Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1661.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Böhra a soudruhů
o ochraně koaliční svobody
a koaličního práva dělníků (Tisk 1049).
Nelze popírati, že vládním nařízením z 19. prosince 1919, č. 662 Sb. z. a n. o rozhodčích soudech pro spory o vypuzení z práce neposkytuje se ochrana proti vynucenému propuštění resp. vystoupení z práce nebo nepřijetí dělníka do práce ve všech případech, totiž tam, kde jde o vypuzení dělníků neorganisovaných a kde nebyl činěn nedovoleny nátlak na zaměstnavatele, nýbrž na postiženého dělníka samotného (§ 1, cit. nař. slova ťvynutili, aby byl propuštěn anebo nebyl přijatŤ.)
Nedostatky tyto známy byly již v době, kdy pracováno bylo na stylisaci nařízení, které jest dílem kompromisu mezi zúčastněnými stranami, a jestliže přes to bylo nařízení vydáno ve znění nyní platném, stalo se tak proto, aby čeleno bylo alespoň případům, kde za daných poměrů to bylo možno.
Nová úprava nařízení a rozšíření kompetence rozhodčích soudů dělnických v dotaze navrhovaná vládě samotné však možná není.
Nařízení ze dne 19. prosince 1919 bylo vydáno na základě zmocňovacích zákonů z doby před zřízením Československé republiky, které nyní již v platnosti nejsou; nového zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 3 (7 Sb. z. a u. použíti nelze, jelikož nejde tu o opatření druhu v § 1. tohoto zákona jmenovaného.
Změnu bylo by lze provésti toliko zákonem. Předložiti osnovu pozměňovacího zákona nepokládá však vláda okamžitě za vhodné. Byly podány návrhy, aby nařízení ze dne 19. prosince 1919 bylo vůbec zrušeno, při projednávání jich bude lze Národnímu shromáždění zaujati k nařízení tomuto stanovisko a podle výsledků jednání učiní vláda další vhodná opatření.
V Praze dne 19. února 1921.
Předseda vlády:
Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Popelka, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1661.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Böhr und Genossen
betreffend den Schutz der Koalitionsfreiheit und des Koalitionsrechtes der Arbeiter. (Druck 1049.)
Es läßt sich nicht bestreiten, daß durch die Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1919, Nr. 662 Slg. d. G. u. V., betreffend die Schiedsgerichte für Streitigkeiten wegen Verdrängung aus der Arbeit nicht in allen Fällen Schutz gewährt wird gegen die erzwungene Entlassung oder das Austreten aus der Arbeit oder die Nichtaufnahme eines Arbeiters in die Arbeit, nämlich dann, wenn es sich um die Verdrängung nichtorganisierter Arbeiter handelt und wenn kein unerlaubter Druck auf den Arbeitgeber, sondern nur auf den betroffenen Arbeiter selbst ausgeübt worden ist (§ 1. der zitierten Verordnung in den Worten "erzwungen haben, daß er entlassen oder nicht aufgenommen wurde").
Diese Mängel waren schon zur Zeit bekannt, als an der Stylisierung der Verordnung gearbeitet wurde, welche zum Teil ein Kompromiß zwischen den beteiligten Parteien ist, und wenn trotzdem die Verordnung im gegenwärtig gültigen Wortlaut erlassen worden ist, so geschah es deshalb, damit wenigstens den Fällen vorgebeugt wird, bei denen es nach den gegebenen Verhältnissen möglich war.
Eine neuerliche Reform und die Erweiterung der Kompetenz der Arbeiterschiedsgerichte, wie die Anfrage sie in Vorschlag bringt, ist jedoch der Regierung allein nicht möglich.
Die Verordnung vom 19. Dezember 1919 wurde aufgrund der Bevollmächtigungsgesetze aus der Zeit vor der Errichtung der eechoslowakischen Republik, die jetzt nicht mehr in Geltung sind, erlassen; das neue Ermächtigungsgesetz vom 15. April 1920, Nr. 337 Slg. d. G. u. V. kann nicht angewendet werden, weil es sich hier nicht um eine Vorkehrung der im § 1. dieses Gesetzes benannten Art handelt.
Eine Abänderung wäre nur aufgrund eines Gesetzes möglich. Die Regierung hält es augenblicklich aber nicht für angezeigt, den Entwurf eines Abänderungsgesetzes vorzulegen. Es wurden Anträge eingebracht, die Verordnung vom 19. Dezember 1919 überhaupt aufzuheben; bei Durchberatung derselben wird es dem Národní shromáždení möglich sein, zu dieser Verordnung Stellung zu nehmen, und nach den Ergebnissen der Verhandlung wird die Regierung geeignete weitere Vorkehrungen treffen.
Prag, den 19. Feber 1921.
Der Chef der Regierung:
Černý, m. p.
Der Justizminister: