Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1601.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ...................................................... 1921
o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv Československému státu.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Československý stát nabývá všech statků a všeho majetku:
1. které na území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, patřícím československé republice, náležely bývalému císařství Rakouskému, bývalému království Uherskému, nebo jako společný majetek bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, jakož i koruně rakouské a uherské a bývalé panovnické rodině rakousko-uherské dne 28. října 1918 a, pokud jde o území po 28. říjnu 1918 přivtělená, v den inkorporace těchto území;
2. které na Valčicku a Vitorazsku náležely zemi Dolnorakouské v den inkorporace tohoto území;
3. které na území přivtělenému od říše německé náležely koruně a říši německé a státům německým, jakož i bývalému císaři německému a jiným panovnickým osobám německým v den inkorporace tohoto území.
§ 2.
Statky a majetkem podle § 1 rozumějí se veškerý majetek nemovitý i movitý, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky.
§ 3.
Statky a majetkem bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské rozumějí se zejména statky a majetek:
1. posledního panovníka Karla a jeho manželky Zity;
2. jiných osob bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské;
3. c. a k. rodinného fondu;
4. statky a majetek. stížené svěřenským svazkem korunního svěřenství císaře a krále Františka Josefa I. pro arciknížecí rod Habsbursko-Lotrinský.
§ 4.
O tom, které osoby spadají pod ustanovení § 3. čís. 2., rozhodne ministerstvo vnitra, dohodnuvši se s ministerstvem věcí zahraničních, poskytnouc osobám, o jejichž statky a majetek jde nebo jejich oprávněným zástupcům v tomto státě bydlícím, možnost, se v přiměřené, aspoň čtrnáctidenní lhůtě vyjádřiti. Kdyby osoby ty v československém státe nebydlely, ani zde neměly oprávněného zástupce nebo plnomocníka, ministerstvu vnitra známého, zřídí jim k hájení jich práv — na návrh tohoto ministerstva — zemský soud civilní v Praze opatrovníka.
Rozhodnutí ministerstva vnitra, proti němuž jest stížnost jen k Nejvyššímu správnímu soudu, budiž po právní moci vyhlášeno v úředním listě.
Pravoplatné rozhodnutí dovolávající se tohoto zákona (§§ 3. a, 5.) bude vkladní listinou po rozumu knihovních zákonů.
Až do rozhodnutí povede příslušné ministerstvo nebo jemu podřízený úřad správu statků a majetku těchto osob na účet vlastníkův, pokud nejsou již státem spravovány podle jiných předpisů.
§ 5.
Na nemovitosti uvedené v § 1 provedou soudy. u nichž se pro ně vedou veřejné knihy, vklad vlastnického práva pro československý stát z úřední moci, dovolávajíce se tohoto zákona.
Knihovní pohledávky a jiná práva, zahrnuté § 1, budou převedeny na pouhý návrh příslušného úřadu, s odvoláním se na tento zákon.
Pokud jde o nemovitosti, knihovní pohledávky a jiná práva osob, uvedených v § 3, č. 2., provedou se zápisy až po vyhlášce (§ 4, odst. 2.) podle předchozích ustanovení.
Pro postup předepsaný v předchozích odstavcích jest nerozhodno, zda jako dosavadní oprávněný zapsán jest c. k. erár, c. a k. erár, c. a k. dvorní erár. král. uh. erár, stát, nebo jednotlivá odvětví státní správy nebo státní ústavy, nebo osoby v § 1 jmenované.
§ 6.
Správa obchodních, průmyslových, živnostenských nebo horních podniků, kterých podle předchozích ustanovení nabývá stát československý a které jsou zapsány v obchodním rejstříků nebo jiném veřejném rejstříku nebo seznamu, zažádá bez odkladu — pokud jde o osoby uvedené v § 3, čís. 2., po vyhlášce — za změnu zápisu, je-li odůvodněna a nutná změnou vlastnictví.
Při podnicích, jež státní správa prozatím spravuje (§ 4, odst. 4.), budou správa a správcovo jméno poznamenány v obchodním nebo jiném příslušném rejstříku na oznámení příslušného úřadu a vyhlášeny. Vyhlášení má právní účinky stanovené obchodním zákonem. Správce podepíše při podnicích zapsaných v obchodním rejstříku své jméno osobně před obchodním soudem nebo předloží ověřený podpis.
§ 7.
Rozhodnou dobou pro nabytí majetku jest pro přičleněnou část Vitorazska a Valčicka den 31. července 1920, pro Hlučínsko den 13. února 1920, pro ostatní území den 28. října 1920.
§ 8.
Byly-li věci, pohledávky a práva, uvedené v § 1 zcizeny po dnu rozhodném pro nabytí (§ 7) jinou osobou, než příslušným československým úřadem, aneb bez jeho svolení, může jich stát požadovati na nabyvatelích zpět. Nelze-li jich vrátiti, nebo jsou-li podstatně znehodnoceny, může stát požadovati na nabyvatelích jejich nynější obecnou hodnotu; zcizitelé ručí za tento závazek solidárně.
Byl-li výtěžek za takové věci uložen, připadne rovněž státu.
§ 9.
Knihovní zápisy na statky a majetek v § 1 uvedené mohou býti povoleny podle listiny vydané po 28. říjnu 1918, anebo i pokud jde o území později přivtělená, po dnu přivtělení, jedině tehdy, je-li vydána nebo schválena příslušným československým úřadem.
§ 10.
Bude-li Hlubčicko převtěleno československému státu, platí pro ně ustanovení § 1, čís. 3., jakož i předchozí ustanovení tohoto zákona s tím, že rozhodnou dobou pro nabytí vlastnictví bude den jeho inkorporace.
§ 11.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jej provésti náleží všem ministrům.
Důvodová zpráva.
Podle čl. 208. mírové smlouvy Saint-Germainské a čl. 191. mírové smlouvy Trianonské bylo přiznáno státům, které vznikly z bývalého mocnářství rakousko-uherského, že nabudou (acquerront) všech statků a všeho majetku vlád rakouské a uherské, bývalé i nynější, pokud leží na jejich území. Obdobně stanoví čl. 256. mírové smlouvy Versaillské, že státy, jimž připadá část území říše německé, nabývají všech statků a všeho majetku říše německé a německých států, pokud leží na jejích území.
Čl. 256. mírové smlouvy Versaillské zahrnuje pod pojmem statků a majetku říše a států německých všechny statky a všechen majetek koruny, říše, státu německých a soukromý majetek bývalého císaře německého a jiných osob panovnických. Podle čl. 208. mírové smlouvy Saint-Germainské a čl. 191. mírové smlouvy Trianonské sluší pak rozuměti pod pojmem statků a majetku vlád rakouské a uherské, bývalé a nynější, všechny statky a všechen majetek bývalého císařství rakouského, společný majetek bývalého mocnářství rakousko-uherského, všechny statky koruny a soukromý majetek bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.
Zřejmým účelem těchto ustanovení mírových smluv bylo, přiznati novým státům a státům nabývajícím nového území, všechny statky a majetek, jež na jich území náležely dřívějším státoprávním činitelům.
Podle toho, jak v mírových smlouvách samých rozveden jest pojem "bývalé a nynější vlády rakouské a uherské" jest patrno, že jde vlastně především o bývalé státy ("gouvernemen") a že jich statky a majetek přiřčeny (sou státu československému v důsledku jeho uznané samostatnosti a suverenity na jich bývalém státním území. Souhlasně s tímto upravena pak otázka majetku osob, jež měly v bývalých státech jisté státoprávní postavení.
V mnohých případech uvázal se sice stát již ve vlastnictví a držbu takových statků a majetku, ale bude třeba, aby tento faktický stav byl formalisován dle platných právních forem, zvláště aby tam, kde zapsán jest majetek ve veřejných knihách, bylo vloženo také vlastnické právo státu. Mírové smlouvy nebyly dosud vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení; označují sice generálně jmění, jehož československý stát nabývá, nespecifikují však jmění toto, nevypočítávají ho s takovými náležitostmi, aby již podle ustanovení smluv samých mohl býti proveden vklad vlastnického práva. Proto jest třeba specielního zákona, jenž by umožnil provésti důsledky mírových smluv v mezích našeho platného právního řádu a zjednal jmenovitě podklad, potřebný podle našeho knihovního práva pro knihovní zápisy.
Úkol tento provádí osnova tím způsobem, že jednak vymezuje pro potřeba vnitrostátního právního života pojem statků a majetku, jichž stát československý podle mírových smluv nabývá. Jednak činí vhodná opatření, aby nabytí toto bylo řádně uvedeno v patrnost. V prvém směru jest uvésti, že otázka nemůže již podle doslovu mírových smluv vzbuditi pochybnost, kde subjekty příslušného jmění jsou v nich výslovné jmenovány; tak je tomu v čl. 256. mírové smlouvy Versaillské, podle čl. 208. mírové smlouvy Saint-Germainské a čl. 191. mírové smlouvy Trianonské, pokud jde o bývalé císařství rakouské, bývalé království uherské, bývalé mocnářství rakousko-uherské a korunu. V těchto případech nemůže býti sporu, že majetku jmenovaných subjektů nabývá bez dalšího, jmenovitě bez prohlášení některého úřadu, stát československý. Zde třeba pouze umožniti, aby změna vlastnictví byla náležitě vyznačena a aby postavení státu v poměru k třetím osobám bylo podpořeno všeobecně závaznými předpisy.
Naproti tomu označují mírové smlouvy Saint-Germainské a Trianonské jistou skupinu osob názvem "bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské", aniž je pojem ten v nich blíže vyložen. Pokud jde o osobu posledního panovníka a jeho manželky, statky rodinného fondu a rodinného svěřenství, nemůže zajisté bytí pochybností i tu netřeba zvláštního úředního prohlášení, že majetek jejich zahrnut jest ustanovením mírových smluv a této osnovy. V ostatních případech však věc nebude nikterak samozřejma a jest třeba, by některému z úřadu dáno bylo právo vykládati závazně pojem panovnické rodiny rakousko uherské a vysloviti, že o statcích a majetku určité osoby platí důsledky mírových smluv a této osnovy. Třeba též slyšeti dosavadního vlastníka, jemuž musí býti vyhrazena možnost uplatniti veškeré své námitky. To bylo by možno provésti buď v soudním řízení anebo výrokem správního úřadu. Vzhledem k povaze titulu zakládajících se na mírové smlouvě a k tomu, že jde také o vyklad mírové smlouvy, kde bude vedle předpisů soukromého práva dbáti i předpisů veřejného práva, doporučuje se rozhodnutí správního úřadu. Tím, že nebude vyloučena stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, bude i tu zajištěna bezpečnost zájmům dosavadních vlastníků.
V podrobnostech budiž uvedeno k § 1, že v těsném přimknutí k doslovu mírových smluv vypočítává statky a jmění, jichž nabývá stát československý, pokud byly v den 28. října 1918 (a na územích později přivtělených v den jich inkorporace) na území československého státu. Vztah statků a majetku k území státnímu, zdůrazněný mírovými smlouvami sluší při územích inkorporovaných posuzovati podle doby inkorporace, při ostatním území státním, však podle dne, kdy vznikl samostatný stát československý, neboť od toho dne proň subjekty v ustanoveních mírových smluv uvedené, státoprávně neexistují. Na Valčicku a Vitorazsku přichází v úvahu i majetek země dolnorakouské, neboť tento subjekt není zahrnut v ustanovení § 1, č. 1; jde tu však o majetek, který v době uzavření mírové smlouvy náležel na tomto území, přivtělenému v důsledku mírové smlouvy dodatečně Československé republice, nynější vládě rakouské.
§ 2 vymezuje věcný rozsah pojmu "všech statků a všeho majetku", jenž převzat z mírových smluv. § 3 z důvodů shora uvedených specifikuje pojem statků a majetku bývalé panovnické rodiny, přihlížeje k konkrétním formám, v nichž se majetek ten u nás v knihách objevuje. Ustanovení § 4 svěřuje rozhodnutí o příslušnosti k bývalé panovnické rodině ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, a poskytuje osobám, o jichž práva jde, dostatečné ochrany, že musí býti, buď samy, buď jejich zástupci neb opatrovníci, předem slyšeni. Proti rozhodnutí ministerstva vnitra jest přípustná ovšem stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu podle obecných předpisů.
