Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1631.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců Josefa Vrabce a spol.
o hromadném stěhování Slováků do Ameriky (tisk 674).
Ministerstvo vnitra mělo již ve své odpovědi na stejnou interpelaci pana poslance Hrušovského (tisk číslo 632) příležitost poukázati na skutečné příčiny hromadného stěhovaní Slováků do Ameriky a sděliti kroky, které byly a jsou podnikány na jeho obmezení.
Znalci slovenských poměrů jsou s ministerstvem vnitra jednotni v názorů, že příčinou tohoto stěhování je vedle vlivu mnohonásobných příbuzenských svazků mezi rodinami na Slovensku a osobami v Americe usedlými a vedle vysokého kursu amerického dolaru, skoro výhradně dávný vžitý zvyk jezditi do Ameriky za výdělkem. Mezi těmi, kdož se loňského roku do Ameriky stěhovali, je velká část též osob, které již dávno měly v úmyslu se tam vystěhovati a jen pro válečné poměry dříve tak učiniti nemohly.
Není proto správným hledati příčiny stěhování Slováků do Ameriky snad v tom, že obyvatelé severního Slovenska nemohou od převratu choditi tak volně na práci do Maďarska a Rakouska, jak to činili dříve, neboť musí býti přece i pánům interpelantům známo, že vystěhovalectví ze Slovenska před světovou válkou bylo přes všechno chikanování slovenských vystěhovalců vládou uherskou ještě většího rozměru než roku loňského. Také v našich poměrech vnitřních nelze nějakou závažnou příčinu vystěhovalectví hledati, neboť ty jsou jistě lepší než v okolních státech, kde přes to horečka vystěhovalecká neprojevila se s takovou silou, že páni interpelanti hledají příčinu nynějšího vystěhovalectví v okolnostech, které nejsou s vystěhovalectvím namnoze vůbec v žádné příčinné souvislosti, je patrná nejlépe z domnění, jakoby vystěhovalectví Slováků do Ameriky podporovala i nemožnost dostati zaměstnání ve státních úřadech a podnicích.
Je přece známo, že většinu vystěhovalců tvoří malorolníci, zemědělští dělníci a nádeníci, bez školního vzdělání, jichž nelze zaměstnati ani jako odborných pracovníků v podnicích ani úřadech a kteří vůbec nejsou z vrstev obyvatelstva, jež se do státních podniků a úřadů hlásí. Při tom nutno zdůrazniti, že státní správa snaží se, jak je přece pánům interpelantům dobře známo, obsaditi všechna místa v státní službě na Slovensku v první řadě Slováky a jen tehdy, není-li jich dostatek, povolává na čas nezbytné potřeby kvalifikované síly z jiných zemí. Služba exponovaných úředníků jest ostatně ponejvíce spojena s velkými osobními obětmi a vládě samé bylo by jen vítáno, kdyby byl dostatek domácích sil pro státní službu na Slovensku a mohla exponované úředníky použíti zase na jejich dřívějších místech.
Také nezaměstnanost má na hromadné stěhování vliv nanejvýš jen velmi podřízený, ježto až na ojedinělé případy v průmyslu nastalé obyčejně dočasným zastavením některého podniku pro nedostatek uhlí nebo surovin není na Slovensku větší nezaměstnanosti. Nasvědčuje tomu také skutečnost, že mezi vystěhovalci jest značný počet rodin, které své usedlosti, jim k obživě úplně postačující, prodali neb odevzdali sourozencům nebo příbuzným v opatrování, a že vystěhovalectví je rozšířeno také v západních župách slovenských, celkem bohatých a úrodných, kde je příležitost k dobrému výdělku.
Vláda nepouští však se zřetele snahu zlepšiti na Slovensku možnost výdělku a. připoutali k rodné půdě pracovní síly, které odcházejí za oceán. Cíle toho chce dosáhnouti jednak rychlým prováděním pozemkové reformy, jednak státními stavbami.
