Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1662.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Dra Theodora Bartoška, Dra Vrbenského a spol. (tisk 1594)
o zjišťování bezkonfesnosti při sčítání lidu.
Podnětem k této interpelaci byl domnělý úmysl ministerstva vnitra při všeobecném sčítání lidu pokládati za bez vyznání jedině toho, kdo prokáže úřední listinou, že jeho oznámení o výstupu z církve bylo příslušným k tomu úřadem vzato na vědomí.
Vzhledem k tomu prohlašuji, že takového úmyslu ministerstvo vnitra nikdy nemělo, a souhlasím úplně s pány interpelanty, že by postup podobný byl nejen vzhledem na předpisy novelly k zákonu interkonfesnímu ze dne 15. dubna 1920, č. 277 sbírky zák. a nařízení, ale také vzhledem na ustanovení §u 17. vlád. nařízení o sčítání lidu nezákonným.
Jak se správně v interpelaci podotýká, nastávají právní účinky vystoupení z církve podle čl. 6. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 277 Sb. zák. a nař. dnem, kdy oznámení o vystoupení z církve u okresní správy politické bylo učiněno, nikoli však dnem, kdy snad strana byla o tom vyrozuměna, že její oznámení bylo vzato na vědomí. K tomu nehledě může sčítací komisař nahlédnouti do výkazů sčítané osoby jen pokud strana takové průkazy má po ruce. Předpis tento platí samozřejmě také o průkazu o vystoupení z církve. Nemá-li strana takového průkazu po ruce, nelze zápis činiti závislým na jeho předložení. V tom případě ručí strana svým prohlášením, že své vystoupení z církve řádně ohlásila, za správnost svého údaje.
V tom směru byly také podřízené úřady oběžníkem ze dne 50. ledna 1921, č. 7752 poučeny a ministerstvu vnitra nedošly dosud žádné stížnosti, že by pokynů těch nebylo dbáno.
V Praze dne 18. února 1921.
Ministr vnitra: