Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1629.
Odpověď
ministru vnitra, financí a spravedlnosti,
na interpelaci poslanců Františka Langra, Václava Sladkého, Vladislava Drobného a druhů
v záležitosti provedení likvidace cizozemských pojišťoven (tisk 651).
Na hořejší dotaz dovoluji si sděliti v dohodě se zúčastněnými ministry toto:
Opatření rakouské vlády, uveřejněné ve ťvídeňských novináchŤ ze dne 27. dubna 1920, jímž bylo odvoláno povolení k obchodování v Rakousku, udělené v dřívějších letech celé řadě československých pojišťoven, způsobilo v širokých kruzích obou států značné vzrušení. Následek toho byl, že rakouská vláda dala v témž listu dne 4. května 1920 prohlásiti, že tímto opatřením mělo býti toliko zjištěno, že dotyčné pojišťovny neoznámily své zástupce pro obchodování v Rakousku ustanovené podle nařízení ze dne 21. března 1919, čís. 189 státního zákonníka, že však není překážek, aby tyto ústavy své právo obchodovati v Rakousku i dále uplatnily tím, že předpisům citovaného nařízení dostojí.
Ministerstvo vnitra nevidělo příčiny k zvláštnímu opatření v této věci také z toho důvodu, že žádostem vídeňských pojišťoven o povolení k dalšímu obchodování na území Československé republiky jest připojeno prohlášení rakouského státního úřadu vnitra a vyučování, dle něhož jest československým pojišťovnám zaručena plná reciprocita.
Postup ministerstva vnitra vykonávajícího statní dozor také nad cizími pojišťovnami, které jsou zastoupeny na území republiky, byl od počátku určován ohledy na potřeby a zájmy československých pojistníků a domácích pojišťoven. Vláda měla zřetel k tomu, aby českoslovenští pojistníci cizích pojišťoven, zejména životních, byli chráněni dle krajní možnosti hmotných ztrát hrozících jim ze znehodnocení rakouské koruny, a dbala dále, aby zůstala zachovaná kontinuita platných smluv pojišťovacích a aby zdejší pojistníci nalezli dostatečnou příležitost chrániti se pojištěním proti všem škodám je ohrožujícím. Tyto zřetele, se stanoviska národohospodářského absolutně nutné, nebylo by lze s úspěchem uplatniti, kdyby poměry na našem pojišťovacím trhu měly býti příliš rychle a jednostranně upravovány. Změny, jež bylo a dosud jest nutno provésti, pronikají svými následky a vlivy hluboce do nejširších vrstev obyvatelstva, vyžadují mnoho prací přípravných a všestranných úvah, aby bylo vyvarováno škodám a znepokojení, které by mohly otřásti důvěrou v instituci pojišťovací vůbec. Mezi jinými opatřeními, jež byla v těchto směrech učiněna, poukazuji na vládní nařízení ze dne 24. června 1920, čís. 402 sb. z. a n. o převzetí pojištění cizozemských pojišťoven pojišťovnami domácími a na nařízení ze dne 3. září 1920, čís. 505 Sb. z. a n., jímž má býti umožněno domácím ústavům pojišťovacím nejvyšší využití vlastní organisace rozšířením působnosti na všechny druhy pojišťovacích obchodů. Nařízení ze dne 24. června předpokládá ochotu pojišťovny cizí odevzdati svůj československý obchod domácímu podniku. I v této věci jsou různá jednání v proudu, jichž postup vázne jedině následkem stávajících poměrů.
K zabezpečení závazků cizích pojišťoven slouží kauce, jejíž výše u pojišťoven životních musí odpovídati obnosu připadající prémiové reservy. Hodnoty, v jakých může býti kauce složena, budou stanoveny v připouštěcí listině; v prvé řadě bude žádáno složení dlužních úpisů státních. Způsob, jakým jsou uloženy reservy některých cizích pojišťoven životních jest všem súčastněným státním činitelům znám a mohu ubezpečiti, že jest a vždycky bude opravdovou a přední snahou státní správy, aby zájmy československých pojistníků nebyly poškozeny. Tuto péči bude ovšem možno plně uplatniti jen v případech, kdy bude lze žádosti o připuštění k dalšímu obchodování vyhověti. V případech však, kde z jakýchkoli důvodů bude nutno povolení odmítnouti, nezbude, než zabezpečiti vhodnými prostředky potřebné záruky pro splnitelnost pojistných nároků československých pojistníků. Ministerstvo vnitra brzy po státním převratu postaralo se o to, aby prémie placené cizím pojišťovnám československými příslušníky nebyly převáděny přes hranice, nýbrž aby zůstaly u nás.
Názor, že cizí pojišťovny provozují nekalou konkurenci domácím ústavům neodpovídá skutečnosti, jak bylo úředně vyšetřeno u činitelů domácích, na věci přímo súčastněných. Ani při nedávné stávce zaměstnanců domácích pojišťoven nezavdal postup cizích podniků pojišťovacích příčiny k oprávněným steskům.
Okolnost, že četné žádosti cizích ústavů pojišťovacích o udělení trvalé koncese nemohly býti až dosud vyřízeny, nese těžce v prvé řade ministerstvo vnitra, jako dozorčí úřad, samo. Leč obtíže byly a jsou příliš veliké, takže ani nejlepší vůle k jich odklizení nestačila. Ministerstvo je si však vědomo, že tím zájmy domácích pojistníků. neutrpěly nijaké újmy, jednak se zřetelem na zmíněny zákaz vývozu majetkových hodnot cizích pojišťoven přes hranice, jednak proto, poněvadž pojišťovny ucházející se o koncesi vyplácejí pojištěné obnosy v československých korunách.
V Praze dne 14. února 1921.
Ministr financí:
Dr. Engliš, v. r.,
Ministr vnitra:
Černý, v. r.,
Ministr spravedlnosti: