Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1581.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců L. Wenzela, H. Simma a soudr.
o nestejnoměrném sprošťování školní služby učitelů a učitelek při jejich dávání na odpočinek (tisk 1162).
Podle platných zákonů o právních poměrech učitelstva škol obecných a měšťanských zůstaveno jest zemské školní radě, aby dávajíc učitele na odpočinek, ať k vlastní jejich žádosti, ať z moci úřední, rozhodla, kterým dnem má nastati vstup do výslužby. Při tomto rozhodování není zemská školní rada vázána nižádným zákonem a nařízením a je tedy oprávněna rozhodovati podle svého volného uvážení.
Vynesení zemské školní rady z 29. srpna 1873, čís. 13.113 v interpelaci uvedené nikterak tuto volnost rozhodovací neomezuje. Stejně není také vhodný odkaz na předpisy § 16 zákona z 19. prosince 1875, č. 86 z. z. a na vynesení zemské školní rady z 15. června 1875 č. 6123, které se vůbec netýkají pensionování učitelstva, nýbrž překládání jeho na jiná místa služební.
Zemská školní rada ustanovujíc v individuálních případech, podle volného uvážení, den přestupu do výslužby, respektuje při tom zpravidla přání, pokud je žadatelé výslovně uvedou a pokud jim se zřetelem na prospěch školy může vyhověti. Jinak není-li takových přání, přihlíží se k návrhu okresních rad školních a k zvláštním místním potřebám té které školy. Je zcela přirozeno, že proto nemohou ani býti lhůty pro přestup do výslužby u všech učitelských osob stejné.
Ostatně má každý pensionovaný učitel právo, aby si stěžoval na rozhodnutí zemské školní rady, jímž dán byl na odpočinek vůbec a tudíž také, pokud jde o termín pensionování.
Ve všech případech v interpelaci uvedených jednala tedy zemská školní rada v Praze zcela podle zákona. Případy, o něž jde, vyřízeny byly vesměs v době, kdy nikdo neměl tušení, že se chystá nový zákon o platech státního úřednictva a tím i učitelstva a že zákon ten nabude zpětné účinnosti již dnem 1. září 1919. Neměly tušení to ani úřady školní ani jednotliví učitelé a proto si také nikdo z nich nestěžoval na lhůtu svého pensionování. Tím veškerá rozhodnutí v interpelaci uvedená jakož i mnohá rozhodnutí jiná, jimiž učitelé dáni byli v roce 1918/19 do výslužby, nabyla již dávno právní účinnosti a nemohou býti nižádným rozhodnutím novým změněna. Neboť dodatečné posunutí lhůty pensijní značilo by přesun toho kterého učitele z kategorie t. zv. "staropensistů" mezi "novopensisty" a tím neoprávněné obcházení výslovného předpisu zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 Sb. z. a n. z r. 1920, podle něhož státním zaměstnancům a obdobně i učitelům pensionovaným před 1. zářím 1919 přísluší jiné požitky, než zaměstnancům daným do výslužby po 1. září 1919.
Z tohoto důvodu nemohu vyhověti přání uvedenému v interpelaci a odkazuji na to, že osnovou zákona o nové úpravě pensijních požitků státních zaměstnanců a tím i učitelstva, která se právě projednává, budou dosavadní veliké rozdíly mezi požitky t. zv. "staropensistů" a "novopensistů" tak zmírněny, že stesky, které se na ně poslední čas ozývaly, pozbudou důvodu.
V Praze dne 31. ledna 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šusta, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1581.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation der Abgeordneten Leo Wenzel, Hugo Simm und Genossen
wegen ungleichmässiger Enthebung deutscher Lehrer und Lehrerinnen vom Schuldienste anlässlich ihrer Pensionierung (Druck 1162).
Nach den geltenden Gesetzen betreffend die Rechtsverhältnisse der Lehrerschaft der Volks- und Bürgerschulen ist es dem Landesschulrat anheimgegeben, bei Versetzung eines Lehrers in den Ruhestand, sei es auf ihr eigenes Gesuch, sei es von amtswegen, zu entscheiden hat, am welchen Tage der Übertritt in. den Ruhestand zu erfolgen habe. Bei dieser Entscheidung ist der Landesschulrat an kein Gesetz und keine Verordnung gebunden und daher berechtigt, nach seinem freien Ermässen zu entscheiden. Der Erlass des Landesschulrats vom 29. August 1873 Zahl 13.113, auf den in der Interpellation Bezug genommen wird, schränkt diese Freiheit der Entscheidung in keiner Weise ein. Ebenso ist der Hinweis auf die Vorschriften des § 16 des Gesetzes vom 19. Dezember 1875, Nro. 86 L. G. Bl. und auf den Erlass des Landesschulrats vom 15. Juni 1875, Zahl 6123 nicht am Platze, da sich diese überhaupt nicht auf die Pensionierung der Lehrerschaft, sondern nur auf die Versetzung an einen Dienstort beziehen.
Der Landesschulrat der in individuellen Fällen den Tag des Uebertritts in den Ruhestand nach freiem Ermessen festgesetzt, respektiert hiebei in der Regel die ausgesprochenen Wünsche, soweit sie die Gesuchsteller ausdrücklich vorbringen und ihnen mit Rücksicht auf das Gedeihen der Schule entsprochen werden kann. Liegt ein solcher Wunsch nicht vor, wird auf den Antrag der Bezirksschulräte und auf die besonderen örtlichen Bedürfnisse der bezüglichen Schule Bedacht genommen. Es ist ganz natürlich, dass deshalb die Fristen für den Obertritt in den Ruhestand nicht bei allen Lehrpersonen die gleichen sein können.
Überdies hat jeder pensionierte Lehrer das Recht, gegen die Entscheidung des Landesschulrats, die ihn in Ruhestand versetzt hat, und dem gemäss auch rücksichtlich des Termins der Pensionierung Beschwerde zu führen.
In allen in der Interpellation angeführten Fällen ist somit der Landesschulrat in Prag durchhaus nach dem Gesetze vorgegangen. Die angeführten Fälle wurden alle in der Zeit erledigt, da noch niemand vermutete, dass ein neues Gesetz über die Gehälter der Staatsbeamtenschaft und daher auch der Staatslehrerschaft in Vorbereitung ist und dass dieses Gesetz rückwirkend schon mit dem 1. September 1919 in Wirksamkeit treten wird. Davon hatten weder die Schulbehörden noch einzelne Lehrer eine Ahnung, und daher hat sich auch niemand über den Termin seiner Pensionierung beschwert. Damit haben alle in der Interpellation angeführten Verfügungen, sowie auch viele andere Verfügungen, durch welche Lehrer im Jahre 1918/19 in den Ruhestand versetzt wurden, schon längst Rechtsgültigkeit erlangt und können nun durch eine neue Entscheidung nicht mehr abgeändert werden. Denn die nachträgliche Hinausschiebung des Pensionstermins würde eine Uebersetzung des bezüglichen Lehrers aus der Kategorie der so genannten "Altpensionisten" in die der "Neupensionisten" bedeuten und damit eine ungerechtfertigte Umgehung der ausdrücklichen Vorschrift des Gesetzes vom 17. Dezember 1919, Nro 3 S. d. G. u. V., nach welcher den Staatsangestellten und analog den Lehrern, die vor dem 1. September 1919 pensioniert worden sind, andere Genüsse gebühren, als jenen Angestellten, die nach dem 1. September 1919 in den Ruhestand versetzt worden sind.
Aus diesem Grunde kann ich dem in der Interpellation ausgesprochenen Wunsche nicht willfahren und verweise darauf, dass durch den Gesetzentwurf über die neue Reform der Pensionsgenüsse der Staatsangestellten und sonach auch der Lehrerschaft, die eben in Verhandlung steht, die bisherigen grossen Unterschiede zwischen den Genüssen der so genannten "Altpensionisten" und "Neupensionisten" soweit werden gemildert werden, dass die diesfalls in der letzten Zeit laut gewordenen Beschwerden ihre Unterlage verlieren werden.
Prag, den 31. Jänner 1921.
Minister für Schulwesen und Volkskultur: