Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1644.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců Dra Schollicha, Dra Luschky a druhů
o skandálních poměrech u ředitelství pošt a telegrafů v Opavě. (Tisk 1173.)
Účetní rada Jan Steiner povolán byl při ustavení ředitelství pošt a telegrafů v Opavě v roce 1911 za přednostu tamního účetního oddělení.
Zde setrval až do roku 1915, kdy nastoupiti musil službu vojenskou. Vedení účtárny převzal zaň jeho zástupce, účetní revident Vilém Wünsch, úředník trpící tuberkulosou a nedoslýchavostí, který přirozeně nestačil na zastávání úřadu jemu svěřeného.
Hlavní tíha agendy v této době, za těžkých poměrů válečných, spočívala na účetním oficiálovi Augustinu Neborovi, který ve skutečnosti již tehda účtárnu vedl.
V měsíci červenci 1918 dostoupil chorobný stav Wünschův toho stupně, že mu úplně znemožnil trvalý výkon služby, takže byl nucen sám zažádati o pensionování.
Ježto Steiner byl v té době dále ještě ve službě vojenské, bylo nutno rozhodnouti otázku, koho pověřiti dalším vedením účtárny. Byli zde starší účetní úředníci národnosti německé, volba nebyla by bývala nikterak, obtížná. A přece nikdo z nich zvolen nebyl. Naopak, vedení svěřeno jednomu z nejmladších úředníků účtárny, účetnímu oficiálovi Augustinu Neborovi. Byl tedy Nebor postaven v čelo účtárny ředitelství pošt a telegrafů v Opavě již za rakouské správy poštovní, která přece nikdy nebyla pro české úředníky příliš nadšena.
Učinila-li výjimku v případě Neborově, jest naprosto jisto, že se tak stalo pouze s ohledem na jeho služební kvalifikaci. Služební činnost Neborova na vedoucím místě korunována byla patrně záhy velmi příznivými výsledky, neboť byla to opět rakouská správa poštovní, která mu zanedlouho vyslovila pochvalné uznání.
Nastal říjnový převrat a po něm následovalo převzetí ředitelství pošt a telegrafů v Opavě do československé správy poštovní.
Účetní rada Jan Steiner, vrátivší se v té době ze služby vojenské, převzal opět vedení účtárny. Steiner, který předtím po celá tři léta odňat byl svému povolání účtárenskému, nemohl přirozeně ovládnouti všechny dalekosáhlé změny v předpisech, jež v tomto odvětví za války nastaly. Větší však ještě překážkou v samostatné práci byla proň neznalost úředního jazyka českého. Bylo tudíž nutno naříditi, aby veškeré důležité spisy účtárenské podrobeny byly předchozímu schválení Neborovu.
Opatření toto v zájmu autority přednosty nebylo ovšem na dlouhou dobu udržitelným. Z té příčiny udílena byla Steinerovi v plné dohodě s ním dne 14. dubna 1919 dovolená.
Podotknouti musím, že on sám uznal toto východisko za jediné vhodné řešení a zároveň ulehčení jak pro sebe, tah i pro úřad. Po uplynutí dovolené nastoupil Steiner dnem 9. září 1919 opět službu.
Jest pochopitelné, že se během 11 měsíců, které uplynuly od jeho návratu ze služby vojenské do opětného nastoupení služby v účtárně nemohl zdokonaliti tou měrou, jak toho samostatné přednostenské místo vyžadovalo. Nebyl tudíž po návratu z dovolené již pověřen vedením účtárny, nýbrž svěřena mu poukázková kontrola, a některé práce administrativně účtárenské, pro něž se jak svými odbornými znalostmi, tak i neúplnou kvalifikací jazykovou hodil. I tu však nezřídka odkázán jest na pomoc úředníků, češtinu ovládajících.
Uprázdněné místo přednostenské bylo poté nutno definitivně obsaditi.
Bylo-li při volbě sáhnuto k Neborovi, bylo tu pouze navázáno na řešení, bývalou rakouskou správou poštovní šťastně započaté, a to s ohledem na zkušenosti s Neborem na přednostenském místě získané.
Jest nesporno, že Nebor jest nejpilnějším, nejsvědomitějším a nejvýkonnějším ze všech účetních úředníků ředitelství pošt a telegrafů v Opavě, pro místo přednosty pak i se všech ostatních hledisek jediným plně kvalifikovaným uchazečem.
Bylo tudíž povýšení, jehož se mu dostalo, věcně i služebně plně odůvodněno.
Podotknouti musím, že v době jeho jmenování vrchním účetním radou činila skutečná služební doba 20 roků a 4 měsíce a nikoli, jak interpelace uvádí, pouze 18 roků.
Ostatně současně při jmenování Neborově učiněny byly ihned kroky za účelem jmenování účetního rady Jana Steinera vrchním účetním radou, jež ovšem pro nedostatek volných systemisovaných míst mohlo se státi pouze ad personálu, tedy se souhlasem ministerstva financí a jež provedeno bylo skutečně usnesením vlády republiky československé ze dne 15. ledna 1921.
Nehledě k účetnímu radovi Vilému Wünschovi, o němž činím svrchu zmínku, preferováni byli Neborem tito úředníci:
1. Účetní rada Hubert Weiser, který též od začátku války konal službu vojenskou a vrátil se teprve v měsíci listopadu 1918 do služby u ředitelství pošt a telegrafů v Opavě.
Weiser projevil zřejmě větší zájem jak o službu samotnou, tak i o své zdokonalení v češtině, jest však dosud, právě tak jako Steiner, nezpůsobilý k samostatnému vnějšímu styku písemnému v jazyce českém a pověřen proto rovněž jen agendou vnitřního rázu, kde nesprávnosti vyřízení po stránce jazykové nemají takového významu.
2. Účetní rada Viktor Dostál, podrobil se teprve v měsíci prosinci 1919 jako dopravní poštovní úředník, účtárně jen přidělený, odborné účtárenské zkoušce; nemohl tedy při obsazování místa přednosty účtárny vůbec přijíti v úvahu. Do kategorie účetních úředníků byl převzat jako účetní revident ihned po složení zmíněné zkoušky v měsíci lednu 1920. Od té doby byl již jmenován účetním radou.
Není pochyby, že tito úředníci nemohou býti nazváni snad méně schopnými, po případě neschopnými, avšak takovou kvalifikaci, aby mohli býti postaveni na svrchovaně důležité místo přednosty účtárny, žádný ž nich nemá.
Všem uvedeným úředníkům dostalo se povýšení československou správou poštovní a to Wünschovi 3. března 1919, Weberovi 1. srpna 1919, a Dostálovi 1. července 1920 jmenováním jich účetními rady.
Nelze tedy tvrditi, jak to interpelace činí, že by tito úředníci byli, bývali v republice odstrčeni a nějak poškozeni, a není v důsledcích toho též důvodu, aby se jim dostalo jakéhokoli odškodnění.
Ku stížnosti na činnost poštovní komise u ředitelství pošt a telegrafů v Opavě dovoluji si uvésti toto: U každého ředitelství pošt a telegrafů ustavena jest poštovní komise, jejímiž členy jsou poštovní zaměstnanci, označení českou Poštovní Unií. Členy poštovní komise opavské jsou: předsedou poštovní adjunkt Metoděj Pavlíček v Karvinné, místopředsedou vrchní poštovní kontrolor Štěpán Kotík v Českém Těšíně a zapisovatelem vrchní účetní rada Augustin Nebor.
Poštovní komise má pouze poradní hlas v některých otázkách ministerstvem pošt a telegrafů jí vyhrazených a to v otázkách obsazování přednostenských míst třídních úřadů poštovních a v otázkách sociálně-hospodářských. Jinaké působnosti nemá, tím méně přísluší jí jakékoli rozhodování ať ve věcech administrativy vůbec, ať zejména v otázkách jazykových. Ředitelství řídí se přesně předpisy a v mezích těchto, požadavky provozu. Zcela vyloučeno jest, že by přednosta ředitelství byl nebo se cítil vázán jakýmikoliv usneseními komise ve směru kterémkoliv. Rovněž iniciativa nevychází snad od komise, nýbrž vždy od ředitelství, pokud se týče přednosty ředitelství.
Nemám tudíž žádného důvodu, abych nařizoval odstranění této komise, jsa mimo to dosud vázán jednak výnosem Národního výboru ze dne 29. října 1918, jednak přípovědí, kterou jsem dal organisacím personálu svého oboru hned po převratu co generální ředitel pošt a telegrafů.
Pokud se týče exponování brněnských úředníků do Opavy, uvádím na vysvětlenou toto:
Ředitelství pošt a telegrafů v Opavě po převratu vykazovalo naprostý nedostatek konceptních sil, zejména však sil po stránce jazykové plně kvalifikovaných. Poměry po této poslední stránce byly přímo katastrofální. O tom jsem se sám na inspekční cestě osobně přesvědčil.
Bylo tudíž vymístění českých brněnských úředníků konceptních do Opavy pro mne prostě administrativní nutností, neměla-li se služba vůbec shroutiti.
Činnost těchto úředníků pohybovala se samozřejmě čistě v mezích zákona a platných předpisů.
Personální politika ředitelství pošt a telegrafů v Opavě od dob převratu jest naprosto korrektní a spravedlivá. Do Opavy vymístěn byl nejprve vrchní poštovní rada Hugo Vondráček, jejž vystřídal poštovní rada Jan Zlámal. Oba pověřeni byli vedením personálního oddělení. V tomto oddělení byly poměry neudržitelné, ježto němečtí úředníci neovládali a neovládají dosud ani slovem ani písmem úřední řeč. Všeobecně bylo žehráno zejména na to, že vrchní poštovní ředitel Rasch zanechal ředitelství ve hrozně zanedbaném stavu, že scházely záznamy osobních záležitostí, i kmenové listy úřadů, tabulky spojů a mnohé jiné, takže čeští úředníci pracně tyto záležitosti pomáhali upravovati.
Zavedl-li Vondráček do personální politiky poštovní správy ve Slezsku pořádek, bylo to věci samé jen na prospěch, a v zájmu řádné administrativy naprosto nutné. Vrchní rada Vondráček byl jmenován na stav ředitelství pošt a telegrafů v Brně zcela obvyklým způsobem již proto, že byl v Brně na řadě a místo bylo v Brně volné. Vrchní poštovní kontrolor František Peterka byl vojenskou službou přidělen do Opavy. Po demobilisování zůstal z rozkazu ministerstva pošt a telegrafů vymístěn v Opavě, kde jako odborník pověřen byl vedením záznamny a evidence personálu. Jest samozřejmé, že samostatné disposice poštovním personálem nejsou svěřeny žádnému úředníku subalternímu, nýbrž podléhají rozhodnutí přednosty oddělení, po případě samého přednosty ředitelství.
Mám za to, že proto není správné, nazývati jej ťvšemocným pánemŤ. Výlohy, které s vymístěním jmenovaných úředníků byly spojeny, mohu vždy ospravedlniti skvělými výsledky, jichž tito úředníci za své činnosti v Opavě v ohledu služebním docílili. Jak již, výše uvedeno, byl Vondráček v Opavě vystřídán poštovním radou Zlámalem, který v nejbližších dnech bude do Opavy formálně přeložen. Peterka pak jest již do Opavy přeložen.
Jest tudíž i tato stížnost na neodůvodněné, nešetření státních financí bezpředmětná.
V Praze dne 9. února 1921.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Fatka, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1644.
Antwort
des Ministers für postwesen
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Schollich, Dr. Luschka und Genossen
betreffend die skandalösen Zustände bei der Postdirektion Troppau. (Druck 1173.)
Der Rechnungsrat Johann Steiner ist bei Neuerrichtung der Troppauer Post- und Telegraphendirection im Jahre 1911 zum Vorstande des dortigen Rechnungsdepartements ernannt worden.
Hier blieb er bis zum Jahre 1915, wo er in den Militärdienst eintreten musste. Die Führung der Rechnungskanzlei übernahm für ihn sein Vertreter der Rechnungsrevident Wilhelm Wünsch, ein an Tuberkulose und Schwerhörig keit leidender Beamter, der natürlich für die Führung des ihm übertragenen Amtes nicht ausreichte.
Die Hauptlast der Agenda lag in dieser Zeit unter den schweren Kriegsverhältnissen auf den Schultern des Rechnungsoffizials Augustin Nebor, der schon damals die Rechnungskanzlei tatsächlich leitete.
Im Monate Juli 1918 erreichte der Zustand Wünschs einen solchen Grad, dass er ihm eine dauernde Dienstleistung vollständig unmöglich machte, sodass er gezwungen war um seine Pensionierung einzureichen.
