Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1682.
Interpelace
poslanců Antonína Hampla a soudruhů
na ministra spravedlnosti
o nesprávném používání zákona o podmíněném odsouzení.
Ve smyslu zákona ze dne 17. října 1919 o podmíněném odsouzení, číslo 562 Sb. z. a n., povolen byl odklad trestu mnoha osobám, jež byly uznány vinnými pro válečnou lichvu. V případech však, (kde obžalováni jsou dělníci, zejména jde-li třeba pouze o nepatrnou krádež, spáchanou na zaměstnavateli, nebývá naproti tomu obžalovaným dělníkům přiznáván odklad trestu dle zákona o podmíněném odsouzení. Na doklad toho uvádíme (následující případ:
Rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 27. prosince 1920, č. j. Vr XXVI 9549/20, uznán byl vinným dělník A. S. ze Zdic, že 11. června 1920 odcizil železárnám ve Dvoře Králové, kde jako dělník byl zaměstnán, dvě mosazná ložiska v ceně 600 K a byl odsouzen pro zločin krádeže do žaláře v trvání 1 měsíce. Zároveň byla vyslovena ztráta volebního práva a nebyl obžalovanému povolen odklad trestu dle zákona o podmíněném odsouzení. K odůvodnění zamítnutí žádosti obžalovaného za povolení odkladu trestu uvádí se v rozsudku toto:
ťVýrok o nepovolaní podmíněného odkladu výkonu trestu spočívá v zákoně ze dne 17. října 1919, č. 562 sb. z. a n., poněvadž obžalovaný spáchal krádež na svém zaměstnavateli, kde jest dohled velmi obtížný, ba mnohdy nemožný a kde jest tudíž bezpodmínečně třeba, aby zaměstnanci jednali poctivě, tak, že soud pokládá za to, že jest výkonu trestu třeba, aby se obžalovaný polepšil.Ť
Z tohoto odůvodnění rozsudku zemského trestního soudu v Praze jest patrno, že obžalovanému nebyl povolen od klad trestu dle zákona o podmíněném odsouzení jedině z toho důvodu, že dopustil se krádeže na svém zaměstnavateli, ač je známo, že viník stejně trestán je ztrátou existence, propuštěním z práce.
Dle § 1. zákona ze 17. října 1919 má podmíněné odsouzení býti obžalovanému přiznáno, má-li soud z podstatných důvodů za to, že odsouzený povede řádný život a že tudíž výkonu trestu není zapotřebí. Z toho jest patrno, že ta okolnost, že krádež spáchána byla dělníkem na zaměstnavateli, nemůže dle zákona sama o sobě býti důvodem, pro který by obžalovanému nemohlo býti přiznáno podmíněné odsouzení. V daném případě uvádí se v rozsudku, že jsou zde dány polehčující okolnosti a to dosavadní zachovalost obžalovaného a náhrada škody. V rozsudku uvádí se, že soud hledě k těmto polehčujícím okolnostem má za to, že možno ťočekávati polepšení obžalovanéhoŤ. Přes to nebyl obžalovanému povolen odklad trestu a to jedině z toho důvodu, že dopustil se krádeže na svém zaměstnavateli!
Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti, je-li mu známa tato prakse zemského trestního soudu v Praze, dle které neprávem jest obžalovaným dělníkům odpíráno podmíněné odsouzení, a jaké kroky hodlá podniknouti, aby dělníci nebyli neprávem zkracováni o výhody zákona o podmíněném odsouzení.
V Praze dne 17. února 1921.
Hampl,
Karpíšková, Remeš, Ertl, Benda, Svoboda, Kovačič, Hvizdák, Pocisk, R. Chalupa, Srba, Geršl, Čundrlík, Tayerle, Kasík, Sychravová, Borovszký, Chalupník, Tadlánek, Biňovec, Al. Kříž, Marek, Aster.