Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1535.
Zpráva
I. branného výboru,
II. rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 1017) a o návrhu poslance H. Jokla a soudruhů (tisk 833),
kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.
I.
Branný výbor doporučuje ke schválení tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne .......................................................... ,
kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Rodinám občanů, podléhajících branné povinnosti ve smyslu ustanovení branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., kteří v československé branné moci mimo případ mobilisace:
1. konají presenční službu vojenskou nebo vykonávají v době přechodné činnou nebo další činnou službu vojenskou podle § 61 branného zákona:
2. jsou povoláni k výjimečné činné službě vojenské podle § 27 branného zákona,
3. jsou povoláni k vojenskému výcviku podle § 20 a § 62 odst. 2. nebo ke cvičení ve zbrani podle § 22 zákona branného, pokud nenáležejí k vojenskému stavu z povolání,
poskytuje se státní vyživovací příspěvek podle dalších ustanovení tohoto zákona.
§ 2.
Za členy rodiny ve smyslu § 1 pokládají se osoby, které mají podle ustanovení všeobecného občanského zákona proti povolanému nárok na alimenty.
§ 3.
Nárok na vyživovací příspěvek nepřísluší manželce a manželským dětem, osob uvedených v § 1 bod 1, t. z., byl-li sňatek uzavřen bez úředního povolení potřebného podle § 36 branného zákona, nebo vzdala-li se manželka se souhlasem manželovým nároku tohoto před uzavřením sňatku prohlášením řádně ověřeným.
§ 4.
Nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byli-li v době, kdy povolaný nastoupil službu vojenskou nemajetní a k výdělku nezpůsobilí, a byla-li výživa jejich podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím je ohrožena.
§ 5.
Ustanovení §§ 3 až 9 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. zák. a nař., a § 40 zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. zák. a nař., platí obdobně i ve příčině tohoto příspěvku.
§ 6.
Zákon ze dne 21. července 1908, čís. 141 ř. z. o státním vyživovacím příspěvku příslušníkům osob, které byly povolány ke cvičení ve zbrani, pokud se týče k vojenskému výcviku, a ustanovení § 1 čís 1 zákona ze dne 23. září 1919, čís. 530 Sb. zák. a nař. o státním příspěvku vyživovacím, pokud se jim nepřiznává nárok na vyživovací příspěvek příslušníkům osob, konajících zákonnou službu presenční, se zrušují.
§ 7.
Zákon má účinnost od 1. ledna 1921 a pozbude účinnosti dne 31. prosince 1921.
Provede jej ministr vnitra ve shodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Vládní návrh zákona, kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou jest jen důsledkem zákona branného ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. zák. a. nař., kterým zrušeny byly výhody poskytované živitelům rodin vojenskou službou povinných.
V § 39 branného zákona vyhrazeno bylo úpravě zákonné poskytnutí vyživovacího příspěvku rodinám, jejichž výživa závisela na osobě povolané k činné službě vojenské.
Řešení toto jest prozatímním, neboť vláda, jakmile shromáždí materiál statistický, hodlá vypracovati osnovu zákona, jímž by státní vyživovací příspěvek upraven byl jednotně.
Až dosud poskytovány byly vyživovací příspěvky rodinám záložních vojínů ku cvičení ve zbrani povolaných a rodinám vojínů mobilisovaných. Vyživovací příspěvky toho druhu upraveny jsou zákonodárstvím téměř všech státu až na Srbsko, kde vyživovací příspěvky se neplatí. Tímto nedostatečným opatřením utrpěly i rodiny mobilisovaných vojínů z území, jež bylo po převratu připojeno k Jugoslávii (Chorvatsko, Slovinsko, Dalmácie, Banát).
Naše republika jest prvním státem, který zavádí vyživovací příspěvky pro příslušníky vojínů v presenční službě, pokud byli vojíni před nastoupením vojenské služby jejich živiteli.
Pokud se týká finančního efektu, soudí vláda, že nebude podporována více než jedna třetina rodin k vojenské službě povolaných občanů, že podpora nebude poskytována více než 2 členům rodiny a že bude činiti průměrně 4 Kč denně. Z těchto dat soudí se, že finanční náklad obnášel by asi 130,000.000 Kč.
Návrh výboru branného vykazuje některé odchylky od vládní osnovy. § 1 a § 2 ponechán beze změny. § 3 ponechán byl v osnově na výslovné přání vlády. V § 4 navrhovala vláda, aby návrh pro vyživovací příspěvek přiznán byl členům rodiny, kteří byli v době, kdy povolaný nastoupil vojenskou službu, tak nemajetní a výdělku neschopni, že by bez vyživovacího příspěvku připadli na obtíž veřejné péči chudinské.
Chudinské zaopatření za dnešních poměrů bývá v praxi tak nepatrné (vyplácejí se také 4 K chudinské podpory měsíčně !), že brannému výboru vidělo se toto kruté opatření zmírniti a odstavec tento byl pozměněn.
Z povahy prozatímního zákona vyplynulo, aby předpisy byly přizpůsobeny dosavadním předpisům právním a proto branný výbor souhlasí, aby bylo recipováno ustanovení prvého odstavce § 2 zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 o poskytování státního vyživovacího příspěvku v případě mobilisace, pokud se jim přiznává nárok na vyživovací příspěvek, osobám, které dle ustanovení všeobecného občanského zákona mají proti povolanému právo na alimenty, a že se nařizuje obdobné použití ustanovení §§ 3—9 tohoto zákona a § 40 zákona ze dne 20. června 1920, č. 142 Sb. zák. a nař. o požitcích válečných poškozenců.
Zákon ze dne 21. července 1908, č. 141 ř. z. se zrušuje. Zároveň zrušuje se ustanovení § 1, č. 1. zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. zák. a nař., jehož platnosti se osnova jinak nedotýká, pokud byl jim odepřen nárok na vyživovací příspěvek příslušníkům osob, konajících zákonnou službu presenční. Zrušení tohoto ustanovení bylo nutným, poněvadž by bylo anomálií, přiznati téže kategorii osob nárok na vyživovací příspěvek mimo případ mobilisace, v případě mobilisace však, tedy za poměrů hospodářských pravidelně zhoršených, jí nárok takový odepříti.
Zákon předložen byl poslanecké sněmovně v prosinci. Protože jeho působnost bude trvati rok, vidělo se brannému výboru zákonu tomuto přiznat účinnost od 1. ledna 1921.
Tím je současně vyřízen také návrh poslanců H. Jokla, R. Heegera, T. Hackenbergra a druhů, aby změněn byl zákon ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. zák. a nař. o poskytování státních vyživovacích příspěvků (tisk 833).
V Praze dne 3. února 1921.
Předseda:
Udržal, v. r.
Zpravodaj:
Emil Špatný, v. r.
Resoluce
poslance Pika, A. Nováka, Hummelhanse a Astra, doporučená výborem branným:
Poslanecká sněmovna se usnáší:
Ministerstvo národní obrany se vyzývá, aby v době nejkratší předložilo doplněk k brannému zákonu ve věci sprošťování těch branců, kteří jsou jedinými syny nemajetných starých a ku práci neschopných rodičů, jejichž existence závisela od jejich výdělku. Toto zákonné ustanovení bude míti účinnost až do zavedení miličního systému.
II.
Rozpočtový výbor schválil ve své schůzi dne 10. února t. r. osnovu ve znění schváleném výborem branným beze změny a připojil se ku důvodové zprávě tímto výborem předložené.
K úhradě jest v rozpočtu státním na r. 1921 příslušná položka v kapitole XXIV., titul 1, paragraf 2, který vzhledem k provedené demobilisaci vojska zbude pro účele tohoto zákona k disposici.
V Praze dne 10. února 1921.
Místopředseda:
František Buříval, v. r.
Zpravodaj:
Jan Černý, v. r.
Resoluce
doporučená výborem rozpočtovým:
Pro případ, že by na příspěvky vyživovací nestačila položka v rozpočtu preliminovaná, ukládá se vládě, aby zavčas předložila parlamentu předlohu zákona na zvýšení vojenské taxy, kterou by se progresivním odstupňováním přidrželi k placení zejména občané bohatí.