Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1543.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................... 1921
o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
1. Politický úřad II. stolice může (jako zabírací úřad), pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy neb i jednotlivé místnosti pro účely veřejné a, pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, jakož i pro přesídlení užívatelů budov nebo místnosti zabraných dle tohoto zákona.
2. S budovami neb místnostmi mohou býti k užívání zabrány v rozsahu nutně potřebném pro účel, pro nějž se zabírá:
1. dvůr, zahrada neb jiný pozemek, který s nimi tvoří jeden celek tím, že slouží účelu v nich sledovanému,
2. zařízení budov neb místností. Zařízení může býti zabráno jen, je-li v den, kdy zahájeno šetření (doručeno pozvání k šetření), ve vlastnictví vlastníka budovy neb užívatele budovy nebo místnosti, dále pokud ho vlastník budovy zcela nebo z části zabrané neb užívatel budovy neb místnosti nezbytně nepotřebuje ku provozování dosavadní hospodářské činnosti neb účelu, který dosud sledoval v zabraném předmětě, a pokud nejde o zařízení umělecky neb historicky cenné, kteréž může býti toliko výjimečně zabráno k representačním účelům veřejným.
3. Ze zabrání jsou vyloučeny:
1. místnosti trvale sloužící správě budovy nebo hospodářského celku, k němuž budova náleží,
2. obytné nájemní domy,
3. jediný trvalý byt vlastníka v rozměru přípustném dle zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., o zabírání bytů obcemi a případných, dalších změn jeho,
4. byty a jinaké místnosti zabrané podle právě uvedeného zákona,
5. budovy a pozemky státu neb státních podniků a fondů státem spravovaných, jakož i budovy železnic vůbec,
6. stavby, pro které bylo uděleno povolení k užívání po vyhlášení tohoto zákona,
7. budovy nebo místnosti, jichž majetníci neb užívatelé zřídili aneb se právoplatně zavázali zříditi náhradní místnosti podle zákona o zabírání bytů obcemi.
§ 2.
1. Je-li v zabraných budovách neb místnostech umístění dosavadních užívatelů a zároveň uspokojení účelu, pro nějž se zabírá, nemožné i při nejhospodárnějším jich využití, mohou užívatelé zabraných budov neb místnosti žádati, aby jím byly přiděleny náhradní místnosti, kteréž by hověly účelům, jež v nich byly sledovány, pokud možno v dřívějším rozsahu a jde-li o byt, v rozsahu přípustném podle zákona o zabírání bytů obcemi.
2. Zabírací úřad jest oprávněn určiti místnosti, které mají býti dosavadnímu užívateli ponechány k užívání neb ku sledování účelu, jemuž zabraná budova sloužila a případně určiti též počet služebnictva, jež nutno nezbytně ubytovati v zabrané budově pro osobní potřebu dosavadního užívatele budovy, o níž jde, a pro opatrování místností mu ponechaných.
3. Při výběru náhradních místností musí zabírací úřad (§ 1) v rámci předchozího odstavce dbáti toho, aby přesídlením do nich nebylo zmařeno další provozování hospodářské činnosti užívatelů neb sledování účelu, jemuž zabrané místnosti sloužily.
4. Odmítnou-li užívatelé přijmouti náhradní místnosti, jež této podmínce vyhovují, mají nárok pouze na peněžitou náhradu hospodářských škod, způsobených jim zabráním. (§ 4 odst. 6. a 7.)
§ 3.
1. O zabrání rozhodne zabírací úřad (§ 1) po šetření provedeném s vlastníkem a užívateli předmětů, o něž jde, neb jejích zástupci a se zástupci příslušných úřadů a zájemníků.
2. Předmětem šetření jsou skutkové okolnosti pro rozhodnutí důležité. Všem zájemníkům musí býti při tom poskytnuta příležitost, aby se o nich vyjádřili.
3. Nedostaví-li se strana neb její zástupce k řízení přes řádné pozvání, provede se řízení v její nepřítomnosti.
4. Jde-li o zabírání budov neb jich částí, v nichž jsou umístěny ústavy léčebné a humanitní, jakož i ústavy veřejné péče zdravotní, jest zabírací úřad vázán dobrým zdáním orgánu zdravotní správy II. stolice o přípustnosti zabrání se stanoviska veřejné péče zdravotní a o přiměřenosti případných náhradních místností.
5. Jde-li o budovy umělecky neb historicky cenné, jest třeba kromě toho před jejich zabráním opatřiti souhlas příslušného státního památkového úřadu.
6. Zabírací nález musí obsahovati:
1. označení předmětu zabrání dle §u 1 odst. 2. (budova, místnost, pozemek, zařízení),
2. označení veřejného účelu, pro nějž se zabírá,
3. zabírá-li se pro účely obytné, vyznačení veřejného zájmu,
4. opatření o ubytování dosavadních užívatelů neb o náhradních místnostech pro účel, jenž byl v zabraném předmětě sledován (§ 2),
5. případný výrok, že straně přísluší pouze peněžitá náhrada (§ 2).
7. Rozhodnutí budiž dodáno vlastníku a užívatelům zabraných předmětů, jimž přísluší do 8 dnů právo stížnosti k ministerstvu veřejných prací, jakož i zájemníkům, k jichž žádosti se zabírá.
8. V případech naléhavých, kde nesnese odkladu uspokojení veřejného účelu, pro nějž se zabírá, možno vysloviti ihned při komisionelním šetření a přítomným účastníkům ústně prohlásiti, že se budova nebo místnosti zabírají; v tom případě běží lhůta již ode dne prohlášení rozhodnutí pro přítomné účastníky. Na to budiž zvláště upozorněno. V naléhavých případech možno současně též stanoviti, že případná stížnost nemá účinku odkladného.
9. Je-li veřejný účel, pro nějž se zabírá, plněn někým jiným než státní správou, jest zabírací úřad oprávněn žádati ještě před zabráním složení jistoty za výlohy, jež státní správě zabráním vzejdou.
§ 4.
1. Jakmile zabírací úřad vlastníku neb užívateli zabíraného předmětu oznámí, že bude o tomto předmětě provedeno řízení podle tohoto zákona, jest nakládání vlastníka i užívatele tímto předmětem bez souhlasu ministerstva veřejných prací neplatno.
2. Zabráním pozbývají užívatelé zabraných předmětů práva jich užívati.
3. Zabírací úřad (§ 1) má právo zabrané předměty pro účely v §u 1 jmenované pronajmouti. Na pronájem nevztahuje se po dobu zabrání ustanovení o ochraně nájemníků.
4. Zabírací úřad má dále právo v zabraných místnostech na svůj náklad provésti stavební úpravy, avšak jen v mezích nejnutnější potřeby, vyslechna o tom vlastníka budovy. V tomto směru příslušejí zabíracímu úřadu práva vyhražená zákonem stavebníkovi.
5. Kč stavebním úpravám budov a místností umělecky a historicky cenných jest třeba opatřiti před jejich provedením souhlas příslušného státního památkového úřadu.
6. Zabírací úřad jest povinen vlastníku a užívateli zabraných předmětů poskytnouti přiměřenou peněžitou náhradu za veškeré prokázané hospodářské újmy, jež vlastník neb užívatel zabráním utrpěl.
7. Též nahradí se náklad vzniklý při přesídlení a při vrácení zabraného předmětu, a jiné prokázané majetkové újmy, vzniklé přesídlením. Naproti tomu přihlédne se k odškodnění, jež bylo dáno v přidělených náhradních místnostech.
8. Pronajme-li zabírací úřad (§ 1) zabrané předměty dle ustanovení odst. 3. tohoto §u, jsou nájemci povinni jemu nahraditi veškeré výlohy, které musil dle předchozího odstavce vlastníku neb užívatelům zaplatiti.
9. Nedojde-li mezi zabíracím úřadem a vlastníkem neb užívatelem zabraných předmětů k dohodě o výši náhrady, rozhodne o ní v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu jest zabraný předmět; kdyby zabrání stalo se pro tento okresní soud, provede řízení onen okresní soud, který na návrh deleguje vrchní zemský soud (súdná tabule). Soud vyšetřiv poměry a je-li třeba, vyslechnuv znalce, určí usnesením náhradu podle volného uvážení.