Da Steiner um diese Zeit noch werter im Militärdienst verblieb, musste die Frage entschieden werden, wem die weitere Führung der Rechttungskanzlei zu übertragen sei. Es wären hier mehrere ältere Rechnungsbeamte deutscher Nationalität, die Wahl wäre sonach mit keinerlei Schwierigkeit verbunden gewesen. Und doch wurde keiner von ihnen gewählt. Im Gegenteil, die Leitung wurde einem der längsten Rechnungsbeamten übertragen, dem Rechnungsoffizial Augustin Nebor. Es wurde daher Nebor noch unter der österreichischen Postverwaltung an die Spitze des Rechnungsdepartements der Post- und Telegraphendirektion in Troppau gestellt, obgleich doch die österreichische Postverwaltung niemals für čechische Beamte sehr eingenommen war.
Machte sie nun im Fall Nebor eine Ausnahme, so steht es unbedingt fest, dass dies lediglich im Hinblick auf seine dienstliche Qualifikation geschehen ist. Die Diensttätigkeit Nebors wurde offenbar sehr bald durch besonders günstige Erfolge gekrönt, denn es war wiederum die österreichische Postverwaltung, die ihm bald darauf die belobende Anerkennung ausgesprochen hat.
Es kam der Oktober-Umsturz und auf ihn folgte die Übernahme der Post- und Telegraphendirection in Troppau in die čechoslovakische Postverwaltung.
Der Rechnungsrat Johann Steiner, der zu dieser Zeit aus dem Militärdienst zurückgekehrt war, übernahm wieder die Leitung des Rechoungsdepartements. Steiner, der vorher durch 3 Jahre seinem Rechnungsberuf entzogen war, konnte naturgemäss nicht alle die weitreichenden Veränderungen in den Vorschriften, die in diesem Dienstzwoige während des Krieges eingetreten sind, beherrschen. Ein grösseres Hindernis aber in der selbständigen Arbeit war für ihn die Unkenntnis der eechischen Amtssprache. Es musste daher angeordnet werden, dass alle wichtigen Rechnungsakten der vorausgehenden Genehmigung Nebors unterliegen.
Diese Verfügung war allerdings im Interesse der Autorität des Vorstandes nicht lange haltbar. Daher wurde Steiner involem Einverständnis mit ihm am 14. April 1919 ein Urlaub erteilt.
Ich muss bemerken, dass er selber diesen Ausweg als die einzige passende Lösung und zugleich als eine Erleichterung für sich ebenso wie für das Amt anerkannt hat. Nach Ablauf des Urlaubes trat Steiner am 9. Septembr 1919 den Dienst wieder an.
Es ist begreiflich, dass er sich im Laufe von 11 Monaten, die seit seiner Rückkehr aus dem Militärdienst bis zum abermaligen Antreten seines Dienstes verflossen waren, im Rechnungsdepartements sich nicht, in jenem Masse vervollkommenen konnte, wie dies die selbständige Stellung eines Vorstandes erfordert. Er wurde daher nach seiner Rückkehr vom Urlaub nicht mehr mit der Führung des Rechnungsdepartements betraut, sondern es wurde ihm die Kontrolle der Anweisungen und. einige administrative Rechnungsarbeiten übertragen, für welche er sich mit seinen Fachkenntnissen und mit seiner unzureichenden sprachlichen Qualifikation eignete. Und auch da war er häufig genug auf die Beihilfe der die čechische Sprache beherrschenden Beamten angewiesen.
Die frei gewordene Stelle des Vorstandes musste danach notwendigerweise definitiv besetzt werden.
Wurde nun bei der Wahl des Vorstandes auf Nebor gegriffen, so lag das nur an jener Lösung, welche die ehemalige österreichische Postverwaltung so glücklich begonnen hatte und zwar im Hinblick auf die mit Nebor auf dem Platze des Vorstandes gemachten guten Erfahrungen.
Es ist unbestritten, dass Nebor der fleissigste, gewissenhafteste und tüchtigste von allen Rechnungsbeamten der Post- und Telegraphendirektion in Troppau ist und daher für die Stelle des Vorstandes auch von den übrigen Gesichtspunkten aus der einzige vollqualifizierte Bewerber.
Die Beförderung, die ihm zuteil wurde, ist sonach, sachlich und dienstlich völlig gerechtfertigt.
Ich muss bemerken, dass zur Zeit seiner Ernennung zum Oberrechnungsrat seine tatsächliche Dienstzeit 20 Jahre und 4 Monate betrug und keineswegs, wie die Interpellation anführt, nur 18 Jahre.
Übrigens wurden gleichzeitig mit der Ernennung Nebors sofort Schritte behufs Ernennung des Rechnungsrates Johann Steiner zum Oberrechnungsrat. eingeleitet, die allerdings aus Mangel freier systemisierter Stellen nur ad personam erfolgen konnte, daher im Einverständnis mir dem Finanzministerium, welche Ernennung tatsächlich mit Beschluss der Regierung der čechoslovakischen Republik vom 15. Jänner 1921 durchgeführt wurde.
Abgesehen vom Rechnungsrat Wilhelm Wünsch, den ich oben erwähnt habe, wurden durch Nebor nachstehende Beamte präteriert:
1. Der Rechnungsrat Hubert Weiser, der gleichfalls vom Beginn des Krieges im Militärdienst stand und erst im November 1918 in den Dienst bei der Post- und Telegraphendirektion in Troppau zurückkehrte.
Weiser zeigte sichtlich ein grösseres Interesse sowohl für den selbständigen Dienst, als für seine Vervollkommung im Čechischen, ist aber, ebenso wie Steiner zum selbständigen äusseren schriftlichen Verkehr in čechischer Sprache nicht geeignet und wurde daher gleichzeitig mit einer Agenda internen Charakters betraut, wo die Unrichtigkeit der Erledigungen nach der sprachlichen Seite weniger ins Gewicht fallen.
2. Der Rechnungsrat Viktor Dostal unterwarf sich erst im Dezember 1919 als Expeditionspostbeamter, der dem Rechnungsdepartement zugeteilt war, der Fachprüfung aus dem Rechnungswesen; er konnte also bei Besetzung des Vorstaridspostens überhaupt nicht in Betracht kommen. In die Kategorie der Rechnungsbeamten wurde er als Rechnungsrevident gleich nach Ablegung der erwähnten Prüfung im Jänner 1920 übernommen. Seit dieser Zeit wurde er bereits zum Rechnungsrat ernannt.
Es ist kein Zweifel, dass diese Beamten nicht als etwa minderfähig oder gar unfähig bezeichnet werden könnten, aber eine Qualifikation, die ausreichen würde, sie auf den höchstwichtigen Posten des Vorstandes des Rechnungsdepartements zu stellen, hat keiner von ihnen.
Alle die genannten Beamten wurden von der čechoslovakischen Postverwaltung befördert, und zwar: Wünscham 3. März 1919, Weiser am 1. August 1919 und Dostal am 1. Juli 1920, wo sie zu Rechnungsräten ernannt worden sind.
Es kann nicht behauptet werden, wie es die Interpellation tut, dass diese Beamten in der Republik zurückgesetzt oder irgendwie geschädigt worden wären, und es ist infolge dessen keinerlei Anlass gegeben, ihnen irgend eine Entschädigung zu gewähren.
Zur Beschwerde gegen die Tätigkeit der Postkommission bei der Post- und Telegraphendirektion in Troppau erlaube ich mir Nachstehendes anzuführen:
Bei jeder Post- und Telegraphendirektion ist eine Postkommissioin errichtet, deren Mitglieder Postbeamte, sind, die von der böhmischen Postunion in Vorschlag gebracht werden. Die Mitglieder der Troppauer Postkommission sind: als Vorsitzender der Postadjunkt Metoděj Pavliček in Karwin, als Vorsitzender-Stellvertreter der Oberpostkontrollor Stephan Kotík in Čechisch-Teschen und als Schriftführer der Oberrechnungsrat Augustin Nebor.
Die Postkommission hat nur beratende Stimme in einigen ihr durch das Post- und Telegraphenministerium vorbehaltenen Fragen u. zw. in den Fragen der Besetzung der Vorstandstellen von Postklassenämtern und in den Fragen sozial-wirtschaftlicher Art. Eine anderweitige Tätigkeit hat sie nicht, am allerwenigsten steht ihr irgendwie eine Entscheidung in Administrativsachen überhaupt oder in Sprachefragen insbesondere zu. Die Direktion geht genau nach den Vorschriften u. in ihren Grenzen vor, gemäss den Anforderungen des Verkehres. Ganz ausgeschlossen ist, dass sich der Direktionsvorstand durch irgendwelche Beschlüsse der Kommission in irgendeiner Richtung gebunden fühlen würde. Auch die Initiative geht nicht etwa von der Kommission aus, sondern immer von der Direktion, beziehungsweise von dem Vorstande der Direktion.
Ich habe daher keinen Anlass, zur Entfernung dieser Kommission, da ich einerseits noch durch den Erlass des NationalüAusschusses vom 29. Oktober 1918 gebunden bin, andererseits durch die Zusicherung, die ich den Organisationen des Personals meines Departements gleich nach dem Umsturz als Generaldirektor des Post- und Telegraphenwesens gegeben habe.
Was die Exponierung von Brünner-Beamter nach Troppau betrifft, so führe ich zur Aufklärung Nachstehendes an:
Die Post- und Telegraphendirektion, in Troppau wies nach dem Umsturz einen absoluten Mangel an Konzeptskräften auf, namentlich aber von Kräften, die nach der sprachlichen Seite völlig qualifiziert sind. Die Verhältnisse nach der letztgenannten Seite waren geradezu katastrophal. Hievon habe ich mich auf meiner Inspektionsreise persönlich überzeugt. Es war daher die Versetzung der čechischen Brünner Konzeptsbeamten nach Troppau für mich eine rein administrative Notwendigkeit, wenn nicht der Dienst überhaupt zusammenbrechen sollte. Die Tätigkeit dieser Beamten bewegte sich naturgemäss rein m den Grenzen des Gesetzes und der bestehenden Vorschriften.
Die Personalpolitik der Post- und Telegraphendirektion in Troppau von der Zeit des Umsturzes an ist durchaus korrekt und gerecht. Nach Troppau würde zuerst der Oberpostrat Hugo Vondráček exponiert, den der Postrat Jan Zlámal ablöste. Beide waren mit der Führung der Personalabteilung betraut. In dieser Abteilung waren unhaltbare Zustände, da die deutschen Beamten weder in Wort noch in Schrift die Amtssprache beherrschten und beherrschen. Allgemein wurde besonders darüber Beschwerde geführt, dass der Oberpostdirektor Rasch die Direktion in einem furchtbar vernachlässigten Zustande zurückliess, dass die Vormerkungen der Personalangelegenheiten und die Stammrollen der Aemter, die Verbindungstabellen und vieles andere fehlte, so das čechische Beamte tätig mithalfen, diese Verhältnisse zu verbessern.
Hat nun Vondráček in die Personalpolitik der Postverwaltung in Schlesien Ordnung gebracht, so war dies nur der Sache zum Vorteil und im Interesse einer ordnungsmässigen Administrative geradezu nötig. Der Oberrat Vondráeek wurde in den Status der Post- und Telegraphendirektion in Brünn auf die übliche Art schon deshalb ernannt, weil er in Brünn an der Reihe war und ein Platz in Brünn frei war. Der Oberpostkontrollor Franz Peterka wurde im Militärdienst nach Troppau zugeteilt. Nach der Demobilisierung blieb er gemäss Auftrags des Post- und Telegraphenministeriums in Troppau exponiert, wo er als Fachmann mit der Führung der Personalvormerkungen und der Personal-Evidenz betraut war. Es versteht sich von selbst, dass selbständige Dispositionen des Postpersonals keinem Subalternbeamten übertragen werden können, sondern der Entscheidung des Abteilungsvorstandes bezw. der des Direktionsvorstandes selbst unterliegen.
Ich bin der Ansicht, dass es daher nicht korrekt ist, ihn als Allgewaltigen zu bezeichnen. Die Ausgaben, welche mit der Exponierung der genannten Beamten verbunden waren, lassen sich durch die vorzüglichen Erfolge, die diese Beamten während ihrer Tätigkeit in Troppau in dienstlicher Hinsicht erzielt haben, rechtfertigen. Wie bereits oben angeführt, wurde Vondráček in Troppau von dem Postrat Zlámal abgelöst, der in der nächsten Tagen formell nach Troppau übersetzt werden wird. Peterka ist schon jetzt nach Troppau versetzt.
Es ist daher auch diese Beschwerde betreffend die ungerechtfertigte Vernachlässigung, der staatlichen Finanzen gegenstandslos.
Prag, den 9. Feber 1921.
Der Minister für Postwesen: