Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1646.
Usnesení senátu
o usnesení poslanecké sněmovny N. S. R. Č.
o vládním návrhu zákona,
jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého (tisk 493).
Senát Národního shromáždění republiky československé schválil v 42. schůzi dne 22. února 1921 tuto osnova zákona:
Zákon
ze dne ................................1921
jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Odstavec 1. §u 1 zákona ze dne 31. března 1918, (čís. 128 ř. z. zní:
Kdo jako účastník války v létech 1914—1919 náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států, stal se nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen, když jsou tu podmínky § 24 ob. zák. obč., nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu.
Odstavec 3. §u 1 uvedeného zákona se zrušuje.
Odstavec 2. §u 2 uvedeného zákona pozbývá platnosti.
Odstavec 3. §u 2 zní takto: "Uplynula-li při vydání ediktu již lhůta v §u 1 odst. 1. označená, buď ediktální lhůta ustanovena šesti měsíci, jinak jedním rokem, a to tak, že se nekončí před uplynutím lhůty v § 1 odst. 1 uvedené."
Článek II.
Nebylo-li v den účinnosti tohoto zákona o žádosti podané podle zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. z., ještě rozhodnuto v I. stolici, platí lhůta ustanovená ve čl. I.
Článek III.
Ustanovení zák. čl. I. z r. 1911 o prohlášení za mrtvého se takto doplňují a mění:
1. § 733 zní v odstavci číslo 3.: "Když byl ve válce těžce zraněn neb účastniv se války stal se nezvěstným a od konce roku, kterého byla válka skončena, uplynula tři léta, aniž došla zpráva, že jest na živu.
Kdo jako účastník války v létech 1914—1919 náleže k branné moci kteréhokoliv z válčících států, stal se nezvěstným, může prohlášen býti za mrtvého nejen za podmínek v předešlých ustanoveních uvedených, nýbrž i tehdy, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu.
To platí také o nezvěstných, kteří sice nepatřili k branné moci, ale byli u ní v poli konajíce tam svůj úřad nebo službu (zdravotní, technickou a pod.) nebo válečné pomocné úkony nebo se dostali do nepřítelovy moci nebo byli naposled na místě ve válečném území, kde se tehdy udaly zvláštní válečné příhody (boje, ostřelování, výbuchy, vrhání pum, lodní nehody, zážehy a pod.).
2. § 734 zní:
a) v odstavci 2: "Není-li takových údajů určí se jako den smrti den, o němž lze souditi, že ho za mrtvého prohlášený nepřežil, jinak den, kterým uplyne lhůta, jejíž projití zakládá domněnku, že ten který zemřel";
b) v odstavci 4: "Byl-li někdo prohlášen za mrtvého, jest tu domněnka, že zemřel toho dne, který jest určen jako den úmrtí v usnesení prohlašujícím ho za mrtvého."
3. § 735 doplňuje se:
"Projednávati a rozhodnouti o návrhu přísluší členu soudu ustanovenému k tomu přednostou jako samosoudci."
4. Místo dosavadních ustanovení §§ 736 až 748 nastupují tato ustanovení:
a) § 736. "O návrhu na prohlášení za mrtvého jedná se v nesporném řízení. Veškeré skutečnosti rozhodné pro soudcovo posouzení vyšetří soud z úřední povinnosti.
Soud rozhoduje podle svého volného uvážení na základě vykonaného šetření a zjištění. Před rozhodnutím vyslechne o tvrzených skutečnostech a důkazech strany.
Svědky nebo znalce, jakož i stranu, která navrhla prohlášení za mrtvého, může vyslechnouti také přísežně."
b) § 737. "Je-li se obávati, že bude znemožněno nebo značně stíženo zjistiti skutečnosti, jež mohou býti závažnými pro rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, kdyby se vyšetření na delší dobu odložilo, může navrženo býti také před žádostí o prohlášení za mrtvého, aby ony skutečnosti byly zjištěny u okresního soudu, v jehož obvodu se má potřebné Setření vykonati."
c) § 738. "Návrh na prohlášení za mrtvého může podán býti již rok před uplynutím lhůt určených v § 733, č. 1. až 3., odst. 1., a v případě č. 3., odst. 2. a 3. již po roce po tom, kdy došla poslední zpráva, že jest nezvěstný na živu.
Byl-li však nezvěstný v blízkém nebezpečenství smrti, může žádáno býti za prohlášení mrtvým ihned po události, kterou byl jeho život ohrožen.
O návrhu nemůže však nikdy rozhodnuto býti před uplynutím lhůt v § 733 určených pro domněnku smrti."
d) § 739. "V návrhu buďtež, uvedeny skutečnosti opravňující jej podati a jej odůvodňující.
Uzná-li soud, že podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, ustanoví nezvěstnému opatrovníka pro zastoupení v řízení, může však od toho upustiti, není-li tohoto zastoupení třeba.
Vyhláškou, ve které uvede podstatné skutečnosti případu, vyzve soud nezvěstného a všechny, kdož mají o něm vědomost, aby podali o něm zprávu soudu aneb opatrovníku, byl-li ustanoven.
V ní podotkne dále, že rozhodne na opětnou žádost po uplynutí lhůty o návrhu na prohlášení za mrtvého; tuto lhůtu určí na jeden rok udáním dne, kterého skončí, a to tak, že uplyne od uveřejnění vyhlášky alespoň rok. V případech č. 3, odst. 2. a 3. §u 7.33 stanoví lhůtu na šest měsíců, jestli již prošly při vydání vyhlášky lhůty tam určené. Bylo-li zažádáno ihned po události, kterou byl život ohrožen (§ 738), lhůta se prodlouží až do uplynutí lhůt určených v § 733, č. 3 až 5.
Vyhláška buď vyvěšena na soudní desce a jednou uveřejněna v listě určeném pro soudní vyhlášky. Soud může však také z úřední moci naříditi, aby byla vyhláška uveřejněna i v jiných listech nebo několikráte a kromě toho způsobem v místě obvyklým vyhlášena."
e) § 740. "O zprávách, že nezvěstný jest na živu, vyrozumí soud opatrovníka a tento oznámí ihned soudu, doví-li se jinak, že nezvěstný žije."
f) § 741. "Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce rozhodne soud na opětnou žádost usnesením.
Prohlásí-li nezvěstného za mrtvého, udá spolu den, který se považuje za úmrtní den (§ 734)."
g) § 742. "V řízení o prohlášení za mrtvého nevyžaduje se zastoupení právním zástupcem; strany mohou osobně u soudu jednati a všechny návrhy do soudního protokolu činiti. To platí i o stížnosti do rozhodnutí první stolice.
Usnesení, kterým byl nezvěstný prohlášen za mrtva, doručí soud také státnímu zástupci svého obvodu a tomuto přísluší pak právo stížností usnesení odporovati."
h) § 743. "Zanechal-li nezvěstný manžela, může tento, jsou-li tu podmínky § 733, navrhnouti. aby bylo spolu s prohlášením za mrtvého vysloveno, že manželství jest rozloučeno.
Soud ustanoví tu vždy opatrovníka nezvěstného. Usnesením, kterým se prohlásí nezvěstný za mrtvého, uzná se také o návrhu, aby bylo prohlášeno manželství za rozloučené.
Bylo-li již dříve rozhodnuto o prohlášení za mrtvého, může pozůstalý manžel dodatečně žádati, aby bylo prohlášeno manželství za rozloučené. O takovém návrhu jedná soud podle předchozích ustanovení, (§§ 739 a násl.) a obmezí pak rozhodnutí na výrok, zda se manželství rozlučuje."
i) § 744. "Nemůže-li býti prokázáno veřejnou listinou, že nezvěstný zemřel, může býti u soudu v § 735 naznačeného nabídnut důkaz smrti jinými průvody a žádáno za výrok, že tento důkaz byl proveden.
Pro řízení platí obdobně ustanovení §§ 732, 735 až 737.
Uzná-li soud, že se návrh k tomu hodí, aby bylo zahájeno řízení, vydá vyhlášku, o které platí obdobně ustanovení § 739.. Lhůta může však zkrácena býti na tři měsíce. Zároveň s vyhláškou ustanoví soud opatrovníka; od toho může upustiti, není-li zastoupení podle toho kterého případu nutné.
Důkazy mohou býti provedeny dříve, než uplyne lhůta ve vyhlášce určená.
Před rozhodnutím vyslechne soud strany o výsledku provedených důkazů.
V usnesení udá den, kterého nezvěstný zemřel, uzná-li, že byl důkaz proveden, a nemůže-li býti tento den zjištěn, den, kterého nepochybně nepřežil. Tento platí za den úmrtí."
k) § 745. "Je-li nezvěstný ještě na živě nebo zemřel-li jiného dne, než byl v usnesení udán za den smrti, může za mrtvého prohlášený nebo kdo má jinak na tom právní zájem, aby bylo prohlášení za mrtvého zrušeno neb opraveno, dále ve veřejném zájmu státní zástupce navrhnouti u soudu, který v první stolici prohlásil ho za mrtvého, aby usnesení bylo zrušeno neb opraveno.
Soud rozhodne o návrhu usnesením dbaje ustanovení § 736.
Zrušení neb oprava prohlášení za mrtvého jest účinným pro všechny a proti všem zúčastněným.".
l) § 746. "Dostaví-li se za mrtvého prohlášený osobně k soudu a žádá-li za zrušení usnesení, zruší je soud bez dalšího řízení, jakmile jest nepochybno, že navrhovatel jest skutečně za mrtvého prohlášený.
Soud příslušný projednati pozůstalost zařídí pak důsledkem toho, aby byl navrhovatel uveden opět v držbu majetku, jenž přešel po prohlášení za mrtvého na jiné osoby; pokud by však bylo třeba vyšetřiti sporné skutečnosti, poukáže strany na pořad práva.
Soud zařídí spolu, aby bylo zrušeno poručenství, bylo-li snad zřízeno nad dětmi prohlášeného za mrtvého, a aby byla navrhovateli vrácena otcovská moc."
m) § 747. "Ustanovení §§ 745 a 746 platí obdobně, je-li nezvěstný ještě na živu po rozhodnutí, že byl proveden důkaz jeho smrti nebo zemřel-li jiného dne, než byl uznán za jeho úmrtní den."
n) § 748 "Náklady řízení, včetně poplatků a nákladů opatrovníkových hradí navrhovatel. Byl-li nezvěstný prohlášen za mrtvého, může navrhovatel požadovati náhradu těchto nákladů z pozůstalosti."
Článek IV.
O řízení, ve kterém jest v den účinnosti tohoto zákona již ustanoveno, ústní jednání podle §§ 738 a násl. dřívějšího znění zák. čl. I. z r. 1911, platí dosavadní předpisy; jinak jest použíti jeho ustanovení i pro řízení již zahájené.
Zrušiti neb opraviti lze prohlášení za mrtvého neb provedení důkazu smrtí, a to usnesením podle §§ 746 a 747, i když rozhodnutí o tom nabylo již právní moci.
Článek V.
Na základě prohlášení za mrtvého podle čl. I. tohoto zákona anebo podle zákona z 31. března 1918, č. 128 ř. z., může pozůstalý manžel žádati, aby manželství bylo soudem prohlášeno za rozloučené. Žádost tu lze, spojiti se žádostí za prohlášení za mrtvého.
Výsledky řízení o návrhu na prohlášení za mrtva stačí i pro rozhodnutí, že manželství jest rozloučeno.
Bylo-li navrženo rozloučení manželství, budiž nezvěstnému vždy zřízen opatrovník. Obhájce svazku manželského se neustanovuje.
Pokud jde o účastníky války uvedené ve čl. I. tohoto zákona, nemají §§ 112—114 a 277 o. zák. obč. platnosti.
Článek VI.
O žádosti pozůstalého manžela, aby manželství bylo prohlášeno za rozloučené, jež byla podána po prohlášení nezvěstného za mrtva, náleží rozhodnouti soudu, který v I. stolici rozhodoval o prohlášení za mrtva; je-li však sídlo soudu tohoto mimo území Československé republiky, jest příslušným zemský soud v Praze, pokud pak, jde o osoby, které měly domovské právo v některé obci na Slovensku, sborový soud I. stolice v Bratislavě a o osoby příslušné do Podkarpatské Rusi, sborový soud I. stolice v Beregszázu.
Článek VII.
§ 73 zák. čl. XXXI. z roku 1894 doplňuje se v odstavci 1. ustanovením: "c) soudním prohlášením manželství za rozloučené (§ 743 zák. čl. I. z r. 1911)."
Článek VIII.
Pro případy v tomto zákoně uvedené pozbývá účinnosti 2. odstavec §u 73 zák. čl. XXXI. z r. 1894.
Článek IX.
Tento zákon stane se účinným svým vyhlášením. Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.
Prášek, v. r.,
předseda.
Dr. Šafařovič, v. r.,
senátní tajemník.
Jos. Krouský, v. r.,