10. Soud rozhoduje také podle volného uvážení dle zásad civilního řádu soudního, má-li útraty soudní hraditi jedna strana, neb mají-li se útraty rozděliti mezi strany a v jakém poměrů.
11. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provádí se soudní řízení dle ustanovení uherského zákonného čl. XLI z roku 1881.
12. Řízení o náhradě nemá vlivu na řízení o zabrání.
§ 5.
Zabrání předmětů trvá, i když se změní jich vlastník.
§ 6.
Nebylo-li jinak ujednáno mezi zabíracím úřadem (§ 1) a vlastníkem zabraných předmětů, převezme udržování a jich správu zabírací úřad, který hradí výdaje s tím spojené. Na tyto výdaje a na odškodnění za vedení správy jest hleděti při ustanovení peněžité náhrady podle §u 4.
§ 7.
1. Při vrácení zabraných předmětů vlastníku neb užívateli nutno tyto, není-li jiného ujednání, uvésti do původního stavu. Úpravu a stavební změny, které jsou pro vlastníka zabraného předmětu zřejmě k velkému prospěchu a nejsou v odporu s dřívějším způsobem jeho užívání, musí vlastník předmětu zabíracímu úřadu nahraditi, a to podle hodnoty v době vrácení, nikoliv však více nežli skutečný náklad. Nedohodnou-li se strany, rozhodne soud v § 4 jmenovaný podle zásad uvedených v tomto §u.
2. Vrací-li se zabrané zařízení, budiž na žádost vlastníka přihlíženo ke znehodnocení jeho, které by nebylo nastalo, kdyby věc nebyla zabrána.
§ 8.
Nezabere-li zabírací úřad (§ 1) zařízení budovy neb místnosti, je vlastník zařízení povinen je na své nebezpečenství odkliditi. Pro to vykáže mu zabírací úřad potřebné místnosti v zabrané budově a nemá-li vlastník v budově bytu, i další místnosti, je-li jich nezbytně třeba k dohledu a k opatrování zařízení.
§ 9.
Zabírací úřad (§ 1) jest oprávněn vzdáti se kdykoliv zabraných předmětů.
§ 10.
1. Podle tohoto zákona mohou býti zabrány i předměty od státní správy již najaté.
2. Zabráním ruší se dosavadní smlouvy nájemní státní správou uzavřené.
3. Smlouvy nájemní o zabraných předmětech uzavřené mezi jinými stranami, pozbývají platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní.
4. Nárok na náhradu škody z tohoto důvodu jest vyloučen.
§ 11.
1. Kdo maří jakýmkoliv způsobem řízení o zabrání předmětů dle tohoto zákona, může býti potrestán politickým úřadem I. stolice a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením do 6 neděl, pokud nejde o těžší čin trestný podle trestních zákonů.
2. Tyto tresty mohou býti uloženy také zároveň.
§ 12.
Zákon tento pozbude účinnosti, jakmile pro účely jmenované v §u 1 budou opatřeny vhodné místnosti. Stanoviti to ukládá se ministru veřejných prací.
§ 13.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr veřejných prací.
§ 14.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímto dnem pozbývají současně platnosti zákony ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. a ze dne 19. března 1920, č. 180 Sb. z. a n. Zabrání budov a místností, provedená podle těchto zákonů, zůstávají v platnosti; pokud o nich nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, dlužno je posuzovati podle tohoto nového zákona.
Důvodová zpráva.
Účelem zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. o zabírání budov aneb jejich částí pro účely veřejné bylo, opatřiti potřebné místnosti nejen pro nově zřizované úřady, nýbrž v případě potřeby i pro úřady již trvající jak státní, tak samosprávné, jakož i pro jiné za veřejné uznané účely, pak pro účely obytné, pokud ubytování některé osoby v určitém místě vyžaduje veřejný zájem, a to pro dobu, než bude možno pro tyto účely opatřiti jiné místnosti vhodné neb i budovy vlastní.
Třeba tento zákon v dosavadním znění značně přispěl k odstranění nedostatku místností úředních, přece jen v mnohém ohledu méně určitá ustanovení jeho byla často příčinou, že zabírání budov a místností podle tohoto zákona protáhlo se déle, nežli to připouštěly neodkladné veřejné zájmy a účely.
I když veřejná správa opatřila v četných případech jednak stavbou, jednak koupí vlastní budovy pro účely veřejné, jest přece jen nutno, protože větší stavby nutno delší dobu připravovati, a při provádění novostaveb musí bojovati i státní správa s velikými obtížemi, používati ještě prostředků tohoto zákona k získání místností pro účely, o něž tu jde, aspoň pokud nebude možno pro ně opatřiti budovy neb místnosti vlastní.
Zkušenosti získané při provádění zákona o zabírání budov neb jich částí pro účely veřejné, přiměly vládu k tomu, aby jak v zájmu jasnosti a určitosti jeho ustanovení tak i v zájmu účelů, k jichž uspokojení byl zákon vydán, navrhla změnu jeho, kterou se mají jednak doplniti mezery jeho, jednak i zostřiti některá jeho ustanovení.
Nejvýznačnější změny jsou:
Působnost zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 Sb. z. a n. byla rozšířena na Slovensko a Podkarpatskou Rus novelou ze dne 19. března 1920, č. 180 Sb. z. a n. Na místo obou těchto zákonů nastupuje nyní zákon jeden.
Vyslovuje se možnost zabrati nejen budovy o větším počtu místností, nýbrž i jednotlivé místnosti, poněvadž se toho v praxi ukázala potřeba (§ 1 odst. 1.).
Zabírací právo rozšiřuje se i na dvůr, zahradu neb jiný pozemek, který s budovou tvoří jeden celek tím, že slouží účelu v ní sledovanému, jakož i — za jistých výhrad ve prospěch majitele — na zařízení budov a místností, poněvadž nedostatek tohoto ustanovení v dosavadním zákoně byl obzvláště pociťován při zabírání budov pro účely školské a humanní (§ 1 odst. 2.).
Vyjmenovány určitěji budovy a místnosti, jež jsou ze zabrání vyloučeny. (§ 1 odst. 3.)
Nově upravena byla otázka poskytování místností náhradních, aby učinila se přítrž různým překážkám, jimiž se majitelé neb užívatelé budov a místnosti snažili často i uměle zameziti zabrání (§ 2).
Upraveno blíže zabírací řízení, aby se úřadům je provádějícím již zákonem daly přesné pokyny, jaké okolnosti nutno nezbytně před rozhodnutím vyšetřiti. V případech naléhavých, kdy uspokojení veřejného účelu nesnese odkladu, poskytnuta možnost zkrátiti výjimečně toto řízení. Aby státní správa si zabezpečila náhradu výloh se zabráním spojených, jakož i aby korporace ucházející se o zabrání budov neb místností pro konkrétní účel veřejný byly již zákonem upozorněny, že výlohy s tím spojené musejí státní správě nahraditi, pojato bylo do zákona ustanovení, že státní správa může od nich již před zabráním žádati složení přiměřené jistoty za výlohy, kteréž jí budou povinny hraditi podle § 4 odst. 8. (§ 3).
Aby se zamezilo maření zabrání budov a jiných předmětů jich vlastníky neb užívateli ještě krátce před zabráním, bylo nutno omeziti do jisté míry disposiční právo nad těmito předměty (§ 4 odst. 1.).
Vzhledem ke zkušenostem, jež byly učiněny s prováděním platného zákona, byla pojata do osnovy trestní sankce na schválnosti, jimiž by se majitelé neb užívatelé budov snažili mařiti zabrání (§ 11).
Zabrání budov neb místnosti, provedené podle dosavadního zákona, ponechávají se v platnosti, avšak pokud nebylo o nich. ještě v pořadí instančním pravoplatně rozhodnuto, podrobují se ustanovení zákona nového (§ 14 osnovy).
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a sice s ohledem na velikou pilnost a úzkou souvislost její s vládními návrhy o zabírání bytů obcemi, o omezení práva stěhovacího, o bytovém fondu pro státní zaměstnance, o další podpoře stavebního ruchu, o vládním komisaři, o stavební povinnosti atd., které byly již předloženy Národnímu shromáždění ku projednání, v jednání zkráceném podle § 55 jednacích řádů sněmovních, a aby byla přikázána v poslanecké sněmovně a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 26. ledna 1921.
Ministr veřejných prací: