Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1587.
Zpráva
právneho výboru
o vľadnom návrhu zákona (tisk 5),
ktorým sa meni prechodne zák. čl. LIII. z roku 1913 o jednotnej sudcovskej a advokátskej zkúške.
Vláda navrhuje, aby sa na priechodnú dobu až do jednotnej úpravy, najďalej avšak do konca roku 1922 zmenil zák. čl. LIII. z roku 1913 o jednotnej sudcovskej a advokátskej zkúške.
Odôvodňuje tento návrh stým, že správa spravedlnosti nemá právnického dorostu, aby mohla obsadiť miesta konceptných úradnikov u súdu, zápasí s obtižmi, prideľujúc sudcovských úradnikov na Slovensko, odvolávajúc sa, že od 1. ledna 1919 do pripravnej služby sudcovskej nikto nevstúpil. Uvádza, že dľa zprávy sudnej tabule v Košiciach v poslednej dobe prihlásilo sa viac absolvovaných právnikov, ale nemajúc rigoros, nemohli byť prijatí lebo zák. čl. LIII. z roku 1913 vyžiaduje od nich diplomu doktora práv na niektorej tamejšiej univerzite, a ku sudcovskej zkúške vyžiaduje, aby kandidát vykonal po obdržaniu tohoto diplomu 3 roky právneho praxu.
Uvádza, že dľa študijného rádu uhorských univerzit právnik pred absolvovániu vykonáva 3 základné zkúšky, a to po II. semestru historickú, po IV. semestru politickú, a po VI. semestre zo sukromného práva.
Odvoláva sa na ministerské nariadenie zo dňa 23 decembra 1913 číslo 67400/1913 J. M. dľa ktorého može byť prijatý, neni-li úplne spôsobilých žiadateľov, alebo jest-li to verejná služba vyžiaduje, dočasne za právneho praktikanta, kto vyhovel ostatným požiadavkam, vykonal aspon prvňu právne historickú prisnu zkúšku. Právny prax ale započitá sa mu od dňa, keď nadobudnul diplomu doktora práv.
Mimo Slovenska prijmuti môžu byť do právnej praxe absolvovani právnici, ktori vykonali historickú a judicielnú štátnu zkúšku, a sa zaviažu, že vykonajú štátovedeckú zkúšku do 6 mesiacov potom.
Odvoláva sa vládny návrh konečne aj nato, že poneváč na Morave a v Čechách pre štátnu službu nevyžiaduje sa doktorát, možno preto od tohoto aj na Slovensku upustiť u sudcovských praktikantov.
Čo sa týka článku prvého vládneho návrhu, je zrejmé, že zkúška vo štátnom officielnom jazyku sa musí konať, a sám vládny návrh pripušťa na základe zákona zo dňa 29. února 1920, č. 122 Sb. zák. a nar. vykonavanie tejto zkúšky čiastočne aj jazykom niektorej národnej menšiny.
Článok II rozdvoji sudcovskú a advokátsku spôsobilosť, menšiu kvalifikáciu urči pre sudcu, než pre advokáta, čo nenie základne ospravedlnenie lebo znamená to nielen ponižénie sudcovského stavu, poškodenie jeho neodvislosti, ale služí to len na úkor právnej istoty. Je nepripustné, že sudca, ktorý rozhoduje nad sporem medzi dvoma, aby bol na nižšej právnickej úrovni, než advokát tým viac, lebo jejich právnický smer, a ráz nemôže sa lišiť.
Avšak uvažujúc nad dôvodom, ktorý služil podstatou zákona 1874, ktorý zákon ináč zariadil sudcovskú, a ináč advokátsku zkúšku, aby týmto spôsobom zachránil sudcovský stav od úpadku, a obťažil položenie bez toho sa množiacich advokátskych uchadzačov, ktorým ako podmienku spôsobilosti na základe teoretičnej vedy postavil teoretičné zkúšky, rigorosa, a uvažujúc ďalej, že záujem verejnej služby prinútil vládu k zmene tejto len na priechodnú dobu, vládny návrh je prijatelný.
Praha dňa 16. února 1921.
Zpravodaj:
Dr. Gažík, v. r.
Předseda:
Dr. Hruban, v. r.
Zákon
ze dne ............................................................ 1921,
jímž se mění přechodně zákonný článek LIII. z roku 1913 o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Na přechodnou dobu až do jednotné úpravy, nejdéle však do konce roku 1923, mění se zákonný článek LIII. z roku 1913 o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce takto:
Článek I.
Odstavec 3., §u 2. zní:
Předmětem zkoušky jest: soukromé právo a trestní právo formální a materielní, zvláště všeobecné civilní, urbarialní a knihovní, dále obchodní, směnečné, konkursní a horní právo, civilní řízení soudní sporné i nesporné, trestní právo a trestní řízení, jakož i veřejné právo a ta pravidla správního a finančního práva, jichž znalost při povolání advokátním a soudcovském se vyžaduje.
Zkouška koná se státním, oficielním jazykem. Na žádost může zkouška vykonána býti částečně jazykem některé národní menšiny po rozumu zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. zák. a nař., usedlé v obvodě, pro který jest zřízena zkušební komise. Ve vysvědčení o zkoušce bude potvrzeno, zda-li zkoušený prokázal dostatečnou znalost tohoto jazyka.
Vysvědčení bude vydáno ve státním jazyku.Ť
Článek II.
Odstavec 1., §u 3. zní:
ťKe zkoušce lze připustiti:
1. soudcovského praktikanta, který vykázal, že dokončiv řádně právní i státovědecká studia na některé universitě československé, nebo do konce školního roku 1918—1919 na některé universitě nebo právnické akademii bývalého mocnářství Rakousko-uherského vykonal tři teoretické státní zkoušky, nebo pro uherské university předepsanou právovědeckou státní zkoušku anebo doktorát práv a byl alespoň dvě léta v povinné právní praxi;
2. kandidáta advokacie, který vykázal, že dokončiv řádně právní a státovědecká studia na některé universitě pod číslem 1. jmenované nabyl diplomu doktora práv a byl alespoň tři roky v právní praxi.Ť
Článek III.
Odstavec 1., §u 6. zní:
ťK povinné jednoroční právní praxi u soudu lze připustiti jen toho, kdo vyhověl všeobecným požadavkům stanoveným pro státní úředníky a vykázal, že dokončiv řádně právní a státovědecká studia na některé universitě československé nebo do konce školního roku 1918—1919 na některé universitě nebo právnické akademii bývalého mocnářství Rakousko-uherského vykonal buď právovědeckou státní zkoušku, anebo doktorát práv předepsané pro uherské university neb alespoň historickou a judicielní státní zkoušku na některé z ostatních universit a se v tomto případě zaváže, že vykoná státovědeckou státní zkoušku do šesti měsíců ode dne, kdy bude přijat do právní praxe. Nevykoná-li tuto zkoušku v určené době, bude propuštěn z právní praxe. Doba této praxe může se svolením ministra spravedlnosti na žádost započítána býti do praxe, kterou kandidát snad později nastoupí, vykonav státovědeckou zkoušku nebo nabyv diplomu doktora práv.Ť
Článek IV.
ťUstanovení článku II. o zkrácené právní praxi platí též pro soudcovské praktikanty, kteří jsou již v praxi.Ť
Článek V.
Ministr spravedlnosti může na odůvodněnou žádost svoliti, aby připuštěn byl ku právní praxi kandidát, který po době určené v článku III. dokončil studie na některé universitě bývalého císařství rakouského.
Článek VI.
§ 19. zní:
ťSídlo zkušební komise pro jednotnou zkoušku soudcovskou a advokátní a počet její členů ustanoví ministr spravedlnosti.
Předsedu komise, jeho náměstka a polovici členů jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců, státních zástupců, veřejných notářů a jiných odborníků, druhou polovici volí výbor advokátní komory na Slovensku z advokátů, kteří alespoň deset roků vykonávají praxi, a to vesměs na tři roky.Ť
Článek VII.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jej provésti náleží ministru spravedlnosti.