Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1697.
Odpověď
ministra vnitra a ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dra Lodgmana a soudruhů
o zabavení zbraní všeho druhu (tisk 926).
K interpelaci pana poslance Dra Lodgmana a soudruhů na ministra vnitra a národní obrany o zabavení zbraní všeho, druhu ze dne 9. listopadu 1920, číslo tisku 926, dovoluji si po vyšetření sděliti následující:
Nebezpečí, které hrozilo v době po státním převratu nově utvořenému státu z neklidných poměrů vnitřních, dalo podnět k tomu, že úřady politické vydaly z důvodů veřejné bezpečnosti na základě §u 42, zbrojního patentu ze dne 24. října 1852, číslo 223 ř. z. nařízení o povinném odevzdání zbraní.
Nařízení to postihovalo stejnou měrou všechny majitele zbraní bez rozdílu národnosti.
Odevzdané zbraně uschovány byly jednak u okresních politických správ, pokud se týče u zemské správy politické, jednak dány byly do uschování příslušnému velitelství posádkovému.
Když činnost svrchu zmíněných nařízení úřadů politických pominula, byly zbraně, které odevzdány byly dobrovolně, majitelům opětně vráceny, pokud ovšem nešlo snad o vojenské zbraně, které nejsou předmětem právního obchodu, a nemohou tedy býti v soukromém vlastnictví.
Z neurovnaných poměrů popřevratových, kdy se organisace státní, správy za poměrů krajně tíživých teprve tvořila, je pochopitelné, že se z důvodů technických v některých případech nepodařilo zjistiti majitele odevzdané zbraně, nebo že se zbraň ztratila.
V takových případech dostaly úřady politické i vojenské pokyn, aby za ztracenou zbraň opatřily majiteli rovnocenou náhradu, nebo mu vyplatily náhradu peněžní.
Pokud bylo v ojedinělých případech zjištěno, že snad zbraň byla ukradena, bylo zařízeno stíhání vinníků.
Tak lze vysvětliti obtíže, se kterými spojeno jest vrácení odevzdaných zbraní a tím lze též odůvodniti, že se vrácení zbraní děje tempem pomalým.
Státní správa působí všemožně k tomu, aby řízení byla co nejvíce urychlena. Pokud ovšem odevzdání zbraní nebylo dobrovolné, nýbrž zbraně odebrány byly orgány státní správy majiteli mocí jako zbraně zatajené, zakročeno bylo proti majiteli zbraně na základě příslušných ustanovení zbrojního patentu, dle kterých příslušný soud po provedeném řízení trestním nalezne též na propadnutí zbraně.
Zcela jinak nutno posuzovati případy, kdy soukromé zbraně byly odebrány na základě aktu ryze vojenského jako ochrana a obrana čsl. vojska proti ozbrojeným útokům obyvatelstva, v těch případech, kdy obyvatelstvo pomýšlelo na odpor proti vojsku, které po převratu vojensky zajišťovalo území mírovou smlouvou čsl. státu přiznaná, nebo dokonce kde k němu přikročilo.
V těchto případech nejde o akt administrativně-právní, jako v případech shora vylíčených, nýbrž o akt vojensko-technické obrany státu a vojenská správa zastává mínění, že není povinna zbraně tímto způsobem odebrané vrátiti, pokud se týče majitelům za ně dáti náhradu.
Nelze popříti, že při poměrech tehdejší doby a při úplném nedostatku prostředků technických i potřebného mužstva, nedalo se zabrániti tomu, že se v jednotlivých případech menší částí těchto zbraní ztratily.
Okolnost tu pokládá však vojenská správa za interní záležitost, jež se týče pouze poměru vojenské správy k podřízeným orgánům vojenským, jež tu nesly zodpovědnost a popírá, že by bylo lze vyvozovati z toho povinnost vojenské správy ku náhradě majitelům zbraní.
Z vylíčeného je patrno, že orgány státní správy nezanedbaly ničeho a že působily všemi prostředky k tomu, aby zbraně, které byly obyvatelstvem na úřední vyzvání loyálně odevzdány, byly v době co nejkratší majitelům vráceny.
V Praze dne 13. února 1921.
Ministr národní obrany:
Gen. Husák, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1697.
Antwort
des Ministers des Innern und des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Lodgman und Genossen
betreffend die Beschlagnahme von Waffen aller Art. (Druck 936.)
Zur Interpellation des Herrn Dr. Lodgmann und Genossen an den Minister des Innern und den für nationale Verteidigung betreffend die Beschlagnahme von Waffen aller Art vom 9. November 1920, Druck 926, erlaube ich mir nach den gepflogenen Erhebungen nachstehendes mitzuteilen:
Die Gefahr, die in der Zeit nach dem staatlichen Umsturz dem neu geschaffenen Staate von den unruhigen innern Verhältnissen drohte, war der Anlaß, daß die politischen Behörden aus Gründen der öffentlichen Sicherheit gemäß § 42 des Waffenpatentes vom 24. Oktober 1852 Nr. 223 RGB. die pflichtmäßige Abführung aller Waffen anordneten.
Diese Verfügung traf in gleicher Weise alle Besitzer von Waffen ohne Unterschied der Nationalität.
Die abgegebenen Waffen wurden einesteils bei den politischen Bezirksverwaltungen bezw. bei der politischen Landesverwaltung in Verwahrung genommen, andternteils wurden sie dem zuständigen Garnisonskommando zur Aufbewahrung übergeben.
Als die Wirksamkeit der obgenannten Verführungen der politischen Behörden aufhörte, wurden die freiwillig abgegebenen Waffen den Besitzern wieder zurückgestellt, soweit es sich nicht etwa um Miltärwaffen handelte, die nicht Gegenstand des legitimen Handels sind und daher nicht Privatbesitz sein können.
Bei den unausgeglichenen Verhältnissen nach dem Umsturz, als die Organisation der staatlichen Verwartung unter äußerst. schwierigen Verhältnissen erst geschaffen wurde, ist es begreiflich, daß es aus technischen Gründen in einzelnen Fällen nicht möglich war, die Eigentümer der abgegebenen Waffen festzustellen, oder daß eine oder die andere Waffe verloren gegangen ist.
In solchen Fällen erhielten die politischen und militärischen Behörden die Weisung, für die verlorene Waffe dem Eigentümer einen gleichwertigen Ersatz zu leisten oder ihm eine Geldentschädigung auszuzahlen.
Wenn in vereinzelten Fällen erhoben wurde, daß die Waffe gestohlen worden sein könnte, so wurde die Verfolgung der Schuldigeneingeleitet.
Dadurch erklären sich die Schwierigkeiten, mit welchen die Rückstellung der abgegebenen Waffen verbunden ist und wird auch das langsame Tempo in der Rückstellung der Waffen gerechtfertigt sein.
Die Staatsverwaltung tut alles mögliche, um die Erledigung tunlichst zu beschleunigjen. Soweit allerdings die Abführung der Waffen nicht freiwillig erfolgt ist, sondern die Waffen, von den Organen der staatlichen Verwaltung dem Eigentümer als verhehlte Waffen mit Gewalt abgenommen worden sind, wurde gegen den Eigentümer der Waffen gemäß den bezüglichen Bestimmungen des Waffenpatentes eingeschritten, aufgrund deren das zuständige Gericht nach durchgeführten Strafverfahren auch auf den Verfall der Waffen zu erkennen hat.
Ganz anders müssen jene Fälle beurteilt werden, in denen die privaten Waffen aufgrund eines reinmilitärischen Aktes als Schutz und Abwehr der čechoslovakischen Armee gegen bewaffnete Angriffe der Bevölkerung, dort, wo die Bevölkerung gegen das Militär, das nach dem Umsturz das durch den Friedensvertrag dem čechoslovakischen Staate zuerkannte Gebiet militärisch zu sichern hatte, an Widerstand dachte oder ihn auch geleistet hat.
In diesen Fällen handelt es sich nicht um einen administrativ-rechtlichen Akt, wie in den oben dargelegten Fällen, sondern um einen Akt der militärisch-technischen Verteidigung des Staates, und die Militärverwaltung vertritt den Standpunkt, daß sie nicht verpflichtet sei, auf diese Art abgenommene Waffen zurückzustellen oder für sie Entschädigung zu leisten.
Es läßtsich nicht leugnen, daß bei den Verhältnissen der damaligen Zeit und bei dem völligen Mangel an technischen Hilfsmitteln und an der erforderlichen Mannschaft nicht ganz zu verhindern war, daß in einzelnen Fällen eine geringere Zahl dieser Waffen in Verlust geraten ist.
Diesen Umstand hält aber die Militärverwaltung für eine interne Angelegenheit, die nur das Verhältnis der Militärverwaltung zu den. ihr untergeordneten Militärorganen betrifft, die hiefür die Verantwortung zu tragen hatten, und sie bestreitet, daß daraus eine Verpflichtung der Militärverwaltung zur Leistung eines Schadenersatzes an die Eigentümer der Waffen. abgeleitet werden könnte.
Aus dem Dargestellten ist ersichtlich, daß die Organe der Staatsverwaltung nichts vernachläßigt und mit allen Mitteln dahin gewirkt haben, daß die von der Bevölkerung auf: die amtliche Aufforderung hin loyal abgegebenen Waffen in kürzesterzeit den Eigentümern wieder zurückgestellt werden.
Prag, den 13. Feber 1921.
Der Minister für nationale Verteidigung:
Gen. Husák, m. p.
Der Minister des Innern: