Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1570.
Interpelace
poslance Tučného a společníků
ministru vnitra
o protizákonném stanovisku některých okresních správních komisí proti okresním cestářům.
Okresní cestáři, o jejichž trudných existenčních poměrech dodnes nemá veřejnost ani tušení, dovolali se v roce 1919 aspoň nepatrné uznalosti revolučního Národního shromáždění, které zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 17 Sb. zák. a nař., aspoň v nejskrovnější míře upravilo jejich služební poměr po stránce hmotné. Zákon však místo kýženého ulehčení nesnesitelného břímě existenčního přinesl cestářům hotovou persekuci a místy i existenční katastrofu. Nikoli ovšem vinou zákonodárce, jehož šlechetná tendence jest v zákoně patrna, ale vinou okresních správních komisí, které po vyhlášení tohoto zákona postavily se na stanovisko odmítavé, krajně nepřátelské cestářům a samovolným výkladem jednotlivých ustanovení hleděly cestáře ještě více hmotně utlačiti.
Aby cestářům nemusely přiznati těch skrovničkých výhod nového zákona, pokoušely se s nimi rozvázati služební poměr a navázati novy jako s nově přijatými služebníky. Anebo je prohlásily za služebníky, kteří nejsou trvale a plně zaměstnáváni, a z toho důvodu neuznaly také působnosti zákona na ně. Zkoušely prostě všechny možné výklady jednotlivých ustanovení zákonných, jimiž by se mohly cestářům výhody úpravy odepříti.
Toto neslýchané, protizákonné a protisociální stanovisko veliké řady okresních správních komisí vyvolalo na stráně postižených nutnou akci obrannou. Šetříce služebních zvyklostí obrátili se několikráte o pomoc k zemské správní komisi — avšak bezvýsledně. Dožadovali se peticemi, deputacemi a intervencemi pomoci zemské správy politické a také přímo ministerstva vnitra— avšak rovněž bezvýsledně. Okresní správní komise nebyly se žádné strany poučeny o nutnosti respektu před platnými zákony a jejich protizákonné řádění trvá dodnes, ba zdá se, jako by v této době bylo stupňováno.
Máme řadu briskně odmítavých odpovědí na žádosti cestářů, aby jejich služební poměr ve smyslu zákonných ustanovení byl upraven; z poslední doby zejména od okresní správní komise v Horažďovicích, v Nepomuku, Bechyni, Chotěboři atd. V některých setkáváme se i s cynismem, důstojným necitelných zatvrzelců. Poněvadž smírné prostředky k nápravě stanoviska okresních správních komisí byly již vyčerpány, nezbývalo, by, než žalobami donutiti veřejno-právní korporace, aby uznávaly a dodržovaly zákon. Než však postižení sáhnou k tomuto kroku, který by vrhl stín na právní stav v naší republice, upozorňujeme, že zákon ze dne 17. prosince 1919 má jasné a dostatečné ustanovení, jak založiti a upraviti poměr cestářů, kteří nejsou trvale a plně zaměstnáni, a že tedy není naprosto příčiny neuznávati jeho působnosti a vyvolávati pohoršlivé příklady neúcty k zákonům. A proto se tážeme:
1. Zná pan ministr vnitra tato neuznávání zákona?
2. Jest pan ministr ochoten mocí svého úřadu, jako nejvyšší instance nadřízené, rozeslati všem okresním správním komisím jasný výklad k zákonu ze dne 17. prosince 1919, č. 17 sb. zák. a nař., a naříditi jim, aby služební poměr cestářů podle něho bezpodmínečně upravily?
V Praze dne 16. února 1921.
Tučný,
Hrušovský, Landová-Štychová, Stříbrný, Netolický, Dr. Uhlíř, Dr. Vrbenský, Sladký, Pechmanová, Laube, Drobný, Špatný, Dr. Franke, Slavíček, Langr, Zeminová, Hrizbyl, Trnobranský, Draxl, Pelikán, Buříval.