Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1550.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců H. Jokla, Fr. Kaufmanna, R. Heegera a soudruhů
o nakládání s nastoupivšími branci. (Tisk 1019.)
Vzhledem k tomu, že o nakládání s nastoupivšími branci jest podáno více interpelací, dovoluji si odpověděti na tuto interpelaci poněkud obšírněji:
Poměry, za kterých novobranci nastupovali vojenskou službu v branné moci Čs. republiky, nejevily se býti vždy a všudy uspokojivými. Hlášení od některých částí došlá stěžují si především na zdlouhavost a špatné materielní opatření železničního transportu. Některé transporty novobranců dopravovány byly osobními vlaky, některé však vleklým tempem nákladních vlaků. Zásobování cestou na místo určení nebylo vždy přesné a obtíže v tom směru vymykaly se možnosti okamžité nápravy. Chladná potrava ovšem byla vždy po ruce a vždy bylo pečováno všemožně o řádné opatření novobranců, pokud to v daných poměrech bylo možné, takže poměry, ač neuspokojivé, nebyly tak kritické, za jakých dála se na příklad v posledních letech války doprava rakouských vojsk.
Celkový obraz poměrů, v jakých žijí novobranci v částech, do kterých byli přiděleni, odpovídá těm předpokladům a možnostem, které v rámci rozpočtu státního a mimořádných dosud poměrů doby vojenské správě jsou dány. Až na zcela místní a výjimečná nedopatření vojenské části nejen vykonaly pro opatření nováčků všechno, k čemu dle daných rozkazu byly povinny, nýbrž iniciativa velitelů namnoze za spolupráce samosprávy a obyvatelstva dovedla zjednati podmínky, které překročily normální meze. Týká se to především ubytování nováčků.
Situace ubytování nováčků jest celkem málo příznivá. Nemáme obzvláště na Slovensku dosti kasáren k ubytování značného počtu vojska. Objekty, pokud jsou, jsou větším dílem majetkem měst a mají se o jejich zřízení starati města. Ta však většinou odepřela provésti práce, takže musilo býti sáhnuto k svépomoci, ovšem jen v mezích ustanovení ubytovacího zákona. Města dodala některý materiál, práce provedeny vojenskými silami.
Pokud se týče oprav budov kasárenských poskytnutých vojenské správě na základě zákona ubytovacího se podotýká, že udržování takových kasáren jest povinností dotyčných majitelů kasáren.
Pro ubytování vojska, pokud toto nelze provésti v kasárnách, platí ustanovení ubytovacího zákona pro stálé nebo přechodné ubytování.
Ještě hůře bylo s úpravou soukromých domů k účelům ubytování, ku které bylo nutno sáhnouti. Před započetím oprav bylo nutno opatřiti alespoň nejnutnější právnický podklad, a to vedlo k tomu, že na některých místech byly opravy prováděny v posledním okamžiku, tedy až při nástupu nováčků.
Mimo to vypukla v říjnu stávka civilních dělníků, která se rozšířila po celém Slovensku, takže v místech, kde se přes všechno úsilí nepodařilo získati dostatek vojenských pracovních sil, opravy velmi vázly. Stávku nutno považovati za nepředvídanou událost a vojenská správa neměla v moci, aby ji odstranila.
Ve všech větších městech panují ubytovací obtíže a jsou právě příčinou, že se v těchto místech skoro všude činí na vojenskou správu nátlak, aby posádku přeložila jinam. Vojenská správa ztratila též mnoho vlastních objektů a byla nucena odevzdati nebo propůjčiti tyto pro účely nevojenské, takže dnes sama nemá dostatek vhodných ubikací, aby řádně a lidsky ubytovala nováčky. Rázem však nemůže býti zjednána náprava.
Kdykoliv se vyskytla ojediněle nějaká stížnost na nedostatečné ubytování neb stravování nováčků, byla ihned vyšetřena a náprava podle možnosti zjednána. Všem stížnostem nelze však odpomoci. Kasáren není dostatek a ve stávajících není možno snad ani polovinu předepsaného počtu ubytovati.
Poměry ubytovací závisí od podmínek, které jsou mimo možnosti vojenské správy. Jsou podmíněny výší dotací, kterých vyžaduje reparace a stavba nových vojenských objektů. V tom směru jest vojenská správa vybavena ovšem jen potud, pokud státní rozpočet připustil. Paušalisování nedostatků ubytování neodpovídá skutečnosti a není spravedlivé.
O oděv a stravování nováčků jest dostatečně postaráno. Každý muž musil dostati alespoň jednu bezvadnou garnituru oděvu a dvě garnitury prádla. Oděv vycházkový pokud ještě schází, vydává se stále a sice stejnokroj japonský nebo khaki.
Co se týče stravování, dostává voják přiměřenou týdenní dávku masa (čtyřikráte čerstvé po 200 gr, dvakrát konservy po 100—150 gramech). Mouka, luštěniny, brambory atd. dosahují a částečně i přesahují v nynější dávce výměr předválečný. Chleba dostává nyní muž 630 gramů in natura a 70 gramů v relutu, tedy celkem 700 gramů. Před válkou dostával 840 gramů.
Tato dávka jest přísně diktována stávajícími těžkými zásobovacími poměry, její zvýšení vzhledem k nepoměrně menší civilní dávce jest naprosto vyloučeno, takže nezbývá, než poddati se třeba nedobrovolně, této svízelné a neutěšené situaci, která doléhá stejně těžce na každou hlavu.
V opatřování potravin jest odkázána vojenská správa na státní aprovisační úřady a ústředny a příděly stačí sotva k běžné potřebě.
Nelze přehlížeti, že vojenská správa Čs. republiky zdědila po rozpadlém Rakousku tak rozvrácený a vyčerpaný fundus instructus, že ani dvě leta napiaté a úsilovné práce nejsou s to zjednati stav, který by nejen vyhovoval požadavkům moderní demokratické armády, nýbrž neodpovídá ani základním potřebám mužů, přinášejících Československé republice obětavé plnění povinností těžké vojenské služby. Dotace, které byly povoleny státem k zřízení a vydržování branné moci Československé republiky, za mimořádných poměrů, způsobených následky světové války, jeví se býti příliš nedostatečny, takže i v tom směru vojenská správa zápasí s obtížemi, které naprosto jsou mimo její úsilí a mimo její dobrou vůli. K těmto všeobecným poměrům musí býti v prvé řadě vzat zřetel, aby mohly býti objektivně posuzovány okolnosti, které zaviňují stav, neodpovídající dosud námahám a přání povolaných vojenských činitelů.
O bezcitném nakládání s vojíny, bezcitném vyšetřování důstojníků, bezduchém cepování a příkrém nešetření služebních předpisů, není mi nic známo. Naopak, nováčkové všech jiných národností netají se, že byli velmi překvapeni nebývalým humánním způsobem, jakým se s nimi jedná a jenž stojí v přímém odporu se vším, co jim bylo doma jak tiskem, tak veřejně na schůzích prorokováno. Stejně má se to s provokacemi německého mužstva Čechoslováky. Rozhodně jest zde nemístné a nespravedlivé paušalisování, neboť hlášení o duchu a kázni vojsk služebně podávaná zdůrazňují dobrý poměr Čechoslováků a občanů jiných národností Čs. republiky, zejména Němců v branné moci Čs. republiky a disciplinární řád jest všeobecně dodržován.
Pokud se týká jednotlivých posádek v interpelaci uvedených, vojenská správa měla na paměti různé nedostatky i starala se a stará o nápravu.
V Těšíně a Fryštátě byly baráky po obsazení kraje nalezeny v neslýchaném zašpiněném stavu. K nápravě děje se vše, co možno. Nutné přípravy ke stavbě kasáren na Těšínsku jsou již zahájeny.
Vytápění místností povoleno jest od 1. listopadu. Příděl otopu byl o 50% zvýšen.
Místnosti i chodby kasáren osvětlovány jsou elektrickým světlem, — není-li tohoto, petrolejovými lampami. V obvodu zemského vojenského velitelství v Brně byla jediná stížnost a sice v kasárnách Prokopa Holého v Olomouci, která se dala omluviti malým přídělem petroleje pro velkou rozlehlost tohoto objektu. V Hodoníně na krátký čas bylo osvětlení přerušeno porušením dynama v elektrárně.
Co se týče pochodňového průvodu v Olomouci dne 27. října. 1920 byly svíčky k němu pořízeny z peněz osvětového fondu a nebyly kupovány tudíž z přídělu pro osvětlování kasáren. Pouze u I. praporu 27. pluku pořídili si někteří nováčci svíčky k průvodu dobrovolně ze svých peněz, bez jakéhokoliv nátlaku se strany představených.
Čisticí rekvisity nováčci obdrželi všude, těm. kteří si je přinesli z domova, neb zaopatřili z vlastních prostředků, byl vyplacen obnos 30 K. V tom směru mám po ruce hlášení všech oddílů. Částečné zdržení u některého pododdílu vysvětluje se tím, že se jednalo o promyšlený levný nákup.
Nebyli-li nováčci u některých pluků ihned vystrojeni, stalo se to tehdy, byl-li očekáván ještě nějaký doplněk pro onen útvar, tudíž z příčiny hromadného a jednotného vystrojení.
Jinak cvičili pouze nováčci 3. hran. praporu asi 14 dní v občanském oděvu, poněvadž přidělené pro ně stejnokroje byly přiděleny jiným tělesům; v krátkém čase však obdrželi nový ruský stejnokroj.
V trestání postupuje se při disciplinárních přestupcích shovívavě a po zralém uvážení, pro všechny národnosti stejným měřítkem dle platných předpisů kázeňského řádu. Trestati nelze odnětím žoldu, pouze odnětím drahotního přídavku a tabáku.
Soužití vojínů jest vesměs dobré a nikde nebyla přednesena stížnost na útisk národnostní. Rozdíl se činí nanejvýš jen u vojáka dobrého a špatného bez rozdílu národnosti.
Co se týče ztýrání nováčka v Bratislavě, uvádí tento nováček, vozat. Alois Schlupek ve svém protokole:
ťPři příjezdu na bratislavské nádraží žádal jsem v německé řeči jednoho ruského legionáře o vysvětlení, kde jsou kasárna vozatajského praporu č. 5. Měl jsem červený karafiát za čepicí, který on mi chtěl strhnouti. Může být, že on mi nerozuměl a myslel, že mu nadávám. Chtěl jsem stržení karafiátu zabrániti a chytl jsem rukou po čepici. V tom okamžiku mne udeřil rukou na pravou tvář. Poněvadž byl na nádraží nával, netroufal jsem si žádati ochrany. Svému otci jsem celou záležitost sdělil a k tomu jsem podotkl, jak to bude teprve v kasárnách když jsem již na nádraží dostal facku. V kasárnách nebyl jsem však od nikoho trýzněn a jsem úplně spokojen. Se svými českými kamarády neměl jsem žádné nepřístojnosti. Poněvadž někteří přicházejí mi velmi dobře vstříc, divil jsem se této velmi dobré kolegialitě.Ť
Ohledně poměrů v Tatra-Háze bylo již zavedeno vyšetřování na článek uveřejněný v Nordmähr. Volkstribuner Zpráva ukázala se naprosto bezpodstatnou. Ve věci byly sepsány protokoly s vojíny různých národností. Bezpodstatnosti zprávy nasvědčuje na příklad, že bramborové knedlíky nebyly u roty ještě vůbec vařeny, polenta byla od nastoupení nováčků do 10. ledna 1921 vařena asi 12kráte, kroupy byly připraveny dvakrát omaštěné s cukrem, jinak vždy s masovými konservami. Též zprávy z posádky olomoucké a hodonínské nezakládají se na pravdě, jak jsem seznal z hlášení všech pluků a předložených mi výtahů ze stravní knihy.
Pokud ovšem stanou se někde nějaké nepřístojnosti, budou přísně vyšetřovány a viníci pohnáni k odpovědnosti.
V Praze dne 27. ledna 1921.
Gen. Husák, v. r.,
ministr národní obrany.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1550.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Abgeordneten Hans Jokl, Franz Kaufmann, Rudolf Heeger und Genossen
betreffend die Behandlung der eingerückten Rekruten. (Druck 1019.)
Mit Rücksicht darauf, dass über die Behandlung der eingerückten Rekruten mehrere Interpellationen eingebracht worden sind, erlaube ich mir auf diese Interpellation etwas ausführlicher zu antworten:
Die Verhältnisse, unter denen die Rekruten ihre Dienstpflicht in der bewaffneten Macht der čechoslowakischen Republik angetreten haben, waren nicht immer und überall zufriedenstellend. Von einigen Abteilungen liefen Beschwerden, vor allem über die Langsamkeit und die schlechte materielle Ausrüstung des Bahntransportes ein. Einige Transporte von Rekruten, wurden mit Personenzügen, einige aber wurden im schleppenden Tempo der Frachtzüge befördert. Die Verpflegung auf dem Wege nach dem Bestimmungsort geschah nicht immer präzis und die in dieser Richtung bestehenden Schwierigkeiten konnten nicht sofort behoben werden. Kalte Speisen waren allerdings immer bei der Hand, und es wurde alles für die ordnungsmässige Versorgung der Rekruten getan, soweit dies in den gegebenen Verhältnissen möglich war, sodass die Verhältnisse, obgleich unbefriedigend, doch nicht so kritisch waren, wie die, unter denen sich zum Beispiel in den letzten Jahren des Krieges der Transport der österreichischen Armee abspielte.
Das Gesamtbild der Verhältnisse, unter denen die Rekruten in den Abteilungen, denen sie zugeteilt wurden, leben, entspricht jenen Voraussetzungen und Möglichkeiten, die im Rahmen des Staatsbudgets und der noch heute ausserordentlichen Zeitverhältnisse für die Militärverwaltung gegeben sind. Bis auf ganz und gar örtliche und ausnahmsweise vorkommende Versehen haben die Militärabteilungen nicht nur alles, wozu sie nach den bestehenden Vorschriften verpflichtet waren, für die Versorgung der Rekruten getan, sondern die Initiative der Kommandanten hat auch häufig unter Mithilfe der Autonomie und der Bevölkerung Bedingungen zu schaffen gewusst, die über die normalen Grenzen hinausgegangen sind. Das betrifft vor allem die Unterbringung der Rekruten.
Die Situation der Unterbringung der Rekruten ist im ganzen eine wenig erfreuliche. Wir haben besonders in der Slowakei nicht genug Kasernen für die Unterbringung einer grösseren Menge Militärs. Die Objekte, soweit sie überhaupt vorhanden sind, sind grösstenteils Eigentum der Städte und für ihre instandhaltung haben die Städte zu sorgen. Diese aber haben in der Mehrheit verweigert, die Arbeiten durchzuführen, und so musste zur Selbsthilfe gegriffen werden, allerdings nur in den Grenzen der Bestimmungen des Quartierbeistellungsgesetzes. Die Städte lieferten einiges Material, die Arbeit wurde von militärischen Kräften gemacht.
Was die Reparaturen der der Militärverwaltung auf Grund des Quartierbeistellungsgesetzes überlassenen Kasernengebäude betrifft, so wird bemerkt, dass die Instandhaltung solcher Kasernen Pflicht der betreffenden Besitzer der Kasernen ist.
Für die Unterbringung der Armee, soweit diese nicht in den Kasernen möglich ist, gelten die Bestimmungen des Quartierbeistellungsgesetzes für ständige und vorübergehende Unterkunft.
Noch schlimmer stand es mit der Herrichtung der Privathäuser zu Ubikationszwecken, wozu notwendigerweise geschritten werden musste. Vor Beginn der Reparaturen war es erforderlich, wenigstens die dringendsten rechtlichen Grundlagen zu schaffen, und das hat dahin geführt, dass an einigen Orten die Reparaturen im letzten Moment zur Durchführung gelangten, also kurz vor dem Einrücken der Rekruten.
Ausserdem brach im Oktober ein Streik der Zivilarbeiter aus, der sich über die ganze Slowakei ausbreitete, sodass an den Orten, wo man trotz aller Bemühung nicht genug militärischer Arbeitskräfte aufbringen konnte, die Herstellungen sehr ins Stocken gerieten. Einen Streik muss man als ein unvorhergesehenes Ereignis betrachten, und die Militärverwaltung hatte es nicht in ihrer Macht, es hintanzuhalten.
In allen grösseren Städten herrschen Wohnungsschwierigkeiten und sind eben die Ursache, dass an solchen Orten fast überall ein Druck auf die Militärverwaltung geübt wird die Garnison anderswohin zu verlegen. Die Militärverwaltung hat auch viele eigene Objekte verloren und war genötigt, sie für nichtmilitärische Zwecke abzugeben oder leihweise zu überlassen, so dass sie jetzt selbst nicht genug geeignete Ubikationen besitzt, um die Rekruten ordentlich und menschenwürdig unterzubringen.
Wo irgend eine vereinzelte Beschwerde wegen unzureichender Unterbringung oder Verköstigung der Rekruten zutage getreten ist, wurde sie sofort untersucht und nach Möglichkeit Remedur geschaffen. Allen Beschwerden aber abzuhelfen ist nicht möglich. Es sind nicht genug Kasernen vorhanden und in den vorhandenen ist es nicht eimal möglich, die Hälfte der vorgeschriebenen Zahl unterzubringen.
Die Ubikationsverhältnisse hängen von Voraussetzungen ab, weche ausser der Macht der Militärverwaltung liegen. Sie sind bedingt durch die Höhe der Dotationen, die zur Reparatur und zum Neubau militärischer Objekte erforderlich sind. In dieser Richtung ist die Militärverwaltung allerdings nur soweit versehen, als das Staatsbudget es zugelassen hat. Eine Pauschalanklage gegen die Ubikationsmängel entspricht nicht den Tatsachen und der Gerechtigkeit.
Für die Bekleidung und Verköstigung der Rekruten ist ausreichend gesorgt. Jeder Mann musste mindestens eine fehlerfreie Montur und zwei Garnituren Wäsche bekommen. Soweit noch die Ausgangsmontur abgeht, folgt man gewöhnlich eine japanische Militäruniform oder einen Khaki aus.
Was die Verköstigung betrifft, bekommt jeder Soldat eine angemessene wöchentliche Fleischration (viermal frisches Fleisch zu 200 gr, zweimal Konserven zu 100 bis 150 gr). Mehl, Hülsenfrüchte, Kartoffeln usw. erreichen und übersteigen in der gegenwärtigen Abgabe das Ausmass der Vorkriegszeit. An Brot bekommt der Mann jetzt 630 gr in natura und 70 gr Relutum, daher im ganzen 700 gr. Vor dem Kriege bekam er 840 gr.
Diese Quantität ist streng durch die bestehenden schwierigen Verpflegsverhältnisse vorgeschrieben, ihre Erhöhung im Hinblick auf die verhältnismässig geringere Zivilabgabe absolut ausgeschlossen, sodass nichts anderes übrig bleibt, als sich, sei es auch nolens volens, in die unangenehme und unerfreuliche Situation zu fügen, die gleich schwer jeden trifft.
Mit der Beschaffung der Lebensmittel ist die Militärverwaltung auf die staatlichen Approvisationsämter und Zentralen angewiesen, und ihre Zuteilung reicht kaum für den normalen Bedarf.
Es darf nicht übersehen werden, dass die Militärverwaltung der čsl. Republik nach dem zerfallenen Oesterreich einen so ruinierten und ausgeschöpften fundus instructus geerbt hat, dass kaum zwei Jahre eifriger und angestrengter Arbeit einen Zustand zu schaffen vermöchten, der nicht nur den Anforderungen einer modernen demokratischen Armee entsprechen wurde, ja, er entspricht nicht einmal den primitiven Ansprüchen der Mannschaft, die der čsl. Republik die anfopferungsvolle Pflichterfüllung eines schweren militärischen Dienstes widmet. Die Dotationen, welche vom Staate zur Einrichtung und Erhaltung der bewaffneten Macht der čsl. Republik bewilligt worden sind, erweisen sich unter den ausserordentlichen Verhältnissen, welche die Konsequenzen des Weltkrieges hervorgerufen haben, als viel zu ungenügend, sodass die Militärverwaltung auch in dieser Hinsicht mit Schwierigkeiten zu kämpfen hat, die über ihre Kraft gehen und ausser ihre guten Willens liegen. Auf diese genannten allgemeinen Verhältnisse muss in erster Reihe Rücksicht genommen werden, will man die Umstände objektiv beurteilen, die schuld an einem Zustande sind, der bisher auch den Bemühungen und den Wünschen der berufenen Militärfaktoren nicht entspricht.
Von einer gefühllosen Behandlung der Soldaten, einer gefühllosen Überhebung der Offiziere, einem geistlosen Drill und einer krassen Hinwegsetzung über die Dienstvorschriften ist mir nichts bekannt. Im Gegenteil, die Rekruten aller anderen Nationalitäten verhehlen nicht, dass sie sehr überrascht waren von der bisher nichtüblich gewesenen humanen Art, in der man mit ihnen umgeht, und die in direktem Gegensatz zu allem steht, was ihnen zu Hause sowohl durch die Presse, als öffentlich in Versammlungen prophezeit worden ist. Ähnlich steht es mit der Provokation der deutschen Mannschaft durch die Čechoslowaken. Entschieden ist die Pauschalbehandlung hier nicht am Platze und ungerecht, denn die Meldungen über den Geist und die Disziplin der Mannschaft, die im Dienstwege eingelangt sind, bestätigen das gute Verhältnis der Čechoslowaken mit den Bürgern anderer Nationalität der čsl. Republik, namentlich mit den Deutschen in der bewaffneten Macht der čsl. Republik, und die Disziplinarordnung wird allgemein eingehalten.
Was die einzelnen in der Interpellation angeführten Garnisonen betrifft, so hatte die Militärverwaltung die verschiedenen Mängel vor Augen und traf und trifft entsprechende Abhilfe.
In Teschen und Freistadt wurden die Baracken nach Besetzung des Gebietes in einem unerhört verschmutzten Zustande vorgefunden. Zur Remedur geschieht alles, was möglich ist. Die nötigen Vorbereitungen zum Bau von Kasernen im Teschener Gebiet sind bereits eingeleitet.
Die Beheizung der Räumlichkeiten ist ab 1. November gestattet. Die Zustellung des Heizmaterials ist um 50% erhöht worden.
Die Räumlichkeiten und Gänge der Kasernen sind mit elektrischem Licht beleuchtet, wenn solches nicht vorhanden, mit Petroleumlampen. Im Sprengel des Landesmilitärkommandos in Brünn kam eine einzige Beschwerde vor, und zwar in den Kasernen des Prokop Holý in Olmütz, die sich mit der geringen Petroleumzuteilung für die grosse Ausdehnung dieses Objektes entschuldigen liess. In Göding war die Beleuchtung eine zeitlang durch die Beschädigung des Dynamo in Elektrizitätswerk gestört.
Was den Fackelzug in Olmütz vom 27. Oktober 1920 anlangt, so wurden die Kerzen hiezu aus den Mitteln des Beleuchtungsfondes bestritten, und daher nicht von der Zuteilung für die Beleuchtung der Kasernen gekauft. Nur beim 1. Bataillon des 27. Regimentes schafften sich einige Rekruten die Umzugskerzen freiwillig von ihrem Gelde an, ohne irgendwelchen Druck von Seite der Vorgesetzten.
Putzrequisiten erhielten die Rekruten überall; denjenigen, die sie vom Hause mitbrachten, oder aus eigenen Mitteln anschafften, wurde der Betrag von 30 K ausbezahlt. Darüber habe ich die Meldungen aller Abteilungen zur Hand. Eine etwaige Verzögerung bei der oder jener Abteilung erklärt sich dadurch, das man möglichst billig einkaufen wollte.
Wenn bei einigen Regimentern die Rekruten nicht sogleich ausgerüstet wurden, so war dies nur dann der Fall, wenn bei der oder jener Formation noch eine Ergänzung abgewartet wurde, daher aus Gründen der gemeinsamen und vereinfachten Ausrüstung.
Sonst exerzierten nur die Rekruten des 3. Grenzbataillons gegen 14 Tage im Zivilanzug, da die ihnen zugewiesenen Uniformen anderen Körpern zugeteilt wurden; aber sie erhielten bald darauf eine neue russische Uniform.
Mit Bestrafungen geht man bei Disziplinarübertretungen nachsichtig und nach reiflicher Abwägung vor, und zwar für alle Nationalitäten mit gleichem Mass nach den geltenden Vorschriften der Disziplinarordnung. Nicht gestraft darf werden mit Entziehung der Löhnung, sondern nur mit Entziehung des Teuerungszuschlags un des Tabaks.
Das Zusammenleben der Soldaten ist durchaus ein gutes und nirgendwo wurde eine Beschwerde wegen nationaler Bedrückung erhoben. Einen Unterschied macht man höchstens zwischen einem guten und einem schlechten Soldaten, ohne Ansehen der Nationalität.
Was die Misshandlung eines Rekruten in Bratislawa betrifft, so gibt dieser Trainrekrut Alois Schlupek in seinem Protokolle an:
ťBei meiner Ankunft auf dem Bratislawer Bahnhof verlangte ich in deutscher Sprache von einem russischen Legionär die Auskunft, wo die Kasernen des Trainbataillons Nr. 5 sind. Ich trug eine rote Nelke auf der Mütze, die er mir herunterreissen wollte. Es kann sein, dass er mich nicht verstand und meinte, dass ich ihn beschimpft hätte. Ich wollte ihn am Herunterreissen der Nelke hindern und griff mit der Hand nach der Mütze. In diesem Augenblick schlug er mich mit der Hand auf die rechte Wange. Da auf dem Bahnhof ein grosser Andrag war, traute ich mich nicht Beistand anzurufen. Meinem Vater teilte ich die ganze Angelegenheit mit und bemerkte dazu, wie es erst in den Kasernen sein wird, wenn ich schon auf dem Bahnhof eine Ohrfeige bekommen habe. In der Kaserne jedoch wurde ich von niemanden misshandelt und bin vollständig zufrieden. Mit meinen čechischen Kameraden hatte ich keinerlei Misshelligkeiten. Da einige mir sehr freundlich entgegenkamen war ich von dieser sehr guten Kollegialität überrascht.Ť
Rücksichtlich der Verhältnisse in Tatra-Háza wurde schon auf den in der Nordmähr. Volkstribüne veröffentlichen Artikel hin die Untersuchung eingeleitet. Der Bericht erwies sich als durchaus unbegründet. In der Sache wurden. Protokolle mit Soldaten verschiedener Nationalität aufgenommen. Die Unstichhältigkeit des Berichtes beweist zum Beispiel der Umstand, dass bei der Kompagnie Knödl überhaupt noch nicht gekocht wurden, Polenta wurde seit dem Einrücken der Rekruten bis zum 30. Jänner 1921 etwa zwölfmal gekocht, Graupen wurden zweimal gefettet und mit Zucker bestreut, sonst immer mit Fleischkonserven zubereitet.
Auch die Berichte aus den Garnisonen Olmütz und Göding beruhen nicht auf Wahrheit, wie ich aus der Meldung aller Regimenter und aus den mir vorgelegten Auszügen aus dem Menagebuch entnommen habe.
Sollten allerdings irgendwelche Ungehörigkeiten zutage treten, werden sie strengstens untersucht und die Schuldigen zur Verantwortung gezogen werden.
Prag, den 27. Jänner 1921.
Gen. Husák, m. p.,