Ustanovení odst. 2 zaručuje rozhodnutí zúčastněných ministerstev dostatečnou publicitu, která zase umožňuje, aby se (§ 5) s jměním těchto osob nakládalo stejně jako s jměním, jehož nabývá stát československý přímo po zákonu. Ježto státní správa již namnoze spravuje i takový majetek na základě jiných předpisů, zdálo se vhodným, ponechati tyto předpisy v platnosti.
§ 5 činí důsledky z předchozích předpisů a nařizuje — přihlížeje náležitě k ustanovení § 4 — knihovní vyznačení převodu. Nemovitosti uvedené v § 1, čís. 1., pokud náležely bývalým státům neb bývalému mocnářství jsou zapsány zpravidla pro erár a výjimečně pro některé odvětví správy nebo pro. některý ústav. Jde tedy spíše jen o změnu označení. Poněvadž pak vedle zákona z 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a nař., vstoupil v život samostatný "československý stát", jehož formu mělo určiti Národní shromáždění, a podle § 2 ústavní listiny jest "československý stát demokratickou republikou", jest tato jen ústavní, státní formou, kdežto subjektem všech práv jest vždy československý stát. Doporučuje se proto, aby zápisy byly provedeny pro "československý stát". Při nemovitostech se doporučuje vklad z úřední moci, poněvadž jest nejrychlejším a spolu zatíží nejméně jiné úřady, kdežto soudům nepřiroste mnohem více práce, než kdyby na návrh finanční prokuratury v jednotlivých případech tyto změny prováděly. Jinak jest to u pohledávek a jiných práv; četné pohledávky váznou pro erár jako nedoplatky daní, převodních poplatků a pod. Lze souditi, že mnoho jich jest zaplaceno a liknavostí dlužníků nebylo vymazáno; ale dlužno připustiti, že mohou býti i přímo nyní zaplaceny a ihned bez převodu knihovně vymazány. Proto navrhuje se převod jen na návrh, k němuž povolána bude po většině finanční prokuratura nebo kde jest přípustné podle předpisů zastoupení její berním úřadem, tento; připouští se pak přímý výmaz podle potvrzení úřadu povolaného zastupovati československý stát nebo na jeho žádost, aniž bude třeba napřed převodu nebo převodní listiny.
Ustanovení §u 6 přihlíží hlavně k obchodnímu právu, připouští však opatření pro všechny případy, kde zapsány podniky, kutací práva a pod. v rejstřících na určité jméno a kde jsou tyto zápisy jaksi průkazem o vlastnictví a o disposičním právu.
§ 7 dává ustanovení o době, kterou přechází vlastnictví. Mírové smlouvy užívají slova "acquerront" (nabudou). Leč dnem 28. října 1918 zaniklo bývalé rakouské císařství a povstal samostatný stát československý. Starý subjekt práv přestal existovati a nebylo tu, kdo by byl mohl platně právy nakládati. Jest tu jaksi pozůstalost, které se ujímá nový stát a proto jako tam, rozhodnou bude doba jeho vzniku, 28. říjen 1918. Výjimku dlužno připustiti pro území přivtělené teprve mírovými smlouvami u nichž může rozhodovati pouze den, kdy se staly částí státního teritoria, den inkorporace.
Známy jsou dále případy, kde zcizeny byly věci patřící eráru již po 28. říjnu 1918 ev. přičleněny osobami k tomu neoprávněnými. Mírová smlouva přiznává státům i veškeren movitý majetek. Některé věci (na př. vojenské erární oděvy, výzbroj a pod.) vyloučeny jsou platnými předpisy z obchodu vůbec; byly-li pak i jiné věci neoprávněnými osobami zcizeny, nabyvatelům muselo býti známo, že nemohou býti platně převedeny a že nemohou nabýti platně vlastnictví. Na základě předpisů obecného zákona občanského se tudíž navrhuje ustanovení §u 8.
9 jest pouze důsledkem práv zajištěných státu československému ustanoveními předchozích §§ů. § 10 konečně stanoví, že zákon má platiti i pro Hlubčicko, bude-li připojeno československé republice.
Formálně navrhuje se, aby osnova byla zaslána poslanecké sněmovně ku projednání v ústavním a právním výboru do osmi dnů a pak dodána senátu ku projednání ve výboru ústavně-právním.
V Praze dne 11 února 1921.
Ministr spravedlnosti: