Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1671.
Naléhavá interpelace
poslanců Hakena a soudruhů
na ministra národní obrany
o zastřelení vojína Ludvíka Hermana v Trhanově u Domažlic.
Vojín Ludvík Herman z Libně dosluhoval zbytek vojenské povinnosti u hraničářského praporu č. 6. I. kulometné roty. Dne 10. února bylo zjištěno, že má Herman doslouženo a měl byli propuštěn z vojny. Odejel domů pro občanský šat, dne 13. února vrátil se k pluku, odvedl vojenskou výstroj a žádal o vydání propouštěcích listin. Vydání jich bylo mu odepřeno. Ale od té doby nedostával vojenských požitků, ani stravy a když se v kanceláři velitelství ptal, co s ním bude, byl odbyt slovy: ťDělej, co sám za dobré uznᚍ. Požádal, aby propouštěcí listiny byly mu odeslány k matce do Libně a odejel domů. 15. února t. r. hlásil se na policejním komisařství v Libni a vylíčil svůj případ. U velitelství pluku byl Herman zatím vyhlášen za zběha a vydán naň zatýkač. Dne 17. února byl skutečně zatčen a odevzdán vojenské eskortě. S eskortou s nasazenými bodly nechtěl však jíti. Bránil se: ťNejsem vrah, pod bajonety nepůjdu, sám se u pluku přihlásím.Ť Hlídce utekl a 21. února přihlásil se dobrovolně u svého oddílu, ačkoli měl býti již v civilu, jen listiny mu nebyly vydány. Kapitán O. Fridrich, velitel oddílu, přivítal jej slovy: ťNa tebe mám zvláštní medicínuŤ, a diktoval mu 16 dní vězení. Trest byl nucen ihned nastoupiti. Po tři dny nedostal stravy i voda byla mu odepřena. Z rozčilení a hladu propukla u něho horečka, onemocněl, počal zuřiti ; rozbil okno a vyrazil výplň dveří, vedoucích do strážnice. Pak se uklidnil. Nebyl však k němu povolán lékař, ani jídla se mu nedostalo. Místo toho chodili se na něho dívati důstojníci, vysmívali se mu a dráždili jej.
To jej znovu rozčílilo tak, že počal zuřili. Tloukl holými pěstmi do dveří a válel se po zemi jako v záchvatu.
Nadporučík Židlický přinesl provazy chtěje jej svázati. Když vojíni tak chtěli učiniti, vrátil se do strážnice kapitán O. Fridrich, a aniž si dal vysvětliti, oč se jedná, křičel jako smyslů zbavený: ťZastřelte ho jako psa!Ť Vojíni nedbali jeho výkřiku a neměli se k činu. Tu četař Václav Nováček vzav pušku nabil ji a namířil na nemocného, bezbranného vojína. Nadporučík Židlický zvolal: ťSnad si ho nevezmete na svědomí?Ť Nováček chladně odpověděl: ťVezmu!Ť a vystřelil otvorem na Hermana. Když smrtelně raněnému rozepnut byt kabát, bylo viděti na vestě značku Dělnické Tělocvičné Jednoty. Spatřiv jí kapitán Fridrich zvolal: ťVidíte ho, psa!Ť Brzy na to nešťastný vojín se vzpomínkou na matku a milenku zemřel.
Případ tento stal se právě v den, kdy generál Syrový přijel na prohlídku posádky.
Podepsaní se táží:
Je pan ministr národní obrany ochoten vylíčeny případ řádně vyšetřiti a vinníky potrestati?
Je ochoten podati o případu podrobnou zprávu sněmovně?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby podobným případům zvůle a násilnictví důstojníků naší armády bylo zabráněno a vojíni konající službu vojenskou netrpěli osobní mstivostí neodpovědných jednotlivců?
Jest pan ministr ochoten splniti povinnost vůči rodině zastřeleného a poskytnouti jí trvalé náhrady za odejmutého živitele, aby. alespoň z části byl tento zločin odčiněn?
V Praze dne 1. března 1921.
Haken,
Borovszky, Kunst, J. Krejčí, Skaunicová, Nagy, Surányi, Warmbrunn, Toužil, Kreibich, Mikulíček, Malá, Koutný, Houser, Blažek, Merta, Darula, Burian, Dr. Hahn, Kučera, Skalák, Svetlík, Tausik, Teska.