Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1523.
Zpráva
rozpočtového výboru
ku vládnímu návrhu zákona (tisk 1190)
o splatnosti přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek samosprávných svazků, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek, jakož i poplatků přímo placených.
Předložený návrh zákona zasahuje velnu pronikavě do správy finanční. Ustanovení zákonná o splatnosti daní a vymáhání, jež narůstala s. novými daněmi do veliké pestrostí, ale k pramalé účelnosti, jsou tímto zákonem zjednodušena a sjednocena. Odstraňuje se dále po zásluze 50letý zákon o úrocích z prodlení z daní přímých, jenž svojí exotickou mírou a tajuplným výpočtem zůstával záhadou pro poplatníka a torturou pro úředníka, a rozšiřuje se úroková míra 10% zaváděná pro daně přímé také na úroky z prodlení a úroky náhradní % poplatků přímo placených.
Hlavní závadou jednotného vymáhání a počítání úroků z prodlení, byly různé termíny splatnosti, jež nebyly jednotný, ani u téže daně, ve dvou různých zemích.
Zavádí se tedy pro přímé. daně se všemi přirážkami a příspěvky jednotná splatnost čtvrtletně předem a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října, vždy čtvrtinou ročního předpisu. Vyjmuty z této povinnosti jsou, jednak daně, které zavedeny jsou přechodně, anebo dávky jednou pro vždy, nebo také dávky vybírané srážkou, které svou splatností jsou vázány na jiný termín a konečně daně, které svou nepatrností nezatěžují a mohou býti vybrány najednou, jako daň výdělková ze živností podomních a kočovních. Z téhož důvodu, pro nepatrnost předpisu a z důležitých důvodů správních jest změniti termín splatnosti daně výdělkové v nejnižších sazbách, až do úhrnného předpisu s přirážkami Kč 50.— ročně a sice na místě lhůt čtvrtletních, lhůtu jedinou, vždy 1. července pro celou roční povinnost. Opatření toto jest účelným z následujících důvodů. Daň výdělková v těchto nejnižších částkách postihuje poplatnictvo velmi pohyblivé, jež snadno své živnosti přenáší, ale tím způsobuje rekvisičním vymáháním mnoho práce, která s vybranou dani není v žádném poměru. I když poplatnictvo je usedlé a mají-li se dle dosavadních termínů vymáhati 4krát do roka nepatrné částky, narůstají jednak poplatníkům značné exekuční výlohy, jednak vymáhajícímu úřadu přibývá značná tíživá, ale naprosto neproduktivní práce. Stává se totiž často, že celá námaha končí odpisem pro nedobytnost, ale i když se podaří daň vymoci, exekuční poplatky nenahradí ani z jedné desetiny ceny vynaložené práce. Navrhuje se tedy doplněk v §u 1 A odst. 1, po čís. 220 říš. zákoníka ťa všeobecná daň výdělková, dle téhož zákona až do úhrnné částky všechny přirážky a příspěvky v to počítaje Kč 50.—, která na příště budiž splatná najednou 1. července každého roku.Ť
Poněvadž povinnost pro běžný rok ještě na počátku roku nemůže bytí známa zůstává v platnosti ustanovení zákona z 9. března 1870 č. 23 ř. z. a poplatník má spravovati daně podle předpisu roku předcházejícího, případné pak dodatky vyrovnati do 30 dnů, po obdržení platebního příkazu. Toto placení jest ovšem možno tehdy, když poplatník opravdu ví, co. měl platiti roku minulého. To jest však vyloučeno v době přítomné. Finanční úřady odpírají předpisovati povinnost v knížku poplatníkovu a zapomínají, že pokud se předpisy dostávají jsou z pravidla neúplné, bez výpočtu přirážek, že na některé druhy daní dostává se předpis pouze při změně poplatníka, nebo daňového základu (daň pozemková a domovní třídní). Tím vznikl naprostý zmatek, nikdo neví, co vlastně má platiti, nebo, má-li přeplaceno. Má-li tedy § 3 navrhovaného zákona býti účinným, nutno, aby finanční úřady konaly povinnost vůči poplatníkovi a v účelně zavedené knížky povinnost jeho zapisovaly. Provedení navrhuje se v §u 3 za odst. 1, vložka ťZa tím účelem jsou berní úřady povinny ve vhodně zavedené knížky, pořízené berním úřadem na účet poplatníka, povinnost poplatníku zapisovati:Ť
Při stanovení platebních daňových termínů nejsou poplatníci proti stávajícím nařízení zkráceni, poněvadž možnost zaplatiti daně se jimi prodlužuje ode dne splatnosti až do 6 neděl. Po této době nastává teprve nucené vymáhání a placení úroků z prodlení. Pro výpočet úroků z prodlení stanoví se nová jednotná základna. Za podklad neslouží jako dříve jediná daň, jež u poplatníka v celém okrese měla dosahovati Kč 100.—, nýbrž úhrnná roční náležitost na dani státní, přirážkách a příspěvcích v berní obci přesahuje-li Kč 500.—. Míra úroková stanovena na 10%. Stanovení jednotné základny jest nutné. Dosavadní vypočítávání a rozvrhování úroků pro jednotlivé fondy jest dle nového účtování téměř neproveditelné a přihlížíme-li k utracenému času a vynaložené práci má výsledek nepatrný.
Značná úroková výše 10% nesleduje cíle fiskálního. Má účel výchovný, poplatník má býti vlastní škodou ku, řádnému a včasnému plnění povinností přiveden a má také důvod v tom, že stát sám musí 7 až 10% úrok z výpůjček platiti a dále jeví se táto úroková míra velikým zjednodušením a ulehčením v počítání úroků. Konečná výše úroková není definitivní, dle změněných poměrů může býti nařízením snížena. (§ 16 navrhovaného zákona.)
Výnos úroku má náležeti tomu, kdo úroky předpisuje a vybírá. Jakkoliv stát převzetím vybírání přirážek obecních velmi obci ulehčil, nevykonal tím ničeho více, než k čemu byl zákonem zavázán. Obce, okresy a země jsou pak v téže situaci, jako stát a musí se také draho dlužiti, když přirážky se pozdě platí. Jevilo by se tedy správným, aby stát pamatoval určitou částkou z docíleného výnosu úroků z prodlení na jednotlivé fondy obce a v této věci rozpočtového výboru přijal resoluci, která jest připojena.
Jako stát má právo předpisovati liknavému poplatníku úroky z prodlení, tak také má povinnost nahraditi úroky z částek neoprávněné vybraných. O výplatě těchto úroku náhradních jedná § 6 až 11. O plnění této povinnosti nemá býti však stát teprve upomínán, nýbrž sám bez žádosti interesenta má výplatu náhradních úroku předsevzíti. Navrhuje se proto v §u 6 příslušná změna a sice za slovy vráceny hotově upravuje se znění zákona následovně ťbuďtež poplatníku nahrazeny za předpokladů uvedených v následujících paragrafech 10% úroky, jestliže berním roce, jehož se odpis týče, zásadně (§ 4) podléhal úrokům z prodlení.Ť Přijetím tohoto dodatku nutno změniti § 10 o promlčení nároků na úroky náhradní následovně:
ťOpoměl-li finanční úřad úroky náhradní poukázati a neuplatní-li poplatník sám nárok na úroky náhradní do 3 letŤ, další beze změny. Dále provádějí se pro úplnost některé drobné změny a sice: U §u 4 mění se nadpis: ťVymáhání daní; úroky z prodleníŤ v nadpis: ťVymáhání daní a přirážek: úroky z prodlení z daní a přirážek.Ť V témže §u 4 odst. 3. v řádce 6, za slovem povinnými vkládá se ťk provádění přirážekŤ. V §u 6 mění se nadpis: ťÚroky náhradníŤ v nadpis ťÚroky náhradní z daní a přirážekŤ.
V §u 15 opravuje se citování 13 až 15 na správné §§ 12 a z 14. V §u 17 rozpočtový výbor postrádá výčet zákonů, jež jsou rušeny, čímž vzniknouti mohou mnohé zmatky. Ukládá se tedy finanční správě, aby se pro příště této neúplnosti vyvarovala a v prováděcím nařízení tohoto zákona v tom směru věc napravila a zákony, jež jsou rušeny nebo dotčeny, uvedla. V §u 18 zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1921 na místě původního prvního ledna 1921, kterážto změna jest úplné pozdním vyhlášením zákona odůvodněna.
Návrh zákona sleduje snaha zavésti pořádek do daňového hospodářství, jež zjednodušením platebních termínů a zavedením nového účinnějšího způsobu, počítání úroků z prodlení jistě bude podporován. Bylo by však účelno, také opraviti naše řízení donucovací, které namnoze je zastaralé. zdlouhavé, drahé a neúčinné. V této věcí dovoluje si rozpočtový výbor finanční správu upozorniti na brzké předložení nového době odpovídajícího exekučního řádu.
Vládní návrh zákona tisk č. 1190 s učiněnými změnami, jakož i resolucí doporučuje se Národnímu shromáždění ku schválení.
V Praze dne 9. února 1921.
Dr. Josef Dolanský v. r.,
místopředseda.
R. Chalupa v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne ....................................................... 1921,
o splatnosti přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek samosprávných svazků a příspěvků, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek jakož i z poplatků přímo placených.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Lhůty splatnosti.
§ 1.
Přímé daně státní i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a s příspěvky vybíranými k přímým daním, jsou splatny ve 4 rovných částkách napřed a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého kalendářního roku.
Z tohoto pravidla jsou vyjmuty:
A. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku:
1. Daň výdělková ze živností podomních a kočovních ve smyslu §§ 78 až 82 zákona o daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. a všeobecná daň výdělková, dle téhož zákona, až do úhrnné částky, všechny přirážky a příspěvky v to počítaje Kč 50.—, která na příště budiž splatna najednou 1. července každého roku.
2. Daň důchodová, která se podle 8 133 zákona o daních osobních ze dne 25. října 1896. č. 220 ř. z. ve. znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 292. Sb. z. a n. a ze dne 8. dubna 1920, č. 250 Sb. z. a n., vybírá srážkou konanou dlužníkem
3. Daň z příjmu, která se podle § 234 zákona o daních osobních vybírá, srážkou konanou zaměstnavatelem.
4. Dávka z tantiém zavedená čl. III zákona ze dne 23. ledna 1914, z. ř. č. 13.
5. Daň z válečných zisků neb válečná podle čís. nařízení z 16. dubna 1916, č. 103 ř. z. a zákonů z 16. února 1918, č. 66 ř. z. ze 17. dubna 1918. č. 160 ř. z., a z 30. ledna 1920, č. 39 Sb. z. a n.
6. Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetky podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.
B. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi:
1. Úroková daň z jistin, uložených u peněžních ústavů podle uher. zák. čl. VII. z r. 1883.
2. Výrobková daň I. třídy podle uher. zák. čl. XXIX. z r. 1875 a X. z r. 1883.
3. Výrobková daň IV. třídy státních a právomocnostenských zaměstnanců, úředníků, jakož i zaměstnanců soukromých podniků a spolků se stálými platy podle uher. zák. čl. XXIX. z r. 1875.
4. Daň z válečného zisku podle uher. zák. čl. XXIX, z r. 1916 a IX. z r. 1918.
5. Všecky daně z výměny (odkupu) výslužného a z obytného podle uher. úpr. 27.951 z r. 1876 a úpr. 49.246 z r. 1906.
6. Taxa vojenská podle uher. zák. čl. XXVII. z r. 1880 a IX. z r. 1883.
7. Daň ze zbraní podle uher. zák. čl. XXIII. z r. 1883.
8. Daň z lovu podle uher. zák. čl. XXIII. z r. 1883.
9. Daň dopravní podle uher. zák. čl. XX. z r. 1875, XIV. z r. 1887 a VI. z r. 1917.
10. Daň z výhry podle uher. zák. čl. XLIX. z r. 1879 a VII. z r. 1897.
11. Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. ve znění nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n.
V těchto odchylných případech platí ohledne splatnosti nadále dosavadní ustanovení.
§ 2.
Počátkem každého roku budiž v každé obci způsobem v místě obvyklým vyhlášeno, ve kterých lhůtách se mají přímé daně platiti, a jaké následky má nedodržení platebních lhůt.
§ 3.
Dokud nejsou daně neb přirážky samosprávných svazků a. příspěvky pro běžný rok berní ještě předepsány, jest poplatník povinen platiti je podle posledního předpisu, pokud snad něco jiného neplyne ze zákona tu kterou daň upravujícího. Za tím účelem jsou berní úřady povinny ve vhodně zavedené knížky, pořízené berním úřadem na účet poplatníka, povinnost poplatníku zapisovati.
Případné zvýšení jest nutno ohledně platebních lhůt v době doručení platebního rozkazu již prošlých vyrovnati do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.
Toto ustanovení platí obdobně o předpisech dodatečných.
Vymáhání daní a přirážek: úroky z prodlení z daní a přirážek.
§ 4.
Nezaplatí-li kdo přímých daní státních i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a příspěvky do šesti neděl po dní splatnosti (§§ 1 a 3), bude od něho dlužná částka ihned vymáhána řízením donucovacím: přesahuje-li dlužníkova úhrnná roční náležitost všech zmíněných dávek v berní obci dohromady 500 Kč, jest kromě toho povinen platiti ode dne splatnosti až včetně do dne zaplacení dlužné částky desetiprocentní úroky z prodlení.
Není-li stanoven určitý den splatnosti, nýbrž jen lhůta, během které daň má býti zaplacena, nastane vymáhání dlužné daně jakož i povinnost platiti úroky hned po uplynutí dotyčné lhůty.
Následky podle odstavce 1. nastanou také, a to bez ohledu na výši roční náležitosti, jestliže daně, které se podle platných předpisů vybírají srážkou z platů dávkou stížených, nebudou osobami povinnými ku provádění srážek odvedeny státní pokladně ve stanovené lhůtě.
Za den platby se pokládá při platbách hotovými den složení u berního neb poštovního úřadu, při dobropisech v odúčtovacím řízení den zúčtování u poštovního úřadu šekového.
Kalendářní měsíc čítá se za 30 a kalendářní rok za 360 dnů.
Ustanovení § 63, bodu 7., odst. 2, zákona ze dne 8, dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku ve znění nařízení vlády ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., zůstává co do výše úroků z prodlení nedotčeno.
§ 5.
Úroky z prodlení vybrané ve smyslu předcházejícího paragrafu plynou do pokladny státní, ve městech s vlastním statutem, na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve městech s regulovaným magistrátem nebo s právem municipálním, pokud v přenesené působnosti obstarávají vybírání přímých daní svými berními úřady, do pokladny městské.
Dosavadní předpisy o vybírání úroků z prodlení ze samosprávných přirážek a příspěvků k přímým daním pozbývají platnosti.
Úroky náhradní z daní a přirážek.
§ 6.
Z částek přímých dani státních a vybíraných k nim přirážek státních, přirážek a příspěvků samosprávných svazků, které byly neprávem přijatý a byly nebo podle platných předpisů mohly v den, kdy poplatník o odpisu byl vyrozuměn, býti vráceny hotově, buďtež poplatníku nahrazeny za předpokladů uvedených v následujících paragrafech 10%ní úroky, jestliže v berním roce, jehož se odpis týče, zásadně (§ 4) podléhal úrokům z prodlení.
§ 7.
Za platbu neprávem přijatou pokládá se platba, jestliže dotyčný předpis byl rozhodnutím správního úřadu, vyneseným o opravném prostředku, nebo výrokem soudním buď úplně zrušen nebo tak snížen, že platba převyšuje zbývající předpis.
Částky, které byly dobrovolně zaplaceny nad předpis, do něhož si bylo stěžováno, jsou z výpočtu úroků náhradních vyloučeny.
Ustanovení §u 24, odst. 7 uher. zák. čl. XXIX z roku 1916 o dani z válečných zisků (§ 32 nař. uher. min. fin. č. 74.400 z r. 1918) a ustanovení §u 55, odst. 6 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku ve znění nař. vlády ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., nejsou tím dotčena.
Jestliže finanční správa za sporného řízení soudního stížnosti poplatníka vyhověla, platí rovněž ustanovení odstavce 1.
§ 8.
Bylo-li rozhodnutí, týkající se uložení daně, přirážek neb příspěvků zrušeno, přísluší nárok na vrácení zaplacené částky i s úroky náhradními zprvu jen podle nového rozhodnutí, které nastupuje na místo rozhodnutí zrušeného, ovšem s výhradou dalších nároků, které snad později vzniknou následkem opraveného řízení proti tomuto novému rozhodnutí.
§ 9.
Náhradní úroky platí se ode dne platby (§ 4, odst. 4) neprávem přijaté až do dne vyrozumění poplatníka o odpisu.
Vláda se zmocňuje, aby stanovila, že výpočet náhradních úroků lze provésti také teprve koncem roku porovnáním upravené náležitosti s platbou.
Nastal-li po uvědomění poplatníka u vrácení daně průtah finanční správou způsobený a okolnostmi neospravedlněný, zaplatí se úroky náhradní až do dne skutečného vrácení.
§ 10.
Opoměl-li finanční úřad úroky náhradní poukázati a neuplatní-li poplatník nárok na úroky náhradní do 3 let ode dne doručení rozhodnutí správního úřadu nebo ode dne vyhlášení soudního nálezu, kterým byla náležitost berní snížena, zanikne nárok na náhradní úrok.
§ 11.
Úroky náhradní jdou na vrub státu; v městech, do jichž pokladny podle § 5 plynou úroky z prodleni, na vrub těchto měst.
Úroky z prodlení a náhradní z poplatků přímo placených.
§ 12.
Výměra úroků z prodlení, které podle nařízení ze dne 6. dubna 1856, č. 50 ř. z., změněného zákonem ze dne 8, března 1876, č. 26 ř. z. a ze dne 23. ledna 1892, č. 26 ř. z., jest dlužník povinen platiti při nedodržení zákonné lhůty k zapravení přímo placených poplatků a poplatkového ekvivalentu včetně poplatků ze smluv pojišťovacích, smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích smluv (§ 6, odst. 3 čís. nařízení ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z.), dále daně z jízdních lístků, daně za přepravu zavazadel a zboží (§ 6, odst. 1 zákona ze dne 19. července 1902, č. 153 ř. z. a § 6, odst. 1, a § 11 čís. nařízení ze dne 10, ledna 1917, čís. 14 ř. z.) stanoví se deseti procenty.
§ 13.
Míra úroků z prodlení, kterými jsou strany povinny podle ustanovení platných na Slovensku a Podkarpatské Rusi (zvláště podle §u 22 uher. zák. čl. XXXIV z ř. 1881, nařízení bývalého uher. ministerstva financí č. 14,332 z ř. 1883, §§ů 1 a 2, uher. zák. čl. XXXVI z r. 1895, §u 21 nařízení bývalého uher. min, financí ze dne 16. března 1917, č. 28.100, §u 99 uher. zák. čl. XI z r. 1918) stanoví se deseti procenty.
§ 14.
Vrací-li se na rekurs zaplacený poplatek, nahradí se poplatníku desetiprocentní úrok. Ustanovení §§ů 7 až 10 platí obdobně i co do úroků náhradních z poplatků.
§ 15.
Ustanovení §§ 12 až 14 platí i pro všeobecnou daň z převodu statků a pracovních výkonův a pro daň přepychovou podle zákona z 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n.
Ustanovení závěrečná.
§ 16.
Vláda se zmocňuje, aby pokud toho vyžadují poměry peněžního trhu, resp. stav nedoplatků, výši úroků, stanovených v §u 4, odst. 1, §u 6 a §§ech 12 až 14, přiměřeně měnila, nepřekročujíc sazbu určenou tímto zákonem.
§ 17.
Všecky dosavadní zákony a předpisy, jež jsou s těmito ustanoveními v odporu, pozbývají platnosti, pokud nejsou výslovně zachovány (§§ 1 a 3).
§ 18.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1921 s výhradou, že pokud jiné než v § 5 Uvedené obce vybírají i po 1. lednu 1921 přirážky za léta 1920 a předcházející svými orgány, přísluší úroky z prodlení z těchto přirážek obcím, které též platí případné úroky náhradní z plateb na obecní přirážky za léta 1920 a předešlá.
Provedením zákona pověřuje se ministr financí, který se zároveň zmocňuje, aby, zejména pro přechodnou dobu, povolil odchylky od tohoto zákona.
Resoluce.
Poněvadž finanční správa úroků z prodlení z důvodů neproveditelnosti při nynějším účtování nemůže přidělovati také jednotlivým fondům a obcím dle vykonané platby, ukládá se finanční správě, aby koncem každého roku pamatovala určitým přídělem z výnosu úroků z prodlení na tyto fondy a obce.