správní komise pro sjednocenou obec pražskou nabyla veškerá místa v obvodu Velké Prahy povahy pražských předměstí, tvořících navzájem jeden celek. Že i státní správa pokládá veškerá zde dotčená místa za součást Prahy, o tom svědčí přeložení potravní daně na čáře na hranice obcí, zahrnutých do zákona o Velké Praze.
To potvrzuje správnost názoru navrhovatelů, že všechna tato místa nutno pokládati za součást Prahy, a že, když už obyvatelstvu těchto míst ukládají se povinnosti jako pražským občanům, nutno jim, přiznati také výhody, plynoucí ze sounáležitosti k obci pražské.
Cenové poměry všech těchto míst nejsou nijak odlišné. Měl-li pak státní úředník před válkou možnost bydleti na periferii levněji, byla mu tato možnost dnes následkem všeobecné bytové krise a specielně bytové krise ve Velké Praze úplně vzata. Při dnešní drahotě komunikačních prostředků jest bydlení na periferii Velké Prahy spíše nevýhodou, než výhodou.
Mluví tedy pro navrhované opatření důvody jak právní, tak věcné.
Z těchto důvodu navrhují podepsaní, aby návrh zákona byl projednán s urychlením.
Náklad, který bude činiti asi 350.000 K rozvrhne se na všechna resortní ministerstva a lze jej uhraditi z běžných příjmů z položky mimořádný příjem.
Návrh budiž přikázán výboru státně-zřízeneckému.
V Praze dne 1. března 1921.
Pechmanová, Buříval, Pelikán,
Hrizbyl, Hrušovský, Langr, Laube, Netolický, Sladký, Dr. Franke, Špatný, Trnobranský, Zeminová, Tučný, Dr. Uhlíř, Dr. Bartošek, Landová-Štychová, Dr. Vrbenský, Sajdl, Draxl, Stříbrný, Drobný, Slavíček.