Ze zákonů, provádějících zákon záborový ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. vypracován a vyhlášen byl nejdříve zákon přídělový ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. Přechodná ustanovení tohoto zákona o prozatímním vnuceném pachtu podle §u 63 prováděna byla po celý rok 1920 na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daleko intensivněji, než v ostatním území republiky, a to již s ohledem na drobné zemědělce, aby ve vlasti byla jim poskytnuta dostatečná obživa a bráněno bylo tradičnímu sklonu k vystěhovalectví. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bylo dáváno průměrem 20% půdy velkostatků do drobného vnuceného pachtu malým zemědělcům, kdežto v ostatním území republiky činí průměr 10% až 15% velkostatkářské půdy, stejně pamatováno bylo, aby tato akce všude na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla provedena, a z toho důvodu schválila vláda nařízení ze dne 17. prosince 1920, kterým prodlužuje se pravomoci státního pozemkového úřadu podle §u 63 příděl. zákona, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, ještě na rok 1921. Tím způsobem dostalo se ze jména Slovensku výjimečného postavení při provádění prozatimního vnuceného pachtu a respektovány byly zvláštní potřeby Slovenska a Podkarpatské Rusi. Státní pozemkový úřad také nejprve zřídil k účelu urychleného provádění pozemkově reformy obvodové úřadovny, zprvu v Bratislavě, později se sídlem v Trenč. Teplicích, a pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. K akci podle §u 63 přídělového zákona přbráni byli župní zemědělští inspektoři.
Poslední zákon, provádějící zákon záborový vyhlášen byl dne 12. května 1920, pod č. 329 Sb. z. a n. (zákon náhradový). Tento zákon potřeboval řadu prováděcích předpisů, jež mohly býti vypracovány teprve po poradách s odborníky a súčastněnými úřady. Avšak již v této přechodné době pracováno bylo státním pozemkovým úřadem na Slovensku v pozemkové reformě. Získán byl dohodou velkostatek Podhradie o výměře 9.238 ha, sjednány byly transakce o rozdělení půdy u četných velkostatků v různých župách, v poslední době zejména u velkostatků Koburgských, kde v nejbližší době bude počato s pozemkovou reformou.
Státní pozemkový úřad již při vypracování svého pracovního programu věnoval zvláštní zřetel poměrům a potřebám Slovenska a Podkarpatské Rusi. Kdežto v ostatním, území republiky mají přijíti na řadu zpravidla soubory pozemkového majetku o 5.000 ha, snížena byla tato hranice pro Slovensko a Podkarpatskou Rus na 5.000 kat. jiter.
Vykonány poslední přípravy, aby obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu toho času se sídlem v Trenčanských Teplicích byla vybudována v rozměrech, jež by zabezpečovaly nerušené a rychlé provádění pozemkové reformy na Slovensku. Již při koncepci nařízení ze dne 6. července 1920, č. 451 Sb. z. a n. pamatováno bylo, aby obvodným úřadovnám dostalo se pokud možno nejširší kompetence a samostatnosti, pokud tomu jednotnost celé akce a zákony o pozemkové reformě dovolují.
Pro Slovensko zřízen byl zvláštní poradní sbor interesentů a odborníků ze Slovenska, aby pomáhal úkolům obvodové úřadovny pro Slovensko. V tomto směru pracuje Státní pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem s plnou mocí pro správu Slovenska a k jeho návrhu jmenoval již také do poradního sboru zástupce amerických Slováků.
Pozemková reforma se na Slovensku provádí a pro rok 1921 konají se již pilné přípravy u Státního pozemkového úřadu, aby zvláště na Slovensku prováděna byla v nejširším rámci a, urychleně, jak potřeby Slovenska toho vyžadují.
Pokud jde o státní stavby, přicházejí v úvahu pro čelení nezaměstnanosti na Slovensku hlavně provádění staveb silničních, mostních, vodních a pozemních; zejména v oboru silničním a vodním možno nejvíce lidí zaměstnati, neboť pracem zemním, jež činí podstatnou část těchto staveb není třeba školených dělníků a lze při nich zaměstnati každého práce schopného ať muže nebo ženu bez jakékoliv dřívější delší průpravy.
Pokud jde o stavby pozemní povolují se v mezích úvěru a s největším urychlením všechny stavební akce pro Slovensko, při čemž brán jest zřetel na místní nezaměstnanost.
V oboru staveb vodních přichází předně v úvahu využití vodních sil, jemuž věnovalo ministerstvo veřejných prací hned po převratu veškerou pozornost a vyslalo již hned v roce 1919 odborníky, aby jednak na Slovensku zjistili, co dřívější vládou tam bylo v tom ohledu vykonáno a s kterými pracemi by se v zájmu veřejném mělo započíti. Na základě vykonaných šetření byla při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska stanovena zvláštní sekce pro využití vodních sil, která se zmíněnou úlohou intensivně obírá, vykonávajíc na vhodných místech potřebná šetření a měření a připravujíc projekty, jež se mají v příštím roce uskutečniti. Zmíněné oddělení jest různým korporacím nápomocno radou při sdělávání projektu na využití vodních sil.
Pro rok 1921 zařaděno bylo do rozpočtu investičního na využití vodních sil v republice Československé 312 mil. korun a v rozpočtu řádném 15 mil. korun na účast státu při elektrisačních podnicích. Opatří-li se zamýšlenou investiční půjčkou potřebné peněžní prostředky, bude se moci započíti v r. 1921 v rozsáhlé míře s výstavbou objektů na využití vodních sil, čímž by se poskytla ve velké míře práce nezaměstnanému dělnictvu.
Pokud se týče říčních uprav, zamýšlí se provésti v r. 1921 zajišťovací práce na různých místech řeky Váhu, Hronu a na Tise (obci Eszény) a zahájiti dle možnosti úpravu Hronu v Báňské Bystřici. Na tyto práce jest pamatováno ve státním rozpočtu na rok 1921 částkou výše 5,700.000 K.
Nynější naše přístavby dunajské i příslušná dunajská trať mezi nimi byly býv. vládou uherskou velmi zanedbány, takže jen malá část slovenského dělnictva při pracech přístavních nalezla zaměstnání. Podotýká se, že na př. provoz v přístavu bratislavském zůstával stále pod 30.000 tun ročního překladu, který však nyní obnáší již 150.000 tun a lze v budoucích letech očekávati, že vzroste až do milionů tun ročně. Při těchto překladišťních pracích jest nyní zaměstnáno asi 500 dělníků, kteří po zdolání stávky v přístavu bratislavském v létě 1920, vedené maďarskými živly, jsou většinou ze slovenského kraje; bude tedy při zvětšeném plavebním provozu v r. 1921 ještě větší potřeba slovenského dělnictva pro překlad v Bratislavě než letos.
Práce pro vybudování a vystrojení přístavu v Bratislavě byly v r. 1920 také již započaty, ke kterémuž účelu bylo vydáno r. 1920 okrouhle 8 milionů korun, kterážto částka byla pro rok 1921 ve státním rozpočtu zvýšena na 9,100.000 K, kromě kreditu na vykoupení přístavních pozemků. Mimo to se zamýšlí za účasti soukromého kapitálu v r. 1921 započíti se stavbou velkého obilního skladiště (na 25.000 tun), jehož náklad jest okrouhle rozpočtem na 40 mil. Kč.
Též v přístavě komárenském budou letos zahájeny stavební práce, na něž preliminováno v investičním rozpočtu pro rok 1921 4,450.000 K, kromě obnosu na výkup pozemků.
Dále při úpravě Čsl. tratě dunajské (rozsáhlé bagrování, provoz v děvínském státním lomu, zabezpečování hrází, atd., pro které práce je vyhrazeno 6,650.000 K bude lze během roku 1921 zaměstnati značnější počet dělnictva slovenského než v roce 1920.
Dále převzalo min. veřejných prací v roce 1919 loděnici komárenskou, která zaměstnává 200 dělníků, z nichž ovšem část pozůstává z nespolehlivých maďarských živlů; bude nutno, aby v roce 1921 byly nahrazeny spolehlivými slovenskými pracovníky.
Z toho vidno, že vodní stavby přinesou jmenovitě v příštím roce zaměstnání značnějšímu počtu slovenských dělníků a jest žádoucno, aby slovenské obyvatelstvo bylo stále na ně upozorňováno.
Pokud se týče staveb silnic, (mostů) byl stavební ruch po státním převratu na Slovensku až do dnes zcela nepatrný. Příčinou toho byly v prvé řadě špatné finance žup, jichž příjmy na stavbu silnic a mostů nedostačovaly, v druhé řadě pak ta okolnost, že pro tyto stavby na Slovensku nebyly připraveny projekty a rozpočty, aby se mohly zahájiti veškeré předběžné práce a přikročiti k provádění vlastních staveb silničních.
Referát veřejných prací v Bratislavě byl vybídnut, aby s urychlením tyto přípravné práce provedl a v dohodě s administrativními výbory jednotlivých žup předložil určité návrhy na subvencování novostaveb župních silnic a na rekonstrukci dosavadních župních silnic.
Aby dána byla obyvatelstvu příležitost ku práci, bude na Slovensku v roce 1921 zahájena nouzová akce ku čelení nezaměstnanosti, obdobně jak v českých a moravských krajích republiky — v mezích dovolených, prostředky ve státním rozpočtu a finančních příspěvků žup. K tomu druží se stavby nových státních silnic, jichž přípravné práce jsou hotovy,. takže v roce 1921 budou práce konány v plném rozsahu.
Také ministerstvo obchodu jeví všemožnou snahu, aby výroba průmyslová na Slovensku byla podporována a co možná zvýšena. Úřadu pro zahraniční obchod je nepříznivá situace slovenského průmyslu a zejména nedostatek odbytu v zahraničí znám a při povolování vývozu jest brán vždy zvláštní zřetel k těmto poměrům na Slovensku.
V jednotlivých odůvodněných případech byla učiněna výjimečná opatření: (Lučenec atd.), aby vývoz byl umožněn a urychlen a hrozící nezaměstnanosti tak zabráněno.
Ministerstvo pro zásobování lidu připouští, že stěhování se Slováků do Ameriky má z části příčinu v neutěšených zásobovacích poměrech severního Slovenska. Zásobování severních žup Slovenských byla již však od převratu věnována zvláštní pozornost a ministerstvo pro zásobování lidu vynaložilo vše, aby opatřilo pro zmíněné území moučných výrobků co nejvíce. Vzhledem k velké vzdálenosti severních krajů od jižních úrodných žup a k nepatrné kupní síle jich obyvatelstva závisí zásobování uvedených krajů výlučně od bezvadného fungování zásobovací služby státní, zejména od zdaru výkupní akce v jižných župách slovenských. Ministerstvo pro zásobování lidu bude v zájmu horského obyvatelstva energicky pokračovati v systematickém výkupu obilí. Bylo by si přáti, aby právě zřetel na horské obyvatele pomohl v širokých kruzích slovenské veřejnosti přemáhati odpor, se kterým se systematický výkup na Slovensku setkává. Vláda jest si plně vědoma nebezpečí, které vystěhováním zdravého slovenského lidu v takovém počtu hrozí republice a neopomíjí ničeho, co by vystěhovalectví toto obmezilo na míru nejmenší. Zameziti vystěhovalectví úplně jest ovšem nemožno, poněvadž vystěhovalectví jako individuelní zjev, je důsledkem osobní svobody a styků mezinárodních.
Aby bylo zabráněno vystěhování hromadnému a nerozvážnému, učinil úřad splnomocněného ministra v Bratislavě tato opatření:
a) Uznávaje poučování lidu za nejúčinnější prostředek dohodl se s propagační kanceláří a s osvětovými sbory, že budou systematicky vhodnými přednáškami upozorňovati obyvatelstvo na svízele vystěhovalců po cestě a v Americe samé a je důtklivě varovati před nerozvážným odjezdem; propagační kancelář v Bratislavě rozšiřuje vhodný leták stejného obsahu zejména ve východních župách slovenských a čsl. tisková kancelář v Bratislavě novinám dodává k uveřejňování konkrétní případy nesnází vystěhovalců;
b) všechny podřízené úřady slovenské byly poučeny o platných předpisech vystěhovaleckých a o amerických podmínkách přistěhovaleckých, a bylo zakázáno vydávati cestovní pasy osobám, které nevyhovují těmto podmínkám;
c) dále bylo těmto úřadům uloženo, aby vhodným způsobem, zejména pomocí notářů a po případě také orgánů ústředního pomocného výboru pro zahraniční Čechoslováky informovaly obyvatelstvo o přistěhovaleckých podmínkách amerických a o cestovních obtížích a vůbec je poučováním odvracely od vystěhování, zejména nerozvážného;
d) v zájmu evidence vystěhovaleckého hnutí a jeho vlivu na místní poměry bylo těmto úřadům také nařízeno, aby vedly a do Bratislavy předkládaly podrobnou statistiku o vystěhovalcích a při vydání cestovního pasu zejména také zjistili, má-li žadatel v Americe příbuzné, které a kde, do které části Ameriky se chce vystěhovati, má-li tam zajištěnou práci, u koho a na základě jaké úmluvy, proč se stěhuje, kdo ho dopraví a za jakých podmínek, do kterého přístavu a kterou lodí a svádí-li jej někdo k vystěhovalectví a kdo.
Aby byla zamezena všeliká vystěhovalecká agitace, bylo podřízeným úřadům slovenským nařízeno, aby vystěhovaleckému hnutí věnovaly stálou a bedlivou pozornost aby zjistily vystěhovalecké firmy v jejich obvodu činné, aby se přesvědčily o jejích oprávněnosti k vystěhovaleckým obchodům a o tom, zachovávají-li předpisy vystěhovaleckého zákona, zejména pokud běží o vyhotovování smluv s vystěhovalci podle § 32 a o zákaz vystěhovalecké agitace, a aby s největší přísností zákona zakročovaly proti každé vystěhovalecké agitaci.
Také podniky pražské, které se zabývají dopravou vystěhovalců, byly zvlášť důtklivě varovány před každým verbováním vystěhovalců a podporou vystěhovalectví vůbec.
V Praze dne 16. února 1921.
Předseda vlády: